Čtyřicetiprocentní výnos a nulové riziko nejdou dohromady

Konec si můžete domyslet - drobný investor přijde zpravidla o vše. Přitom stačí tak málo: vědět, do čeho a s jakým rizikem investuji.

RIZIKOVÁ ŠKÁLA INVESTIC (viz schéma), kterou je dobré znát, je na první pohled široká. Pokud ale chcete jednoduše porovnat, jaké riziko jednotlivé investice obnášejí, stačí pohled na jejich čisté roční výnosy. Ty v Česku u nejlépe úročených bankovních vkladů přesahují půl procenta. Fondy peněžního trhu účtující v české měně vynášejí zpravidla 1,50-2,50 %. O něco vyšší mohou být výnosy dluhopisů a hypotečních zástavních listů, zatímco dvanáctiměsíční výdělek obligačních korunových fondů se pohybuje od nuly do deseti procent.

Víc je možné vydělat na akciích. Index PX 50 pražské burzy za rok vzrostl o takřka 50 %. Podobný výnos aktuálně nabízejí nejlepší korunové akciové fondy. O něco méně vynášejí smíšené fondy, fondy fondů, zajištěné i další typy fondů. Jejich majetek však může kolísat a některé jsou dokonce ve ztrátě, což naznačuje, že patří k rizikovým investicím. Akcie a akciové fondy mohou dokonce v případě nepříznivého vývoje na trhu vykázat výraznější ztrátu.

CO JE NEJBEZPEČNĚJŠÍ? V minulosti byly podle Jiřího Zelinky z britské banky HSBC považovány za nejjistější investici státní dluhopisy. Teorie, že stát nemůže zkrachovat a obligace jsou tedy bezpečné, ovšem dostala řadu trhlin. V živé paměti jsou například ne tak dávné ztráty investorů, kteří si koupili argentinské nebo ruské státní obligace.

Domácímu investorovi nabízejí nicméně české státní dluhopisy denominované v korunách velkou jistotou. Většinu z nich je ovšem možné koupit od milionových objemů. Dostupnější jsou hypoteční zástavní listy (HZL), které vydávají banky. Ty patří rovněž mezi dluhopisy, na rozdíl od dluhopisů přitom není výnos HZL zdaňován 15 %. Určité riziko představuje bonita banky či jiné společnosti, která zástavní listy vydala.

Bankovní vklady jsou tedy přece jen o něco bezpečnější. Jejich aktuální výnosy jsou však díky nízkým úrokům slabé. Banky proto klientům nabízejí stejně bezpečné strukturované vklady, většinou vázané na vývoj kurzu vybrané měny k české koruně. Investor získá zpět vloženou částku a při příznivém vývoji na měnovém trhu ještě něco navíc nad pevně stanovený úrok z bankovních depozit. Jako běžný bankovní vklad je však zatížen patnáctiprocentní daní.

ZHRUBA STEJNÉ RIZIKO a přitom vyšší zhodnocení než tyto vklady nabízejí podle Zelinky korunové fondy peněžního trhu. Krátkodobé a střednědobé pokladniční poukázky, do nichž investují, vynášejí totiž více než bankovní depozitum. Majetek fondu je navíc rozložen do více investic. "Je ale třeba počítat s poplatky za vstup do fondu. Chvíli trvá, než na ně fond investorovi vydělá," upozorňuje Zelinka. Hodnota podílového listu fondu může kolísat, na rozdíl od vkladu v bance není ani pojištěn proti zániku. Přísná regulace ale snižuje toto nebezpečí na minimum.

I mezi fondy peněžního trhu existují rozdíly. Vyšší výnosy zpravidla naznačují, že fond investuje riskantněji. Durace, tedy délka splatnosti všech cenných papírů, které peněžní fond vlastní, má činit rok. Některé fondy se ale řídí průměrnou roční durací. Nakupují proto i dluhopisy s delší splatností. To zvyšuje jejich výnos, ale i riziko, že zhodnocení fondu při nepříznivém vývoji na trhu klesne.

Investoři, kteří hledají jistotu, sázejí také na zajištěné fondy nebo strukturované produkty, které garantují vrácení sta i více procent investice.

Jejich podstata je jednoduchá - správce fondu nebo strukturovaného produktu investuje do dluhopisů. Za peníze, které získá za jejich kupony, koupí deriváty na akciový index či jiné podkladové aktivum. Pokud se jeho cena vyvíjí příznivě, klient vydělává. Rozptyl výnosů těchto fondů bývá široký. Vyžadují ale zpravidla investici na čtyři i více let, která nemusí vyjít. Občan pak získá zpět jen investovanou částku.

ZAJIŠTĚNÉ FONDY jsou méně rizikové než ty, které investují do dluhopisů. "Pokud totiž klient koupí dluhopisový fond v době, kdy úrokové sazby rostou, může být ve ztrátě," varuje Zelinka. Je proto třeba vzít v úvahu i doporučený investiční horizont. Ten činí u fondů peněžního trhu půl roku a u dluhopisových dva roky. Je to doba, za kterou by se měl ztrátový fond vzpamatovat a investorovi něco vynést.

Pro českého investora jsou nejbezpečnější fondy investující do korunových státních obligací. Bezpečné jsou i fondy sázející na euroobligace, je však třeba počítat s měnovým rizikem. Pokud koruna k euru posílí, výnos českého občana klesá. Rizikovější jsou fondy investující do podnikových dluhopisů, včetně firem s vysokým výnosem a nižším ratingem (high yield). Doporučená délka investice pak již činí tři roky.

"Výpočty ukazují, že portfolio tvořené z pěti procent akcií a zbytku dluhopisů je bezpečnější, než když je složeno výhradně z dluhopisů. Tato teorie vychází z úvahy, podle které není pravděpodobné, aby akcie a dluhopisy, do nichž fond investuje, zároveň dlouhodobě klesaly," vysvětluje Zelinka.

VELKÉ ROZDÍLY jsou i mezi smíšenými fondy, které investují do akcií a dluhopisů. Konzervativní smíšené podílové fondy sázejí hlavně na dluhopisy, u nejagresivnějších tvoří akcie až 60 % portfolia. Výnosy a rizikovost podobných fondů se tak blíží akciovým fondům.

"Nejkonzervativnější akciové fondy investují do akcií firem z vyspělých zemí. Rizikovější jsou investice do globálně působících fondů, nejvíce riskantní pak fondy zaměřené na rozvíjející se trhy nebo jednotlivá odvětví či obory," říká Zelinka.

Díky rozložení aktiv na více investic jsou akciové fondy bezpečnější než akcie. Mezi akciovými a indexovými fondy, které se řídí vývojem nějakého akciového trhu, není podle Zelinky rozdíl. Jde o to, zda investor věří, že aktivně spravovaný fond překoná indexový, který pasivně kopíruje trh. Charakter indexového fondu mají i indexové akcie (ETF), populární hlavně v USA.

V Německu roste zájem o indexové certifikáty, které de facto představují dlužní úpisy bank. "V případě kvalitního emitenta může jít o zajímavou investici," konstatuje Zelinka. V ČR zatím nejsou příliš známy. Nejspíše i proto, že nejsou denominovány v korunách.

Roste také nabídka komoditních akcií vázaných na index, který nahrazuje vybrané komodity. Ty však jsou, stejně jako obchody s měnami či deriváty, popřípadě hedgeové fondy, určeny pro agresivního a hlavně vzdělaného investora. Ti méně zkušení by se měli řídit heslem: co důkladně neznám, do toho neinvestuji. Historie finančních trhů se i tak hemží příklady sofistikovaných investorů, kteří při špatném odhadu trhu přišli o vše.



Riziková škála investic

konzervativní fondy peněžního trhu¹⁾, bankovní vklady včetně strukturovaných

zajištěné fondy

fondy peněžního trhu²⁾

konzervativní smíšené fondy včetně tzv. profilových³⁾

korunové dluhopisové fondy, dluhopisy, hypoteční zástavní listy

dluhopisové fondy investující ve vyspělých zemích, nebo do kvalitních podnikových dluhopisů, konzervativní indexové certifikáty

dluhopisové fondy investující v rozvíjejících se zemích nebo do high yield dluhopisů (vysoce výnosných podnikových dluhopisů firem se spekulativním ratingem)

středně konzervativní smíšené fondy včetně tzv. profilových

agresivní smíšené fondy, akciové fondy investující ve vyspělých zemích

akciové fondy investující globálně

akciové fondy investující v rozvíjejících se zemích, do vybraných odvětví či oborů

akcie, indexové fondy a indexové akcie⁴⁾

měny, komodity

deriváty, hedgeové fondy

Pozn.: Jde o základní rozdělení investičních instrumentů. ¹⁾ fondy s durací portfolia do jednoho roku, ²⁾ fondy s průměrnou durací portfolia rok, ³⁾ smíšené i profilové fondy nabízejí různý podíl investic do peněžního trhu, dluhopisů a akcií, ⁴⁾ čím vyspělejší je akciový trh, tím je riziko investice nižší.

Pramen: Pramen: HSBC, Ekonom