SERIÁL: Sociální zabezpečení v EU - důchodové pojištění

Čeští občané pracující v jiném státě EU. Při placení pojistného na důchodové pojištění postupně ve více státech by se mohlo stát, že migrující osoba by v žádném státě nezískala nárok na starobní důchod, ačkoliv by byla celou dobu svého pracovního života důchodově pojištěna. Proto je tato oblast také upravena koordinačními pravidly EU. Stejně jako u zdravotního pojištění platí, že migrující osoba (zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná) se účastní důchodového pojištění v tom státě, ve kterém vykonává výdělečnou činnost.

Při výkonu výdělečné činnosti ve více státech je migrující osoba pojištěna v tom z nich, ve kterém má své bydliště (s výjimkou vyslaných pracovníků - viz dále). Důchodové nároky se při dovršení důchodového věku řídí Nařízením Rady č. 1408/71, Nařízením Rady č. 574/72 a příslušnou vnitrostátní legislativou, kterou je v ČR zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Pro koordinaci dávek ve stáří a invaliditě se používá tzv. metoda dílčích důchodů: Každý stát, v jehož systému byla daná osoba pojištěna, přispívá na její důchod výší odpovídající době pojištění získané dle právních předpisů tohoto státu.

Při výpočtu dílčího důchodu se bere v úvahu i doba pojištění (ne však výše příjmů) získaná v jiných zemích EHP, respektive ve Švýcarsku. Získaná doba pojištění se sečte a vypočte se výše hypotetického důchodu. Ten se následně vynásobí poměrem doby pojištění získané v daném státě k celkové době pojištění ze všech zemí.

Pokud má ovšem dotyčná osoba nárok na plný důchod podle právních předpisů jednoho státu pouze na základě doby pojištění získané v tomto státě, může se rozhodnout, zda obdrží důchod plný, či dílčí (obvykle bývá výhodnější plný důchod).

Občan EU pracující v ČR. Občan EU vykonávající výdělečnou činnost v ČR podléhá podle koordinačních pravidel EU právním předpisům o důchodovém pojištění ČR (s výjimkou vyslaných pracovníků - viz dále). Po přihlášení k důchodovému pojištění u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení odvádí pojistné dle české legislativy. Nárok této osoby na důchod a jeho výše pak budou určeny stejným způsobem jako u občanů ČR pracujících v zahraničí.

Vyslaní pracovníci. Pro vyslané pracovníky platí v oblasti důchodového pojištění stejná pravidla jako v oblasti zdravotního pojištění. Během vyslání podléhají tito pracovníci důchodovému pojištění ve své domovské zemi (a odvádí tedy pojistné v České republice), avšak pouze po dobu stanovenou koordinačními pravidly EU. Maximální možná doba takové účasti je 12 měsíců s možností prodloužení o dalších 12 měsíců, je-li o prodloužení požádáno před uplynutím původní lhůty. Doba vyslání se při splnění těchto podmínek pro účely nároku na důchod počítá jako doba odpracovaná v České republice.

Praktický návod: Pokud jste pracovali v několika členských státech EU, mohlo by být určení státu, ve kterém máte požádat o přiznání starobního důchodu, komplikované. Proto je stanoveno, že žadatel může svou žádost o důchod (a to i pozůstalostní) podat v kterémkoli členském státě, navíc ji stačí podat pouze v jednom členském státě. Pro zjednodušení můžete podat žádost o důchod u příslušné instituce členského státu, kde bydlíte, i když jste v tomto státě nikdy nebyli pojištěni. Instituce státu bydliště (například Česká správa sociálního zabezpečení) poté pošle žádost instituci ve státech, kde jste byli důchodově pojištěni. Datum podání této žádosti v zemi bydliště se následně považuje za datum podání žádosti u všech institucí v ostatních členských státech, podle jejichž předpisů jste byli pojištěni.

Žádost o důchod můžete také předložit přímo instituci státu, kde jste byli naposledy pojištěni. Vzhledem k nutnosti komunikace mezi příslušnými institucemi všech států, kde jste byli pojištěni, je nutno počítat se lhůtou vyřizování žádosti v délce několika měsíců. V okamžiku podání žádosti o přiznání nároku na starobní důchod nemá žádná instituce, u níž jste byli pojištěni, k dispozici všechny potřebné údaje. Tyto údaje si musejí příslušné instituce nejprve vzájemně vyměnit a některé došetřit, navíc je rychlost řízení v různých členských státech rozdílná.

Příklad: Paní Neužilová byla pojištěna dvacet šest let doma v České republice, pět let v Nizozemsku a šest let v Portugalsku. Byla tedy celkově pojištěna 37 let. V okamžiku svého odchodu do důchodu bude mít tedy nárok na dílčí důchod ve výši 5/37 vypočteného hypotetického důchodu z Nizozemska, a dále nárok na dílčí důchod z Portugalska (6/37 hypotetického portugalského důchodu). V České republice bude mít paní Neužilová nárok na plný starobní důchod pouze na základě českých dob pojištění (jelikož doba pojištění potřebná pro získání nároku na starobní důchod v České republice je 25 let). Tento plný český starobní důchod bude pravděpodobně vyšší než případný dílčí český důchod.