Euro: Máme na něj?

Euro: Máme na něj?

Přináší jednotná měna euro víc problémů než pozitiv, či je spásou? A jaký mají dopad jednotné sazby eurozóny na země s různou fiskální politikou? Pomůže jednotná měna ujařmit rozhazovačnost vlád v nových členských zemích Unie? Komu zavedení eura prospělo nejvíc a kdo na ně doplácí? Jaké problémy čekají Evropu v dalších letech? Na všechny tyto otázky se pokoušelo odpovědět Evropské bankovní a finanční fórum (EBFF), které se konalo v minulých dnech v Praze.

Podle ředitelky evropského oddělení Mezinárodního měnového fondu Susan Schandlerové si každá země, která chce přijmout euro, musí spočítat plusy a mínusy z jeho zavedení. Primárně by se proto státy neměly orientovat výhradně na splnění Maastrichtských kritérií, ale měly by dále zvážit, co povede k úspěchu, případně jaké bude mít důsledky opožděné přijetí jednotné měny.

Schandlerová uvedla některá kritéria, která jsou stejně tak důležitá jako "maastricht". Prvním je úroveň HDP na hlavu v paritě kupní síly. Kandidáti na přijetí eura dosahují 40 % (Litva) až 70 % (Slovinsko) úrovně EU. Čím blíže k evropskému průměru, tím hladší bude zavedení i existence eura v dané zemi.

Dalším kritériem je poměr kapitálu na cenu pracovní síly. I zde je velké rozpětí mezi zeměmi, nejméně má Lotyšsko (20 %) a nejvíce Slovinsko (43 %). Znamená to, že firmy musejí silně investovat, aby dosáhly průměru EU. V podstatě je sice práce v nových členských zemích levnější, vybavení a produktivita práce ale výrazně horší.

Slavné to není ani s průměrnou mírou zaměstnanosti. Lépe než zbytek Evropy je na tom jen ČR, Slovinsko a Litva, ostatní země jsou na tom podstatně hůř.

Důležitý je rovněž tzv. faktor totální produktivity, který zahrnuje vše kromě pracovní síly a kapitálu, tj. spadá sem například infrastruktura nebo právní předpisy. I zde noví členové silně zaostávají. Nejlépe je na tom opět Slovinsko se 60% úrovní EU, následuje Česká republika, Polsko a Maďarsko.

Ze všech těchto údajů vyplývá podle Susan Schandlerové pro nové země nutnost zlepšit obchodní prostředí, zvýšit investice a zaměstnanost. Investovat by měl i stát, a to do infrastruktury. "Investovat by však měli i samotní lidé - minimálně do svých úspor, které jsou v nových zemích silně podhodnocené. Zatímco v ČR jsou investice státu i lidí vcelku ucházející, v Polsku a Maďarsku utrácí stát (a roste deficit veřejných financí), v Litvě a Estonsku je zase extrémně nízká míra úspor," dodala Schandlerová.

PROBLÉMY S ROZPOČTY. Prakticky všichni kandidáti na přijetí eura mají problémy s dodržením fiskální disciplíny. Ostatně nejen oni, udržet utrácení států v rozumných mezích se nedaří ani zemím, kde se jednotnou měnou už šestým rokem platí v obchodech. Zdá se proto, že euro není spásou ani podmínkou pro to, aby vlády hospodařily šetrně a s rozvahou. Na cestě se přitom nikde v Evropě nerýsují ani nutné reformy a pokud ano, tak jsou doprovázeny silným odporem veřejnosti.

Nad třemi procenty, která stanoví maastrichtská kritéria, jsou schodky veřejných financí v Německu a Francii. A v Itálii jsou to dokonce čtyři procenta. Schodky převyšují kritérium pro zavedení eura i v Maďarsku a v Polsku. Maďarská vláda původně avizovala přijetí eura do roku 2010. Vzhledem k tomu, že schodek veřejných financí přesahuje šest procent HDP a podle odhadu centrální banky má letos schodek dosáhnout až 8,5 procenta HDP, jeví se toto datum jako utopické. Podstatně reálnější se nyní zdá termín přijetí eura v letech 2013-2014, pokud ovšem maďarská vláda přijme nezbytné kroky k omezení fiskálního deficitu.

Jedna z mála zemí, které zatím reálně plní rozpočtovou disciplínu, je ČR. Zde se ovšem daří udržet hranici pod třemi procenty především díky vysokému, šestiprocentnímu růstu hrubého domácího produktu.

"Centrální banky jednotlivých zemí musejí vysvětlovat a přesvědčovat vlády, aby držely výdaje fiskálu v rovnováze. Musejí hlídat poměr nákladů a cen," je přesvědčen šéf portugalské centrální banky Vitor Constancio.

Mezi problémy, jež mají země, které chtějí přijmout euro, patří obecně pokles úspor a investice nad rámec možností. Rizikem je zejména anticyklické využití fiskálu (tj. utrácí se, když roste ekonomika, místo toho aby tomu bylo naopak) a vyšší růst mezd než produktivity práce. Země by se podle Constancia neměly zavazovat k něčemu, co pak nemohou splnit.

PAST LEVNÝCH PENĚZ. Vedle problémů s fiskální politikou se začíná čím dál víc diskutovat i o nastavení úrokových sazeb. Ty Evropská centrální banka držela do konce loňského roku na dvou procentech, nyní je začíná postupně zvyšovat. I tak je ale aktuální úroveň ve výši 2,5 % nízká.

Levné peníze však s sebou překvapivě přinášejí nečekané problémy. Tím hlavním je, že nemotivují k úsporám. Ani vlády, ani domácnosti, a to ani v zemích, kde úroky nejsou nejnižší. Například v Maďarsku drží centrální banka základní úrokovou sazbu na šesti procentech, lidé si však navykli půjčovat podstatně levněji v zahraničí. Což se ovšem při prudké devalvaci forintu může pro ně stát osudným.

Ani levné půjčky pro ty, kteří vydělávají v eurech, nejsou bez rizika. Jak řekl Vitor Constancio, úvěrový boom už začíná ohrožovat i hospodářskou rovnováhu. Podle posledních údajů ECB vzrostly v únoru půjčky na bydlení v zemích eurozóny meziročně o 11,8 procenta, což je nejrychleji od konce roku 1999. Málokdo si totiž uvědomuje, že peníze nebudou levné na věčné časy. "Nízké sazby jsou v celosvětovém měřítku neudržitelné," uvedl guvernér Maďarské národní banky Zsigmond Járai.

"Je pravda, že se o měnové politice a její účinnosti v ECB intenzivně diskutuje," podotkl šéf Bundesbank Alex Weber. "Ve Frankfurtu se stanoví jednotné nominální sazby. Ty reálné - přihlížející k inflaci - se ale v měnové unii liší, někdy o více než půl procentního bodu," připomněl Weber.

INFLACÍ KE KONVERGENCI? Jak sblížit nové a staré země EU? Z toho, co zaznělo na EBFF, vyplývá, že je inflace naprosto nezbytná pro vyrovnání směnných kurzů. Jak ale za vyšší inflace udržet nízké úrokové sazby a stabilní měnu?

Bankéři doporučují, aby země, která chce po splnění všech nezbytných podmínek zavést měnu, stabilizovala kurz v tzv. směnném mechanismu ERM-II na co možná nejkratší dobu (ta je stanovena minimálně na dva roky). A pokud zemi trápí inflační tlaky, měla by je absorbovat v průběhu oněch dvou let. Podle guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy je však ERM-II zastaralý mechanismus, který vznikl v podmínkách 90. let, s jinými měnovými režimy centrálních bank. Stabilita kurzu je podle něj jasná i bez toho, aby bylo nutné měnu udržovat v umělém pásmu.

EVROPA ZAŽÍVÁ VLNU FÚZÍ. Oproti státům a občanům, kteří se s eurem spíše perou, než aby je využily ve svůj prospěch, dokáží jednotnou měnu zhodnotit banky a firmy. Výsledkem je rostoucí počet akvizic a fúzí evropských bank i průmyslových firem. Podle Josefa Kotrby, partnera poradenské firmy Deloitte ČR, přispělo k probíhající konsolidaci finančního sektoru v Evropě přijetí eura a zejména sbližování regulace v Evropě. Převažují totiž zahraniční akvizice. U transakcí, jejichž objem přesahuje tři miliardy eur, tvoří 8 z 12 obdobných operací.

K růstu počtu fúzí přispívá i další pokus o "sjednocení" pravidel, a to zavedením nových pravidel kapitálové přiměřenosti Basel 2. Nepotvrdily se totiž obavy, že nové regule budou pro finanční instituce přísnější a povedou obecně k nedostatku kapitálu. Podle Kotrby naopak přispějí ke snížení regulačních požadavků na kapitál. Uvolnila se tak část kapitálu, které mohou tyto finanční instituce využít k investicím a růstu. Akvizicím a fúzím napomáhají i snahy bank o diverzifikaci regionální a produktové báze.

Počet hráčů na evropském trhu bude tedy zřejmě v nejbližších letech klesat. Jejich vzájemná konkurence se nicméně zvýší. Zkušenosti poradenských firem totiž ukazují, že působit na trhu s 20 konkurenty je svým způsobem snazší, než když na něm bojují jen čtyři velké firmy, dodal žertem Kotrba. Velká konkurence vede k tomu, že se rozdíl v efektivitě vítězů zmenšuje.

EURO NENÍ JEDINÝ PROBLÉM. Vedle problémů s rozpočtovou kázní, s (ne)probíhající reformou pracovního trhu a penzijních systémů, existují i další slabé stránky. Na jedné straně sílí ekonomický nacionalismus a populismus, na druhé musí Evropa čelit tlaku na větší liberalizaci a intenzivnější spolupráci při řešení globálních problémů.

Účastníci EBFF se shodli v tom, že zásadní reformy jsou v Evropě nevyhnutelné. Evropané však spatřují jejich smysl v překonávání překážek a lepším využívání synergických efektů, při respektování národní osobitosti, uvedl Donald Johnston, generální tajemník OECD. Američtí účastníci akcentovali integraci Evropy do řešení světových problémů, z nichž na první místo staví boj proti terorismu. Yessin El-Ayouty, prezident Sunsglow, vidí výzvu pro Evropu v tom, aby dosáhla rovnováhy mezi bezpečností a rozvojem, tedy mezi nutnou regulací, kterou vyžaduje boj proti finanční podpoře terorismu a mezi další liberalizací evropského trhu.

Evropa deklaruje ochotu spolupracovat s Ruskem a CIS (Společenství nezávislých států), ale je natolik pohroužena do svých vlastních vnitřních problémů, že jí nezbývají síly na rozvíjení skutečného dialogu, uvedl Andrej Serebrjakov z Mezinárodní investiční banky. EU hovoří sice o sbližování, ale ve skutečnosti se snaží tlačit na Rusko, aby přijalo jeho normy a standardy. Serebrjakov prohlásil, že další vývoj vztahů mezi Evropskou unií, Ruskem a CIS záleží na tom, zda si Unie uvědomí, co vlastně od spolupráce s Ruskem očekává.