Různé příjmy, stejná sazba daně?

Daňový systém by měl být takový, aby motivoval k placení daní: jednoduchý, přehledný, časově ani jinak moc nezatěžující. Pravicové strany v některých zemích našly řešení - rovnou daň. Praktické zkušenosti s rovnou daní se minulý týden probíraly na konferenci Forum Populini 2005.

KDO VYDĚLÁ. Země, které zavedly rovnou daň, se chlubí rychlejším tempem ekonomického růstu a zájmem zahraničních investorů. Zda na jejím zavedení vydělá každý jednotlivec, záleží na tom, jak je daň nastavená, zda obsahuje nějaké výjimky a co všechno zdanění podléhá. Většina států bez ohledu na výši této daně uzákonila nezdanitelné minimum. V praxi to znamená, že nejnižší příjmová kategorie neplatí daně vůbec, v případě vyšších příjmů se nezdanitelné minimum odečítá a daň se platí ze zbytku. Tím v podstatě zůstává zachována daňová progrese. Čistě teoreticky by zavedení rovné daně mělo z daňového systému vyházet všechny odečitatelné položky. V praxi ale většina zemí tu či onu výhodu nabízí - většinou zachovaly přídavky na děti (ať již ve formě odpočtu na daních či přímé výplaty), některé systémy připouštějí i odpočtet nákladů na další vzdělání, nákladů na úroky z úvěrů na bydlení či příspěvky na životní pojištění a penzijní připojištění.

Rovná daň - pokud je nastavena tak, aby motivovala k placení daní a k investicím, tj. na dostatečně nízké úrovni (ekonomické studie za takovou limitní úroveň považují 20 %) - má ovšem z hlediska státu jednu nevýhodu, snižuje příjmovou stránku rozpočtu. Výjimkou z tohoto pravidla je Rusko a Ukrajina, kde naopak rozpočtové příjmy po zavedení rovné daně výrazně vzrostly. Je to tím, že před jejím zavedením řada subjektů neplatila daně vůbec a nízké zdanění jim umožnilo vyklouznout ze zóny šedé ekonomiky.

Výpadek příjmů stát musí nahradit. Ruku v ruce se zavedením rovné daně na příjmy obyvatelstva tak daňová reforma přináší i zvýšení nepřímých daní, především daně z přidané hodnoty a spotřební daně. V řadě případů tak vyšší příjmy plynoucí ze snížených daní z platu občané vynaloží na dražší zboží.

POBALTSKÁ ZKUŠENOST. První země, které po pádu totality v polovině 90. let zavedly rovnou daň, byly pobaltské republiky. Výši daně nastavily kolem 25 % pro občany i korporace.

Jeden z nejjednodušších systémů zavedlo Estonsko. "Daňový formulář je vyplněný hned, přes 70 % plátců daně je přiznává prostřednictvím internetu," uvedl na konferenci estonský expremiér Juhan Parts. Nezdanitelné měsíční minimum se zde pohybuje kolem 100 eur. Jedinou další odečitatelnou položkou jsou přídavky na děti - ovšem až od třetího dítěte. Náklady na vzdělání lze rovněž odečíst, celkový objem odečitatelných položek za jeden rok nesmí přesáhnout 3 tisíce eur.

Estonsko vyšlo vstříc i podnikatelům, podniková daň je stanovena na 24 %, v případě, že se veškeré zisky reinvestují, je zdanění nulové. "Výsledkem daňové reformy bylo snížení nezaměstnanosti pod 8 % a zvýšení tempa HDP na 6-7 %," uvedl Parts.

Desetiletou zkušenost s rovnou daní má i Lotyšsko. Původní nastavení daně bylo 25 % pro občany i podniky, nyní je podniková daň o deset procentních bodů nižší - 15 %. Zde je systém o něco složitější, každopádně vykazuje podstatně více odečitatelných položek od základu daně. Vedle nezdanitelného minima si zde plátci daně mohou odečíst náklady na penzijní připojištění, zdravotní pojištění, vzdělání. Do daňového základu se rovněž nepočítají příjmy z dividend, úroků apod.

Lotyšsko vykazuje trvalý nárůst příjmů z daní. Jejich celkový podíl na rozpočtových příjmech se však pohybuje kolem 27 %, celých 73 % příjmů rozpočtu tvoří nepřímé daně.

Rovnou daň v loňském roce zavedlo i Slovensko, kde reforma sjednotila daně z příjmu a DPH na jednotnou sazbu 19 %. Jako jediná země zrušila daně z dividend, z převodu nemovitostí, dědickou a darovací daň. Podle ministra financí Ivana Mikloše reforma rozpočet příliš nezatížila. Daně z příjmů se nesnížily dle očekávání, drobný výpadek nastal u DPH.

ZATÍM V PŘEDSTAVÁCH. V Česku poprvé koncept rovné daně předložila ODS v dokumentu Modrá šance. Daňové příjmy i DPH by podle této konstrukce měly dosahovat 15 %. Ne-známým faktorem zůstává výše nezdanitelného minima, dále z čeho se daň bude vypočítávat (tj. zda se do základu daně bude započítávat jako příjem i sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem) a dopad na státní rozpočet. Podle Davida Marka z Patria Finance, který z projevů představitelů ODS odhadl nezdanitelné minimum na 6 tisíc korun, by rozpočet po zavedení rovné daně přišel o 40 miliard. Varianta ODS je podle něj nejvýhodnější pro skupiny od měsíčního příjmu ve výši 42 tisíc.

S rovnou daní koketuje i Maďarsko, které v posledních letech řeší prudký nárůst deficitu státního rozpočtu i veřejného dluhu. Bývalý náměstek ministra financí András Tállai na konferenci představil vizi rovné daně navrhovanou pravicovou stranou FiDeSz. Pro fyzické osoby by měla být ve výši 25 %.

O rovné dani se mluví i v dalších zemích. "V západních zemích je ale těžké přesvědčit politiky, aby se vzdali kontroly nad občany prostřednictvím složitého daňového systému. Navíc mu nejsou nakloněni ani samotní občané, kteří jsou zvyklí na řadu daňových úlev," uvedl Manfred Kolbe, člen finanční komise německého parlamentu.