Slibná Indie

Pokud chcete snadným a přitom poučným způsobem popíchnout indického ekonoma, pochvalte čínské hospodářství za to, že přispěchalo na pomoc asijské a patrně i celosvětové ekonomice.

Příslušný ekonom prohlásí, že vaše tvrzení je typickým příkladem zaujatosti vůči Indii. Proč si Indie za masivní hospodářský růst nezaslouží stejné uznání? Všude čteme nabubřelé reportáže o úžasném oživení Asie, týdeník The Economist nevyjímaje, ale kde se píše o Indii? »Jako by Indie,« posteskne si ekonom, »ani nebyla v Asii.«

Otázkou, do jaké míry patří indické hospodářství do spolku energických asijských ekonomik, se indičtí političtí představitelé zabývají již dlouho. Globální zpomalení ekonomického růstu tuto debatu přiostřilo, protože nepoměrně více zasáhlo obchodní trhy v Americe a Evropě, na něž Indie tradičně spoléhá. Zásada »obratu k Východu«, kterou indická vláda již dlouho otevřeně podporuje, je aktuálnější než kdy předtím.

Indický ekonom má jistě v něčem pravdu. Přes chválu, kterou si Čína a její letošní téměř dvouciferný růst vysloužily, je třeba říci, že se jedná především o okázalou podívanou, kterou zinscenovalo řízené hospodářství za pomoci masivních státem kontrolovaných výdajů.

Až představení skončí, nebude již pokřivená čínská ekonomika se svou podhodnocenou měnou, merkantilistickou náklonností k vývozu průmyslových výrobků a posedlostí hromadit devizové rezervy představovat řešení světové nerovnováhy, ale spíše jednu z jejích hlavních příčin.

Na druhé straně Indie letos zaznamenala roční růst okolo šesti procent, a přestože nedosahuje tak závratných čísel jako Čína, na pozadí celosvětových otřesů se jedná o pozoruhodný výsledek. Státní pobídky navíc k růstu přispívají jen nepatrnou měrou. Ve srovnání s Čínou objem investic do kapitálu a infrastruktury hravě obstojí.

A v Indii daleko více než v Číně hraje hlavní roli domácí poptávka. Indie nepatří mezi merkantilisty, kteří dále prohlubují světovou nerovnováhu. Díky převisu dovozu nad vývozem vytváří tolik potřebnou světovou poptávku. Svým dlouhodobým růstem předstihne dokonce i Čínu.

Lákadlo pro investory

To je všechno pěkné, ale nevysvětluje to, do jaké míry je Indie skutečně součástí Asie. Příliv přímých zahraničních investic naznačuje, že je s ní spjata těsněji než kdy předtím. Indie je v současné době druhou celosvětově nejoblíbenější destinací pro investory hned po Číně a podstatná část těchto investic přichází z Asie.

V roce 2007 (poslední dostupný údaj) do země přitekly investice v celkové výši 23 miliard amerických dolarů, což je v porovnání s předcházejícím rokem nárůst o více než dvě pětiny. Indie asi nedosáhne svého cíle pro období 2008 až 2009 stanoveného ve výši 30 miliard dolarů, ale díky přílivu zahraničních investic dokáže světovému propadu vzdorovat.

Indie navíc začala v poslední době Čínu dohánět. V roce 2000 činil objem získaných přímých zahraničních investic jen několik procent těch, které směřovaly do Číny. Dnes už to je zhruba čtvrtina.

Na tomto nárůstu se významně podílí východní Asie. Z hlediska objemu prostředků se Indie dostává před Čínu jako největší destinace japonských zahraničních investic a podle průzkumu Japonské banky pro mezinárodní spolupráci se v nadcházejících deseti letech stane nejoblíbenějším cílem dlouhodobých japonských investic.

Do Indie se derou i jihokorejští výrobci spotřební elektroniky. Prorazit na rušný trh - společnost LG Electronics své reklamy vytváří v desítce indických jazyků - patří k útočným úkolům, v nichž si úderné jednotky korejských prodejců tak libují.

Před třemi lety představila tehdejší japonská vláda široký »oblouk svobody a prosperity«, jehož jeden konec byl ukotven v Japonsku a jenž se klenul i nad Indií. Nová vláda Demokratické strany Japonska tento název sice formálně opustila, ale prakticky tato politika přežívá i nadále.

Indie a Japonsko posilují vzájemné obchodní a bezpečnostní vazby. Japonsko posílá do Indie třicet procent své oficiální pomoci a přislíbilo také více než čtyři miliardy dolarů na »průmyslový koridor Dillí-Bombaj«.

Vysoký úředník jihokorejského ministerstva financí se dle vlastních slov horlivě snaží přesvědčovat ambiciózní mladíky pracující na ministerstvu, kteří bez výjimky žádají o přeložení do Ameriky, aby raději zamířili do Indie.

Osmnáct hodin martyria

A přesto se obchodní vazby mezi Indií a východní a jihovýchodní Asií ještě pořádně nerozvinuly. Přeletět tento volný a prosperující oblouk z Tokia do Dillí představuje pro autora tohoto článku osmnáctihodinové martyrium s přestupy v Hongkongu a Bangkoku.

Přímé spoje mezi Dillí a Pekingem začaly létat až před třemi roky, a to jen čtyřikrát týdně. Na této lince překvapivě nabízí své služby i letecká společnost Ethiopian Airlines.

Přestože Indie již umožňuje vstup zahraničních investorů i do některých klíčových průmyslových odvětví, jako jsou například telekomunikace či maloobchodní prodej, na velikost vlastnických podílů se stále ještě vztahují určitá omezení.

Překážky však nalezneme na obou stranách. Obrovské indické IT společnosti, hvězdy mezinárodního outsourcingu, v Japonsku a Jižní Koreji tvrdě narazily, jelikož tamní konsorcia se o výpočetní techniku starají vlastními silami a této hluboce zakořeněné tradice se nehodlají vzdát. Ve vzájemném obchodě (jak se zbožím, tak se službami) přežívají nejrůznější omezení.

Například indické farmaceutické společnosti nemají přístup na japonský trh s léčivy, který je druhým největším na celém světě. Ať se podíváte na oblast auditu, reklamy, textilu, léčiv nebo jinam, vždy je jedna ze stran s něčím nespokojená.

Jednání o volném obchodu mezi Indií a Japonskem se táhnou již celé roky a dohoda je stále v nedohlednu.

Vítaná protiváha Číny

Ze všeho nejnápadnější je skutečnost, že Indie není zapojena do většiny dodavatelských řetězců východní a jihovýchodní Asie, které se staly typickým příkladem globalizace.

Zčásti je to způsobeno tím, že když se v devadesátých letech 20. století země začala svému okolí otevírat, byly již tyto řetězce vytvořeny. Částečně je to proto, že indické špičky dlouhou dobu vyhledávaly vzdělávací a obchodní příležitosti v Americe a posléze v Evropě. Ale stojí za tím také hluboká nedůvěra vůči Číně, která se shodou okolností nachází v samém středu těchto sítí.

Do určité míry se za touto nedůvěrou skrývají ekonomické důvody. Malé indické podniky lobbovaly proti čínsko-indické dohodě o volném obchodu ze strachu před čínskou konkurencí.

Ale především se jedná o důvody geopolitické. Čínská nadvláda nad východní Asií ve své podstatě ospravedlňuje indickou politiku »obratu k Východu« i podporu ze strany Japonska, Jižní Koreje a Tchaj-wanu, který se také snaží navázat s Indií bližší vztahy. Indie v regionu působí jako vítaná protiváha Číny.

Z bezpečnostního hlediska je to možná oprávněné. Jestliže se však neodstraní současné obchodní překážky, přinese tato politika z ekonomického hlediska mizerné výsledky.

© 2009 The Economist Newspaper Limited.
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, překlad týdeník Ekonom.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Všude čteme reportáže o úžasném oživení Asie. Ale kde se píše o Indii? Jako by ani nebyla v Asii...