Reforma má chyby

Reforma daní, které připravila Topolánkova vláda, je na světě. I když zatím není na sto procent jisté, zda projde parlamentem (někteří poslanci ODS jsou zatím proti, vláda však reformu představila s tím, že je schůdná pro všechny koaliční i kreativní poslance Pohanku a Melčáka z ČSSD), je už teď vidět, že obsahuje věci, které zřejmě ani její tvůrci neměli v úmyslu. Což by v podstatě nevadilo, kdyby byly přínosem pro lidi, nebo alespoň pro státní rozpočet. Což nejsou.

Rovněž nelze říci, že jde o pravicovou reformu: zatím to spíše vypadá, že jde o pokračování daňových změn, se kterými začala v roce 2006 sociálnědemokratická vláda. Tehdy ovšem šlo o změny, na nichž vydělali všichni s příjmem do 35 tisíc korun hrubého, nyní jde především o reformu pro vyšší příjmové kategorie. Tehdy byla reforma výhodná pro 93,6 % lidí, teď to bude maximálně 75 % zaměstnanců.

Jedno mají obě reformy společné: obě zvýhodňují ty nejchudší (např. zvýšením odečitatelných položek), kteří stejně žádné daně neodvádějí.
Společné je také snižování daní firmám. Ty klesají od roku 1993. Nejprve klesly o deset procent na 35 % za vlády ODS (do roku 1998), pak - za vlády ČSSD na 24 % (v roce 2006) a nyní se chystá jejich další pokles. V tomto ohledu tedy také nejde o žádné novum, natož o reformu.

Cílem změn by mělo být snížení deficitu tak, aby byla splněna maastrichtská kritéria a země mohla přijmout euro. I to má však své chyby - reforma sice chce snížit deficit rozpočtu, o vyrovnaném hospodaření se však nikde nemluví (horko těžko přinese deficit pod 3 % HDP, což je ono maastrichtské kritérium). Navíc politici počítají s trvalým růstem HDP. Co se stane, pokud roční růst ekonomiky klesne pod pět procent, už nikdo nepropočítal.

KDE SE STALA CHYBA? Reforma ODS (respektive změny daní, o zásadní reformě podle expertů rozhodně mluvit nelze) má několik vad na kráse, na něž zřejmě ani její tvůrci nepomysleli.
Za prvé, ve světě není obvyklé, aby byly daně vypočítávány z tzv. superhrubé mzdy, tj. i z toho, co zaměstnanec a zaměstnavatel odvádí státu na daních. Cíl tohoto kroku je zřejmý: pokud reforma zavádí 15procentní daň a výpočtem ze superhrubé mzdy zvyšuje daňový základ, pak se reálně dostane minimálně ke dvaceti procentům zdanění. Tj. do státní pokladny připlyne víc, ale reformu lze "prodat" pod hlavičkou sjednocení na patnáctiprocentní daň.

Celková daňová zátěž (tj. včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění) je však výrazně vyšší i než oněch 20 %. Alespoň pro valnou většinu zaměstnanců. Jak propočítal Tomáš Sedláček z ČSOB, maximální odvody státu, včetně sociálního a zdravotního pojištění odváděného zaměstnancem a zaměstnavatelem, dosáhnou až 65 % hrubé mzdy (při platu 80 tisíc hrubého měsíčně), potom však začínají prudce klesat a při platu kolem 150 tisíc se odvody dostanou pod hranici 40 %. Výsledkem je, že nejbohatší zaplatí v procentech z příjmu nejméně (viz graf). Z hlediska rozpočtu toto opatření nemá žádný smysl - lidí, kteří v Česku berou víc než 100 tisíc měsíčně hrubého, je podle odhadů ČSÚ zhruba kolem půl procenta všech zaměstnanců. Zdá se tedy, že jde o chybičku tvůrců reformy.

KDO REFORMU ZAPLATÍ? Pokud má na reformě vydělat stát a pokud se prodává pod hlavičkou "vydělají všichni", je jasné, že jde o perpetuum mobile, které reálně nemůže existovat. Reforma se totiž výrazně nevyplatí tzv. střední vrstvě. Nejde o to, že na ni podle pravicových politiků střední třída nevydělá, ona na ni naopak prodělá a to z několika důvodů. Daňové odvody a zvýšení sazby z DPH jsou nastaveny tak, že příjmové skupiny od 17-33 tisíc korun hrubého měsíčně na reformu doplatí. Pokud zvýšení daně z pěti na devět procent (tj. o 4 procentní body) vezmou na sebe z poloviny obchodníci (tj. ceny tohoto zboží vzrostou jen o dvě procenta), potom na reformu doplatí 25 % lidí. Pokud se zvýšení daní do cen promítne v plné výši, potom za krátký konec bude "tahat" celá polovina zaměstnanců.

Střední vrstva doplatí i na zvýšení výpočtu základu daně. Nyní si lze odečíst od základu daně životní a penzijní pojistku a úroky z hypotéky či z úvěru ze stavebního spoření. To zůstane i po reformě, ale s tím, že se zvýší zhruba o polovinu daňový základ, což sníží zhruba o padesát procent výhodnost všech těchto odpočtů.

NOVÁ REFORMA? "Reforma nepřináší nic nového, stále se pohybujeme v tom samém kruhu. Chybí mezigenerační solidarita, reforma není komplexní a nepřináší žádnou novou myšlenku," uvedl Tomáš Sedláček z ČSOB.
Jaké budou daně v roce 2008, bude stejně nakonec záležet na dohodě politiků v parlamentu. Cílem daňových změn by však měl být vyrovnaný rozpočet. Což ovšem cílem představené reformy nové vlády rozhodně není.

Julie Hrstková