Sankce za pozdní příchod

Ne. Takový postup není v souladu se zákoníkem práce. Zaměstnavatel nesmí zaměstnanci udělovat pokuty, a to ani kdyby s tím zaměstnanec vyslovil v pracovní smlouvě (nebo jiné dohodě) souhlas. Takové ujednání je neplatné! Neplatný je ve smyslu § 242 odst. 1 zákoníku práce zejména právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí dobrým mravům, a také takový úkon, kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv. Pokud pracovník pokutu zaměstnavateli zaplatí, nebo mu příslušnou částku zaměstnavatel dokonce sám strhne ze mzdy, jedná se o zaměstnavatelovo bezdůvodné obohacení. Získá-li zaměstnavatel na úkor zaměstnance bezdůvodné obohacení, musí je vydat. Bezdůvodným obohacením je ve smyslu § 243 odst. 2 zákoníku práce prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním z neplatného právního úkonu.

Zaměstnavatel nesmí vůči zaměstnancům uplatňovat jiné sankce, než stanoví pracovně-právní předpisy (zákoník práce a předpisy s ním související a předpisy vydané k jeho provedení). Za závažné porušení pracovní kázně může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď; za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem může zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr okamžitě. O závažné porušení pracovní kázně však nepůjde v případě pouhých pozdních příchodů. Pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně lze dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi.

Jaké finanční sankce hrozí za porušení pracovní kázně spočívající v neomluvených absencích zaměstnance? A jak je to s náhradou škody?

Za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) může zaměstnavatel zaměstnanci krátit dovolenou na zotavenou o 1 až 3 dny (zaměstnanec tedy přijde za tyto dny o náhradu mzdy).

Náhrada mzdy při důležité osobní překážce v práci (např. vlastní svatba, vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení) zaměstnanci nepřísluší, jestliže neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátí do práce. Neomluvená zameškání kratších částí směn se sčítají. (Viz § 22 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., v platném znění.)

Náhrada mzdy za svátek nepřísluší zaměstnanci, který neomluveně zameškal směnu bezprostředně předcházející svátku nebo bezprostředně po něm následující nebo směnu nařízenou zaměstnavatelem za svátek, popř. část některé z těchto směn (§ 6 odst. 3 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, v platném znění).

Zaměstnanec je odpovědný za každou škodu, kterou zaměstnavateli způsobí, kromě škody vyplývající z hospodářského rizika (např. z chybného odhadu očekávané poptávky). Zaměstnanec také neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení hrozící škody, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a při odvracení hrozící škody jednal způsobem přiměřeným okolnostem.

Zaměstnanec, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek. K plné náhradě škody je zaměstnanec povinen rovněž, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Zaměstnanec, odpovídající za schodek (na svěřených hodnotách, jež je povinen vyúčtovat a za které má hmotnnou odpovědnost) nebo za ztrátu svěřených předmětů, je povinen nahradit schodek či ztrátu v plné výši.

Náhradu škody však není zaměstnavatel oprávněn jednostranně srazit zaměstnanci ze mzdy. K provedení srážek potřebuje zaměstnavatel dohodu (se zaměstnancem) o srážkách ze mzdy nebo vykonatelné rozhodnutí soudu, které zaměstnanci ukládá nahradit škodu.

Které položky může zaměstnavatel srazit zaměstnanci ze mzdy?

Zaměstnavatel (podle § 121 odst. 1 a 2 zákoníku práce a § 12 odst. 1 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, v platném znění) může srazit ze mzdy jen:

• zálohu na daň z příjmů fyzických osob,
• pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné veřejného zdravotního pojištění,
• zálohu na mzdu, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy,
• částky postižené výkonem rozhodnutí (exekucí) nařízenou soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,
• nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady,
• náborové a jiné příspěvky, které byly zaměstnanci vyplaceny v náboru a které je zaměstnanec povinen podle právních předpisů vrátit,
• náhradu mzdy za dovolenou na zotavenou, na niž zaměstnanec ztratil nárok, popřípadě na niž mu nárok nevznikl,
• přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a státní sociální podpory a neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je zaměstnanec povinen tyto přeplatky a neprávem přijaté částky vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů.

Ostatní srážky ze mzdy zaměstnance lze provést jen na základě písemné dohody o srážkách ze mzdy.

Richard W. Fetter se zabývá zejména pracovním právem.

Připomíná: Peněžitá pokuta není platnou sankcí vůči zaměstnanci podle zákoníku práce. Zaměstnavatel smí uplatnit jen sankce podle pracovně-právních předpisů.