Prověrka kvality rizikového managementu

Cenový šok na pojistných trzích z roku 2000, spočívající v prudkém nárůstu sazeb, již definitivně odezněl. Pojistné se postupně vrátilo k přijatelným hodnotám. Zůstal však jeden pozitivní moment, který stále platí: pojistitelé začali opět plně respektovat základy oboru, k nimž patří rizikový management, který na sklonku devadesátých let poněkud ustoupil do pozadí z důvodu vypjatého konkurenčního prostředí.

PROGRESIVNÍ KROKY RISK MANAGEMENTU

Postupy rizikového managementu lze rozdělit do několika základních etap. Mohou existovat odchylky v detailech, principy však zůstávají stejné. Není ani podstatné, kolik kroků rozlišujeme. K těm základním patří:

Krok 1.: Identifikace rizika

Nejprve musíme rizika znát, teprve potom můžeme podniknout další akce. Začít lze tím, že nahlédneme do stávající pojistné smlouvy. Přesto je vhodné provést revizi, všechna rizika zdaleka nemusí být pojištěna. Tak je možné dospět k souboru rizik, která jsou ve většině případů pojistitelná.

Kromě těchto základních rizik nelze opomenout rizika z dalších tří kvadrantů: operační rizika, spojená s každodenní činností (např. dodavatelské a odběratelské vztahy, nedostatečná kvalita, vysoké náklady, chybná práce, falšování výrobku, nízká produktivita, odchod důležitých zaměstnanců a řídicích pracovníků). Další jsou finanční rizika související s platbami a příjmy v penězích (úvěrové riziko, problematika cash flow, nestálost cen surovin na světových trzích, makroekonomická nestabilita, celní a daňová omezení, kurzovní rizika a fluktuace úrokové míry). Konečně strategická rizika, týkající se rozhodnutí ovlivňujících obchodní politiku (vše, co může ohrozit důvěru zákazníků, ať se to týká cenové politiky, reakce na změny trhu, kapacity a schopnosti vyhovět zákazníkům nebo reputace a dobrého jména podniku). Ne všechna rizika z těchto skupin se ale dají pojistit klasickými prostředky.

Detailní analýza, kterou provádějí specialisté v daném oboru v rámci nadstandardních služeb, poskytovaných za úplatu, může objevit taková rizika, kterých si nikdo nebyl vědom a proto se pro ně nepřipravovala žádná protiopatření. Detailní riziková analýza by se měla opakovat vždy po roce nebo po podstatných změnách uvnitř podniku (nová výstavba, nákup nových technologií, reorganizace, akvizice, fúze, atp.). Při takovém rozboru je potřeba dobře znát danou průmyslovou či jinou oblast, které se klient věnuje.

Existuje vzájemná propojenost mezi rizikovými kvadranty. Jako příklad lze uvést požár, který způsobí značnou majetkovou škodu, s částečným přerušením provozu. Realizuje se též operační riziko, protože několik významných zaměstnanců je zraněno, několik jich dokonce přijde o život. Událost současně vede k finančnímu riziku: banka se dozví o události a firmě omezí přístup k úvěru. Objeví se i strategické riziko - dojde ke ztrátězákazníků, protože byla zničena část zařízení, která umožňovala splňovat jejich náročné požadavky. Závažná událost z jedné skupiny může vyvolat dominový efekt, který se dotkne všech dalších skupin.

Krok 2.: Měření potenciálních nákladů na riziko

Po identifikaci rizik je nutné provést jejich klasifikaci, spočívající v tom, že se jednotlivým rizikům přidělí určité priority. Tato operace vychází z kombinace pravděpodobné frekvence ztrát a jejich závažnosti.

Sestaví se mapa rizik. Do první skupiny s nejvyšší prioritou patří rizika s vysokou frekvencí a vysokou závažností; ve druhé skupině jsou rizika s nízkou frekvencí a vysokou závažností. Třetí skupina obsahuje rizika s vysokou frekvencí a nízkou závažností, konečně ve čtvrté skupině jsou rizika o nízké frekvenci i závažnosti.

Riziky z prvé skupiny je nutné se okamžitě zabývat. Materializace takového scénáře by znamenala katastrofu. Pro rizika z druhé skupiny je vhodné sjednat pojištění, pokud je ovšem dostupné. U třetí skupiny je potřeba pokusit se snížit frekvenci výskytu škod. Čtvrtá skupina je většinou bez problémů. Jako limitní hodnoty lze použít rizikovou toleranci, definovanou jako největší ztrátu, kterou je možné jednorázově uhradit, aniž by došlo k ohrožení rozpočtu firmy.

Krok 3.: Výběr techniky pro práci s rizikem

V této oblasti rozlišujeme následující základní postupy, které se běžně využívají v různých kombinacích:

a) Úplně se danému riziku vyhnout. Eliminovat určité riziko, tzn. zbavit se jeho zdroje, není možné ve všech případech. Souvisí to i s outsourcingem, kdy se ruší rizikový provoz a nakupují se výrobky, subdodávky nebo služby u cizí firmy. Posouzení efektivity tohoto opatření je věcí hlubokého rozboru. Vzniká riziko závislosti na cizím subjektu. Úspěch znamená, když se shora uvedeným postupem podaří eliminovat riziko zařazené do první skupiny.

b) Zmírnit dopad rizika na společnost. To je nejběžnější postup. Při aplikaci opatření, snižujících riziko, je potřeba kontrolovat, zda vynaložené náklady jsou adekvátní výhodám, které z toho plynou. Jinými slovy, máme optimalizovat náklady na riziko. Dejme tomu, že je třeba rozhodnout, jestli budeme chtít vybavit budovu skladu sprinklery. V takovém případě je nutné posoudit stupeň hořlavosti zásob, zjistit význam tohoto skladu pro firmu, určit, jakou maximální dobu bychom bez tohoto skladu vydrželi.

c) Přenést riziko na třetí subjekt. Zřejmě nejčastější formou přenosu rizika je pojištění. Pojistitel přebírá riziko v rozsahu daném pojistnou smlouvou. Tento způsob je také nejbezpečnější. Je možné poměrně snadno zkontrolovat finanční spolehlivost pojistitele. Zpravidla je tato činnost náplní práce pojišťovacího makléře. U jiného subjektu to již není tak snadné. Předtím, než dojde k přenosu rizika, se ovšem aplikuje bod (b).

Krok 4.: Volba techniky implementace

Některé postupy z této oblasti jsou jednoduché, jako např. přenos rizika na pojistitele. Spočívá ve vybavení pojišťovacího makléře patřičnými informacemi, na jejichž základě makléř opatří nabídku a pomůže vyhledat optimální řešení. Ostatní postupy už tak prosté nejsou. Např. program pro bezpečnou dopravu, vycházející z výchovy řidičů, je značně náročný na úsilí odpovědného pracovníka.

Krok 5.: Monitorování a dokumentace výsledků

Práce s rizikem se neliší od jiných procesů v obchodní sféře. Po provedení předchozích kroků nezbývá než prověřovat, jak se tato opatření využívají v praxi a hlavně s jakým výsledkem. Je potřebné, aby plán akcí byl pravidelně revidován a nejméně v ročních intervalech inovován. Není vyloučeno, že se vyskytnou další rizika.

DÍLČÍ ZÁVĚR

Tolik je možné ve stručnosti říci k progresivnímu způsobu rizikového managementu. Ještě se sluší dodat, že by se nemělo všechno nechávat jen na pojišťovacím makléři nebo dokonce na pojistiteli. Těmito otázkami by se měl zabývat alespoň jeden specialista v organizaci.

Rizikový management má být součástí odpovědného řízení podniku. Vyžaduje to však systematičnost a znalost.

Lze to prověřit následujícími otázkami:

Řízení rizika: kontrolní otázky

Úroveň vnitropodnikového rizikového managementu a pojištění lze prověřit na základě souboru deseti otázek:

1. Je váš pojistný program porovnáván s programem podobného výrobce anebo provádíte porovnání s určitými dostupnými mezními parametry?

Údaje od podobné firmy jako je ta naše není snadné získat, bylo by však možné využít různých profesních organizací nebo služeb pojišťovacího makléře, pokud má dostatečné zkušenosti a široké portfolio klientů. Informace tohoto druhu jsou však předmětem obchodního tajemství v rámci Zákona o pojišťovnictví. Údaje mohou být poskytovány bez konkrétních odkazů na to, ze které firmy byly převzaty, vyjma situace, kdy k tomu byl udělen souhlas. Důležitou limitní hodnotou, ke které je nutné přihlížet, je riziková tolerance.

2. Jak je to dlouho, co byla ve vaší firmě provedena identifikace a analýza rizika?

Správná odpověď by měla být "ne déle než jeden rok".

3. Prosazujete jasnou bezpečnostní politiku s jasnými výsledky?

To znamená dodržování bezpečnosti v oblasti ochrany proti požáru, bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, prevence neoprávněného vstupu cizích osob a náležitá ostraha, zamezení úniku důvěrných informací z podniku, ochrana elektronicky zpracovávaných dat a jejich přenosu po síti.

4. Pokud jste měli v minulosti nějaké škody, jaká opatření jste zavedli, aby se neopakovaly?

Je nezbytné vést detailní evidenci všech škod, ke kterým došlo (i malých), dokonce je nutné evidovat situace, ze kterých se mohla vyvinout závažná havárie, i když k této škodě nedošlo (tzv. "near-misses"). Není rozumné, pokud se jen čeká, až k podobné nehodě, která se už jednou stala, dojde podruhé, bez toho, aby se provedla ochranná opatření. Takový přístup kazí renomé klienta i jeho makléře na pojistném trhu. Nelze také vyloučit, že pojistitel při opakované škodě jednostranně vypoví smlouvu.

5. Udělali jste rozbor hodnoty spoluúčasti, aby bylo dosaženo optima?

Při stanovení spoluúčasti je nutné zvažovat výši pojistného a možnost klienta podílet se do určité výše na financování škod z vlastních prostředků. Jsou zde určité momenty s obecnou platností: retence rizika může být větší, čím větší je zisková položka nebo čím rychlejší je návratnost investovaného kapitálu. Další možností je volba spoluúčasti podle podobných institucí v rámci profesního sdružení. Je opět nutné přihlížet k rizikové toleranci. Někdy je potřeba uvažovat možné změny cen komodit a energií, jako je ropa, zemní plyn, elektřina, apod., významně ovlivňujících výrobní náklady. V neposlední řadě se to týká i cen surovin.

6. Podporuje váš pojišťovací makléř konkurenční prostředí a přichází s alternativami jako je pojištění z vlastních prostředků nebo kaptivní pojištění?

Konkurenční prostředí by měl makléř udržovat, i když jeho stav je ovlivňován celkovým klimatem na trhu. Bez existence konkurence by role makléře ztrácela na významu. Pojištění z vlastních prostředků u nás není v oblibě; každý by chtěl levné pojištění pokud možno bez spoluúčasti, což nejde dohromady. Kaptivní pojištění není také rozšířeno a mají je sjednáno převážně mezinárodní společnosti, působící na našem území.

7. Využívá váš makléř experty z oboru vaší činnosti?

Není to nutné ve všech případech, ale některé oblasti mají specifické problémy a vyžadují hlubokou znalost oboru. Patří k nim telekomunikace, petrochemie a zpracování ropy, speciální technologie. Tady se může vyplatit spolupráce makléře s expertem.

8. Udržují vaši vedoucí pracovníci osobní vztahy s vaším makléřem a vedoucími pracovníky pojistitelů?

Osobní vztahy mezi výše uvedenými vedoucími pracovníky napomáhají vytvářet ovzduší důvěry, která je v dané oblasti stěžejním bodem spolupráce. Pak by nemělo docházet k situacím, že klient po vyplacení velké škody odchází ke konkurenci, i když neměl důvod k nespokojenosti. Takové jednání sice není nezákonné, ale je v rozporu s etickými principy obchodu.

9. Pokud učiníte zásadní rozhodnutí, týkající se fúze, akvizice nebo výstavby nového závodu, počítáte s rizikovou analýzou a zvažujete dopady této akce na pojistný program?

I tato otázka by měla být zodpovězena pozitivně. Obě akce mohou vyvolat kumulaci rizik všech kategorií. Příklad: Kupuje se malá jednotka, která tiskne etikety na výrobky. Může se např. stát, že je podloží výrobní budovy kontaminováno. Na etikety se mohou používat nevhodná lepidla a nevhodné barvy. Může to vést až ke stažení výrobku z trhu. Tato rizika by se měla identifikovat již během inspekcí due diligence, kdy se ještě dá od záměru ustoupit. Kromě firemní kultury se posuzuje též rizikový management a pojištění, vytčené cíle, škody v minulosti a mnoho dalších aspektů.

10. Má vaše organizace prověřený plán na znovuobnovení provozu a plán krizového řízení (havarijní plán)?

Ačkoli havarijní plány jsou ve většině našich podniků k dispozici, plán na znovuobnovení výroby zpravidla chybí. V zahraničí je naopak obnova výroby po závažné havárii prvořadým úkolem vedení podniku. To je bohužel zásadní nedostatek většiny našich podniků a institucí.

Jistě jste poznali, vážení čtenáři, že správná odpověď na každou z deseti otázek je pozitivní, ovšem s výjimkou otázek číslo 4 (pokud jste neměli škody), 7 (když se nejedná o speciální technologie) a adekvátní nemusí být ani otázka č. 9. Otázkou však zůstává, jestli v ostatních případech své "ano" můžete říci vždy zcela jednoznačně. Tam, kde to není jasné, snažte se míru souhlasu vyjádřit v procentech. Čím více pozitivních odpovědí, tím vyšší úrovně rizikového managementu dosahujete.

Ing. Jiří Janata, CSc.
MARSH s.r.o., Praha