Nový zákon o nemocenském pojištění už projednala legislativní rada, v nejbližší době bude jeho paragrafované znění projednáno na schůzi vlády. Podle předkladatele, Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), by měl navázat na předchozí opatření, která snížila zejména výši nemocenských dávek, což přineslo i snížení počtu práce neschopných.

NOVÝ SYSTÉM by měl být jednotný jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné. Do výše nemocenské se podle MPSV více promítne výše příjmu, než tomu bylo u stávajícího systému. Bude přesněji definován léčebný systém a zpřísněny sankce za jeho porušování práce neschopnými. Navrhuje se např. 10 tisíc korun pokuty za porušení léčebného režimu. Zároveň budou přesněji definovány povinnosti zdravotnických zařízení a zavedeny sankce za jejich porušování.

Základní a nejvýraznější změnou je, že namísto nemocenské bude po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti poskytovat zaměstnavatel náhradu mzdy. Za první tři pracovní dny MPSV navrhuje 35 % z vyměřovacího denního základu oproti současným 25 %. Náhrada mzdy nebude zdaněna a ani z ní nebude placeno pojistné. Zaměstnavatel bude moci zaměstnanci zvýšit náhradu mzdy. Ta bude také osvobozena od zdanění a placení pojistného.

n Navrhuje se zároveň snížení pojistného, které odvádí zaměstnavatel, ze současných 3,3 % na 1,4 %. To bude znamenat podstatné snížení nákladů práce pro zaměstnavatele, jehož zaměstnanci mají průměrnou nebo nižší než průměrnou nemocnost, tvrdí MPSV. Průměrný zaměstnavatel z poloviny částky, kterou neodvede na pojistném díky nižší sazbě, uhradí náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti a téměř stejnou částku ušetří. Od patnáctého dne léčení by už dotyčnému náležela nemocenská dávka. Procentní sazba pro výpočet nemocenské by měla podle návrhu činit 65 % denního vyměřovacího základu (dnes je to 69 %). Zároveň zůstane zachován systém redukčních pásem pro zápočet výdělku, z něhož bude Česká správa sociálního zabezpečení nemocenskou počítat, ale místo současných dvou hranic (480 Kč a 690 Kč) pro redukci denního vyměřovacího základu budou redukční hranice tři.

MAMUTÍCH A MALÝCH FIREM se nová legislativa zřejmě příliš nedotkne. Velké společnosti budou mít dostatek finančních prostředků na výplaty dávek. Méně spokojeni však budou zaměstnanci, kteří si zvykli, že pokud se ulijí do nemoci, dostávají dávky za kalendářní dny, kdežto nová úprava počítá s výplatou pouze za dny pracovní. Jaroslav N. (plné jméno si nepřál zveřejnit) má v centru Prahy obchod se značkovým sportovním oblečením. Zaměstnává osm lidí, dva z nich bývají často nemocní. "Nejsou to simulanti, práce je baví, ale jsou alergici a náš krám je pod úrovní chodníku, takže o prach tu není nouze." Přiznává, že o chystané legislativě příliš neví, ale nemyslí si, že by utrpěl větší finanční ztrátu, bude-li platit za svého zaměstnance nemocenskou.

Jeho slova potvrzuje i místopředseda Asociace malých a středních podnikatelů ČR (AMSP) Karel Havlíček. "Malých podnikatelů, zaměstnávajících deset, dvacet lidí se nová úprava příliš nedotkne. Mohou mít dočasné problémy, ale určitě jim nehrozí krach," říká.

NEJVÍCE POSTIŽENI mohou být podle Havlíčka střední podnikatelé. Pokud například při chřipkové epidemii onemocní třetina zaměstnanců, může to výrazně ovlivnit firemní cash-flow. "Navíc se nedomnívám, že by nová legislativa výrazně ovlivnila zneužívání nemocenských," dodává.

Mirka Luprichová, majitelka malého penzionu a cestovní agentury, se nad návrhem rozhořčila: "Tato vláda dělá všechno pro to, aby co nejvíce ztížila práci malým podnikatelům. Nechápu, proč si někdo nedal práci a nespočítal, jak velká musí být firma, kolik musí mít zaměstnanců, aby jí navrhovaná legislativa pomohla a ne ji položila na kolena," říká.

Nejostřeji se proti návrhu staví ti, kteří zastupují výrobní družstva. "Návrh nové úpravy nemocenského pojištění, bez dostatečných kontrolních oprávnění a patřičných sankcí, zneužívání nemocenské neomezí. Jako zaměstnavatelé jsme požadovali, aby dodržování režimu práce neschopného bylo zařazeno mezi základní povinnosti zaměstnance a z jeho opakovaného závažného porušení pak bylo možné vyvodit sankci v podobě skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele," tvrdí Jaroslav Wiesner, předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev (SČMVD). Jejich požadavek nebyl přijat.

Navíc podle Wiesnera kontrolní mechanismy pro ovlivňování nemocnosti zaměstnavatelem jsou nedostatečné, prokazování porušení režimu práce neschopného je velmi složité a v praxi obtížně uplatnitelné. "Pouhé odejmutí náhrady mzdy je zanedbatelným trestem pro toho, kdo si v době nemoci přivydělává na černo," říká Wiesner.

Na nový systém podle jeho slov doplatí především malí zaměstnavatelé včetně družstev, která vykazují vyšší než průměrné procento nemocnosti, protože právě jim navrhované snížení procenta odvodu pojistného nekompenzuje náklady na náhradu mzdy v prvních 14 dnech pracovní neschopnosti. Zvláště v obdobích epidemií mohou tyto neproduktivní náklady přivést zaměstnavatele do značných finančních obtíží.

Za to, aby si malé firmy mohly vybrat, zda budou platit za své zaměstnance plné odvody na nemocenské nebo přímo vyplácet nemocenskou, se staví i odborová centrála ČMKOS.

NEOCHOTA ZAMĚSTNAVATELŮ přistoupit na návrh zákona o nemocenském pojištění je pro MPSV zarážející. "Ocitli jsme se v podivné situaci," komentuje náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Hofman. Původně totiž jeho resort navrhoval v této normě možnost vybrat si placení nynějších odvodů na nemocenské (3,3 %), nebo přistoupit na snížený odvod na 1,4 % a hradit nemocenskou po dobu deseti pracovních dnů pro podniky zaměstnávající méně než 250 zaměstnanců. "Proti tomu se ale překvapivě postavily zaměstnavatelské svazy," řekl Ekonomu. Proto nakonec v návrhu zákona je tato možnost snížena jen pro firmy zaměstnávající do 25 pracovníků. Podle Hofmana je přístup zaměstnavatelských svazů nepochopitelný, protože snížením odvodů o dvě procenta by středně velké podniky získaly poměrně slušné peníze. Podle propočtů MPSV by se totiž při průměrné nemocnosti v ČR dostaly firmy při proplácení nemocenské jen na 1,1 procenta nákladů.

Za touto informací se skrývá podezření, že menší a střední podniky často zneužívají nemocenské dávky jako řešení svých výrobních nebo odbytových problémů: pošlou zaměstnance na "nucenou" nemocenskou a ušetří prostředky na mzdy.



Platí zaměstnavatelé za choré i v Unii?

Nemocenskou platí v bývalé patnáctce EU obvykle příslušná sociální instituce, jen výjimečně zaměstnavatel (Španělsko, Dánsko). Zaměstnavatelé, kteří nejsou plátci nemocenského, se však podílejí na řešení finanční situace svých práce neschopných zaměstnanců dvojím způsobem:

Po určitou dobu vyplácejí mzdu namísto nemocenské (např. Belgie, Itálie pro určenou kategorii zaměstnanců, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Rakousko). - Doplácejí k nemocenské částku do výše průměrné mzdy, pokud to vyplývá z právního předpisu, popř. kolektivní smlouvy (Dánsko, Švédsko). - U nových zemí EU vyplácejí mzdu, popřípadě nemocenskou, zaměstnavatelé po stanovenou dobu, která je vymezena: 2 dny (Lotyšsko), 14 dní (Litva), 15 dní (Maďarsko), 21 dní (Malta), 30 nebo 35 dní (Slovinsko, Polsko). Mzdou ani nemocenskou od zaměstnavatele nejsou zabezpečeni v době nemoci zaměstnanci v Estonsku a na Kypru.

Maximální základní délka pobírání nemocenské se pohybuje od 180 dní (Itálie) do 1095 dní (Portugalsko). Většinou převažuje doba 1 roku. Jen zcela výjimečně se setkáváme s výplatou nemocenské bez omezení délky (např. v Portugalsku při onemocnění tuberkulózou, Irsku, pokud bylo zaplaceno pojistné v požadované výši, ve Švédsku není délka výplaty formálně omezena). Základní délka pobírání nemocenské u nových zemí EU se pohybuje od 156 dní (Malta) do 1 roku na Kypru, v Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Slovensku a Slovinsku. Jinou délku podpůrčí doby, a to na 6 měsíců, má Polsko, a Estonsko má stanoveno 182 dní.

Výši nemocenské u zaměstnanců odvozuje většina členských států EU od předchozího příjmu, a to příslušnou procentní sazbou, přičemž se přihlíží i k jiným faktorům. Například ve Francii je vyšší u osob pečujících alespoň o tři děti, v Řecku náleží příplatek k nemocenské s ohledem na osoby závislé na poživateli dávky, v Itálii se nemocenská snižuje při pobytu v nemocnici, pokud v rodině nejsou závislé osoby apod. Základní procentní sazba činí například ve Francii 50 %, Itálii 50 %, Lucembursku 100 %, Německu 70 %, Nizozemsku 70 %, Rakousku 50 % a ve Švédsku 80 %. Základní procentní sazba u nových zemí EU je např. 90 % ve Slovinsku a Slovensku od 4. dne nemoci, 85 % v Lotyšsku od 3. dne, 85 % v Polsku.


Plátci nemocenské ve vybraných zemích EU

Dánsko - Plátcem nemocenské je zaměstnavatel nebo sociální úřad. Zaměstnanec má právo na výplatu mzdy zaměstnavatelem, pokud to vyplývá z kolektivní smlouvy.

Nemocenskou platí zaměstnavatel první dva týdny, má však právo na náhradu ve výši odpovídající nemocenské.

Finsko - Plátcem nemocenské je instituce sociálního pojištění. Zákoník práce však povinnost zaměstnavatelů platit při nemoci mzdu a právo na refundaci zakotvuje. Důležitou úlohu mají také kolektivní smlouvy. Zaměstnavatelé platí mzdu minimálně 7 dní ve výši 50 %. Delší doba platby mzdy a vyšší částka vyplývají z textu uzavřených kolektivních smluv.

Francie - Zaměstnanec je v době nemoci zajištěn nemocenskými dávkami od sociální instituce. Podmínkou nároku na nemocenskou je potvrzení o pracovní neschopnosti, ve kterém se uvádí i předpokládaná délka nemoci. Zaměstnavatel je plátcem části mzdy na základě kolektivních smluv nebo dohod o mzdě a vyplácí 40 % mzdy. Tato částka není zaměstnavatelům nahrazována.

Irsko - Zaměstnavatelé se nepodílejí ani na platbě mzdy ani na platbě nemocenské.

Itálie - Nemocenskou vyplácí sociální instituce. Na základě řady kolektivních smluv vzniká zaměstnavateli povinnost doplatit zaměstnanci rozdíl mezi nemocenskou dávkou a mzdou, která náležela před vznikem pracovní neschopnosti.

Německo - Na zajištění zaměstnanců pro případ nemoci se podílejí zaměstnavatelé a příslušné sociální instituce. Zaměstnavatel platí mzdu od prvního dne nemoci ve výši 100 % po dobu 6 týdnů.

Portugalsko - Zaměstnavatelé se nepodílejí ani na výplatě mzdy ani nemocenských dávek.

Rakousko - V Rakousku finančně zajišťuje zaměstnance zaměstnavatel a příslušná pojišťovna. Zaměstnavatel pokračuje ve výplatě mzdy ve výši 100 % po dobu 6 až 12 týdnů, a to v závislosti na délce zaměstnání. Poté vyplácí 50 % mzdy po dobu 4 týdnů. V této době má zaměstnanec nárok rovněž na nemocenskou v poloviční výši (tj. 25 % příjmu), celkem tedy dostává 75 % příjmu.

Španělsko - Zaměstnavatelé neplatí svým zaměstnancům v době nemoci mzdu, ale nemocenské dávky. Jejich výše představuje 60 % mzdy a zaměstnavatelé ho platí na své náklady od 4. do 15. dne nemoci.

Estonsko - Plátcem nemocenské je příslušný pojistný fond.

Kypr - Zaměstnavatel se nepodílí na zabezpečení svých zaměstnanců v době nemoci.

Litva - Zaměstnavatel se podílí na platbě od 2. do 14. dne pracovní neschopnosti. Platbu provádí na vlastní náklady - bez refundace.

Maďarsko - Zaměstnavatel se podílí na platbě v době nemoci 15 dní ve výši 80 % hrubé mzdy, poté vyplácí nemocenskou příslušný fond ve výši 70 % nebo 60 %.

Polsko - Zaměstnavatelé zajišťují nemocné zaměstnance od prvního dne nemoci po dobu 35 dní ve výši 80 % a při pracovních úrazech a dalších stanovených situacích ve výši 100 %.

Zaměstnavatelé hradí platbu na své náklady a refundace se neprovádí.

Slovensko - Zaměstnavatelé, kteří mají stanovený počet zaměstnanců, neplatí nemocnému zaměstnanci mzdu, ale nemocenské dávky. Platba je refundována prostřednictvím pojistného. Dávky činí 1. až 3. den 70 % čistého příjmu a od 4. dne je to 90 procent.

Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČRBOH, KOU

Související