Finále plné exportérů

K hlavním kritériím soutěže Podnikatel roku patří růst obratu, zisku a počtu zaměstnanců během posledních tří let. Dále se zvažuje udržitelnost růstu v delším časovém období. Hodnotitelé přihlížejí také k rizikovým faktorům, jako je například přílišné úvěrové zatížení firmy.

Důraz se podle organizátorů z agentury Ernst & Young klade na morální vlastnosti kandidátů. Nemělo by se stát, aby se z podnikatele roku stal v budoucnu defraudant měsíce.

O titul mohl bojovat každý podnikatel, který aktivně působí ve vedení firmy, v níž má alespoň 10% majetkový podíl a která loni měla alespoň 20 zaměstnanců.

O vítězi rozhoduje porota složená z osobností akademické, podnikatelské a finanční sféry. Členy letos byli Kvido Štěpánek (držitel loňského titulu, ředitel firmy Isolit Bravo), profesor Radim Vlček (proděkan Fakulty podnikohospodářské na Vysoké škole ekonomické), profesor Josef Bejček (vedoucí katedry obchodního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity), Ladislav Macka (generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky), Jaromír Drábek (prezident Hospodářské komory) a Peter Loewenguth (prezident CMC Graduate School of Business).

Do letošního ročníku soutěže bylo přihlášeno asi osmdesát kandidátů. Do užšího výběru jich prošlo přes třicet, ostatní nesplňovali některé z požadovaných kritérií, například délku podnikání, majetkový podíl apod.

OD POČÍTAČŮ KE KABELKÁM. Finalista Podnikatele roku 2003 Miloslav Čermák původně stavěl velké sálové počítače. Po návštěvě Japonska v polovině 80. let, kde se poprvé setkal s PC, si ale uvědomil, že tudy cesta nevede. "Začal jsem hledat něco jiného a našel Sněžku Náchod," vzpomíná na začátky své podnikatelské dráhy. Tenkrát výrobní družstvo Sněžka šilo hlavně kabelky a tašky, dnes se specializuje především na výrobu potahů pro opěrky hlavy, např. pro automobily značek Ford nebo Škoda.

"Změnit výrobní program byl můj nápad. Bylo mi jasné, že s taškami a kabelkami v levné asijské konkurenci nemůžeme obstát," hlásí se k svému rozhodnutí Čermák. To už měl v družstvu majoritní podíl. Družstvo totiž po revoluci příliš neprosperovalo a družstevníci své podíly prodávali. Pak se změnily stanovy družstva a Čermák jako nejdůležitější vlastník získal rozhodující pravomoci. "Tenkrát všichni své podíly prodávali, dnes by naopak všichni nakupovali, ale nikdo neprodává," usmívá se.

Za vzestupem družstva je vidět Čermákova tvrdá práce. V prvních letech šéfování se snažil všechno řídit sám a teprve po zaběhnutí všech nezbytných procedur předal úkoly podřízeným. Dnes už spíše řídí blízké podřízené a řízení podnikových procesů nechává už na nich.

Prý pod vlivem předchozího zaměstnání v oboru počítačů se dnes snaží rozhodovat pouze v "jedničkách a nulách". Tedy nedělat žádná poloviční rozhodnutí. Rozhoduje se pouze mezi ano a ne.

S řízením podniku mu v začátcích pomohla i Evropská unie, která ho vyslala na dvouměsíční stáž do Belgie. Krátce po revoluci ho Belgičané učili, jak se má starat o firmu. "Byla to skvělá škola. Hodně jsem se tam naučil," vzpomíná.

KRÁL HER. Pavel Šťovíček (mimochodem ve finále Podnikatele roku byl už podruhé), jednatel firmy Logos, by se dal bez nadsázky označit za krále tuzemských on-line her pro mobilní telefony. Hry jeho firmy běží na mobilech desítky tisíc Čechů každý den, k nejpopulárnějším patří především IQ mapa.

Původně Šťovíček přispíval recenzemi do počítačových magazínů a pak se rozhodl, že kritiky je dost a že zkusí sám něco vytvořit. S kolegy začal se servisem počítačů a skončil u vývoje specializovaného softwaru v oblasti webových služeb.

Zatímco na začátku podnikání představoval typický projekt práci dvou lidí po dva měsíce za řádově několik set tisíc, dnes je to až šest lidí na pětiměsíčním projektu v hodnotě okolo pěti milionů korun.

V minulém roce firma dosáhla obratu 115 milionů korun, což znamená v porovnání s rokem předchozím nárůst o 62 procent.

V TÁBOŘE TO JISKŘÍ. Mojmír Čapka, generální ředitel společnosti Brisk Tábor (vyrábí automobilové svíčky, technickou keramiku a snímače používané v autech), věří především v české inženýry a investice. A také v možnost, že se české nápady mohou prosadit jak v závodních motorech předních západoevropských výrobců, tak i v relativně levné masové výrobě pro ruský trh.

Zapalovací svíčky z Tábora zmizely počátkem 90. let z výrobních pásů mladoboleslavské Škody, aby se tam o pár let vítězně vrátily; Brisk pak byl naopak vyhodnocen jako jeden z nejlepších dodavatelů koncernu Volkswagen.

Brisk se také prosadil v Rusku, kde si zřídil dceřinou společnost. "V Česku je vůči ruským výrobkům určitá předpojatost, ale požadavky ruských automobilek na kvalitu dodávaných svíček jsou naopak vysoké, naše svíčky tam musí projít úplně stejnými testy jako kdekoli jinde," uvedl Čapka. Právě průnik na ruský trh umožnil firmě radikálně zvýšit tržby. Dodává dnes všem ruským automobilkám.

JDE SE NA BALKÁN. Stanislav Gorčica je generálním ředitelem společnosti Lumen České Budějovice, jež se zabývá elektromontážními pracemi. Vznikla v roce 1992 na základě takzvaného "konkurenčního" privatizačního projektu z části někdejšího státního podniku Zemědělské stavby. Ve svém oboru patří mezi šest nejrychleji rostoucích evropských firem. Její tržby loni činily 367 milionů korun. Zhruba třetina tržeb připadá na obchodní centra, třetina na továrny a zbytek na ostatní práce. Pro další rozvoj je důležité, že s montážními pracemi firmy Lumen byly spokojeny obchodní řetězce. S nimi se firma dostala na Slovensko a do Polska. Nyní se chystá i do Bulharska, Chorvatska a Rumunska. To má podniku zajistit rozvoj i za situace, kdy poptávka v ČR klesne.

Ředitel Gorčica zná svůj obor od píky - elektrikářem se totiž vyučil. Pak vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a už v polovině 80. let prosazoval moderní metody ve státním podniku. Při zaměstnání vystudoval sociologii na Filozofické fakultě.