Půjčit si je tak lehké! Ale co s dluhy?

Pan Josef K. má už skoro všechno, po čem toužil: plazmovou televizi jak fotbalový stadion, myčku nádobí přímo od Bosche, mobil, který mu závidí nejen jeho pět nezletilých dětí. Letos si s manželkou splnili i cestovatelský sen a poleželi týden all inclusive na Hurgádě. Když podepisoval smlouvy o půjčkách, nemohl si stěžovat; v každém jednotlivém případě si připadal opravdu jako Klient a ne jako nějaká druhořadá onuce. Neuplynulo ale víc než pár měsíců a Josef začíná počítat. Dluží skoro dvě stě tisíc a splátky ho zatěžují. Chybějí peníze na nájem, o tom, že by si rodina koupila něco na sebe, ani nemluvě. Leda na dluh. Vytloukat klín klínem ale není strategie na dlouho. Energetické závody nebo telekom taky nemají trpělivosti nazbyt. Věřitelé pana K. už chystají žádosti o exekuci. A pan K. se vždycky celý roztřese, když zazvoní zvonek u dveří.

KDO CHCE, MŮŽE. Tahle bezmoc dlužníka, kterého potkalo (bohužel až pozdní) zmoudření, by se měla brzy změnit. Součástí návrhu nového úpadkového zákona, který je teď v Poslanecké sněmovně a který by mohl nabýt účinnosti někdy příští rok, je totiž i tzv. oddlužení lidí-nepodnikatelů, a to na základě dohody o splátkovém kalendáři s bankou či jiným věřitelem. Aby mohl být použit tento institut, musí být věřitelé nejméně dva. Někdy se tomuto postupu zjednodušeně říká "osobní bankrot".

V případě, že se dlužník dostane do situace, kdy nebude schopen splácet věřitelům, podle nové legislativy se bude moci obrátit na soud se žádostí o oddlužení. Nezáleží na tom, kolik celkem dluží, ani kolik už splatil. K žádosti musí dlužník připojit plán řešení situace, který zaručí, že se nezajištěným věřitelům dostane alespoň 30 % uspokojení jejich pohledávek. Zda dlužníkův návrh splňuje tento předpoklad a zda návrh sleduje poctivý záměr, přezkoumá soud, aniž by k tomu vyžadoval souhlas věřitelů. Ti mohou sice namítat, že k oddlužení nebyl důvod, nicméně je na soudu, aby to přezkoumal.

Pakliže soud rozhodne, že oddlužení je možné a výhodné, mají věřitelé na výběr dva postupy. Buď přistoupí na nový pětiletý splátkový kalendář, přičemž ponechají dlužníkovi veškerý jeho majetek, nebo se naopak "zahojí" prodejem majetku a nechají dlužníkovi jeho budoucí příjmy. Zabaveným majetkem přitom nemusí být přímo věc, kvůli které se osoba zadlužila. O výběru mezi oběma metodami rozhodují nezajištění věřitelé prostou většinou hlasů; nezíská-li žádná metoda většinu, rozhodne soud. Kombinace obou cest přitom není možná.

Pokud by se mezi věřiteli vyskytl nějaký zajištěný věřitel, musel by být uspokojen stoprocentně. Osobní bankrot ale bude zřejmě především záležitostí domácností, které si braly úvěry na spotřební zboží a kde žádné jištění neexistuje.

Jestliže bude rozhodnuto o splátkách, musí dlužníkovi zbýt tolik, aby uživil sebe a svou rodinu a zajistil všechny základní potřeby. Vychází se přitom z životního minima, které stanovuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (podobně jako u exekucí).

ŽIVOT PO DLUHU. Když dlužník splní všechny podmínky, soud ho zbývajících závazků zbaví. Z někdejšího hříšníka je opět osoba s čistým štítem, která může - má-li na to žaludek a najde-li ochotného věřitele - vstoupit do dalšího kola zadlužování. "Projít osobním bankrotem může člověk i několikrát za život," říká jeden ze spoluautorů návrhu nového úpadkového zákona, JUDr. Bohumil Havel z Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. "Pouze nemůže opakovaně žádat soud o oddlužení u stejné věci, kterou už soud jednou zamítl. Další už bude na trhu - lze předpokládat, že potenciální věřitel si zjistí, zdali osoba, které chce půjčit, už neměla se splácením nějaké problémy."

Žádný nový rejstřík, kde by byly uvedeny osoby, které prošly oddlužením, se ale zavádět nebude. Jméno předlužené osoby se objeví v první fázi v insolvenčním rejstříku a Havel nepochybuje o tom, že banky si povedou vlastní evidenci nekvalitních dlužníků.

Určité stigma ale osobě, která byla oddlužena, zůstane. Například ji to napříště diskvalifikuje z účasti ve statutárních orgánech firem. "V obchodním zákoně, který se připravuje, bude omezení pro osoby, jejichž majetek byl předmětem insolvenčního řízení konkurzu. S novým úpadkovým zákonem se to novelou stávajícího obchodního zákoníku rozšíří i na osobní bankrot," vysvětluje B. Havel.

POMOCNÁ RUKA. Institut osobního bankrotu vítají všichni jako krok správným směrem, ale když mají vysvětlit, v čem konkrétně se zlepší současný stav, ukazuje se, že vlastně nevědí. Naopak je zřejmé, že se řadě věřitelů tento postup zamlouvat nebude. " A priori se jim nemusí líbit, že - na rozdíl od běžného úpadku, kde jsou pány situace - se musejí podřídit rozhodnutí soudu, které je nezvratné.

Jak říká Bohumil Havel, původně autoři neměli v úmyslu osobní bankroty v úpadkovém zákoně řešit: "Jenže objevilo se to v zadání. Myslím, že je to něco, co chce vláda udělat pro záchranu předlužených domácností, aby se nepropadly úplně na dno. Je to v zásadě součást sociální sítě." Dodejme ale, že náklady ponesou také (a především) věřitelé, kteří budou kráceni na svých pohledávkách. Než se část zákona týkající se oddlužení dala dohromady, konzultovalo se s bankami a dalšími potenciálními věřiteli, jak nízké procento uspokojení by ještě unesly. Je pravděpodobné, že při 30 % sice nebudou mít zisk, ale zřejmě nebudou ani tratit.

Zavedení osobního bankrotu ale má i své ekonomické opodstatnění. Zatím platí, že osoba, jejíž dluhy převyšují její výdělkové možnosti, není motivována ke zvyšování svých příjmů oficiální cestou, protože by veškeré dodatečné příjmy byly použity na úhradu dluhů. To má za následek vyloučení takových osob z oficiální ekonomiky. Preferují příjmy z šedé ekonomiky, které nepřiznávají, a tudíž jim je věřitel nemůže zabavit. Pro stát to znamená mj. také vyšší daňové úniky.

...A KDO NECHCE? Pavel Voříšek, ředitel odboru řízení úvěrových rizik České spořitelny, tento krok vítá. S dlužníky, kteří chtějí aktivně spolupracovat při vypořádání dluhu, spořitelna ale ani dnes problémy nemá. Může jim nabídnout různé způsoby restrukturalizace a dovede odhadnout, kolik z půjčených peněz mohou vrátit.

Ani Miroslav Sedlák, manažer pro vnější vztahy Provident Financial, se nedomnívá, že by se osobní bankrot stal příliš rozšířeným u klientů jejich společnosti. Dlužníky, kteří se dostanou do finanční tísně a nemohou splácet, většinou obchodní zástupce velmi rychle kontaktuje, a pokud jsou ochotni spolupracovat, dohodne s nimi změnu splátkového kalendáře přímo. Vůči dlužníkům, kteří nejsou ochotni spolupracovat, uplatňuje Provident Financial několikastupňový systém vymáhání, který je poměrně účinný.

Upřímně řečeno, s masovým rozšířením oddlužení nepočítají ani autoři nového zákona - hlavně proto, že je to nový a neznámý instrument. Časem ale možná dlužníci zjistí, že je lepší mít proces alespoň trochu pod kontrolou, když už vědí, že se placení stejně nevyhnou. Možná by se vyplatilo investovat do osvěty. Samozřejmě není vyloučeno, aby se paragrafy týkající se osobního bankrotu ještě časem vylepšily, pokud se zjistí, že je to někde záhodno.

Komu se nebude chtít nebo nebude umět podat žádost k soudu, ani se s věřitelem nijak nedohodne přímo, může se spolehnout na to, že ho navštíví vymahač nebo exekutor. To je praxe, která se uplatňuje i nyní. Důležité je vědět, že ani když už banka dala návrh na exekuční řízení, není všem dnům konec. Dlužník stále může podat návrh na povolení oddlužení, čímž se exekuční řízení přerušuje a soud rozhoduje o oddlužení. Byl-li však již podán bankou insolvenční návrh, má dlužník 30 dnů, aby navrhl soudu oddlužení.

Jiné způsoby. Existují ale i jiné účinné způsoby řešení dluhů, které zatím v ČR nejsou známé, ale brzy by se to mohlo změnit. Například britská společnosti Consumer Credit Consulting Service (CCCS) se zabývá konsolidací dluhů pro lidi, kteří se dostali do finančních problémů. Dlužník ji seznámí se svou situací, s věřiteli, majetkem a příjmy. Společnost se dohodne se všemi věřiteli a navrhne plán oddlužení. Dlužník pak provede všechny potřebné kroky a splátky poukazuje společnosti, která postupně dluh umořuje. Ředitel CCCS Malcolm Hurlson už dokonce loni v říjnu Česko navštívil, aby zkoumal možnosti expanze firmy do zemí střední a východní Evropy.

Vymáháním a odkupem pohledávek a také poradenstvím předluženým subjektům se zabývá i společnost Intrum Justitia, která v Česku rovněž nepůsobí. Ve věci zadluženosti českých domácností ale šéf firmy Aleš Bastin není optimistický. Za velmi znepokojivý považuje její rychlý růst i to, že se stále více zadlužují mladí lidé již od 18 let. Na Západě už vznikají za podpory vlád vzdělávací projekty, které by měly zvyšovat informovanost veřejnosti a její finanční i právní gramotnost.