Daně jsou návykové. Jakmile je stát jednou zavede, už těžko se jich podle šéfa České spořitelny Tomáše Salomona zříká. Právě na banky by během několika měsíců mohla dopadnout speciální daň z takzvaných neočekávaných zisků. Vláda si od ní slibuje až několik desítek miliard korun pro státní rozpočet. Podle bankéře stát ovšem tímto krokem komplikuje možný dialog s bankami. Místo daně Česká bankovní asociace státu nabídla několik alternativ, jak ekonomice pomoci jinak než zdaněním zisků. Například bankovními investicemi do infrastrukturálních projektů či do výstavby levnějšího nájemního bydlení.

Jaký dopad by mělo vládou zvažované zavedení daně z takzvaných neočekávaných zisků na tuzemské banky?

Mimořádné zdanění bank není chytré ani koncepční řešení a je velmi neefektivní. Když se o dani začalo mluvit v červnu, stát hledal miliardy na zalepení rozpočtových děr. Jenže je rozdíl, pokud hledáte do rozpočtu dodatečné miliardy, nebo desítky miliard, či stovky miliard. Na to, co se dnes děje v důsledku zvyšujících se cen a s tím spojených kompenzací, bude stát potřebovat stovky miliard korun. V každé krizi je pro vládu lepší, když vedle sebe má partnera v podobě silných bank. Ty jí umožní využít finančních nástrojů a vygenerovat prostředky na strategické státní investice. Získané peníze budou podstatně větší než prostředky, které přinese jakékoli zdanění neočekávaných nebo takzvaně nezasloužených zisků. Mimochodem termín nezasloužený zisk kategoricky odmítám, zní to skoro jako urážka bank.

Jak vysoký tento neočekávaný zisk bude ve vaší bance?

Hlavní problém je samotná srovnávací základna. Ministerstvo financí chce pro definici průměrných zisků, se kterými by se současné vyšší zisky porovnávaly, využít průměr posledních sedmi let, kde jsou ale i covidové roky 2020 a 2021. Ty byly všechno, jen ne typické a ziskovost bankovního sektoru poklesla zhruba o polovinu. A během pandemie se bank nikdo neptal, jestli nepotřebují pomoc a zvládnou odložit splátky v objemu 500 miliard pro stovky tisíc klientů a poskytnou půjčky firmám, které byly zavřené. Banky to zvládly. Tehdy se ukázalo, jak je dobré mít silný bankovní sektor, který je schopný připravit řešení a spolupracovat s vládou. Tvrdím, že i to je jeden z důvodů, proč jsme z pandemie jako země vyšli relativně dobře.

Jedním z důvodů, proč Česko vzešlo z pandemie dobře, je skutečnost, že stát s bankami spolupracoval.

Není ale dnes situace jiná? Stát nyní rychle shání prostředky, aby mohl financovat extrémně se zvyšující ceny energií.

Není. Opět jsme v naprosto nové krizi, kterou nikdo nepředvídal, stejně jako covid. Opět nevíme, jak dlouhá bude a jak se vyvine. A opět platí, že si vláda může vybrat mezi neopodstatněným a neefektivním zdaněním bank na jedné straně a silným a strategickým partnerstvím s bankami na straně druhé. Vláda se rozhoduje mezi konstruktivním dialogem a neefektivním nařizováním. Vůbec nezpochybňuji, že jde o naprosto legitimní rozhodnutí vlády. Nicméně případné mimořádné zdanění vnímám jako obrovsky problematické nejen pro banky, ale pro předvídatelnost podnikatelského prostředí obecně. Bude mimořádné zdanění dočasné? A bude se závazek dočasnosti vztahovat i na další vlády?

Tento článek patří do placené sekce.

Pro vás jej odemknul někdo, kdo má předplatné.


Pokud budete předplatitelem, budete moci stejným způsobem odemykat placené články i pro své přátele.
A získáte i řadu dalších výhod.

Vlastní řešení

Vadí vám označení „nezasloužené zisky“. Někteří ekonomové jako třeba Mojmír Hampl poukazují na to, že jde o peníze, které banky získávají jen díky vysoké repo sazbě České národní banky. O tyto příjmy se přitom adekvátně nedělí s klienty v podobě úroků na vkladech.

S touto logikou bych mohl říci, že banky prodělávají na hypotékách, protože jejich sazby se pohybují okolo šesti procent, případně se dožadovat ušlých zisků, když po mnoho let centrální banka úročila naše úložky sazbou, která odpovídala technické nule. Mnohem více než populistický termín „nezasloužený zisk“ mi ale vadí, že absolutně nevíme, po jak dlouhé období se bude případná daň uplatňovat a z jakého se bude počítat základu. Dostali jsme jako bankovní asociace k dispozici návrh, na nějž jsme museli odpovědět do 36 hodin, což jsme splnili. Naopak nám nikdo dodnes neodpověděl na velmi konkrétní návrhy, které jsme ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi předložili na osobním jednání už v červnu. Definovali jsme čtyři oblasti, v nichž mohou banky okamžitě investičně a velmi adresně pomoci ekonomice a občanům v řádu desítek miliard korun.

Co banky navrhovaly?

Přišli jsme s konkrétním návrhem 50 miliard investic do oblasti dostupného nájemního bydlení, jež by zajistily výstavbu desítek tisíc cenově dostupných nájemních bytů. Dále jsme navrhli systém záchranné sítě pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, abychom snížili riziko, že se v důsledku růstu cen energií znásobí počty lidí v exekucích. Předložili jsme také návrhy investic do projektů dopravní infrastruktury, kde aktuálně chybí 60 miliard korun. Posledním naším opatřením bylo navýšení kapitálu Národní rozvojové banky a Národního rozvojového fondu.

Maďarsko daň z neočekávaných zisků zavedlo. A jak jsou v této zemi dnes úročené vklady? Čistou nulou.

Tento fond, do kterého banky před třemi lety slíbily vložit miliardy korun, ale od svého vzniku nefinancoval jediný projekt.

Ano, stát, tedy ministerstva a státní agentury nebyly schopné za celé tři roky existence fondu předložit jediný projekt. Závazek bank investovat do strategických projektů skrze fond trvá. Bohužel český stát je jako narkoman, je závislý pouze a výlučně na dotacích a daních. Napsat dotační žádost, případně mimořádně zdanit kohokoli, stojí samozřejmě mnohem menší námahu než připravit projekt nové dálnice nebo univerzitního kampusu tak, aby se investice vrátila.

Stávající krize určitě není poslední. Takže kombinaci soukromých zdrojů, státních a evropských peněz budeme potřebovat a je velká chyba, že předchozí i stávající vláda tento nástroj ignorují. Vládě na stole ležel návrh, kterým by během dvou let do čtyř konkrétních oblastí dostala mezi 40 a 50 miliardami. Vedle toho dnes stavíme daň, která do rozpočtu přinese možná 20, 30 nebo 40 miliard korun. Ta ale zároveň nikoho nemotivuje k tomu, aby vy­užíval strategické nástroje, jež by pomohly české ekonomice. Daně jsou návykové. Jsem velmi zvědavý, která budoucí vláda bude mít odvahu něco takového znovu nevyužít, když to jednou prošlo. A to nemluvím o signálech, které to vysílá k domácím i zahraničním investorům: pokud se vláda jednoho dne rozhodne, může se stát cokoliv.

Může mít zavedení daně vliv na zdražení bankovních produktů?

To je ta nejmenší obava, protože bankovní trh je silně konkurenční. Navíc na každou banku to bude mít rozdílný dopad. Jiný na tu, která má pod sebou pojišťovnu, a jiný na tu, která koupila konkurenci. Jiný efekt to bude mít také na takzvané nové banky, které nebyly ještě před pár lety v zisku, takže mají jiný srovnávací základ. Skutečně je to nekoncepční. Nášlapných min je tam hodně, ale největší dle mého je snížení kredibility vlády. Za deset let, až se bude toto opatření vládě vyčítat, tak si nikdo nevzpomene, v jaké to bylo situaci.

Myslíte? O dani z těchto takzvaných windfall zisků v současné době mluví vlády mnoha západních zemí.

To nezpochybňuji, byť ty dopady jsou často tristní. Viktor Orbán tuto daň zavedl okamžitě pomocí nouzového zákona. Maďarsko má dnes dvoucifernou inflaci a vyšší úrokové sazby, než jsou u nás. Kolik ale myslíte, že dostanou maďarští klienti na spořicím účtu? Čistou nulu. Banky dostaly speciální daňovou sazbu, tak nemají motivaci jakkoliv klienty odměňovat.

Za první letošní pololetí měla Česká spořitelna zisk 11 miliard korun a letos tak míří k více než 20 miliardám. Váš dosavadní rekord je necelých 18 miliard z roku 2019. Je opravdu nutné odmítat jakékoliv státní opatření, když by bylo jednorázové či časově omezené?

Když to přijde, tak je to zákon a nic jiného nám nezbývá. Ale uvědomte si, že my jsme jako Česká spořitelna jeden ze dvou z největších plátců daně v Česku. Jsme připraveni platit daně. I když dnes budeme mít zisk přes 20 miliard. Úměrně tomu nám ale také roste počet úvěrů, které jsme poskytli, počet našich klientů a objem investic do digitální infrastruktury. Jsem přesvědčený, že banky dokážou ve spolupráci se státem pomoci občanům a firmám efektivněji, než to udělá stát sám skrze mimořádné zdanění. Aniž bych chtěl předjímat, riziko, že se tyto daňové zisky naprosto neefektivně rozpustí na neadresnou pomoc, je příliš velké.

Adresná pomoc místo úroků

Moneta svým klientům úročí úspory sazbou přes pět procent. Vy nabízíte 4,25 procenta, z toho je ale jeden procentní bod navázán na podmínku, že s vámi klient investuje. Pokud klientům chcete pomáhat, není lepší jim rovnou bez omezení nabídnout vyšší úročení?

Smysl dává adresná pomoc. Co zmiňujete vy, je pohled člověka, který má na účtě milion korun či 300 tisíc a chce víc. Lidé, kteří nemají čím zaplatit složenky, neřeší, zda mají na spořicím účtu úrok 4,25 procenta nebo 5,3 procenta, protože na něj nemají co uložit. Mimochodem právě na tuto skupinu nízkopříjmových klientů s nulovou rezervou míří návrh záchranné sítě před exekucí, který jsme předložili ministru Stanjurovi. A znovu opakuji, když byla sedm let sazba ČNB na technické nule, tak jsem tu neměl jediného politika, který by se mě ptal, nemáte náhodou problém? Vždyť vy platíte do fondu pojištění vkladů víc, než kolik dostanete za úložky u ČNB.

Nepředvídatelné šoky, jako je válka, covid nebo růst cen energií, jsou faktory, s nimiž je potřeba v zelené transformaci počítat.

Tehdy ale banky zároveň měly díky extrémně nízkým sazbám obří zájem o hypoteční úvěry.

Není to spíš tak, že jsme fakt dobří a poskytujeme dobré služby a produkty? Sedm let tu byly sazby na nule. Sazby se začaly zvyšovat před rokem. Dnes je repo sazba ČNB na sedmi procentech a hypotéky se pohybují mezi pěti a šesti procenty nebo i níže u klientů, kteří fixovali před rokem či dvěma na dvě nebo tři procenta. Sazba hypoték teď klesla, protože je velký konkurenční boj o klienty. A ze stejného důvodu mají některé banky o několik desetin vyšší úročení spořicích účtů.

Pro vás zvýšení úroků cesta není? Jednak byste potěšil klienty a pak byste se dani z neočekávaných zisků zčásti vyhnuli.

Spořitelna zvýšila úročení spořicích účtů za posledních 12 měsíců z 0,2 procenta až na 4,25 procenta. Nicméně si nemyslím, že jakékoliv zvýšení úročení je cestou, jak se vyhnout mimořádné dani. To je pouze populistický argument politiků.

Neměly by se teď banky od pasivních produktů přesunout k aktivním produktům, jako jsou levnější úvěry na zaplacení energií včetně nižšího úroku firmám?

Jsme připraveni adresně pomoci firmám i domácnostem, které se v důsledku aktuálních krizí dostanou do problémů. Koneckonců jsme to udělali už v průběhu pandemie, kdy jsme odložili splátky stovkám tisíc klientů, firmám jsme spolu se státem nabídli speciální covidové úvěry. V kontextu aktuálního růstu cen nejen energií, ale také potravin a životních nákladů obecně nabízíme od srpna 15procentní slevu na nákup základních potravin. Využilo ji již takřka sto tisíc lidí. Cíleně oslovujeme desítky tisíc klientů, kteří mají nárok na příspěvek na bydlení nebo na dítě, a pomáháme jim se zpracováním žádostí online. Suplujeme komunikační roli státu, který sice deklaruje snahu pomáhat adresně, ale většinou to není schopen skutečně zrealizovat. Zrovna příspěvek na bydlení pobírá sotva třetina z těch, kteří na něj mají nárok.

Tomáš Salomon (56)

Od roku 2016 je předsedou představenstva České spořitelny a od roku 2020 prezidentem České bankovní asociace. V letech 2013 až 2015 byl členem představenstva Slovenské spořitelny, předtím na Slovensku vedl Poštovní banku. Byl zakladatelem a investorem start‑upu Mopet.

Šéf České spořitelny Tomáš Salomon
Foto: Lukáš Bíba

Co například levnější úvěry na nákup solárních panelů, zateplení, čerpadla, tedy to, co ušetří účty za energie?

Nabídku zvýhodněných úvěrů na obnovitelné zdroje energií máme od počátku roku a zájem pochopitelně raketově roste. Stejné je to s úvěry na stavební rekonstrukce, které zvýší udržitelnost budov.

Návrat jádra i uhlí

Máte vytvořený etický kodex, co financovat a co ne. Jenže situace se od jeho vzniku změnila. Není čas toto dogma opustit, když je tlak na udržitelnost a zelené energie fakticky jedním z motorů zvyšování cen?

Udržitelný přístup k financování je podmínkou naší budoucnosti a rozhodně jej nepovažuji za dogma. Pokud by to dogma bylo, nebyli bychom svědky přehodnocování přístupu k jádru v Japonsku, v Německu a dalších zemích, kde prodlužují životnost bloků, uvažují o znovuotevření některých jaderek nebo odkládají uzavření uhelných elektráren. Myslím, že jednotlivé vlády i Evropská komise velmi dobře vědí, že stávající situace vyžaduje flexibilní řešení, mezi něž patří i návrat k jádru a také fakt, že fosilní zdroje prostě budeme muset využívat déle, než jsme si ještě před rokem mysleli.

Změníte svůj postoj k financování těchto zdrojů, a tím pádem trochu ukážete, že když jde do tuhého, tak je flexibilita důležitější než kodex?

Opravdu při jednání s politiky nebo producenty energií, ať už u nás, nebo třeba v Bruselu, nemám pocit, že by někdo reálně vnímal stávající energetickou krizi jako konec konceptu udržitelnosti. Naopak všude vnímám snahu akcelerovat přechod na udržitelné zdroje a nutnost diverzifikace zdrojů energie.

Není to ale stejné jako u zraněného člověka? Nejdříve zajistit základní životní funkce a pak teprve zahájit léčbu…

To se ale, myslím, přesně děje. EU se začíná přiklánět k jádru, uhelné elektrárny v tuto chvíli nikdo nevypíná a zároveň se intenzivně řeší příčiny, to znamená, jak se dlouhodobě a udržitelně zbavit závislosti na nevyzpytatelném a agresivním Rusku, respektive na fosilních zdrojích. Budoucnost naší planety nemůže stát na nekonečném dolování uhlí a těžbě ropy, to prostě nedává smysl.

Teď se z pohledu firem sešlo několik šokových externích faktorů, na které se nebylo možné připravit, jako jsou pandemie a válka. Vedle toho se podniky musí vyrovnávat s dopady, jež přináší zelená transformace. To všechno vyvolává tlak na zdroje a investice. Není na čase něco z našich předsevzetí obětovat?

Ta otázka ale přece nestojí udržitelnost a zelená transformace, nebo pokračování závislosti na fosilních palivech. To je taková mediální zkratka, které se daří na sociálních sítích. Zelená transformace je životní nutnost. Externality a nepředvídatelné šoky, jako je válka, covid nebo růst cen energií, jsou faktory, s nimiž je potřeba v zelené transformaci počítat. A to se také děje. Rozhodně to ale nejsou faktory, které by byly důkazem, že nemá smysl o větší udržitelnost naší společnosti usilovat. Takto černobílé to samozřejmě není.

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné Ekonomu