Zaplatit studium dítěte na prestižní zahraniční škole? Žádný problém. Stačí navštívit dobře zvolenou nadaci či občanské sdružení, v jehož statutu je podpora vzdělávání. U ní složit potřebný finanční obnos s tím, že je tento dar předem určen pro konkrétního studenta. Nadací tyto peníze protečou jako v průtokovém ohřívači, nikdo již o účelu daru nediskutuje a prostředky putují na příslušné konto zahraniční školy. Tatík si tak náklady odepíše z daňového základu a ratolest jde do světa na zkušenou.

Na konci roku se v mnohých nadacích zvučných jmen netrhnou dveře. "Lidé k nám chodí s nejrůznějšími dary," líčí Božena Jirků z Nadace Charty 77 a potvrzuje, že výše popsaný příklad se u nich opravdu stal. "Je možné i takto poslat například alergické dítě na měsíc na Seychely. Stačí využít úplně stejné cesty jako v případě zaplacení studia," dodává Jirků.

Využít těchto cest k zabezpečení soukromých potřeb rodiny může každý - ať fyzická, či právnická osoba. Rozdíl je pouze ve způsobu odepisování daru z daňového základu. U právnické osoby musí být tento dar vyšší než dva tisíce korun, ale nesmí přesahovat pět procent tohoto daňového základu; u fyzické osoby je dolní hranice daru tisíc korun a maximálně nesmí jít o více než desetinu daňového základu.

Jediným limitujícím faktorem je tak vlastně výše příjmů. Dárce si pouze musí od nadace nechat vystavit potvrzení nebo darovací smlouvu, kde bude uveden kromě částky i účel, na který byl dar poskytnut: ať je to zdravotnictví, školství, ekologie, ochrana nemovitých kulturních památek, volný čas či rozvoj regionálního života. Toto potvrzení slouží pro případ daňové kontroly ze strany finančních úřadů.

Neziskový sektor, kam patří nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a nadační fondy, může existovat jen tam, kde mu lidé věří. Ostatně to již pěkně popsal například Jan Neruda v povídce Jak přivedla žebráka na mizinu. Každá fáma proto může i dobře zavedenou nadaci poslat celkem spolehlivě ke dnu.

Hospodaření neziskových organizací je, jednoduše řečeno, založeno na skutečnosti, že náklady musí být vyšší než výnosy. Veškeré zisky se musí prohospodařit a každá správná nezisková organizace musí neustále prodělávat. Najdou se však jednotlivci, kteří si udělají z neziskové organizace slušný zdroj obživy. Naprostý chaos panoval do loňského roku, kdy vyšel zákon č. 117/2001 Sb., který zpřísnil nakládání s prostředky získanými z veřejných sbírek. Do doby jeho účinnosti si totiž mohli vyhlašovatelé těchto sbírek nechávat na svou režii i polovinu toho, co vybrali.

Nyní je tato hranice stanovena na pět procent, ale chytráci si stejně najdou dost možností, jak si přilepšit. Snad nejlepší cestou je prodej zboží a vstupenek na různé charitativní účely. Tady vlastně žádných pět procent neplatí, protože se vychází z úředního ocenění ceny například uměleckého díla, které jde do aukce. Lze například rovněž uspořádat charitativní koncert nebo večeři s nějakým prominentem a na ně prodat vstupenky. Návštěvníci se mylně mohou domnívat, že celý výtěžek doputuje na bohulibý účel. Nemusí ale tomu tak být a větší podíl si klidně ponechá organizátor.

První chybu udělá většina donátorů ve chvíli, kdy pošlou peníze na konto, které viděli v inzerátu, aniž by si zjistili, kde a kým byla tato veřejná sbírka povolena. Na konci roku mohou být nemile překvapeni, když se chystali svůj dar odepsat z daňového základu. Pokud číslo konta, kam své peníze v dobré víře poslali, nenajdou na oficiálním seznamu Ministerstva financí, mají smůlu.

Obohatit se na úkor důvěřivých lidí není nikterak složité. Několik vybraných případů hovoří za vše: Za milionové podvody byl na deset let letos odsouzen Jan Ševčík, který se vydával za ředitele Nadace Františka kardinála Tomáška. Jménem nadace objednával služby a zboží jako humanitární pomoc pro obyvatele moravských obcí postižených povodněmi v roce 1997. Objednávky potvrzoval falešným razítkem. Faktury nikdy nezaplatil a podvodem získal zboží za deset milionů korun. Mimo jiné nakupoval nejdražší televizory, mobilní telefony, videa a kopírky. Samozřejmě že nic z toho se do zaplavených obcí nedostalo, zato samozvaný pan ředitel si za podvodně získané peníze vybavil v Praze luxusní kancelář.

Na letošních povodních se snažil vydělat i čtyřiadvacetiletý David T. Ten si ještě před povodněmi zřídil u Komerční banky vlastní konto a v srpnu po katastrofálních povodních vylepoval v Praze jeho číslo s tím, že jde o konto na pomoc postiženým. Případ v současné době řeší policie a pachateli hrozí dva roky vězení. Lidí, kteří se snažili obohatit na úkor postižených, je více. Například Sdružení občanské pomoci, které by údajně mělo sídlit v Praze 4, ale nikdo o něm neví, vylákalo z lidí stovky tisíc korun, stejně jako pochybná nadace, která vybírala peníze prostřednictvím internetu. Uvedené případy jsou zatím v šetření a podle vyjádření policie nejsou ojedinělé.

Při všech šetřeních je klíčovým problémem, zda se orgánům činným v trestním řízení a následně soudu podaří prokázat obviněným, že tak činili s úmyslem podvést dárce. To je prozatím kamenem úrazu většiny případů.

Snad nejlepším příkladem podivného nakládání s důvěrou lidí jsou žluté linky Českého Telecomu (slouží i jako volání na erotická čísla). Jednu si pronajala na povodně i nadace Člověk v tísni. Za minutu hovoru zaplatil volající 60 korun v blahé naději, jak pomohl postiženým spoluobčanům. Zjistili jsme, že tomu bylo naopak. Z provolaných peněz si Telecom totiž ponechává 60 procent pro sebe a pouze zbylých 40 procent přenechává nadaci. Do problémů se může dostat volající člověk i z hlediska daňových zákonů. Pokud totiž náklady za telefon účtuje do celkových firemních výdajů, pak volání na tuto žlutou linku by správně měl z tohoto účtu vyjmout.

Slabým místem je i samotná kontrola u těch veřejných sbírek, které byly řádně povoleny. Pořadatel každé takové veřejné sbírky musí po roce své existence nebo tři měsíce po ukončení sbírky předložit vyúčtování tomu, kdo ji povolil, buď krajským, nebo okresním úřadům. Ale jen v Praze v současnosti probíhá 120 sbírek a těch několik úředníků, kteří by je měli zkontrolovat, na to nemá čas, mnohdy ani kvalifikaci. "Výsledkem je mávnutí rukou, protože chybějí odborníci, kteří by rozuměli hospodaření neziskových organizací a daňovým předpisům. Proto zde vzniká podhoubí pro řadu případů šizení," tvrdí Pavel Mácha z poradenské firmy Tax Consult. Podle něj je vůbec institut občanského sdružení naprosto dokonalou formou pro pseudopodnikání. K jeho založení stačí dát dohromady tři lidi, sepsat co nejobecnější statut, kde se nebude vyskytovat slovo podnikání, a vše předat k registraci na Ministerstvo vnitra. Není k tomu zapotřebí ani žádný vstupní kapitál, jako je tomu při založení nadace, kde zákon vyžaduje k registraci majetek ve výši minimálně půl milionu korun.

Ztrácející se peníze naštěstí konečně rozhoupaly vládu, aby zasáhla. V koaliční smlouvě se tři strany nové vládní koalice zavázaly, že změní systém financování neziskového sektoru. Zatím si však musíme počkat, čeho se změny budou týkat: zda nákupu neziskových služeb, daňových úlev, dotací do neziskového sektoru nebo změny rozdělování příjmů z loterií. "Přesto se domnívám, že ještě minimálně tři roky se bude žít občanským sdružením naprosto bezproblémově. Například já se nyní chystám založit dalších asi čtyřicet sdružení s velice honosnými názvy. Je to asi tak stejné, jako když se v minulosti zakládaly společnosti, s jejichž jmény se posléze obchodovalo," prozrazuje Pavel Mácha.

V roce 1992 zákon stanovil obecně prospěšné cíle, na které je možné poskytnout dary a daňové úlevy pro dárce. Okruh těch, jichž se úlevy týkají, se postupem času rozšířil, takže v současné době získaly nové úlevy veřejné vysoké školy, politické strany a hnutí, odbory a nadace, které mají větší daňové výhody než ostatní neziskové organizace. Problém není ve výši dotací ani v rozsahu daňových úlev, ale v jejich zaměření a efektivitě.

Systém daňových úlev je ve srovnání se světem málo diferencován a často nerozlišuje, komu vlastně podporu poskytuje. Jeden příklad za všechny: Na každé krabičce cigaret je text, že kouření způsobuje rakovinu. Když si parta vášnivých kuřáků založí občanské sdružení, dostane od státu daňové úlevy. "Takové občanské sdružení dokonce může od státu dostat příspěvek na svou činnost, pokud má v Nadačním investičním fondu dobré známé," říká Pavel Mácha. Všude ve světě je obvyklé, že daňové úlevy získávají pouze občanské neziskové organizace, které jsou definovány jako veřejně prospěšné.

"U nás je náruč úlev mnohem otevřenější. Český zákon totiž obsahuje bod, že veřejně prospěšné je to, po čem je poptávka. Ve světě se postupuje obvykle tak, že buď soud, ministerstvo, daňový úřad nebo speciální komise rozhodnou, zda je konkrétní činnost organizace veřejně prospěšná, což u nás neexistuje. U nás se daňové úlevy neziskovému sektoru poskytují plošně. Je to administrativně pohodlnější, ale je to marnotratné vyhazování peněz," tvrdí Jiří Müller z Nadačního investičního fondu.

Jak získávají české nadace prostředky a co s nimi dělají? Právě otázky financování a kapitalizace majetku nadací jsou jednou z oblastí, o níž má veřejnost většinou značně zjednodušené představy.

Nadaci, kterých je u nás registrováno 309, vymezuje zákon třemi znaky - sdružuje majetek, podporuje obecně prospěšné cíle, a to prostřednictvím grantů třetím osobám. "Finanční zdroje pro granty mohou pocházet z darů fyzických a právnických osob (fundraising), z veřejných sbírek a benefičních akcí, ze závětí fyzických osob a z výnosů z nadačního jmění," vysvětluje Pavlína Kalousková, výkonná ředitelka Fóra dárců.

Na rozdíl od států s delší tradicí nadačního sektoru, kde většinou nejprve vznikaly finanční dary ("nadace"), které poté začaly plnit bohulibé účely příslušných dárců, v České republice po roce 1989 nadační sektor vznikal téměř z ničeho, často byl nejprve definován účel a teprve poté přicházely případné dary. Tuzemští dárci navíc nejsou dosud zvyklí přispívat přímo do nadačního jmění, které je podstatou každé nadace. Chybí zde širší povědomí o principech fungování nadačního sektoru a dárci také často očekávají "quick wins" - okamžitý prospěch pro svou image díky konkrétnímu projektu, na který přispěli.

Okolnosti tedy způsobily, že hlavní činností českých nadací v uplynulých letech nebyla tvorba nadačního jmění a získávání výnosů z něj, ale spíše vytváření "průběžného" majetku, tj. majetku získaného od dárců či vlastní činností a beze zbytku rozděleného.

Uvažujeme-li ale o vývoji celého sektoru, je vytváření nadačního jmění a získávání výnosů z něj nezbytnou podmínkou dlouhodobé stability nadačního sektoru. Nadace Bona buduje v pronajatých objektech chráněné byty a sociální bydlení, které navazuje na léčbu lidí s psychickým handicapem. Její předseda správní rady Zdeněk Bašný nám potvrdil, že právě díky příspěvkům z Nadačního investičního fondu se jejich nadační jmění rozrostlo z 800 tisíc korun v roce 1998 na dnešních 13,7 milionu. To Nadaci Bona umožnilo výrazně zvýšit počet podporovaných projektů prostřednictvím vyhlašovaných grantů.

Základem existence jakékoli nadace je tak její nadační jmění. Prvořadým úkolem nadace pak je efektivní správa nadačního jmění (majetku a jiných aktiv) a maximalizace výnosu, který jmění přinese - třeba ve formě úroku nebo výnosů z kapitálových obchodů. Právě tento výnos se totiž v podobě grantů rozděluje jednotlivcům, jiným neziskovým organizacím apod. Stejně důležitým úkolem nadace je samozřejmě také dostatečně jasná a přínosná strategie grantování - tedy způsoby a metody, kterými poskytuje finance na veřejně prospěšné a potřebné aktivity.

Co změnila novela? Prezident republiky podepsal 14. května novelu zákona o nadacích a nadačních fondech, která přináší již dlouho potřebné změny pro fungování českých nadací.

Novela rozšiřuje investiční možnosti nadací a připojuje i limity pro bezpečné investování a nové kontrolní mechanismy. Umožňuje i odbornou správu majetku (zejména cenných papírů) osobami oprávněnými podle zvláštního zákona. Součástí novely je též osvobození příjmů z prodeje cenných papírů zapsaných v nadačním jmění od daně z příjmů. Rozšiřuje se tak dosavadní osvobození úrokových a dividendových příjmů z cenných papírů zapsaných v nadačním jmění. Jednoznačně se upravuje i disponování s nadačním jměním ve vztahu k soudům.

"V ČR má s kolektivním investováním nadací zkušenosti pouze jediný fond tohoto typu - Balancovaný fond nadací (BFN). Jeho obhospodařovatelem je ŽB-Trust investiční společnost, jež v roce 1999 zvítězila ve výběrovém řízení Fóra dárců - Asociace nadací," říká Pavlína Kalousová.

Investičním cílem BFN je zhodnocovat prostředky nad úroveň vkladů v bankách a spořitelnách investováním do nástrojů peněžního trhu. Jde o státní cenné papíry, hypoteční zástavní listy, cenné papíry obchodované na BCPP a dluhopisy emitované státy OECD nebo jejich centrálními bankami. Fond vyplácí výnosy z investice jednou ročně. BFN přijímá investice hlavně přímo od nadací, ovšem případní dárci přes něj mohou podporovat nejen konkrétní nadaci (zakoupením a darováním podílových listů), ale i nadační sektor jako širší celek, neboť jejich dar může být rovnoměrně rozdělen mezi všechny podílníky.

Novela nadačního zákona a změna patřičných fiskálních zákonů je příspěvkem státu k rozvoji české nadační komunity a celého neziskového sektoru. Stále je však cítit potřebu širší novelizace daňové legislativy, která by posílila dárcovství ze strany firem (ve formě zvýšení odpisů za poskytnuté dary) a ze strany jednotlivců by umožnila přímé darování určitého procenta daní (tzv. institut asignací).

VLADIMÍRA BOHATOVÁ, JIŘÍ KUČERA

Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-11789370-kam-stat-nemuze-nastrci-nadaci