Aktuální číslo časopisu Ekonom
Koordinační pravidla EU používají u většiny sociálních dávek tzv. integrační princip. V souladu s tímto principem máte ve vztahu k jedné sociální události nárok na dávky pouze z jednoho státu. Tato zásada zabraňuje souběhu dávek z více států, které se vztahují k jedné pojistné události. Je prolomena pouze ve vztahu k tzv. dlouhodobým dávkám (tj. zejména k invalidním a starobním důchodům).
Dávky ve stáří a v invaliditě. Bylo by zjevně nespravedlivé, kdyby osoba, která pracovala, či podnikala ve více zemích a byla v nich také pojištěna, měla nárok na starobní důchod pouze ze země, v jejímž systému byla pojištěna v době svého odchodu do důchodu.
Příklad: Pokud by zaměstnanec Mladý pracoval dvacet let v SRN a následně deset let v České republice a zaměstnanec Starý naopak deset let v České republice a teprve potom dvacet let v SRN, měli by oba zaměstnanci při stejných příjmech rozdílné výše starobních důchodů. Zaměstnanec Mladý pouze podle českých právních předpisů, zatímco zaměstnanec Starý výhradně dle německé legislativy.
Uplatňování integračního principu by rovněž vedlo k velkým nerovnováhám na straně jednotlivých sociálních systémů. Zaměstnanci by se před odchodem do důchodu stěhovali do států, jejichž penzijní systémy jsou štědřejší. Pro koordinaci dávek ve stáří a invaliditě se proto používá tzv. metoda dílčích důchodů: Každý stát, v jehož systému byla daná osoba pojištěna, přispívá na její důchod výší, která odpovídá době pojištění získané dle právních předpisů tohoto státu.
Při výpočtu dílčího důchodu se berou v úvahu i doby pojištění (ne však výše příjmů) získané v jiných zemí EHP, respektive ve Švýcarsku. Po sečtení všech dob pojištění se s jejich použitím vypočte výše hypotetického důchodu. Tento hypotetický důchod se následně vynásobí poměrem doby pojištění získané v daném státě k celkové době pojištění ze všech zemí EHP, příp. ze Švýcarska.
Pokud má ovšem tato osoba nárok na plný důchod podle právních předpisů příslušného státu pouze na základě dob pojištění získaných v tomto státě, může se rozhodnout, zda obdrží důchod plný, či dílčí (obvykle bývá výhodnější plný důchod).
Příklad: Pan Vodička byl pojištěn pět let ve Francii, šest let ve Španělsku a dvacet šest let doma v České republice. Byl tedy celkově pojištěn 37 let. V okamžiku svého odchodu do důchodu bude mít tedy nárok na dílčí důchod ve výši 5/37 vypočteného hypotetického důchodu z Francie, a dále nárok na dílčí důchod ze Španělska (6/37 hypotetického španělského důchodu). V České republice bude mít pan Vodička nárok na plný starobní důchod pouze na základě českých dob pojištění, který bude pravděpodobně vyšší než případný dílčí český důchod.
Dávky zdravotní péče. Mezi nejčastěji používané dávky patří zejména věcné dávky zdravotní péče. Je-li zaměstnanec či osoba samostatně výdělečná činná pojištěna v jednom ze států EHP, či ve Švýcarsku, má tato osoba i její rodinní příslušníci nárok na ošetření nejen ve státě svého pojištění, ale v každém členském státu, a to ve stejném rozsahu jako občané tohoto státu.
V praxi může mít tato osoba nárok na bezplatné ošetření jako vlastní občané státu, kde pobývá. V tomto případě si příslušné instituce obou zainteresovaných zemí následně vyúčtují náklady spojené s tímto bezplatným ošetřením. Druhou možností je, že tato osoba uhradí zdravotní péči v hotovosti a následně si nechá účet proplatit u své zdravotní pojišťovny.
Rodinné dávky. Příkladem uplatnění integračního principu mohou být rodinné dávky. Pokud otec dítěte pracuje a je pojištěn v jedné zemi EHP a matka s dítětem bydlí v jiné zemi, může mít tato rodina nárok na souběh rodinných dávek vztahujících se k jedné sociální události (dítě) z více zemí.
Koordinační pravidla proto mimo jiné vymezují, z kterého státu obdrží rodina dávky v takových hraničních případech. Roli můžou hrát např. i takové okolnosti, jako je místo porodu či zda je matka pojištěna v zemi bydliště.
Příklad: Pan Vácha pracuje ve SRN, zatímco jeho manželka žije s dětmi v České republice. Pokud paní Váchová v České republice také pracuje, mají české právní předpisy přednost před německými. Avšak v případě, že rodinné dávky ve SRN (např. 120 eur měsíčně) jsou vyšší než v České republice (např. 100 eur), mají Váchovi nárok na doplatek těchto dávek ze SRN. V takovém případě obdrží Váchovi z českého systému rodinné dávky ve výši 100 eur a z německého doplatek 20 eur (rozdíl mezi 120 eur a 100 eur).
Dávky v nezaměstnanosti. Na dávky v nezaměstnanosti má migrující pracovník v souladu s integračním principem nárok ze systému, ve kterém byl pojištěn v okamžiku, kdy přišel o práci. Pokud doba pojištění v tomto státě nestačí podle domácích právních předpisů pro získání nároku na tyto dávky, je nutno v souladu s evropskými koordinačními pravidly přihlédnout i k předešlým dobám pojištění získaným v ostatních členských zemích.
Výjimky z tohoto obecného pravidla jsou stanoveny pro přeshraniční pracovníky (tzv. pendlery) a dále pro osoby, které byly naposled zaměstnány v jiném státě než je jejich bydliště.
Přeshraničními pracovníky jsou osoby, které jsou zaměstnány na území jednoho členského státu, ve kterém nebydlí, a pravidelně se nejméně jednou týdně vracejí do země svého bydliště. U těchto osob záleží na tom, zda jsou zcela nebo částečně nezaměstnané. V případě, že přeshraniční pracovník se stane zcela nezaměstnaným, má nárok na dávky v nezaměstnanosti ze země svého bydliště. Pokud se ovšem přeshraniční pracovník stane pouze částečně nezaměstnaným, např. z důvodu, že mu byl zkrácen pracovní úvazek, má nárok na dávky ze státu, ve kterém je stále zaměstnán. Tento postup je v souladu se zásadou pojištění v zemi výkonu práce. Sporným v tomto případě zůstává pojem "částečné nezaměstnanosti", jehož výklad se v jednotlivých členských státech liší.
Příklad: Pan Morávek pracuje jako stavební dělník v Bavorsku. Každý víkend se však vrací do jižních Čech, kde žije se svou rodinou. Po roce se německý zaměstnavatel rozhodne pana Morávka propustit. Vzhledem k tomu, že pan Morávek se tímto stal zcela nezaměstnaným, má nárok na dávky v nezaměstnanosti ze státu svého bydliště, v jeho případě na dávky z České republiky, pokud se i se svou rodinou nepřestěhuje do SRN.
Když pracujete v jiném státě, než máte své bydliště, a nejste pendlerem, máte, pokud přijdete o práci, možnost volby: zda zažádáte o dávky v nezaměstnanosti ze státu svého bydliště nebo ze státu svého posledního zaměstnání.
Nárok na dávky v nezaměstnanosti zůstává nezaměstnanému i poté, co opustí stát, z něhož tyto dávky dostává, a vydá se hledat práci do jiného členského státu. S ohledem na skutečnost, že dávky v nezaměstnanosti jsou zvláštním druhem dávek, u nichž se vyžaduje od příjemce aktivní hledání práce, byl tento vývoz dávek omezen na dobu tří měsíců od data, kdy občan přestane být k dispozici úřadům práce státu, odkud dávky dostává. Ve výjimečných případech může být tato tříměsíční doba prodloužena.
Protože omezení vývozu dávek v nezaměstnanosti snižuje účinnost plnění jednoho ze základních úkolů jednotného evropského trhu práce, kterým je snižování nezaměstnanosti, Evropská komise zveřejnila několik návrhů na prodloužení tříměsíčního období. Členskými státy však nebyly přijaty.
Dávky ve stáří a v invaliditě. Bylo by zjevně nespravedlivé, kdyby osoba, která pracovala, či podnikala ve více zemích a byla v nich také pojištěna, měla nárok na starobní důchod pouze ze země, v jejímž systému byla pojištěna v době svého odchodu do důchodu.
Příklad: Pokud by zaměstnanec Mladý pracoval dvacet let v SRN a následně deset let v České republice a zaměstnanec Starý naopak deset let v České republice a teprve potom dvacet let v SRN, měli by oba zaměstnanci při stejných příjmech rozdílné výše starobních důchodů. Zaměstnanec Mladý pouze podle českých právních předpisů, zatímco zaměstnanec Starý výhradně dle německé legislativy.
Uplatňování integračního principu by rovněž vedlo k velkým nerovnováhám na straně jednotlivých sociálních systémů. Zaměstnanci by se před odchodem do důchodu stěhovali do států, jejichž penzijní systémy jsou štědřejší. Pro koordinaci dávek ve stáří a invaliditě se proto používá tzv. metoda dílčích důchodů: Každý stát, v jehož systému byla daná osoba pojištěna, přispívá na její důchod výší, která odpovídá době pojištění získané dle právních předpisů tohoto státu.
Při výpočtu dílčího důchodu se berou v úvahu i doby pojištění (ne však výše příjmů) získané v jiných zemí EHP, respektive ve Švýcarsku. Po sečtení všech dob pojištění se s jejich použitím vypočte výše hypotetického důchodu. Tento hypotetický důchod se následně vynásobí poměrem doby pojištění získané v daném státě k celkové době pojištění ze všech zemí EHP, příp. ze Švýcarska.
Pokud má ovšem tato osoba nárok na plný důchod podle právních předpisů příslušného státu pouze na základě dob pojištění získaných v tomto státě, může se rozhodnout, zda obdrží důchod plný, či dílčí (obvykle bývá výhodnější plný důchod).
Příklad: Pan Vodička byl pojištěn pět let ve Francii, šest let ve Španělsku a dvacet šest let doma v České republice. Byl tedy celkově pojištěn 37 let. V okamžiku svého odchodu do důchodu bude mít tedy nárok na dílčí důchod ve výši 5/37 vypočteného hypotetického důchodu z Francie, a dále nárok na dílčí důchod ze Španělska (6/37 hypotetického španělského důchodu). V České republice bude mít pan Vodička nárok na plný starobní důchod pouze na základě českých dob pojištění, který bude pravděpodobně vyšší než případný dílčí český důchod.
Dávky zdravotní péče. Mezi nejčastěji používané dávky patří zejména věcné dávky zdravotní péče. Je-li zaměstnanec či osoba samostatně výdělečná činná pojištěna v jednom ze států EHP, či ve Švýcarsku, má tato osoba i její rodinní příslušníci nárok na ošetření nejen ve státě svého pojištění, ale v každém členském státu, a to ve stejném rozsahu jako občané tohoto státu.
V praxi může mít tato osoba nárok na bezplatné ošetření jako vlastní občané státu, kde pobývá. V tomto případě si příslušné instituce obou zainteresovaných zemí následně vyúčtují náklady spojené s tímto bezplatným ošetřením. Druhou možností je, že tato osoba uhradí zdravotní péči v hotovosti a následně si nechá účet proplatit u své zdravotní pojišťovny.
Rodinné dávky. Příkladem uplatnění integračního principu mohou být rodinné dávky. Pokud otec dítěte pracuje a je pojištěn v jedné zemi EHP a matka s dítětem bydlí v jiné zemi, může mít tato rodina nárok na souběh rodinných dávek vztahujících se k jedné sociální události (dítě) z více zemí.
Koordinační pravidla proto mimo jiné vymezují, z kterého státu obdrží rodina dávky v takových hraničních případech. Roli můžou hrát např. i takové okolnosti, jako je místo porodu či zda je matka pojištěna v zemi bydliště.
Příklad: Pan Vácha pracuje ve SRN, zatímco jeho manželka žije s dětmi v České republice. Pokud paní Váchová v České republice také pracuje, mají české právní předpisy přednost před německými. Avšak v případě, že rodinné dávky ve SRN (např. 120 eur měsíčně) jsou vyšší než v České republice (např. 100 eur), mají Váchovi nárok na doplatek těchto dávek ze SRN. V takovém případě obdrží Váchovi z českého systému rodinné dávky ve výši 100 eur a z německého doplatek 20 eur (rozdíl mezi 120 eur a 100 eur).
Dávky v nezaměstnanosti. Na dávky v nezaměstnanosti má migrující pracovník v souladu s integračním principem nárok ze systému, ve kterém byl pojištěn v okamžiku, kdy přišel o práci. Pokud doba pojištění v tomto státě nestačí podle domácích právních předpisů pro získání nároku na tyto dávky, je nutno v souladu s evropskými koordinačními pravidly přihlédnout i k předešlým dobám pojištění získaným v ostatních členských zemích.
Výjimky z tohoto obecného pravidla jsou stanoveny pro přeshraniční pracovníky (tzv. pendlery) a dále pro osoby, které byly naposled zaměstnány v jiném státě než je jejich bydliště.
Přeshraničními pracovníky jsou osoby, které jsou zaměstnány na území jednoho členského státu, ve kterém nebydlí, a pravidelně se nejméně jednou týdně vracejí do země svého bydliště. U těchto osob záleží na tom, zda jsou zcela nebo částečně nezaměstnané. V případě, že přeshraniční pracovník se stane zcela nezaměstnaným, má nárok na dávky v nezaměstnanosti ze země svého bydliště. Pokud se ovšem přeshraniční pracovník stane pouze částečně nezaměstnaným, např. z důvodu, že mu byl zkrácen pracovní úvazek, má nárok na dávky ze státu, ve kterém je stále zaměstnán. Tento postup je v souladu se zásadou pojištění v zemi výkonu práce. Sporným v tomto případě zůstává pojem "částečné nezaměstnanosti", jehož výklad se v jednotlivých členských státech liší.
Příklad: Pan Morávek pracuje jako stavební dělník v Bavorsku. Každý víkend se však vrací do jižních Čech, kde žije se svou rodinou. Po roce se německý zaměstnavatel rozhodne pana Morávka propustit. Vzhledem k tomu, že pan Morávek se tímto stal zcela nezaměstnaným, má nárok na dávky v nezaměstnanosti ze státu svého bydliště, v jeho případě na dávky z České republiky, pokud se i se svou rodinou nepřestěhuje do SRN.
Když pracujete v jiném státě, než máte své bydliště, a nejste pendlerem, máte, pokud přijdete o práci, možnost volby: zda zažádáte o dávky v nezaměstnanosti ze státu svého bydliště nebo ze státu svého posledního zaměstnání.
Nárok na dávky v nezaměstnanosti zůstává nezaměstnanému i poté, co opustí stát, z něhož tyto dávky dostává, a vydá se hledat práci do jiného členského státu. S ohledem na skutečnost, že dávky v nezaměstnanosti jsou zvláštním druhem dávek, u nichž se vyžaduje od příjemce aktivní hledání práce, byl tento vývoz dávek omezen na dobu tří měsíců od data, kdy občan přestane být k dispozici úřadům práce státu, odkud dávky dostává. Ve výjimečných případech může být tato tříměsíční doba prodloužena.
Protože omezení vývozu dávek v nezaměstnanosti snižuje účinnost plnění jednoho ze základních úkolů jednotného evropského trhu práce, kterým je snižování nezaměstnanosti, Evropská komise zveřejnila několik návrhů na prodloužení tříměsíčního období. Členskými státy však nebyly přijaty.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
