Aktuální číslo časopisu Ekonom
Po přijetí novely zákona o daních z příjmů se mohou v souladu se Směrnicí o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností naše firmy zbavit dvojího zdanění zisků.
Evropská unie přijala v roce 1990 Směrnici o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností (dále jen Směrnice). Odstraňuje dvojí zdanění zisků distribuovaných dceřinou společností se sídlem na území určitého členského státu její mateřské společnosti, která je rezidentem jiného členského státu.
Směrnice se týká společností, které
- jsou považovány za daňového rezidenta jednoho z členských států,
- mají jednu z právních forem uvedených v příloze Směrnice (příloha obsahuje většinou akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným) a
- podléhají některé z daní z příjmů právnických osob vyjmenovaných ve Směrnici, a to bez možnosti volby či osvobození.
Mateřskou společností Směrnice rozumí společnost, která splňuje výše uvedené podmínky a je držitelem alespoň dvacetipětiprocentního podílu na kapitálu jiné společnosti (dceřiné společnosti), která rovněž splňuje výše uvedené podmínky.
Členské státy nemusí Směrnici aplikovat v případech, kdy minimální 25% podíl není držen bez přerušení po dobu alespoň dvou let. Tuto možnost využívá mnoho členských států.
Důsledky. Členský stát, jehož rezidentem je mateřská společnost:
- musí buď upustit od zdaňování zisků distribuovaných dceřinou společností (metodu vynětí aplikuje např. Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko a Švédsko); nebo
- musí takové zisky zdanit a zároveň umožnit mateřské společnosti, aby si mohla odečíst daň, kterou zaplatila dceřiná společnost ve svém vlastním členském státě, od celkové částky dlužné daně (metoda zápočtu se aplikuje např. ve Velké Británii, Irsku a Španělsku); a
- má možnost považovat náklady související s držbou podílu (např. náklady na management, úrok z půjček) a ztráty vznikající v souvislosti s rozdělením zisku za daňově neuznatelné. Nicméně pokud jsou manažerské poplatky stanoveny fixní částkou, za daňově neuznatelnou může být považována nejvýše částka odpovídající 5 % rozdělovaných zisků. Tato možnost se využívá např. v Belgii, kde je 95 % přijatých dividend vyňato z belgického zdanění příjmů právnických osob.
Členský stát, jehož rezidentem je dceřiná společnost, musí zisky distribuované dceřinou společností osvobodit od srážkové daně. Směrnice výslovně neuvádí žádná opatření proti daňovým únikům, ale umožňuje aplikovat tato opatření zakotvená v domácí legislativě nebo ve smlouvě. Zákony, které zabraňují daňovým únikům, byly zavedeny např. v Německu, Francii a Španělsku. Za pozornost stojí také skutečnost, že výplata likvidačních zůstatků směrnici nepodléhá a nevztahují se tak na ně shora uvedené výhody.
Směrnice není účinná pro společnosti založené na Isle of Man, Channel Island, v Monaku, Andoře a izozemských Antilách, protože tato teritoria nejsou součástí EU. Společnosti založené na Gibraltaru, přestože je součástí EU, jsou z působnosti Směrnice rovněž vyloučeny, protože tyto společnosti nepodléhají žádné z daní uvedených ve Směrnici. Zajímavostí je to, že na společnosti z Madeiry se Směrnice aplikuje, neboť podléhají dani z příjmů právnických osob uvedené v příloze Směrnice; platí to i přesto, že podle portugalských předpisů pro zámořská území mají společnosti v zóně volného obchodu na Madeiře nárok na značné úlevy při zdanění portugalskou daní z příjmů právnických osob.
Implementace do našeho práva. Směrnice se promítla i do dvou návrhů novel zákona o daních z příjmů, které již předložilo Ministerstvo financí. I když ani jeden neprošel Poslaneckou sněmovnou, není pravděpodobné, že by návrh novely mohl být v paragrafech souvisejících se Směrnicí nějak významně změněn. Je zajímavým zdrojem informací pro potřeby tohoto článku. Očekává se, že výhody poskytované Směrnicí budou moci čerpat akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Neměly by se vztahovat na komanditní společ-nosti, a to ani na podíly na zisku vyplácené komanditistům.
Neočekávanou výhodou je, že podle navrženého znění zákona bude režim Směrnice uplatňován nejen ve vztahu k výplatě zisku do zemí EU, ale též na jejich distribuci mezi společnostmi v rámci České republiky.
Předkladatelé novely upustili od původního záměru vyjmout z režimu Směrnice společnosti čerpající investiční pobídky. Myslím si, že taková výjimka by byla v každém případě v rozporu se Směrnicí, a proto by mohla být také napadena. Za pozornost však stojí úvahy o zavedení pravidla, které by omezovalo výplatu dividend společnostmi čerpajícími investiční pobídky. Zatím je ale příliš brzy na závěry, zda bude zavedení takového pravidla v rozporu s právem EU.
Výplata zisku může být od daně osvobozena za předpokladu, že mateřská společnost vlastní alespoň 25 % dceřiné společnosti. Návrh novely vyžaduje, aby takové vlastnictví trvalo nepřetržitě minimálně po dobu dvou let, nicméně tento požadavek nemusí být nezbytně naplněn již v okamžiku výplaty. Byl tedy zvolen přístup "wait and see" ("počkáme a uvidíme"). Ten vychází z případu Denkavit (C-283/94). Evropský soudní dvůr rozhodl, že nizozemská mateřská společnost, která obdržela dividendu od německé dceřiné společnosti v prvním roce následujícím po její akvizici, má nárok na snížení německé srážkové daně, přestože minimální doba držby podílu na dceřiné společnosti nebyla v době výplaty zisku naplněna. Podle návrhu novely zákona o daních z příjmů by mělo platit, že se v případě nedodržení dvouleté minimální lhůty bude na vzniklý daňový závazek pohlížet tak, jako by vznikl ve zdaňovacím období, ve kterém tato lhůta nebyla dodržena. Zatím není jasné, jakým způsobem se daň bude vybírat. Zdá se však, že nebude vybírána od plátce dividendy.
Daňové postavení osobních společností (v. o. s. a k. s.) se po vstupu do EU zhorší, a to vzhledem ke zrušení ustanovení § 36 odst. 5 zákona o daních z příjmů (kromě případů převodu zisku na základě smluv o převodu zisku a ovládacích smluv) . Jako příklad aplikace citovaného ustanovení lze uvést následující: Česká společnost A vlastní 20% podíl na jiné české společnosti B. Společnost A je přitom vlastněna komanditní společností, jež je německým daňovým rezidentem. Společnost B vyplácí dividendy (podíly na zisku) společnosti A, jež jsou předmětem 15% srážkové daně. Tyto dividendy jsou jediným příjmem (zdrojem zisku) společnosti A, jež jej dále vyplácí německé komanditní společnosti. Za současné právní úpravy by již posledně uvedená distribuce zisku nebyla ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 zákona o daních z příjmů předmětem srážkové daně. Avšak po novele tohoto ustanovení bude tato výplata zisku společností A ve prospěch německé komanditní společnosti opětovně předmětem 15% srážkové daně.
Ve světle předchozích informací je vhodné výplatu podílů na zisku pečlivě načasovat, aby došlo k maximálnímu možnému využití daňových výhod poskytovaných Směrnicí. Ty budou samozřejmě závislé na výši příslušného podílu v dceřiné společnosti a na tom, zda je držitelem podílu kapitálová nebo osobní společnost.
Evropská unie přijala v roce 1990 Směrnici o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností (dále jen Směrnice). Odstraňuje dvojí zdanění zisků distribuovaných dceřinou společností se sídlem na území určitého členského státu její mateřské společnosti, která je rezidentem jiného členského státu.
Směrnice se týká společností, které
- jsou považovány za daňového rezidenta jednoho z členských států,
- mají jednu z právních forem uvedených v příloze Směrnice (příloha obsahuje většinou akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným) a
- podléhají některé z daní z příjmů právnických osob vyjmenovaných ve Směrnici, a to bez možnosti volby či osvobození.
Mateřskou společností Směrnice rozumí společnost, která splňuje výše uvedené podmínky a je držitelem alespoň dvacetipětiprocentního podílu na kapitálu jiné společnosti (dceřiné společnosti), která rovněž splňuje výše uvedené podmínky.
Členské státy nemusí Směrnici aplikovat v případech, kdy minimální 25% podíl není držen bez přerušení po dobu alespoň dvou let. Tuto možnost využívá mnoho členských států.
Důsledky. Členský stát, jehož rezidentem je mateřská společnost:
- musí buď upustit od zdaňování zisků distribuovaných dceřinou společností (metodu vynětí aplikuje např. Německo, Rakousko, Nizozemsko, Lucembursko a Švédsko); nebo
- musí takové zisky zdanit a zároveň umožnit mateřské společnosti, aby si mohla odečíst daň, kterou zaplatila dceřiná společnost ve svém vlastním členském státě, od celkové částky dlužné daně (metoda zápočtu se aplikuje např. ve Velké Británii, Irsku a Španělsku); a
- má možnost považovat náklady související s držbou podílu (např. náklady na management, úrok z půjček) a ztráty vznikající v souvislosti s rozdělením zisku za daňově neuznatelné. Nicméně pokud jsou manažerské poplatky stanoveny fixní částkou, za daňově neuznatelnou může být považována nejvýše částka odpovídající 5 % rozdělovaných zisků. Tato možnost se využívá např. v Belgii, kde je 95 % přijatých dividend vyňato z belgického zdanění příjmů právnických osob.
Členský stát, jehož rezidentem je dceřiná společnost, musí zisky distribuované dceřinou společností osvobodit od srážkové daně. Směrnice výslovně neuvádí žádná opatření proti daňovým únikům, ale umožňuje aplikovat tato opatření zakotvená v domácí legislativě nebo ve smlouvě. Zákony, které zabraňují daňovým únikům, byly zavedeny např. v Německu, Francii a Španělsku. Za pozornost stojí také skutečnost, že výplata likvidačních zůstatků směrnici nepodléhá a nevztahují se tak na ně shora uvedené výhody.
Směrnice není účinná pro společnosti založené na Isle of Man, Channel Island, v Monaku, Andoře a izozemských Antilách, protože tato teritoria nejsou součástí EU. Společnosti založené na Gibraltaru, přestože je součástí EU, jsou z působnosti Směrnice rovněž vyloučeny, protože tyto společnosti nepodléhají žádné z daní uvedených ve Směrnici. Zajímavostí je to, že na společnosti z Madeiry se Směrnice aplikuje, neboť podléhají dani z příjmů právnických osob uvedené v příloze Směrnice; platí to i přesto, že podle portugalských předpisů pro zámořská území mají společnosti v zóně volného obchodu na Madeiře nárok na značné úlevy při zdanění portugalskou daní z příjmů právnických osob.
Implementace do našeho práva. Směrnice se promítla i do dvou návrhů novel zákona o daních z příjmů, které již předložilo Ministerstvo financí. I když ani jeden neprošel Poslaneckou sněmovnou, není pravděpodobné, že by návrh novely mohl být v paragrafech souvisejících se Směrnicí nějak významně změněn. Je zajímavým zdrojem informací pro potřeby tohoto článku. Očekává se, že výhody poskytované Směrnicí budou moci čerpat akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Neměly by se vztahovat na komanditní společ-nosti, a to ani na podíly na zisku vyplácené komanditistům.
Neočekávanou výhodou je, že podle navrženého znění zákona bude režim Směrnice uplatňován nejen ve vztahu k výplatě zisku do zemí EU, ale též na jejich distribuci mezi společnostmi v rámci České republiky.
Předkladatelé novely upustili od původního záměru vyjmout z režimu Směrnice společnosti čerpající investiční pobídky. Myslím si, že taková výjimka by byla v každém případě v rozporu se Směrnicí, a proto by mohla být také napadena. Za pozornost však stojí úvahy o zavedení pravidla, které by omezovalo výplatu dividend společnostmi čerpajícími investiční pobídky. Zatím je ale příliš brzy na závěry, zda bude zavedení takového pravidla v rozporu s právem EU.
Výplata zisku může být od daně osvobozena za předpokladu, že mateřská společnost vlastní alespoň 25 % dceřiné společnosti. Návrh novely vyžaduje, aby takové vlastnictví trvalo nepřetržitě minimálně po dobu dvou let, nicméně tento požadavek nemusí být nezbytně naplněn již v okamžiku výplaty. Byl tedy zvolen přístup "wait and see" ("počkáme a uvidíme"). Ten vychází z případu Denkavit (C-283/94). Evropský soudní dvůr rozhodl, že nizozemská mateřská společnost, která obdržela dividendu od německé dceřiné společnosti v prvním roce následujícím po její akvizici, má nárok na snížení německé srážkové daně, přestože minimální doba držby podílu na dceřiné společnosti nebyla v době výplaty zisku naplněna. Podle návrhu novely zákona o daních z příjmů by mělo platit, že se v případě nedodržení dvouleté minimální lhůty bude na vzniklý daňový závazek pohlížet tak, jako by vznikl ve zdaňovacím období, ve kterém tato lhůta nebyla dodržena. Zatím není jasné, jakým způsobem se daň bude vybírat. Zdá se však, že nebude vybírána od plátce dividendy.
Daňové postavení osobních společností (v. o. s. a k. s.) se po vstupu do EU zhorší, a to vzhledem ke zrušení ustanovení § 36 odst. 5 zákona o daních z příjmů (kromě případů převodu zisku na základě smluv o převodu zisku a ovládacích smluv) . Jako příklad aplikace citovaného ustanovení lze uvést následující: Česká společnost A vlastní 20% podíl na jiné české společnosti B. Společnost A je přitom vlastněna komanditní společností, jež je německým daňovým rezidentem. Společnost B vyplácí dividendy (podíly na zisku) společnosti A, jež jsou předmětem 15% srážkové daně. Tyto dividendy jsou jediným příjmem (zdrojem zisku) společnosti A, jež jej dále vyplácí německé komanditní společnosti. Za současné právní úpravy by již posledně uvedená distribuce zisku nebyla ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 zákona o daních z příjmů předmětem srážkové daně. Avšak po novele tohoto ustanovení bude tato výplata zisku společností A ve prospěch německé komanditní společnosti opětovně předmětem 15% srážkové daně.
Ve světle předchozích informací je vhodné výplatu podílů na zisku pečlivě načasovat, aby došlo k maximálnímu možnému využití daňových výhod poskytovaných Směrnicí. Ty budou samozřejmě závislé na výši příslušného podílu v dceřiné společnosti a na tom, zda je držitelem podílu kapitálová nebo osobní společnost.
Související
Newsletter týdeníku Ekonom.
Každý čtvrtek vám představíme obálku nového čísla Ekonomu a přiblížíme pět vybraných témat, která si budete moct přečíst na webu Ekonom.cz.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
