Rovné zacházení neznamená aplikaci jednotné legislativy pro všechny členské země Evropské unie. V této oblasti se v rámci Unie aplikoval princip koordinace, kdy právní předpisy jednotlivých členských zemí zůstávají v platnosti a koordinační pravidla Unie pouze určují zemi, jejíž legislativa se pro podmínky sociálního zabezpečení použije. Osobní rozsah těchto pravidel se vztahuje i na občany třetích zemí, a to v případě, kdy se tyto osoby pohybují (migrují) v rámci Evropské unie, resp. EHP a Švýcarska (dále také "státy EHP") a jsou v těchto zemích tzv. legálními rezidenty. Každá ze zemí má možnost definovat různé pojmy, včetně legálního rezidentství, sama. V České republice zatím nedošlo k ujednocení výkladu tohoto pojmu. Nadějně se jeví relativně logická vazba definice legálního rezidentství na imigrační podmínky vstupu cizince na české území. Pod pojmem sociální zabezpečení je v tomto kontextu nutno chápat i zdravotní pojištění či zdravotní péči, jak ji upravují samostatné předpisy v České republice.

Základní koordinační pravidla. Byť už někteří čeští zaměstnavatelé a zaměstnanci prošli za poslední téměř dva roky administrativou určování právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení, bude jistě vhodné znovu si zopakovat základní pravidla fungování evropské koordinace v této oblasti.

Stěžejním dokumentem pro určení příslušnosti k právním předpisům je Nařízení Rady č. 1408/71. Při absenci těchto pravidel by mohlo docházet ke dvojí či vícenásobné účasti v systémech sociálního zabezpečení u osob, které migrují za prací. Cílem pravidel je také zamezit případům, kdy se na migrujícího pracovníka nebude vztahovat právo žádného státu EHP.

Hlavním principem koordinačních pravidel je účast migrující osoby pouze v jednom systému, ve kterém tato osoba hradí pojistné na sociální zabezpečení ze všech svých příjmů. V případě zaměstnaneckého vztahu do systému, určeného pravidly, pak přispívá i zaměstnavatel, byť jeho sídlo může být v jiném státě EHP. Veškeré podmínky plateb do systému se ale řídí lokální domácí legislativou státu určenou koordinačními pravidly.

Základní pravidlo pro určení příslušné legislativy je poměrně jednoduché, je to pravidlo výkonu práce či činnosti:

zaměstnanec (a současně i jeho zaměstnavatel) podléhá předpisům toho členského státu, na jehož území pracuje;

osoba samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům toho členského státu, na jehož území vykonává svou samostatnou výdělečnou činnost.

Z většiny pravidel však existují výjimky. Nejinak tomu je i u koordinačních pravidel.

Pracovní cesta. Pokud je zaměstnanec svým zaměstnavatelem vyslán na pracovní cestu do jiného státu EHP aplikujícího koordinační pravidla, zůstává pojištěn v systému sociálního zabezpečení svého domovského státu. Pracovní cesta se v tomto případě považuje za formu krátkodobého vyslání.

Příklad: Pan Novák je svým českým zaměstnavatelem vyslán na osmiměsíční služební cestu do Francie. V tomto případě pan Novák sice bude vykonávat zaměstnání v jiném členském státě, ale uplatní se výjimka krátkodobého vyslání a pan Novák tak zůstane účasten v českém systému sociálního zabezpečení.

Krátkodobé vyslání. Zaměstnanec může zůstat pojištěn v systému své domovské země, pokud je do jiného státu vyslán na krátkodobý pracovní pobyt. Aby tato výjimka mohla být uplatněna, musí být splněny některé specifické podmínky: vyslaný zaměstnanec nesmí být vyslán do druhého členského státu na dobu delší než 12 měsíců, zaměstnanec nenahrazuje jiného, dříve vyslaného zaměstnance a zaměstnanec je vyslaný svým původním zaměstnavatelem. Byť je tato výjimka po splnění uvedených podmínek automatická, je vhodné požádat příslušný úřad sociálního zabezpečení o vydání potvrzení, prokazujícího účast v domovském systému. Tímto potvrzením je formulář E101. V případě následného rozhodnutí o prodloužení vyslání zaměstnance před uplynutím původní (maximálně dvanáctiměsíční) lhůty může být výjimka krátkodobého vyslání prodloužena o dalších 12 měsíců. Toto prodloužení však podléhá souhlasu orgánů země, kam je dotyčný zaměstnanec vyslán.

Příklad: Pan Nový je svým českým zaměstnavatelem vyslán na projekt v sesterské společnosti v Rakousku. Podle plánu má projekt trvat pouze 11 měsíců. Na pana Nového se tak vztahuje automatická výjimka z účasti v systému země, kde bude pracovat (Rakouska). Je ale rozhodně vhodné požádat příslušné pracoviště České správy sociálního zabezpečení o vystavení formuláře E101. Před skončením projektu je pan Nový požádán svým zaměstnavatelem o setrvání v Rakousku po dobu dalších 10 měsíců. K tomu, aby pan Nový mohl opět zůstat pojištěn v českém systému, je zapotřebí požádat příslušný úřad o prodloužení krátkodobé výjimky před uplynutím limitní dvanáctiměsíční měsíční lhůty.

Souběžný výkon činnosti ve více státech, popřípadě pro více zaměstnavatelů. Jedná se o situace, kdy:

je osoba současně zaměstnaná ve dvou nebo více státech EHP, nebo

je osoba zaměstnaná na území jednoho státu EHP a současně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného členského státu, nebo

osoba vykonává samostatnou výdělečnou činnost současně na území dvou nebo více států.

Určení příslušného státu účasti v systému bude záviset na místě výkonu práce či samostatné činnosti, na bydlišti osoby a dále případně na sídle zaměstnavatele. Bydlištěm pro účely koordinačních pravidel se rozumí ten stát, kde daná osoba nejenom bydlí, ale kde také žije její rodina a kde má silnější personální a ekonomické vazby. Z daňové teorie lze použít analogii centra životních zájmů. Pro účely souběžného výkonu činnosti je také nutno splnit podmínku tzv. částečného výkonu práce.

Výkladově se za částečný výkon práce považuje pravidelný výkon práce alespoň po dobu jednoho až dvou dní v měsíci. Následně může dojít k těmto situacím:

Zaměstnanec má bydliště na území jednoho státu EHP a vykonává činnost na území tohoto a současně i jiného státu EHP. Zaměstnanec podléhá právním předpisům státu, ve kterém má bydliště.

Zaměstnanec pracuje pro několik zaměstnavatelů se sídly v různých státech EHP, které nejsou státy jeho bydliště. Zaměstnanec podléhá právním předpisům státu, ve kterém má bydliště.

Zaměstnanec pracuje pro jednoho zaměstnavatele na území dvou a více členských států, ale v žádném z těchto států nemá bydliště. Zaměstnanec podléhá právním předpisům státu, ve kterém má zaměstnavatel sídlo.

Příklady: Pan Novotný má bydliště v České republice a pracuje jako obchodní zástupce se zodpovědností za Českou i Slovenskou republiku, na jejichž území pravidelně pracuje. V tomto případě bude pan Novotný podléhat českým právním předpisům.

Pan Neuman má bydliště v České republice a je zaměstnán dvěma zaměstnavateli, polským a slovenským. Pravidelně pro tyto zaměstnavatele pracuje na území Polska a Slovenska. V tomto případě bude pan Neuman podléhat českým právním předpisům. Oba zahraniční zaměstnavatelé se budou muset v České republice zaregistrovat pro účely sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění a hradit zde příspěvky dle české legislativy.

Pan Nedvěd má bydliště v České republice a je zaměstnán rakouskou společností. Pravidelně pro tohoto zaměstnavatele pracuje na území Rakouska a Slovenska, nikoliv však v České republice. V tomto případě bude pan Nedvěd podléhat rakouským právním předpisům.

U individuálních podnikatelů, neboli osob samostatně výdělečně činných, případně při kombinaci podnikatelské činnosti a zaměstnání, mohou nastat následující možné situace:

Podnikatel má bydliště na území jednoho státu EHP a svou samostatnou výdělečnou činnost vykonává na území tohoto státu a současně i na území jiného státu EHP. Podnikatel podléhá právním předpisům státu bydliště.

Podnikatel vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území dvou a více států, ale ani v jednom z těchto států nemá bydliště. Podnikatel podléhá právním předpisům státu, na jehož území vykonává svou hlavní činnost.

Osoba je v jednom státě zaměstnaná a zároveň v jiném členském státě podniká. V takovém případě obecně podléhá tato osoba pojištění ve státě zaměstnání. Výjimky z tohoto pravidla stanoví Příloha VII Nařízení č. 1408/71. Tyto výjimky budou v blízké budoucnosti pravděpodobně zrušeny (viz příspěvek níže).

Příklady: Pan Navrátil má bydliště v České republice a podniká na území České republiky a Slovenska. V tomto případě bude pan Navrátil podléhat českým právním předpisům.

Pan Nejedlý má bydliště v České republice a podniká na území Polska a Slovenska, nikoliv však v České republice. Hlavní aktivita pana Nejedlého je nicméně provozována na území Polska. V tomto případě bude pan Nejedlý podléhat polským právním předpisům.

Pan Nezval má bydliště v České republice, je zaměstnán českým zaměstnavatelem, pro kterého zde pracuje, a dále vykonává samostatně výdělečnou činnost na území Rakouska. V tomto případě bude v současné době pan Nezval podléhat ze své zaměstnanecké činnosti českým právním předpisům a z činnosti podnikatele rakouským.

Zvláštní výjimka na základě dohody dvou či více států. Pokud nejsou splněny některé z výše popsaných podmínek, existuje pro zaměstnance ještě jedna možnost, jak získat výjimku z účasti v systému země, ve které pracuje. Tuto alternativu lze využít i v případě, kdy se nejedná o vyslání zaměstnance či doba vyslání překračuje 12 měsíců. Zaměstnavatel a zaměstnanec mají možnost požádat příslušný úřad sociálního zabezpečení o výjimku za podmínek, že zaměstnanec zůstane stále v pracovním poměru s původním zaměstnavatelem (byť může mít paralelní vztah se zaměstnavatelem ze druhého státu), zaměstnanec má specifické znalosti pro výkon práce ve druhém státě a doba pobytu v druhém státě nepřekročí pět let. O této výjimce rozhodují dohodou příslušné orgány obou zúčastněných států. Díky tomu je i vydání této výjimky časově náročnější než v případě krátkodobého vyslání.

Příklad: Pan Němec je zaměstnán českým zaměstnavatelem a vyslán do pobočky v Německu na dobu 4 let. Pan Němec bude mít zachovánu českou pracovní smlouvu, ale uzavře i lokální pracovní smlouvu s německou pobočkou. Pan Němec a jeho zaměstnavatel mohou požádat správu sociálního zabezpečení v České republice o vydání výjimky z účasti v německém systému. České orgány tuto žádost zrevidují a postoupí německé straně. Pokud ta žádost schválí, české orgány výjimku potvrdí a vystaví příslušný formulář - E101.

Jak bylo uvedeno výše, Evropská koordinační pravidla stanoví základní principy určení příslušné legislativy, která se použije v případě migrující osoby. Z obecného pravidla účasti v sytému státu výkonu činnosti dále uvádí řadu výjimek. Pravidla i výjimky je nutno pečlivě aplikovat na jednotlivé příklady z praxe. Správná aplikace nejenže může eliminovat případné penalizace za porušení předpisů, může však také znamenat možnou optimalizaci plateb na sociální pojištění. Z důvodu rozdílných sazeb a existenci maximálních vyměřovacích základů v různých státech EHP lze vhodným nastavením vysílací struktury realizovat i značné finanční úspory.
Související