Office za dolar? To ne...

V Microsoftu jste už čtrnáct let. Nechce to změnu?

Nabídky mám. Myslím si ale, že každý má nějakou osobní misi a já tu svou mohu dobře uskutečňovat tady v Microsoftu.

A jaká je vaše mise?

Věřím na globalizaci..Je to dobrá věc. Funguje ovšem jen pro jednu miliardu lidí. Naše technologie ale nejsou dostupné pro tři miliardy lidí, protože ty mají jen několik dolarů na den. Nemohou si koupit náš Office za dvě stě dolarů. Technologické firmy musí přijít s něčím, co lidem pomůže a posune je ze spodní části pyramidy doprostřed.

Budete tedy prodávat Office za dolar?

To ne. Je-li ale v Číně půlmiliarda telefonů, je pravděpodobnější, že nám jejich majitelé zaplatí jeden dva dolary za software do mobilu než dvě stě dolarů za Office.
V této souvislosti se mluví třeba o Corporate social responsibility. Ovšem jednoduše řečeno: když dnes firmy něco udělají pro zmíněné dvě až tři miliardy lidí, kteří žijí za několik dolarů na den, tak do dvaceti let mají dvě až tři miliardy nových zákazníků.
Technologie dávají šanci vzdělat lidi daleko rychleji než dříve. Kdysi bylo vzdělání závislé na místě narození. Dnes můžete poslouchat přednášky z Harvardu i v Africe, když tam bude internet. Vzdělání táhne chudou vrstvu nahoru a pomáhá vytvářet střední vrstvu, čímž stabilizuje populaci. Nedojde k tomu samozřejmě za mého života, ale je dobré to nastartovat. A to mě u Microsoftu drží.

V tom se přece angažuje Bill Gates.

Ano, ten naznačil ostatním bohatým cestu. Od té doby, co má nadaci, hodně se změnil. Myslím, že je daleko šťastnější. Po světě je hodně movitých lidí, kteří neustále hledají životní cíl, třeba ho najdou ve filantropii.

Takže skončíte v jeho nadaci?

Myslím, že kdybych někdy odešel, tak je to jeden ze způsobů, jak se dál realizovat.

Práce v novém projektu by vás nelákala?

Kdybych opustil Microsoft, tak by mě bavilo pomoci nadějné české firmě. Ale o takových věcech zatím neuvažuji.

Váš obličej ukazuje Microsoft při jednání s Evropskou unií. Bylo soudní řízení proti Microsoftu především vaší záležitostí?

Představovalo asi pět až deset procent mojí pracovní náplně. Musím spíš vysvětlovat evropským politikům naši pozici.

A co jim vysvětlujete?

Že operační systém Windows bez integrovaného multimediálního přehrávače, jaký po nás chtěla Evropská unie, se téměř neprodává. Na jedny takové Windows se prodá patnáct tisíc normálních Windows i s přehrávačem. Detaily u soudu ale pak musí řešit právníci.
Devadesát, možná i devadesát pět procent mé práce s Evropskou komisí jsou programy, kde s Komisí spolupracujeme velice pozitivně. Nedávno jsem například vystoupil na konferenci EU v Lisabonu o problematice e-Governmentu.

Co říkáte verdiktu soudu a Komise?

Nelíbí se nám, ale nic s tím teď nenaděláme. Snažíme se, aby naše kroky byly v souladu s jejich rozhodnutím.

Už jste v Microsoftu rozhodli o odvolání?

Zatím ne. Rozsudek stále studují právníci a máme sedmdesát dní na rozmyšlenou. Odvolání není na pořadu dne, ale samozřejmě ho zvažujeme. Za těch devět let, kdy případ běží, se trh informačních technologií hodně změnil.
Sice tu již fungoval operační systém Linux nebo i Google, ale nebyly tak silné jako dnes. Změnili jsme se i my. Velice často se nám vytýká, že naše programy neumí komunikovat s cizím softwarem, ale kdyby to byla pravda, tak si je zákazníci nekoupí.
Důvod, proč je Microsoft úspěšný nejen v operačních systémech, ale i třeba v kancelářských balících, je skutečnost, že další firmy na našich platformách postavily několik milionů aplikací na Windows.

Co bude teď s Microsoftem? Prohráli jste soud, na trhu jsou dostupné jiné kancelářské programy zdarma. IBM má nabídku, která vám bude přímo konkurovat. Google prakticky ovládá internet...

Myšlenka softwaru zdarma není nová.

To není, ale ten software je kvalitnější.

To je třeba jako s auty. Inovujete-li výrobky, budou si je zákazníci rádi kupovat. Samozřejmě situace na trhu je ale jiná. V tuto chvíli konkurujeme dvěma systémům, které chtějí redefinovat softwarový trh. Jeden z nich je Linux, který dává software zadarmo a vydělává na službách. Druhý je Google, jenž poskytuje rovněž produkty zdarma, ale profituje na reklamě.
My máme strategii dodávat software i služby. I když jsou naše hospodářské výsledky dobré, musíme rychle inovovat - trh nečeká. Proto také dáváme nejvíc peněz do výzkumu a vývoje.

V čem se liší jednání s úředníky v Evropské unii od těch se soukromými firmami?

Kolem komisaře Verheugena, s nímž jednám já, je plno lidí, které znám ještě z byznysu. Neřekl bych, že se to tak dalece liší. Je tam řada mladých schopných lidí.

Co podle vás chybí unijní politice?

Nejen my, ale i další firmy pozorují, že je malá provázanost mezi Bruselem a členskými zeměmi. Například se dohodne Lisabonská agenda, některé země ji dodržují, jiné ne. Schválí se investice tří procent HDP do vědy a výzkumu a jen severské země se k té hranici blíží.
Do budoucna se nejen politici ale i firmy musí daleko víc zajímat o to, co je pro region a danou zemi důležité. Politici musí lépe řídit rozpočty, vždyť maastrichtská kritéria platí jen pro některé státy.

Jenže politici na to mají jen čtyři roky, kdy jsou ve funkci.

Ano, kdykoliv se bavím s politiky, vědí, jaké reformy jsou nutné. Jenže když reformují, tak nejsou zvoleni jako třeba Dzurinda na Slovensku. Občané nemají změny rádi.

O čem si povídáte s představiteli evropských států?

Před čtyřmi lety jsme například v Microsoftu odhadli, jak silná bude jihovýchodní Asie. Je tam mladá populace, jen pár bohatých a hodně chudých lidí, kteří chtějí být bohatí. Upozornili jsme zástupce evropských zemí, že starý kontinent je bohužel obětí svého úspěchu po druhé světové válce. Třeba produktivita práce je sice srovnatelná s USA, ale nepracujeme dostatečný počet hodin. A to se nezlepší dotováním zemědělství. Už loni Čína utratila víc za vědu a výzkum než Japonsko a brzy se nebude psát na výrobky Made in China ale Invented in China.
Dnes má Čína 1,4 bilionu USD v rezervách a může nakupovat. Američané, kteří si na dluh kupují levné čínské zboží ve Wallmartu, to budou muset také zaplatit. V momentě, kdy se ještě víc propadne dolar, tak to bude mít na euro a evropskou ekonomiku jednoznačně negativní dopad.

A jak do toho zapadá Microsoft?

Jednoduše, pokud Evropa nebude úspěšná, tak my nebudeme úspěšní v Evropě.

Co si myslíte o české reformě?

Nejsem ekonom, ale domnívám se, že je v ní řada dobrých věcí. Nicméně bude muset jít daleko víc do hloubky. Bohužel se omezila na získání podpory v parlamentu, ale málokdo ji objasnil lidem. To je chyba. Pokud jde politikům o budoucnost téhle země, tak musí všechno vysvětlit, jinak reformy po příštích volbách skončí.

V čem by měly reformy pokračovat?

Určitě se musí reformovat vzdělávací systém. Není dobré, když z učilišť odchází dvacet procent absolventů, kteří potom v praxi nenajdou uplatnění.

Je potřeba daleko víc provázat průmysl, a školství. Skvěle to funguje ve Finsku nebo v Izraeli, kde se ministryně školství jednou měsíčně schází s průmyslníky a baví se s nimi o provázanosti škol a podniků.

U nás se o tom s vámi někdo bavil?

Máme kontakty s ministerstvem školství, nějaké myšlenky jsem dával místopředsedovi vlády Vondrovi. Obecně je v Česku chuť něco dělat. Ministři, průmysl a univerzity se ale musí začít scházet a diskutovat.

Co se ještě musí změnit?

Zdravotnictví, za chvíli do něj budeme dávat 15 a více procent HDP. To ovšem není problém jen Česka. V Evropě jsou dvě oblasti, kde se poměrně málo využívají technologie - zdravotnictví a školství.
Já denně cestuji a všude můžu platit kartou. Ale kdyby se mi něco stalo, tak moje zdravotní karta se mnou necestuje. A přitom tu jsou technologie, které by to zařídily. V Británii například skončí každoročně přes 40 tisíc lidí v nemocnicích jen proto, že jim doktor předepsal špatné léky, protože nemá o pacientovi dostatek informací.
Děti mají dneska doma počítač a internet, škola jim ale nabízí tabuli s křídou, v lepším případě fixou. Děti se přitom mohou naučit fakta pomocí e-learningu, učitel ale musí být víc kouč a věnovat se jim tváří v tvář.

Jedním z vašich nápadů bylo vytvoření automobilového klastru s Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Ujalo se to?

To nemůžu zařídit ani já, ani Microsoft. Uvedl jsem to jen jako příklad. Je přece super, že jsme do Česka natáhli hodně investorů z autoprůmyslu. Když sem ale nepřesunou vědu a výzkum, zase velice rychle odejdou.
Jsme-li dobří na auta, pojďme se specializovat na software pro ně. To je ten správný směr.

Už teď nám ale chybějí pracovníci v IT průmyslu, tak co s tím?

Změnit systém vzdělávání. Dnes se musíme při plánovaní dívat na dvacet let dopředu, abychom mohli konkurovat.
Inflaci opravíte do jednoho roku, zdravotnictví do pěti let, ale školství zabere minimálně deset let.

Před třemi lety jste mi říkal, že jste se stal neoficiálním poradcem tehdejšího premiéra Stanislava Grosse. Vzešlo z té spolupráce něco?

To byla legrace. Myslím, že představitel soukromé firmy nemůže být poradcem premiéra nebo prezidenta.
Co politici mohou, ale musí to být širokospektrální, je to, co udělali Finové v době předsednictví EU. Zvali IBM, Nokii, Microsoft a několik dalších firem na pravidelné schůzky. Nikoliv abychom jim prodávali své výrobky, ale abychom přinesli nápady, jak se Evropa může stát konkurenceschopnější.
Vlády musí komunikovat s byznysem, ale nemůže to být jen s jedním člověkem z jedné firmy. To by nefungovalo a ani s panem Grossem se to nerozeběhlo.

Co byste poradil premiéru Topolánkovi?

Situace je složitá a je o kompromisech. Jako předseda vlády bych lidem vysvětlil, že bez reforem těžce zadlužíme budoucí generace a zatížíme je sedmdesáti- až osmdesátiprocentními daněmi.
Druhá věc je postoj odborů. Samozřejmě že musí zastupovat zájmy odborářů, ale měly by se přetransformovat na organizace, které budou trénovat a rekvalifikovat lidi, jak o tom uvažují například britští odboráři.
V Portugalsku ztratilo deset tisíc lidí práci v textilním průmyslu kvůli čínským dovozům. Tak jsme společně s firmou Cisco a dalšími řekli, že takhle je možné naučit lidi ovládat počítače a přesunout je do služeb, kde byla volná místa. Jestli totiž něco Evropa potřebuje, tak je to větší flexibilita.

Sledujete českou pobočku Microsoftu?

Samozřejmě.

Popište, jak firmu řídili poslední dva šéfové Jiří Devát a Michal Čupa?

To je těžké. Devátovi jsem šéfoval, kdežto Čupovi už ne. Myslím, že se to tady hodně změnilo. Je tu mnohem víc lidí a taková firma se musí řídit jinak. Těžko porovnávat jejich styly, vážím si obou.

Uveďte jejich nejlepší a nejhorší rozhodnutí.

To se neodvážím. Já sám říkám, že když mám dobrý den, tak z deseti rozhodnutí udělám sedm správných. Důležité je, abyste měl kolem sebe ty, kteří vám řeknou, která ta tři rozhodnutí jsou špatná. Vy to totiž nepoznáte. Dobrá a špatná rozhodnutí dělá každý.

Česká pobočka je už dlouho bez ředitele...

No, tady ta věc mě mrzí. Je tu ale pověřená výkonná ředitelka Jane Gilson a myslím, že to dělá velmi dobře.

Potřebujete vůbec ředitele, když to jde i bez něj?

Řeknu to na rovinu. Microsoft má skutečně obrovské nároky na generální ředitele. Nestačí, aby ředitel jen dobře řídil pobočku, ale měříme mu i jak jsou s ním spokojení podřízení i zákazníci. Chceme, aby šéf Microsoftu byl někdo, kdo může být protějškem pro prezidenta dané země. Nároky máme hodně vysoké, a proto to dlouho trvá.

A kdo to bude?

To vám samozřejmě neřeknu. Znám kandidáty, rozhodne se do dvou tří týdnů. Pak to řekneme všem.

Bude to Jane Gilson?

Oznámíme to v tiskové zprávě.

Radan Dolejš

Jan Mühlfeit (1962) je v Microsoftu od roku 1993. Letos byl jmenován na pozici Chairman Microsoft Europe. Odpovídá za iniciativy a programy Microsoftu na podporu Lisabonské strategie. Je ženatý, má dceru a ve volném čase se věnuje rodině a sportu.