Slovinsko: Euro v roce jedna

Slovinsko: Euro v roce jedna

Dva miliony obyvatel, krásná příroda, moře i hory, příznivé podnebí. Ale také zhruba z jedné pětiny státem regulované ceny. Banky, energetické, plynárenské a vodárenské společnosti s majoritním podílem státu. Ceny benzinu v celé zemi fixní, jejich změna probíhá ob týden podle vyhlášky ministra financí. Relativně vysoké mzdy, každý zaměstnanec bez ohledu na to, zda pracuje v soukromé či státní firmě, má ale státem danou kolonku, kolik si může dle svého vzdělání a profesního zařazení vydělat. Ne, nejde o utopii nebo o socialistický experiment. Tak vypadá hrubý obraz Slovinska, zatím posledního člena eurozóny, který přijal jednotnou měnu letos v lednu.

ÚSPĚCH ZARUČEN. Slovinsko je po pěti letech první zemí, která se dostala do elitního klubu eurozóny. Jako jediné z nových členských zemí Evropské unie se vcelku rychle vypořádalo s maastrichtskými kritérii (limitují státní i veřejný dluh, vyžadují nízkou inflaci a stabilní kurz měny), dohodlo se s evropskými orgány, provedlo denominaci měny (ze dne na den) a stalo se vzorem pro ostatní čekatele.

Slovinsko zavedlo euro tzv. velkým třeskem: jednotnou měnou se začalo platit od půlnoci 1. ledna 2007, hned první den proběhla v euru polovina transakcí, v průběhu deseti dnů se téměř 100 % obchodů realizovalo v jednotné měně. Právě kvůli tomuto úspěchu pořádala v minulých dnech ve Slovinsku Evropská komise seminář na téma zavedení eura, na kterém svůj názor a zkušenosti prezentovali zástupci vlády, centrální banky i spotřebitelských organizací.

Otázkou ovšem je, zda je příklad Slovinska právě tím vzorem, který by ostatní země mohly či měly následovat. Na jednu stranu určitě ano - euro zde funguje od první vteřiny - na druhou stranu se jedná o velmi malou zemi se specifickou historií a s výrazným vlivem státu na chod celé ekonomiky.

Příčiny úspěchu eura ve Slovinsku lze v podstatě rozdělit na dvě skupiny - jedna reprezentuje soubor opatření, které může zavést každá země. Druhá skupina ovšem obsahuje slovinská specifika. Proto je jen velmi těžké říci, co přesně mělo vliv na úspěch eura a která ze dvou zmiňovaných složek měla větší význam. A rovněž nelze odhadnout, zda by implementace obdobných opatření v jiné zemi přinesla stejný úspěch.

FUNKČNÍ STÁT. Mezi to, co lze vcelku dobře přenést kamkoliv, patří dobrá komunikační strategie. Vláda rozhodla o zavedení eura už v roce 2001.

Všechny dokumenty, které se vážou k této události, byly od začátku veřejné, a vládní představitelé neměli problém vysvětlit vše, co je třeba. Už první společný dokument vlády a centrální banky uváděl, co přesně mají obě instituce v úmyslu, jak bude muset reagovat fiskální politika, co bude provádět centrální banka. Do celého procesu byly vtaženy i spotřebitelské organizace (kvůli obavám z růstu inflace po zavedení eura). Klíčová byla dohoda s odbory a zástupci firem o růstu mezd z roku 2004, která stanovila, že zvýšení platů musí být o jeden procentní bod nižší, než je růst produktivity práce. Toto opatření se týkalo celé ekonomiky bez ohledu na formu vlastnictví.

Díky těmto dohodám, které jsou ovšem pro větší země s menším vlivem státu dost obtížně proveditelné, se podařilo eliminovat největší překážku pro euro - ve Slovinsku jí byla vysoká inflace. Právě zde zasáhl silný stát, podíl regulovaných cen na celkové spotřebitelské inflaci se totiž pohybuje kolem 16-17 %. Stát tak reguluje ceny elektřiny, plynu, vody, ale i benzinu (zde probíhá regulace prostřednictvím zvyšování a odpouštění spotřební daně podle toho, jak se vyvíjí cena ropy na světových trzích). Prostřednictvím dohod se zmrazil růst mezd. Výsledkem byl pokles inflace, centrální banka Slovinska pak postupně snižovala úrokové sazby, až došlo k jejich praktickému srovnání se sazbami Evropské centrální banky (ECB). K jejich vyrovnání ostatně pomohl i boj ECB s inflačními tlaky za pomoci růstu úroků. Tyto dvě protichůdné tendence sblížily vzájemnou úroveň úrokových sazeb tak, že transfer měny nepřinesl v tomto ohledu žádné problémy.

Stejně tak důležitá byla role kurzu měny. Slovinsko stabilizovalo tolar ve směnném mechanismu ERM II v polovině roku 2004. Již předtím byl tolar relativně nadhodnocenou měnou, na kterou měl silný vliv stát. Jeho faktická fixace probíhala bez jakýchkoliv útoků, a tím pádem i bez výrazných výkyvů. O tom, že byli slovinští představitelé přesvědčeni, že vybrali pro kurz tolar/euro správnou centrální paritu, svědčí ostatně i fakt, že v obchodech se ceny označovaly dvojmo (v eurech i tolarech) již od března 2006. Tedy ještě předtím, než Evropská komise vůbec posvětila zavedení eura v zemi a než schválila přepočet slovinského tolaru na euro. Pravdou ovšem je, že EK nebyla z tohoto "předstihu" nijak nadšena, zatímco slovinští zástupci z řad vlády, spotřebitelských organizací i centrální banky si dodnes libují, že poskytli lidem dost času seznámit se s tím, kolik co stojí v nové měně.

DVA MILIONY EUR, tolik stála informační masáž obyvatel od počátku roku 2006. Vláda ve spolupráci s centrální bankou a silnou organizací na ochranu spotřebitelů "pumpovala" informace o jednotné měně do obyvatel ze všech stran. Počínaje nespočetnými příručkami, přes balíček pro každou rodinu, který obsahoval kalkulačku, až po nekonečně dlouhé dvojí označování cen (od března 2006 do konce letošního roku).

Kampaň se vedla dlouho před zavedením eura a vede se dodnes. Její výsledky jsou skoro neuvěřitelné: "Celý proces zná, nebo to o sobě alespoň tvrdí, 90 % obyvatel, 96 % je s implementací jednotné měny spokojeno. Obyvatelé jsou navíc přesvědčeni, že mají velmi dobrý přístup ke všem informacím a že jim vláda ani centrální banka nic netají," uvedla šéfka zastoupení Evropské komise ve Slovinsku Mihela Zupančič.

Součástí kampaně je i informování o tom, jak se vyvíjejí ceny. Ve starých zemích eura totiž obchodníci využili nové měny ke zdražení. Ostatně dodnes jsou například Němci přesvědčeni, že za "marky" bylo levněji. A právě tomu se Slovinsko chtělo vyhnout a zatím se zdá, že se mu to povedlo. Tedy alespoň částečně. "

Webové stránky spotřebitelské organizace denně uvádějí, co podražilo, a to i s vysvětlením prodejce, proč ke zdražení došlo. "Sledujeme ceny od počátku roku 2006 a provádíme srovnání ve tří měsíčních intervalech," uvedla Damjana Pondelek se Slovinské spotřebitelské organizace. Největší cenový skok zaznamenali v říjnu-listopadu 2006. Obchodníci se chtěli vyhnout obvinění ze zdražení kvůli euru, a tak zvedli ceny o pár měsíců před velkým třeskem. Přesto tlak veřejnosti dokázal udržet ceny na uzdě.

Potvrzují to i oficiální statistiky, které vykázaly pokles tempa růstu spotřebitelských cen. Zatímco před zavedením eura inflace rostla v průměru přes 3 % meziročně, v březnu 2007 klesla na 2,3 %. Jedna věc jsou ovšem oficiální statistiky (kde k nízké inflaci pomáhá i silná role státu), druhá pak ceny, s nimiž se spotřebitel běžně setkává. Výrazně podražilo v restauracích a v barech, zvedla se cena novin, zdražily osobní služby, doprava. V současné době se odhaduje celkový dopad eura na inflaci ve výši 0,3 procentního bodu. Před jeho zavedením analytici odhadovali maximální dopad na inflaci o 0,24 procentního bodu.

Tzv. vnímaná inflace, tj. jak růst cen vnímají obyvatelé (kterým se vcelku pochopitelně zdražení v restauracích moc nelíbí), v prvních dvou měsících letošního roku značně poskočila, v březnu ale hluboce klesla. A tak političtí představitelé, zástupci Evropy i centrální banky doufají, že tomu tak bude i v dalších měsících. Pokud by ke snížení vnímané inflace doopravdy došlo, šlo by o další slovinský rekord - ve všech ostatních zemích jsou lidé dodnes přesvědčeni, že s eurem ceny vylétly vzhůru.

Řídit ceny v restauracích se ale stát ve Slovinsku překvapivě nepokouší. "Lidé nebudou chodit na kafe o pět kilometrů dál jen proto, aby ušetřili dvacet centů," uvedl Boštjan Vasle z Institutu makroekonomického rozvoje a analýz. Faktem je, že zdražení v této oblasti vyrovnaly nižší ceny ostatního zboží.

MALÉ NĚMECKO. Silný vliv státu na ekonomiku a funkční vláda ale nejsou jedinými specifiky Slovinska. Další předností je blízkost dvou zemí eura - Itálie a Rakouska, a také malá velikost vlastní země. Slovinci byli i před zavedením eura zvyklí jezdit na nákupy do zahraničí (je to blízko a řada věcí byla a leckdy je v cizině podstatně levnější), úspory měli v eurech (nebo v německých markách v "předeurové" době). "Už před zavedením jednotné měny 95 % obyvatel euro znalo a používalo při nákupech," uvedla šéfka reprezentace EK Mihela Zupančič.

Lidé měli eura jak v hotovosti, tak i na eurových účtech. Stejná situace panovala i mezi podnikovou sférou včetně malých a středních podniků.

Převážná většina úvěrů byla již před konverzí nominována v eurech. Na rozdíl od kurzu, který byl relativně stabilní a trvale nadhodnocený, úrokové sazby na tolary byly vysoké kvůli inflaci. Velká část úvěrů proto byla nominována v eurech, což usnadnilo i řešení převodu dluhů. Pokud však dlužníci měli úvěr v tolarech, změnila se úvěrová smlouva pouze co se týká převodu měny. Výše úrokové sazby - pokud byla fixní - se nezměnila.

Slovinsko je také jednou z mála zemí Evropy, která má zkušenost se začleněním do měnové unie. Ještě než se země osamostatnila jako Slovinsko, které pak následně vstoupilo do eurozóny, byla součástí Jugoslávie. A s ní měla i jednotnou měnu dinár. Tehdejší měnová unie ovšem žádnou výhrou nebyla. Jugoslávský dinár byl soustavně devalvován kvůli zvýšení konkurenceschopnosti tamního zboží při mezinárodním obchodu.

DALŠÍ ZEMĚ, DALŠÍ ZKUŠENOST. Noví dva členové eurozóny mají přibýt v lednu 2008, půjde o Maltu i Kypr. Ty mají se Slovinskem jedno společné - jde o malé země a malé ekonomiky, které jsou obchodně výrazně provázané se stávajícími členy eurozóny. O rok později - v roce 2009 - má zónu jedné měny rozšířit i Slovensko. Zbylé nové členské země zatím žádné datum stanovené nemají a snaží se vyřešit vlastní problémy. Euro má přijít na přetřes až po roce 2010. Co však s eurozónou udělá například vstup Polska, si nyní nikdo netroufá odhadnout.

Julie Hrstková

Slovinsko a euro: Technické detaily

Euro začalo ve Slovinsku platit 1. 1. 2007. První pracovní den letošního roku byl ovšem 3. leden, řada institucí i obchodů tak měla na přípravu o dva dny víc.

Duální cirkulace: Slovinci mohli platit eurem od prvního ledna, platnost původní měny - slovinského tolaru - skončila 14. ledna.

Do konce března mohli lidé směnit slovinské tolary za eura bez poplatku a bez limitu ve všech místních komerčních bankách, nyní je směna možná v centrální bance, a to rovněž bez omezení.

Rozhodnutí o vstupu země do směnného mechanismu ERM II padlo v listopadu 2003. Součástí rozhodnutí byl i požadavek na co možná nejkratší setrvání v tomto režimu. Země zafixovala kurz 28. 6. 2004. O zavedení eura vláda rozhodla v listopadu 2001.

Evropská centrální banka a Evropská komise se pozitivně vyjádřily ke konvergenci 16. 5. 2006.

Ecofin požehnal přechodu na euro 11. 7. 2006.

Povinné označování cen v tolarech i eurech platilo od 1. 3. 2006 do 31. 12. 2007.