Zaujal mne názor Michala Dvouletého v Ekonomu č. 4. Základ konkurenceschopnosti každého z nás je podle něj determinován vzdělanostní úrovní obyvatelstva, jeho schopností pracovat s informacemi a také se celoživotně vzdělávat. S tím je nutno jistě souhlasit. Z toho odvozuje autor, že je nutné reformovat financování vysokých škol - a zejména zavést školné. S tím však souhlasit již bezvýhradně nelze.

Vedou mě k tomu následující důvody:

1. Celoživotní vzdělávání při vysokých školách je již dnes kryto školným.

2. Uživatelskou práci s informacemi potřebují jako tzv. informační gramotnost nejen vysokoškoláci, ale celé obyvatelstvo.

3. Vzdělanostní úroveň obyvatelsva není důležitá sama o sobě (např. počet absolventů vysokých škol), ale je podstatná uplatnitelnost jednotlivých znalostí na trhu práce . A zde vidím základní kámen úrazu globálních statistik např. o počtu vysokoškoláků. Nic neříkají o oborové struktuře jejich vzdělání.

Je obecně znám hlad po odbornících informačních. Chybí i další absolventi technických vysokých škol pro prodej a služby spojené s užíváním strojírenských, elektrotechnických a elektronických výrobků, nových materiálů a dalších moderních výrobků. Naproti tomu např. na ČVUT Praha bylo ve školním roce 2001/2002 přijato 8193 zájemců, ale zapsalo se z nich jen 4905 studentů. Zbylo zde tedy více než 3000 nevyužitých volných míst pro národohospodářsky efektivní studium. Obdobná situace je i na jiných technických vysokých školách a na přírodovědně zaměřených univerzitních fakultách. A to vzhledem k náročnosti studia lze očekávat, že absolventů bude podstatně méně než zapsaných studentů na počátku 1. ročníku. Není náhoda, že v úspěšném Irsku studovala technické obory na vysokých školách polovina absolventů,. zatímco u nás je to jen asi čtvrtina. Tento strukturální nesoulad mezi potřebami národního hospodářství a tužbami uchazečů o studium na vysokých školách školné vůbec neřeší. Naopak zadlužení studentů bude nutit uchazeče k výběru dnes velmi výnosných oborů, jako jsou např.ekonomie, právo, politologie.

Školné možná rozšíří možnost studovat dnes atraktivní obory. Bude ale v budoucnu pro tolik absolventů dnes atraktivních oborů efektivní práce? A jaký důsledek bude mít zavedení školného? Schopný student se bude obávat zadlužení na celý život při dnešních nákladech na studium + školné + bankovní úroky s perspektivou platu např. učitele. A jak se bude řešit vymáhání bankovních dluhů za školným u absolventů, kteří zmizí někde v širém světě? Všechny tyto otázky školné neřeší a řešit nemůže.

Podle mého názoru by bylo racionálnější vytvořit strukturální představu o potřebách absolventů všech typů škol, tomu přizpůsobit kapacity mimo jiné vysokých škol. Školným jako doplňkovým zdrojem by se zejména mělo zpoplatnit prodlužování studia. Jistě je nehospodárné, když student studuje na poloviční plyn a k tomu podniká, cestuje nebo se věnuje svým koníčkům a zabírá celé místo na kolejích, v posluchárnách a v laboratořích. Tento způsob nevyužití údajně úzkoprofilových vysokoškolských kapacit dnešní grantový systém často umožňuje. Stejně je nehospodárné, když student několikrát opakuje nižší ročníky na různých oborech nebo fakultách. I zde by bylo zpoplatnění školným namístě.

AUTOR: JAN VANĚK

vanek@raz-dva.cz

On-line dobíjení kreditu na mobilních telefonech nabízí podle Ekonoma č. 6 kupodivu studentská internetová firma, ne mobilní operátoři.

Související