Životní pojištění: nenechte se oklamat

Ochrana práv spotřebitele na českém pojistném trhu je zatím v plenkách. Částečně si za to můžeme sami, protože se málo zajímáme o pojistné produkty, které si kupujeme. Příliš důvěřujeme přemlouvání dealerů a reklamě. Pojišťovny na to spoléhají a dobrovolně sdělují klientům jen minimum informací.

ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ ZPOMALUJE. Český trh životního pojištění stále zaostává za vyspělými evropskými státy. Vzdor všem optimistickým předpovědím se zatím nedaří tento rozdíl dohnat. V roce 2000 se stát pokusil podpořit kapitálové formy životního pojištění daňovou výhodou. Chtěl, aby se stalo spolu s penzijním připojištěním základem třetího pilíře budoucí důchodové reformy. Na tu se však zatím marně čeká.

Pojišťovny se snažily daňové výhody co nejvíce využít a vrhly do terénu šiky dealerů. V letech 2001 až 2003 se meziroční tempo růstu předepsaného pojistného zvyšovalo zhruba o pětinu. Od roku 2004 se však růst zpomalil. Pojišťovny tvrdí, že se na tom podepsal pokles jednorázově placených pojistek.

V letech 2000 až 2002 totiž pojišťovny připisovaly ročně velmi zajímavé podíly na výnosech z kapitálových rezerv životních pojistek, které se pohybovaly kolem 7 až 10 %. Některé je dokonce v podobě technické úrokové míry zakotvily v pojistných podmínkách. Není tedy divu, že lidé vyzvedávali úspory z bank, kupovali si životní pojistky a platili pojistné jednorázově, aby získali co největší výnos. Právě to se promítlo v rychlém růstu předepsaného pojistného. Pojišťovnám to přineslo mimo jiné i lavinový efekt - rychlý růst životního pojištění motivoval další občany k uzavírání smluv.

VÝNOSY KLESAJÍ. Dozorový orgán ministerstva financí byl příslibem vysokých výnosů v podobě technické úrokové míry znepokojen, a proto začal regulovat jejich maximální míru. Od roku 2002 byla pro nové smlouvy omezena na 4 %, v roce 2003 na 3,25 % a od roku 2004 na 2,4 %. Pojišťovny však nemusejí dodržet limit 2,4 %, mohou mít v podmínkách i nižší technickou úrokovou míru a mnohé z nich také mají.

Na druhou stranu mohou pojišťovny klientům dobrovolně vyplatit i vyšší výnos, než stanovuje technická úroková míra, pokud se s nimi podělí o výnosy z investovaných technických rezerv. Pro rozdělování výnosů však v České republice neplatí žádná pevná pravidla. V podstatě záleží na rozhodnutí valné hromady. Ve prospěch klientů hraje v tomto případě konkurence, která pojišťovny nutí, aby v připisování podílů na výnosech příliš neškudlily. Proto rozdělují v České republice stejnou část zisku jako ve vyspělých evropských zemích. Pohybuje se mezi 85 až 100 %.

Za rok 2005 se bude připisovat kolem 4 až 5 %. Klienti, kteří uzavřeli smlouvu v době vysokých technických úrokových měr, však inkasují stále vysoké výnosy. Pokud pojišťovna nemá portfolio technických rezerv patřičným způsobem rozděleno, ukrajují starší pojistky velkou část z každoročního zisku a na nové klienty zbývá méně. Proto mohou být v některých pojišťovnách mnohem nižší výnosy než na počátku tisíciletí.

Je však třeba ještě brát v úvahu, že výnosy z životního pojištění se při výplatě zdaňují. Pokud však majitel pojistky dodrží státem stanovené podmínky, tedy že je pojištěn alespoň 60 měsíců a minimálně do svých 60 let, může si zatím každoročně odečíst od svého daňového základu pojistné až do výše 12 tisíc korun.

NA VLASTNÍ TRIKO. Pojišťovny se snaží místo klasického kapitálového životního pojištění propagovat investiční pojištění. Jde o variantu, u které rezervy investuje sám klient do fondů, které mu nabízí pojišťovna. Není zde žádná garance v podobě technické úrokové míry či podílu na výnosech. Celé investiční riziko nese klient sám, ať vydělá, nebo prodělá. Může se to zdát mnohem férovější než dělení výnosů u klasických kapitálových životních pojistek s technickou úrokovou mírou.

Pojišťovny ovšem musejí klienta na investiční riziko předem upozornit a musejí mu také poskytnout všechny informace (poplatky fondů, jejich investiční strategii, dlouhodobé výsledky a podobně) potřebné pro jeho rozhodování. To však nebývá pravidlem. Prodejci investičního životního pojištění nemusejí být školeni v investování na kapitálových trzích a často ani nebývají. Nejsou ani povinni všechny uvedené informace klientům podávat. Kdo tedy uvažuje o jakékoli variantě kapitálového nebo investičního životního pojištění, měl by se těchto údajů tvrdě dožadovat.