Otevřené podílové fondy: Investory lákají vyšší výnosy

Objem majetku, který spravují českým investorům otevřené podílové fondy, utěšeně roste. Od poloviny roku 1997 se postupně zvýšil z necelých deseti na dvě stě miliard korun. České domácnosti již mají ve fondech více než desetinu úspor, což je ovšem stále méně než ve vyspělých zemích. Stoupající zájem o fondy souvisí hlavně s rostoucí důvěrou investorů, ale také s nižšími úroky v bankách. Ty nutí hledat jejich klienty vyšší výnosy jinde, zejména ve fondech.

Fobie z tunelování snad již nenávratně patří minulosti

Majetek podílových fondů domácích i zahraničních správců vzrostl přitom v prvním pololetí 2005 o 27,5 mld. Kč a aktuálně překročil citovaných 200 mld. Kč. Ve druhé polovině roku bývají fondy pro investory ještě atraktivnější. Lze proto předpokládat, že koncem roku mohou českým občanům spravovat aktiva ve výši 230 mld. Kč.

Zatímco v USA, západní Evropě a dalších vyspělých zemích patří otevřené podílové fondy dávno k tradičním způsobům, jak občané investují část volných peněz, v ČR musely o přízeň investorů bojovat. Po vytunelování řady investičních privatizačních fondů se jim mnozí občané logicky vyhýbali. Řada z nich raději vložila peníze do stavebního spoření nebo penzijního fondu, které jim zejména díky státnímu příspěvku přinášejí relativně vysoký a stabilní výnos. Skandály kuponových fondů přiměly stát, aby přijal zákony a další legislativní normy, které regulaci fondů podstatně zpřísnily. Vznikla také Unie investičních společností sdružující nejvýznamnější správce domácích fondů, která se zaměřuje i na dodržování etiky na trhu.

Pro řadu drobných investorů poškozených v kuponové privatizaci zůstává nicméně podílový fond dosud synonymem podvodu. Klienty není snadné přesvědčit, že mezi kuponovými fondy a otevřenými podílovými, stejně jako v tehdejší a současné situaci na trhu, panují značné rozdíly. Vyšší výnosy fondů přiměly už ovšem mnohé z nich k tomu, že je začali využívat ke zhodnocení peněz. Vždyť čisté výnosy z dvanáctiměsíčních vkladů se u bankovních depozit pohybují od půl do necelého procenta ročně, zatímco v případě konzervativních fondů peněžního trhu dosahují jednoho a půl až tří procent. K rozšíření zájmu o fondy v ČR přispěla také přeměna investičních, případně uzavřených podílových fondů v otevřené podílové. Řadě českých občanů přinesla zajímavý výnos a hlavně poznání, jak je také možné investovat.

Počet podílníků, kteří investovali prostřednictvím původně kuponových a později otevřených podílových fondů, se odhaduje na více než milion. K popularitě těchto fondů přispívá také fakt, že podílník svěří peníze profesionálnímu správci fondu (peněz). Jde "jen" o to, umět si z široké nabídky podílových fondů dobře vybrat.

Právě nezkušenost, nevzdělanost a nečekaně nepříznivý vývoj akciových trhů spolu s nezodpovědností části těch, kteří prodávají cizí podílové fondy, přinesly v roce 2000 a v následujících letech další vlnu nedůvěry. Část českých investorů, která se obávala vytunelování domácích fondů, preferovala zahraniční. Někteří prodejci fondů ale nevěnovali dostatečnou pozornost prioritám klientů a tomu, jaké riziko jsou ochotni akceptovat. Místo konzervativnějších fondů peněžního trhu nebo dluhopisových raději nabízeli akciové nebo smíšené fondy, na jejichž prodeji vydělávají díky prodejním a manažerským poplatkům o něco více. Někteří méně informovaní občané tak od roku 2000, kdy akciové trhy několik let ztrácely, zažili dvojí zklamání. Z vývoje na akciovém trhu a navíc z výrazného posilování koruny, které znehodnotilo jejich investici hlavně v dolarech, a o něco méně pak i v eurech.

Paradoxně k tomu přispěla daleko větší liberalizace trhu než v sousedních zemích. Před přijetím do Unie byl prodej zahraničních fondů v sousedním Slovensku, Maďarsku nebo Polsku prakticky nemožný. Naproti tomu v ČR si bylo možné vybrat z nabídky přibližně 700 cizích podílových fondů.

Konzervativní přístup

Čeští občané asi polovinu peněz investovali do fondů peněžního trhu a další pětinu do fondů dluhopisových - lze tedy vysvětlit obavami nezkušených z neznámého, ale také tím, že se mnozí spálili. Někteří vícekrát.

Příliš na tom nezměnil fakt, že ztráty způsobené poklesem akciového trhu či oslabováním jiných měn vůči české částečně kompenzovaly nižší daně. Většina cizích fondů prodávaných v ČR totiž vychází z lucemburského práva a má prakticky nulovou daň, zatímco výnosy domácích fondů byly donedávna zdaňovány 15 procenty. Daň byla loni snížena na pět procent, což je stále mírně více než u zahraniční konkurence, podle domácích správců to již ale tolik nevadí.

Na domácím trhu je aktuálně možné koupit 1083 otevřených podílových fondů, z toho 65 založených podle české a 1028 podle zahraniční legislativy. Mnozí čeští investoři nejsou ochotni přistoupit - kvůli špatným zkušenostem - na měnové riziko. Navíc se, jak již bylo řečeno, v ČR prodávají hlavně fondy peněžního trhu a dluhopisové, jejichž zajištění proti pohybům cizích měn něco stojí. Asi proto nepřekvapí, že je více než devadesát procent fondů prodaných v ČR denominováno v korunách. Nabízí je tedy i řada zahraničních správců. V polovině roku spravovali členové Unie investičních společností ČR (UNIS) ve svých fondech aktiva za 122,5 mld. Kč, členské společnosti Asociace pro kapitálový trh (AKAT), která mj. sdružuje zahraniční správce fondů, 74,2 mld. Kč. Jejich podíl na trhu stále roste.

Rozdíly se smývají, a proto z Čech až na konec světa

Rozdíly mezi domácími a zahraničními fondy, tedy těmi, které byly vytvořeny podle jiného než českého práva, se smývají. Přispěl k tomu vstup ČR do Evropské unie, přijetí evropské legislativy a ve značné míře také privatizace českých bank. I na trhu fondů má totiž stěžejní postavení velká bankovní trojka, tedy Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka. Vedle vlastních českých fondů nabízejí první dvě delší dobu také fondy svého majoritního vlastníka, tedy finančních skupin KBC, resp. Erste Bank (Sparinvestu). Po nedávném prodeji své investiční společnosti francouzské Société Générale Asset Management půjde zřejmě stejnou cestou i Komerční banka.

Experti upozorňují, že silná trojka s rozsáhlou pobočkovou sítí český trh do určité míry deformuje. Přesto se na něm prosazují další významní hráči, zejména ING Bank nebo skupina Pioneer Investments. Své místo na slunci se snaží najít např. ČP Invest České pojišťovny a další zahraniční či domácí správci majetku. Než ČR přijme euro, a bude tak možné lépe srovnávat výnosy ve stejné měně, jsou korunové fondy peněžního trhu i dluhopisů ve výhodě. Proto je nabízí i řada zahraničních správců. Podobně jako v jiných zemích není ani v České republice snadné proniknout na již silně rozdělený trh. Tím spíše, že v Česku není tak běžné jako třeba v sousedním Rakousku, že má klient účet ve více bankách. Pokud tedy chce investovat do fondů, nehledá ty nejlepší, ale zpravidla se orientuje na "svou bankovní skupinu". Podílové fondy, které mu nabízí, se ostatně od konkurenčních příliš neliší.

Struktura investic českých občanů je zřejmě příliš poplatná tradicím střední Evropy. Zatím na této strategii před i po přijetí středoevropských zemí do EU v případě akciových i dluhopisových či smíšených fondů vydělávali. Varování před přehřátím místních trhů ale přibývá. Nepřichází tedy vhodná doba, kdy by se čeští občané měli orientovat i na jiná teritoria?

Privatizace bank, jimž patří nejvýznamnější "domácí" investiční společnosti, přinesla lepší přístup ke klientům. Nejde jen o širší nabídku zahraničních, ale také o různé typy zajištěných fondů, garantujících - při investici na několik (často pět) let předem - minimálně výplatu sta, někdy i více procent investované částky.

Jak je běžné ve vyspělých zemích, snaží se správci fondů zjistit předem na základě poměrně jednoduchého investičního dotazníku, jak by měl jejich klient správně investovat. Vycházejí přitom z odpovědí na nepříliš komplikované otázky. Zejména z toho, na jak dlouho chce investovat, jaké má zkušenosti s finančním trhem a také jakou míru rizika je ochoten přijmout. I v ČR vítězí komplexní přístup, jímž je nenabízet investorovi jediný fond - například peněžního trhu nebo akciový, ale tzv. profilové, složené z kratších i delších dluhopisů a akcií, případně jiných investičních instrumentů. Jejich diverzifikované portfolio má občanovi zaručit výnos pokud možno za každého investičního počasí. Profilové fondy, rozdělené zpravidla pod různými názvy na konzervativní, vyvážené a agresivnější, mohou - podobně jako v zahraničí - nahradit portfolio, které si zkušenější investor vytváří sám kombinací různých fondů. Některé společnosti nabízejí vedle profilových fondů i tzv. profily, tedy možnost být sám takto aktivní. Podobný přístup je samozřejmě v zájmu správců fondu - poplatky za koupi i správu profilových fondů jsou zpravidla mírně vyšší než u fondů peněžního trhu či dluhopisových. Vydělat by na něm měli ovšem také investoři. Správci fondů se také snaží přimět po vzoru vyspělých zemí české občany, aby investovali pravidelně, jak je běžné v zahraničí. Tato strategie vychází z úvahy, že klient, který investuje v jediném, byť zdánlivě nejvhodnějším momentě, může při nečekaném výkyvu trhu snáze ztrácet než při pravidelných investicích.

Novinky se prosazují jen při důvěře

Většina novinek, které se objevují na domácím i zahraničních trzích podílových fondů, se váže k zajištěným fondům. Nabízejí různě vysokou míru participace na výnosech zmíněných fondů, která vychází ze stále širší škály podkladových aktiv. Mohou jimi být akcie, dluhopisy, ale i pohyb jejich cen na trhu, komodity či další typy investic.

Stále populárnější je tzv. free style investování, kdy není správce fondu vázán žádným srovnávacím indexem (benchmarkem). Tyto fondy, nabízené i v ČR, vyžadují velkou důvěru v manažera fondu a jeho správný úsudek na téma, jak se budou trhy vyvíjet.

Podobně jako jiné evropské fondy, jejichž počet je výrazně větší než amerických a hodnota spravovaného majetku menší, čeká zřejmě v budoucnu fondy správců působících v ČR a možná i některé investiční společnosti další etapa slučování.

Český trh působí stabilizovaně. Až ale bude možné porovnávat celkové výdaje na správu (Total Expense Ratio - TER) mezi domácími a zahraničními fondy, může to v řadě případů vyvolat zajímavé diskuse na téma, zda velikost TER odpovídá výkonnosti fondu a jestli má či nemá smysl sloučit ho s některým dalším.

S tím souvisí další otázka: Budou čeští investoři ochotni více investovat mimo "mateřskou" bankovní skupinu, u níž mají běžný účet, ale třeba také penzijní připojištění a stavební spoření nebo jim poskytuje další služby? V této situaci jsou totiž odkázáni na radu pracovníka pobočky téže banky, který jim těžko doporučí koupi fondu jiného správce. TER není zdaleka jediným kritériem, které rozhoduje o úspěšnosti fondu. Přesto může být porovnávání tohoto ukazatele u fondů různých správců prvním krůčkem ke změně. A třeba pomoci k tomu, aby čeští občané při svých investicích využívali daleko více služeb finančních poradců.

Investoři sledující trh si však nyní kladou spíše praktičtější otázku - jak po koupi IKS Komerční banky obohatí nabídku zahraničních fondů na českém trhu významná francouzská investiční společnost Société Générale Asset Management?

Přátelštější klima pro maličké

Nabídku fondů na českém trhu by mělo příští rok rozšířit také zpřístupnění nemovitostních fondů pro drobné investory, s nímž počítá novela zákona o kolektivním investování, kterou počátkem září schválila vláda. Nesmyslně vysoká minimální investice by se měla snížit z milionu korun na částku, kterou si určí sám správce fondu. Mohlo by tak jít i o deset tisíc korun. Podobné fondy mají ovšem řadu specifik, s nimiž by měl být investor podrobně seznámen. Ještě větší opatrnost vyžaduje další změna, kterou má přinést citovaná novela. Jde o fondy kvalifikovaných investorů, které nahradí fondy rizikového kapitálu, speciální fondy derivátů, zvláštního majetku a smíšené. Rozšíří škálu investic pro poučené investory. Ti méně zkušení by měli věnovat pozornost nejenom potenciálním ziskům, které tyto fondy nabízejí, ale i rizikům spojeným s jejich aktivitou.

V zahraničí jsou stále populárnější indexové akcie (ETF) kopírující vývoj vybraného trhu, s nimiž se obchoduje na burzách, nebo indexové certifikáty. Ty se nepochybně dříve či později objeví také v ČR. Budou pro fondy konkurencí, nebo budou představovat další typ investice existující vedle nich? Ať již bude odpověď jakákoliv, nepochybně přispějí k dalším inovacím na trhu podílových fondů. Zatím se nicméně zdá, že dokud nebudou podobné produkty denominovány v korunách, nemá jejich nabídka v ČR přílišnou šanci na úspěch.