Znalosti jako významné aktivum

V rankingu podle corporate governance se často můžeme setkat s tím, že výnosné a progresivní firmy jsou na zadních místech, zatímco krizí otřásané podniky se objevují na předních pozicích. Proč? Corporate governance je totiž pouze deklarovaný status quo mocenských vztahů a popisuje prospektivní kontrolní mechanismus, který má svou transparentností zabránit budoucímu chybnému vývoji. Jinými slovy, corporate governance obsahuje závazky podniku a jeho managementu a cílem je optimalizovat řídící a kontrolní mechanismy firmy. To jsou závazná prohlášení úmyslu, ale ještě nejsou zárukou budoucího ekonomického úspěchu. Také roční zpráva vypovídá o budoucnosti jen omezeně, protože vychází z finančních ukazatelů týkajících se minulosti.

Proto je tak obtížné učinit výpověď o budoucí tvorbě hodnoty v podniku. Od finančních analytiků se nicméně žádá, aby stanovili prognózy, přičemž se mohou opírat pouze o finanční ukazatele týkající se minulosti a o různé scénáře budoucnosti. Jejich hodnocení výrazně ovlivňuje důvěryhodnost podniku a hodnotu jeho burzovní kapitalizace. Kvalita jejich hodnocení však může být velmi rozdílná. Je to dáno mj. tím, že hodnota podniku se neskládá jen z účetně podchytitelných veličin.

Má-li se určit skutečná hodnota podniku a jeho perspektivy, je třeba přihlédnout i k měkkým faktorům. Hledá se tedy metoda, která by poskytla podstatné informace. Taková, která na jedné straně popisuje aktivní péči o intelektuální kapitál - lidské, strukturální a vztahové zdroje, které jsou rozhodující pro inovační kompetenci firmy - a na druhé straně formulováním strategických a operativních cílů týkajících se intangibles (nehmotných, nehmatatelných věcí) umožňuje posoudit zajištění budoucnosti.

BILANCE ZNALOSTÍ: CHYBĚJÍCÍ KOUSEK DO "PUZZLE"

Na otázku, jak lze chybějící informace pro komplexní hodnocení podniku zjistit, odpovídá koncepce bilance znalostí. Vychází z "Intellectual Capital Reports", které jsou populární ve skandinávských zemích. V roce 1999 dánské ministerstvo hospodářství vytvořilo standard pro tvorbu "Intellectual Property Statements". V Rakousku musejí podle zákona všechny univerzity od roku 2005 zveřejňovat bilance znalostí, v Německu spolkové ministerstvo hospodářství iniciovalo vypracování směrnice pro tvorbu bilance znalostí. Ve Švýcarsku probíhá pilotní projekt "Swiss Made Wissensbilanz". A konečně národní i mezinárodní účetní standardy již doporučují, aby se intelektuální kapitál vykazoval jako dodatek klasické bilance. Ale co to jsou bilance znalostí?

Bilance znalostí se podobají zprávám, neboť také operují se systémem ukazatelů a vedle dokumentace o dosavadních výsledcích obsahují rovněž strategické a operativní cíle pro příští období. Bilancují se hodnoty nehmotného majetku podniku, které se v konvenčních ročních zprávách nedeklarují. Jednotlivé komponenty nehmotného majetku, resp. intelektuálního kapitálu - lidské, strukturální a vztahové zdroje - jsou interaktivní: Lidské zdroje staví na strukturálních zdrojích, a obojí dohromady generují vztahové zdroje.

Pouhá přítomnost zdrojů však ještě nezaručuje tvorbu hodnoty. Teprve jejich hodnocení ukáže, jak budou nasazeny v procesech tvorby hodnoty. Výsledky těchto procesů se měří ukazateli, které - aby byly vypovídající - musí odpovídat kontextu. Současné bilance znalostí začleňují intelektuální kapitál do modelu tvorby hodnoty, který respektuje strategii (strategii znalostí), výkonnostní procesy a dosažený efekt.

Terminologii bilance nelze, pokud jde o majetek a kapitál, chápat jako v klasické finanční bilanci, nýbrž je mnohem širší. Hodnotí investice do intelektuálního kapitálu na jedné straně (chápáno jako náklady, předpoklady, opatření, inputy atd.) a dosažený užitek na straně druhé (chápáno jako výsledky). Tím se bilance znalostí stává zprávou o úspěších strategie zaměřené na firemní a znalostní cíle. Bilance znalostí vytvářejí důvěru, nicméně jejich největším pozitivem je prospektivní výpovědní síla na ose tvorby hodnoty.

Schopnost ekonomického přežití a inovační síla firem závisejí ve znalostní společnosti do značné míry na měkkých faktorech. Bilance znalostí nabízí dodatečné a podstatné informace pro určení skutečné hodnoty firmy.

Nehmotný majetek - intelektuální kapitál podniku má tři složky:




MATICE ZNALOSTÍ

Jako nástroj pro stanovení cílů, měření znalostí a řízení práce s nimi se doporučuje matice, která vychází z etablovaných a osvědčených postupů. Tato matice znalostí (viz obr. č. 2) se skládá na horizontální ose ze šesti operativních klíčových procesů modelu managementu znalostí. Proti nim se na vertikální ose uvádějí komponenty intelektuálního kapitálu, rozděleného na lidské, strukturální a vztahové zdroje. Pro jeho řízení se používá upravený Balanced Scorecard (BSC).

Obr. č. 2

Matice ukazuje, jak jsou zdroje nasazeny v transformačních procesech. Například likvidní prostředky se získávají prodejem procesu (strukturální zdroje se stávají peněžními zdroji) nebo individuální (implicitní) znalosti lze zvětšit externacionalizací (outsourcingem) organizačních znalostí (lidský kapitál se stává strukturálním kapitálem).

Každý podnik, který sestavuje bilanci znalostí, musí vyvinout svou vlastní definici. To znamená, že všichni musí přemýšlet, jaké znalosti jsou v jejich kontextu relevantní, speciální, nedostatkové nebo přebytečné. Ty se pak přidělují odpovídajícím komponentům intelektuálního kapitálu (vertikální osa). Průsečíky v matici vyplývají z charakteru opatření týkajících se znalostí a jejich počet se liší podle komplexnosti cílů. Efekt se měří ukazateli, přičemž cestou k tomu je formulace subcílů znalostních opatření: dosažení cílů vždy vede ke změnám, které jsou měřitelné formou ukazatelů.

Bilance znalostí je kompatibilní se stávajícími nástroji managementu. Jestliže podnik již nasazuje systémy managementu kvality, optimalizace procesů a Balanced Scorecard, má předpoklady pro pochopení tohoto instrumentu. Zásadní pro efekt tvorby hodnoty je, aby bilancování znalostí podporoval top management. To znamená, že na to poskytne čas a zdroje, projeví připravenost na změny a zapojí do toho pracovníky.

ZÁVĚR

Znalosti se v našem ekonomickém systému staly důležitou měnou. Když se "měna znalosti" dobře investuje - abychom zůstali v terminologii finančního světa - může přinést vysoké úroky a výnosy: znalosti jsou jediný zdroj, který se dělením a využíváním rozmnožuje!

S bilancemi znalostí se na jedné straně vytváří předpoklad, aby podnik lépe poznal a využil svůj potenciál. Na druhé straně obdrží stakeholdeři (zejména investoři) představu o zajištění budoucnosti podniku. Neboť co jsou platné brilantní roční závěrky z minulosti nebo vyhlašování záměrů do budoucna, když nejdůležitější zdroj pro ekonomické přežití není adekvátně ošetřován?

Auer, T.: "Wissen" als bedeutender Aktivposten. io new management č. 7 - 8/2005, s. 25 - 28; zkráceno