Aktuální číslo časopisu Ekonom
Minulý týden Evropská komise zveřejnila zprávu o stavu praktických příprav na zavedení eura, v níž konstatovala, že Česká republika nemá stanoveno datum vstupu do eurozóny. Přípravy na zavedení eura zde sice probíhají, ale jsou zatím stále ještě spíše v zárodku.
Zatímco země jako Slovinsko, Slovensko či třeba Malta se jasně hlásí ke svému závazku vstoupit do eurozóny, a v případě Slovinska se to zřejmě podaří již 1. ledna 2007, v některých dalších zemích je nadšení pro vstup nižší. To je i případ ČR, kde se stále objevují debaty o tom, co vlastně může jednotná měna přinést. Zatímco výhody spojené se zavedením eura jsou zřetelné primárně na úrovni jednotlivých podniků a firem (odstranění transakčních nákladů, kurzového rizika, růst investic), je hlavní riziko zavedení eura spatřováno na makroekonomické úrovni. Logickým důsledkem vstupu do měnové unie je ztráta nezávislé měnové politiky, která může napomáhat odfiltrovat asymetrické šoky, jež by danou ekonomiku zasáhly.
Zde je vhodné sledovat odlišnosti dosavadního ekonomického vývoje jednotlivých zemí eurozóny.
Ilustrativním příkladem pro ČR může být Finsko - nejenže se jedná o malou zemi s otevřenou ekonomikou, ale jsou zde i další podobné charakteristiky s českou ekonomikou. Finský obchod byl do 80. let velmi vázán na Sovětský svaz a počátkem 90. let tak bylo Finsko ekonomicky velmi výrazně zasaženo rozpadem sovětského bloku. Během několika let se HDP Finska propadl o 10 %, nezaměstnanost se zvýšila ze 4 % až na 18 % a hlubokou krizí prošel i bankovní sektor. Podobně jako ČR musela tato země projít v 90. letech výraznými strukturálními změnami.
Finsku se podařilo nepříznivý ekonomický vývoj zvrátit, a to i díky zaměření na moderní technologie - symbolem finského úspěchu se stala Nokia. Sektor informačních a komunikačních technologií je ve Finsku dominantní. I zde je podobnost s českou ekonomikou, v níž začíná převažovat automobilový průmysl.
Finská ekonomika byla považována za asymetrickou vůči zemím eurozóny a to vedlo - jak v nedávném projevu v Bratislavě uvedl Erkki Liikanen, guvernér finské centrální banky - k zásadním diskusím, zda je pro Finsko dobré zbavit se možnosti vlastní měnové politiky a zavést euro.
Pro Finsko klíčový průmysl informačních a komunikačních technologií prošel po roce 1999 cyklem výrazného růstu a následného hlubokého propadu. Kurz eura vůči dolaru, který je významný pro finský export, nejdříve oslabil o 30 % a následně posílil o 50 %. K těmto výkyvům se přidalo několikanásobné zvýšení cen ropy. Přes všechny tyto vnější ekonomické šoky, jež mnohdy zasáhly Finsko asymetricky vůči jiným zemím eurozóny, i přes výrazný růst cen paliv se Finsku podařilo udržet nízkou inflaci a ekonomika byla schopna se bezbolestně vyrovnat jak s recesí telekomunikačního průmyslu, tak s posilováním eura.
Jak dále uvedl guvernér finské centrální banky Liikanen, přes uvedené asymetrické šoky je možno říci, že jednotná měnová politika Finsku spíše prospěla. To je možno odvodit i z faktu, že (až na počáteční fázi) byla finská inflace blízko inflačního cíle Evropské centrální banky a v posledních letech patřila k nejnižším v eurozóně. Přitom růst finského HDP i zaměstnanosti byl po celé období vyšší než ve většině dalších zemí eurozóny. A také ziskovost průmyslu byla na velmi dobré úrovni. Potvrdilo se tak, že i pro malou a "asymetrickou" zemi může společná měnová politika ECB zajistit velmi příznivé ekonomické prostředí.
Bát se, či nebát zavedení eura v ČR? Obecná odpověď zní: nebojme se jej - euro bude znamenat výrazné usnadnění zahraničního obchodu, podpoří investice, omezí transakční náklady či usnadní občanům cestování po Evropě. A příklad Finska ukazuje, že ani malá, otevřená ekonomika s určitými specifickými strukturálními charakteristikami se v eurozóně nemusí bát asymetrických šoků.
Nicméně je potřeba uvést ještě jeden údaj: Finsko vykázalo v roce 2005 přebytek státního rozpočtu ve výši přibližně 2,5 % HDP, což znamenalo jeden z nejlepších výsledků v celé eurozóně. V jednom aspektu tedy finská analogie není aplikovatelná - tím aspektem je kritérium salda veřejných financí. Zdravé veřejné finance jsou v delším časovém horizontu základem úspěšného ekonomického vývoje každé země a to bez ohledu na členství v eurozóně.
Petr Očko
pověřený národní koordinátor zavedení eura, Ministerstvo financí ČR
Zatímco země jako Slovinsko, Slovensko či třeba Malta se jasně hlásí ke svému závazku vstoupit do eurozóny, a v případě Slovinska se to zřejmě podaří již 1. ledna 2007, v některých dalších zemích je nadšení pro vstup nižší. To je i případ ČR, kde se stále objevují debaty o tom, co vlastně může jednotná měna přinést. Zatímco výhody spojené se zavedením eura jsou zřetelné primárně na úrovni jednotlivých podniků a firem (odstranění transakčních nákladů, kurzového rizika, růst investic), je hlavní riziko zavedení eura spatřováno na makroekonomické úrovni. Logickým důsledkem vstupu do měnové unie je ztráta nezávislé měnové politiky, která může napomáhat odfiltrovat asymetrické šoky, jež by danou ekonomiku zasáhly.
Zde je vhodné sledovat odlišnosti dosavadního ekonomického vývoje jednotlivých zemí eurozóny.
Ilustrativním příkladem pro ČR může být Finsko - nejenže se jedná o malou zemi s otevřenou ekonomikou, ale jsou zde i další podobné charakteristiky s českou ekonomikou. Finský obchod byl do 80. let velmi vázán na Sovětský svaz a počátkem 90. let tak bylo Finsko ekonomicky velmi výrazně zasaženo rozpadem sovětského bloku. Během několika let se HDP Finska propadl o 10 %, nezaměstnanost se zvýšila ze 4 % až na 18 % a hlubokou krizí prošel i bankovní sektor. Podobně jako ČR musela tato země projít v 90. letech výraznými strukturálními změnami.
Finsku se podařilo nepříznivý ekonomický vývoj zvrátit, a to i díky zaměření na moderní technologie - symbolem finského úspěchu se stala Nokia. Sektor informačních a komunikačních technologií je ve Finsku dominantní. I zde je podobnost s českou ekonomikou, v níž začíná převažovat automobilový průmysl.
Finská ekonomika byla považována za asymetrickou vůči zemím eurozóny a to vedlo - jak v nedávném projevu v Bratislavě uvedl Erkki Liikanen, guvernér finské centrální banky - k zásadním diskusím, zda je pro Finsko dobré zbavit se možnosti vlastní měnové politiky a zavést euro.
Pro Finsko klíčový průmysl informačních a komunikačních technologií prošel po roce 1999 cyklem výrazného růstu a následného hlubokého propadu. Kurz eura vůči dolaru, který je významný pro finský export, nejdříve oslabil o 30 % a následně posílil o 50 %. K těmto výkyvům se přidalo několikanásobné zvýšení cen ropy. Přes všechny tyto vnější ekonomické šoky, jež mnohdy zasáhly Finsko asymetricky vůči jiným zemím eurozóny, i přes výrazný růst cen paliv se Finsku podařilo udržet nízkou inflaci a ekonomika byla schopna se bezbolestně vyrovnat jak s recesí telekomunikačního průmyslu, tak s posilováním eura.
Jak dále uvedl guvernér finské centrální banky Liikanen, přes uvedené asymetrické šoky je možno říci, že jednotná měnová politika Finsku spíše prospěla. To je možno odvodit i z faktu, že (až na počáteční fázi) byla finská inflace blízko inflačního cíle Evropské centrální banky a v posledních letech patřila k nejnižším v eurozóně. Přitom růst finského HDP i zaměstnanosti byl po celé období vyšší než ve většině dalších zemí eurozóny. A také ziskovost průmyslu byla na velmi dobré úrovni. Potvrdilo se tak, že i pro malou a "asymetrickou" zemi může společná měnová politika ECB zajistit velmi příznivé ekonomické prostředí.
Bát se, či nebát zavedení eura v ČR? Obecná odpověď zní: nebojme se jej - euro bude znamenat výrazné usnadnění zahraničního obchodu, podpoří investice, omezí transakční náklady či usnadní občanům cestování po Evropě. A příklad Finska ukazuje, že ani malá, otevřená ekonomika s určitými specifickými strukturálními charakteristikami se v eurozóně nemusí bát asymetrických šoků.
Nicméně je potřeba uvést ještě jeden údaj: Finsko vykázalo v roce 2005 přebytek státního rozpočtu ve výši přibližně 2,5 % HDP, což znamenalo jeden z nejlepších výsledků v celé eurozóně. V jednom aspektu tedy finská analogie není aplikovatelná - tím aspektem je kritérium salda veřejných financí. Zdravé veřejné finance jsou v delším časovém horizontu základem úspěšného ekonomického vývoje každé země a to bez ohledu na členství v eurozóně.
Petr Očko
pověřený národní koordinátor zavedení eura, Ministerstvo financí ČR
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
