Ekonomika Číny nedává spát nejen dnešním národohospodářům hledícím spíše do budoucnosti, ale ani historikům. Nynější spektakulární rozvoj Číny, Indie a dalších oblastí mimoevropského světa se mnohým jeví jako počátek soumraku Západu. Jiní v něm spatřují jen nástup „velké konvergence“. Svět se podle nich navrací k normálu, v němž se nacházel po dlouhá tisíciletí, kdy jednotlivé civilizační okruhy vykazovaly víceméně podobný HDP na hlavu a svět byl multipolární. Vzestup Západu v raném novověku se tak jeví jako cosi výjimečného, jako abnormální vychýlení běhu lidských dějin na pár století, po němž se dějiny vracejí k normálu. Do budoucnosti nevidíme a prediktivní schopnosti vědy jsou v tomto směru omezené. Přitakání jedné nebo druhé interpretaci však zásadním způsobem ovlivní nejen politické jednání každého z nás, nýbrž i to, jak světu kolem sebe rozumíme.
Když Kenneth Pomeranz, profesor z University of Chicago, vydal v roce 2000 svou proslulou knihu Velká divergence, v níž prohlásil (viz minulý díl seriálu), že až do konce 18. století neexistoval podstatný rozdíl mezi západoevropskou a čínskou (v jisté míře i indickou) ekonomikou, rozvířil tím odbornou debatu, která pokračuje dodnes a jistě bude pokračovat i v bližší budoucnosti.
Tradiční pohled předpokládal, že v období této globální velké divergence (rozbíhání, vzdalování) raného novověku proti sobě dlouhodobě stály evropská dynamická hospodářská struktura a asijská strukturální stagnace. Ke zdůraznění významu Západu pro utváření moderního globálního systému se v dějepisectví vžilo označení „evropský zázrak“. Stejnojmenná kniha britsko‑australského ekonoma a historika Erika Jonese z roku 1981 dodnes představuje „mainstream“ studia této problematiky. Pomeranz a spolu s ním i takzvaná kalifornská škola naopak deklarovali bazální podobnost obou oblastí Starého světa až do pozdního 18. století. Strmý vzestup Evropy kladli až do století následujícího s tím, že jej způsobily v podstatě nahodilé faktory – snadná dostupnost uhlí v Anglii a kolonie. I mezi těmi historiky, kteří se přidržují tradičních výkladů, panuje shoda v názoru, že všechny kouty Starého světa byly vysoce regionálně diferencované. Vedle ohnisek ekonomických inovací v každé z civilizací existovaly hluboce retardované oblasti. Proto je i zobecňování, jaká byla Čína či Evropa před nástupem 19. století, velmi diskutabilní. Pro Indii to platí dvojnásob, protože data o její ekonomice před první polovinou 19. století jsou ještě chudší než v případě ostatních dvou jmenovaných.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jakub Rákosník
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



