Jak na výpadky připojení

Minulou středu vyvrcholily krátkodobé výpadky zahraniční konektivity Internet OnLine. Uživatelé této služby Českého Telecomu se celé dopoledne nedostali na žádné zahraniční internetové stránky. Řadě firem výpadek způsobil problémy - i tím, že nebyla možnost dostat od Telecomu ani přibližný odhad trvání poruchy.

Na internetu je čím dál víc firem životně závislých a výpadek spojení pro ně může znamenat katastrofu. Dá se takové katastrofě předejít? Jak se lze na krizi připravit? A jak na případné problémy reagovat?

Nejzranitelněji vypadají firmy, které podnikají přímo na internetu, například formou on-line prodeje. Ty však mají většinou své důležité servery v hostingovém centru. Výsledkem je, že přípojky firem k internetu dnes již většinou nemají "poskytovatelský" charakter. Firmy internet naopak využívají k tomu, aby samy "konzumovaly" služby poskytované jeho prostřednictvím. Tento "konzumentský" charakter internetových přípojek nesnižuje jejich význam. Firmy si mnohdy ani neuvědomují, jak dalece jsou na internetu závislé. Ze všeho nejdříve je třeba si ujasnit, jaké činnosti a v jaké míře by byly výpadkem internetu narušeny. Někomu přitom nebude příliš vadit ani několikahodinový výpadek, zatímco pro jinou firmu může mít fatální následky i jen chvilková nedostupnost. Měl by vzniknout zásadní dokument, který obsahuje jak popis následků, tak základní principy přijaté ochrany. Tento dokument, Internetová politika, by měl být schválen a podporován nejvyšším vedením firmy.

Dostupnost Internetu ve firmě zdaleka nezávisí jen na fungování příslušné přípojky. Lze vysledovat tři kritické oblasti: fungování vlastních prostředků, fungování prostředků poskytovatele internetového připojení (providera) a konečně fungování prostředků poskytovatele služby v internetu.

Do první skupiny spadá napájení, všechny "rozvody" internetu ve firmě, tedy místní síť LAN a samozřejmě počítače.

Místem, kde začíná odpovědnost poskytovatele připojení k internetu, je typicky směrovač, dodaný a spravovaný poskytovatelem, nacházející se v prostorách firemního zákazníka. Co je "před" ním, si zajišťuje sám firemní subjekt, co je za ním už spadá pod poskytovatele připojení. Ten pak na fungování svých částí může poskytovat určité záruky. Ty garantují dostupnost připojení v procentech celkového času (např. 99,999 %). Sankce z těchto smluv však nemívají charakter náhrady za způsobenou škodu či za ušlý zisk. Nanejvýš se firma domůže snížení ceny za služby. Na představu, že by provider svému zákazníkovi zaplatil škodu způsobenou touto nedostupností či ušlý výdělek, je lépe rovnou zapomenout.

Odpovědnost providera nesahá libovolně "hluboko" do veřejného internetu. Právě naopak, poskytovatel připojení může určitým způsobem ručit jen za to, co má on sám "pod palcem", ale už ne za to, co má pod palcem někdo jiný. Takže pokud se jedna firma přes své připojení připojuje k službě někoho jiného, než je její poskytovatel připojení, a tato služba nefunguje, pak nemá smysl pohánět k odpovědnosti poskytovatele připojení (ani očekávat, že on poskytne určité záruky dostupnosti na služby poskytované jinými subjekty). Proto je také v uvedeném výčtu třetí oblast - fungování prostředků poskytovatele služby v internetu.

Internetová politika by měla obsahovat opatření k zajištění co nejtrvalejší dostupnosti internetu ve firmě. Nejspíše nepůjde o taková opatření, která by nebezpečí výpadků zcela vyloučila. Proto by internetová politika měla řešit i nouzový režim, a to jak po technické stránce, tak po stránce uživatelské.

Nejjednodušším způsobem, jak se pojistit proti výpadku internetového připojení, je současné plnohodnotné připojení ke dvěma různým poskytovatelům. To může být využito jak ke zvýšení dostupnosti, tak i k rozkladu zátěže. Jde však o velmi nákladné řešení, které ne každá firma skutečně potřebuje. Ve většině případů stačí zajistit si levnější záložní připojení, které může být dokonce zpoplatňované až v okamžiku svého skutečného využití - například ISDN linka nebo mobilní (GPRS či HSCSD) připojení.

Při záložním připojení bude celá firemní síť LAN fungovat jako obvykle - jen dojde k výraznému snížení přenosové kapacity. To by se mělo odrazit v pravidlech pro chování uživatelů, jejichž nároky je třeba omezit.

Omezit kapacitu, kterou bude mít každý uživatel v nouzovém režimu k dispozici, je v praxi příliš komplikované. Smysluplnější je regulace na úrovni dostupnosti konkrétních služeb. Uživatel A smí v nouzovém režimu pouze pracovat s poštou, uživatel B nemá žádné omezení a uživatel C se na internet vůbec nedostane.

Ještě jednodušší než záložní připojení firemní sítě je samostatně vytáčené připojení vybraných počítačů. Toto řešení navíc chrání i proti problémům se samotnou místní sítí. Jen je třeba nesměrovat toto záložní připojení na téhož providera, proti jehož výpadku se zajišťujeme.

Anebo může být ve firmě připraven záložní notebook, který se použije v případě nedostupnosti obvyklého připojení. Může být vybaven telefonním modemem, GSM kartou nebo třeba také Wi-Fi kartou. V takovém případě jej pak stačí odnést do dosahu nejbližšího fungujícího hot-spotu (místa s bezdrátovou konektivitou). Takovéto hot-spoty se stále častěji zřizují například v různých restauracích, hotelech apod.

Úplně nejjednodušší variantou může být přesun vybraných pracovníků do internetové kavárny. Ani v takovém případě však nelze podcenit přípravu: vždyť nejbližší kavárna může být jako na potvoru připojena přes stejného providera jako vlastní firemní síť...

Možností, jak řešit výpadek internetového připojení, je hodně. Při výběru je třeba vědět hlavně, co všechno je v sázce a v jakých časech musí být zjednána náprava. V některých případech může přijít ke slovu i osvědčený kabelový přenos. To se příslušná data nahrají na fyzické nosiče, vloží do kabely a odnesou na místo určení...