Zbyněk Stanjura: Nejen bankám a energetice hrozí nová daň. Přemýšlím ještě o jednom sektoru

Český stát hledá zdroj příjmů na financování výdajů souvisejících s rostoucími cenami energií. Příští rok na ně ze státního rozpočtu půjde 50 miliard korun. Řešením je mimořádná daň na banky a energetiku. „Bavíme se potenciálním výnosu pro státní rozpočet ve vyšších desítkách miliard korun,“ říká ministr financí za ODS Zbyněk Stanjura. V rozhovoru pro Ekonom navíc připouští, že uvažuje ještě o jednom sektoru, konkrétní však být zatím nechce. Nicméně se nabízí, že takovým kandidátem by mohl být tuzemský petrochemický průmysl. „Nehádejte. Nemohu říct nic jiného, než že uvažuji ještě o jednom sektoru, který je ziskový díky současným vnějším vlivům,“ řekl Ekonomu.

ODS šla do voleb s tím, že nebude zvyšovat daně a zavádět nové. Teď je jedním z hlavních ekonomických témat zavedení takzvané windfall tax, tedy daně z neočekávaných zisků, pro energetiku a banky. Jaký z toho máte pocit?

Pořád se nám to nelíbí. To, co se změnilo, jsou vnější okolnosti. Bez 24. února a vpádu ruských vojáků na Ukrajinu bychom dnes určitě o windfall tax vůbec nepřemýšleli. Možná by o tom někde debatovali ekonomové, ale takřka jistě by to nebylo politické téma. Faktem ale je, že dnes sledujeme poměrně neobvyklý jev, kdy některé firmy mají velmi vysoké zisky v důsledku současné ekonomické situace. Podotýkám, že pro mě není zisk nic sprostého. Naopak, podniká se s cílem dosažení zisku. To, co ale vidíme v sektorech, které jste jmenoval, je, že dosahují vysokého zisku díky vnějším okolnostem. Proto o této dani teď uvažujeme.

Vám jako ODS, která vždy mluvila o nižších daních, to nevadí?

Když budu mluvit za ODS, hledáme dnes nějaké řešení, které by bylo přijatelné jak pro nás, tak i pro členy koalice. Ostatně v několika posledních týdnech to byli naši partneři, kteří se často vyslovovali pro zavedení klasické sektorové daně, ale to my v ODS nechceme. Klasickou sektorovou daň odmítáme. Ona se přitom občas v debatách za windfall tax zaměňuje. Zdůrazňuji, že rozhodnutí zavést takovou daň nepadlo, ale připouštím, že rozhodnutí, jestli ano, či ne, musí padnout do 10. září. Do té doby musíme znát i parametry takové daně.

Pokud mimořádnou daň zavedeme, tak by peníze neměly zmizet v rámci běžných výdajů, ale měly by jít na mimořádné výdaje.

V čem je tedy podle vás hlavní rozdíl mezi sektorovou daní a daní z windfallu?

V tom, že až pominou mimořádné vnější vlivy, které nadměrné zisky způsobily, tak sama od sebe odezní. Teď debatujeme, které sektory dnes mají tyto windfall zisky a zároveň, na koho v těchto sektorech ji uvalit. Rozdíl u windfall daně oproti sektorové dani tkví i v tom, že nemusí nutně platit na celé odvětví, ale třeba jen u podniků, které splňují určité parametry. Rozhodně pro nás v ODS nejde o jednoduché rozhodnutí. I svým kolegům ve vládě říkám, že pokud k takové dani přistoupíme, tak půjde o mimořádné příjmy, které by měly být vydány na mimořádné výdaje státního rozpočtu související s vlivy, které tyto zisky způsobily. Tyto peníze nemají zmizet někde v rozpočtu v rámci běžných výdajů. V takovém případě by se totiž jednalo o klasickou daň se vším všudy. Teď vláda rozhodla, že na pomoc se zvládáním rostoucích cen energií půjde příští rok asi 50 miliard korun. To jsou přesně ty mimořádné výdaje, které by mohly být financovány z výnosu windfall daně. Stejně jako přechodná daň z windfallu ta 50miliardová pomoc je přechodná a rozhodně se nemůže stát běžnou záležitostí.

Míříme na ty velké

V jaké fázi je podoba konstrukce této daně? Jaký výnos z ní očekáváte, pokud by prošla?

Zavádět ji pro získání jednotek miliard korun nemá smysl. Pokud ji zavedeme, poneseme související politické náklady. Její výnos tak musí být znatelný, aby pokryl mimořádné miliardové výdaje. Pokud bude zavedena, bude se týkat několika firem, jak jsem již uvedl, a rozhodně se to nebude týkat například středních a malých podniků. Navíc se snažíme hledat a uvažovat o sektorech, kde to nelze tak snadno přenést na spotřebitele.

Kolik by tedy státní rozpočet získal zdaněním energetického sektoru a bank?

Bavíme se potenciálním výnosu pro státní rozpočet ve vyšších desítkách miliard korun.

Jsou ve vašich úvahách ohledně zavedení daně z windfallu ještě nějaké jiné sektory kromě výše dvou zmíněných?

Bez konzultace s dalšími členy vlády svoje konkrétní úvahy říkat nebudu. Ale ano, vidím ještě jeden sektor, kterého by se mohla týkat windfall tax, a ten chci debatovat i na úrovni Národní ekonomické rady vlády v nejbližších dnech.

Zrušení superhrubé mzdy chyba nebyla. Je naivní si myslet, že kdybychom dnes zvedli daň z příjmů na 19 procent, tak by rozpočet získal 80 miliard navíc.

Třeba pojišťovnictví? Nebo se nabízí třeba zdanění petrochemického průmyslu, který teď profituje z aktuální situace. Stačí se podívat na benzinové pumpy…

Nehádejte. Nemohu říct nic jiného, než že uvažuji ještě o jednom sektoru, který je ziskový díky současným vnějším vlivům. To, že budou mnohé firmy letos ziskovější než jindy, je pravda, ale my nemíříme na ty, které jsou ziskovější, protože inovují, jsou šikovnější a mají lepší produkty a služby. To je v pořádku. My skutečně míříme na sektory, které díky vnějším událostem dosahují neočekávaného zisku. Já sám namísto windfall daně používám raději pojem válečná daň, protože prvotní příčinou je válka, kterou pak následuje růst cen energií a komodit.

Skupina ČEZ, kde má stát 70procentní podíl, by podle posledních odhadů mohla za letošní rok dosáhnout čistého zisku kolem 60 až 65 miliard, čímž by stát na dividendách získal 34 až 36 miliard korun. Může to pohled na zavedení daně v tomto sektoru ještě změnit? Ostatně argument menšinových akcionářů je, že stát může navrhnout ještě vyšší výplatu dividendy.

Sám jste to řekl. Chtějí to minoritní akcionáři, kteří tak hájí svůj zájem. Dilema daň nebo dividenda by platilo v případě, pokud by tu ČEZ byl jediný velký výrobce elektřiny. Nebavím se tu o malých elektrárnách, protože pokud se pro toto opatření rozhodneme, tak bude nějaká hranice velikosti výroby, od které bude daný podnik dani podléhat.

Takže to dopadne na velké podniky, jako je EPH miliardáře Daniela Křetínského či Sev.en Energy finančníka Pavla Tykače?

Ano, jednoznačně se to bude týkat velkých podniků. Kdybychom chtěli peníze jen po ČEZ, tak bychom to skutečně mohli udělat skrze návrh vyšší dividendy.

Tvrdíte, že daň bude dočasná. Skutečně tomu lze věřit? Vzpomeňte na protipovodňovou daň z roku 1997, kterou advokáti platili ještě před pár lety…

Samotná konstrukce této nové daně říká, že daň může vymizet. Například dnes někteří analytici tvrdí, že současné vysoké ceny energií zůstanou a budou obvyklé. Pokud se to stane, tak v příštích letech nepůjde o neočekávané zisky oproti předchozím letům. Počítáme s tím, že by se pro zdanění vzalo několik posledních let – počítáme teď se čtyřmi až pěti roky nazpátek – a z toho by se udělal průměrný zisk. Pokud za pár let budou stále vysoké ceny, tak průměrný zisk poroste, takže za čtyři roky půjde o běžný zisk a toto zdanění nebude možné.

To je energetika. U bank argument zní, že Česká národní banka platí komerčním bankám za uložení peněz a komerční banky se o tyto peníze v dostatečné míře nedělí prostřednictvím úročení spořicích produktů se svými klienty. Jinými slovy, pokud banky dostatečně – z vašeho pohledu – neuzavřou tento úrokový rozdíl, tak by podléhaly zdanění dlouhodobě?

Jinak. Dnes je repo sazba sedm procent. Kdyby dnes banky zvedly úročení klientských vkladů třeba na šest procent či sedm procent, tak je daň v případě jejího zavedení mine. Jinými slovy, pokud se banka o svůj zisk podělí s klienty, té dani se fakticky vyhne a my jako stát logicky dostaneme příjem ze zdanění úroků. Navíc pokud jsou lidé více motivovaní k úsporám, tak jde o protiinflační opatření. Tudy vedou naše úvahy, ale zatím jsme se ještě nerozhodli.

Vy jako Zbyněk Stanjura jste pro tuto daň?

Jsem pro debatu. Kdybych byl striktně proti, tak bych už teď říkal jasné ne. Dnes analyzuji všechny argumenty, které se ke mně dostanou, a to od všech zúčastněných stran.

Zrušení superhrubé mzdy chyba nebyla. Je naivní si myslet, že kdybychom dnes zvedli daň z příjmů na 19 procent, tak by rozpočet získal 80 miliard navíc.

Jednoznačně panuje obava, že tím vypouštíte džina z lahve. V některých západních zemích je za windfall zisk považováno i dědictví od určité výše a loterijní zisky. Můžete vyloučit, že pokud se veřejné finance nezlepší, tak nepůjdete i touto cestou?

S tímto pojetím rozhodně nesouhlasím. Majetek patří rodině zesnulého a neměl by se danit. Ano, vím, že některé státy to daní, ale za naší vlády něco takového nehrozí.

Takže nehrozí, že by se obecně majetkové daně, tedy i daň z nemovitosti, které jsou u nás nízké, staly tématem veřejné debaty při hledání příjmů pro státní rozpočet?

Bezpochyby jsou u nás majetkové daně nízké, což vyplývá i z analýz OECD. My si ale musíme zároveň říct, že daň z nemovitostí je dnes příjmem obecních rozpočtů. Neznám nikoho ve vysoké politice, kdo by byť jen uvažoval, aby tato daň přešla do sdílených daní. I kdybychom debatovali o jejím zvýšení, tak by to nemělo dopad na státní rozpočet, ale jen na příjmy měst a obcí.

Takže nehrozí, že by se otevřela debata, aby se tyto daně zvedly a část šla státu?

To je dle mého bez jakékoliv šance na úspěch. Roky jsem působil v komunální politice a ze svých zkušeností vím, že ani tam by to nebylo průchozí. Já s takovým nápadem rozhodně nepřijdu. Je důležité si uvědomit, jaký by byl výnos. Dnes je výnos daně z nemovitosti někde kolem 11 až 13 miliard. Jak moc bychom ji museli zvednout, za předpokladu, že by to byla sdílená daň, aby to rozpočet vůbec poznal?

Dělání rozpočtu je politická disciplína, ne ekonomická

Jak zpětně hodnotíte zrušení superhrubé mzdy? Byla to chyba? Lidem sice zůstalo více peněz, ale více z toho profitovaly vysokopříjmové domácnosti, avšak o 80 až 100 miliard korun se prohloubil strukturální schodek. Zároveň jsou to prostředky, které ještě více podporují inflaci.

Chyba to rozhodně nebyla. Chápu vaši argumentaci, ale co by znamenalo vrátit sazby tam, kde byly? Jen to, že by peníze přerozděloval stát. Nemyslím si, že bychom tím snížili schodek.

Dnes vám chybí 200 miliard korun jen z titulu, co stát dostane a povinně vydá. Jak to, že byste tím schodek nesnížili?

No protože by tu existoval obrovský tlak na jiné sociální dávky a transfery směrem od státu k obyvatelstvu.

To si myslíte, nebo na to máte nějaká data?

To si myslím.

Tohle je výrok politika, ale ne ekonoma.

Sestavování rozpočtů ale není ekonomická disciplína, je to politická záležitost. Představa, že zvednu daně a o tento dodatečný příjem snížím schodek státního rozpočtu, je lichá. Jinými slovy, pokud bychom zvedli například daň z příjmu z 15 procent na 19, tak to rozhodně nebude znamenat snížení schodku o 80 miliard. Bylo by to rozhodně méně peněz, protože lidé, kteří dnes nemají nárok na sociální dávky, by na něj dosáhli například u příspěvku na bydlení. Ekonom Milton Friedman říkal, že jakmile máte šanci snížit daně, tak to udělejte. Kdy byla vhodná doba? My jsme navrhovali zrušení superhrubé mzdy šest let v časech, kdy ekonomika rostla a dávalo to i větší smysl. Kdybychom před dvěma lety nepodpořili ANO, tak bychom popřeli to, co jsme šest let navrhovali. Hlavní však je, že občan ví mnohem lépe, co se svými penězi udělat.

Například šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl tvrdí, že když bude vláda chtít dlouhodobě řešit příjmovou stranu, tak jí stejně nezbude nic jiného než zase daně z příjmu fyzických osob navýšit. Vy s ním tedy nesouhlasíte?

Plně ho respektuji. Ostatně to byl můj návrh vládě jmenovat Mojmíra Hampla šéfem Národní rozpočtové rady. Potřebujeme ve veřejném prostoru strážce veřejných financí. Nechci v radě někoho, kdo bude říkat, jak to vláda dělá dobře. Otevřeně říkám, že dlouhodobě rada říká, že stát má šetřit. Rozumím, že pokud nejste v politice, tak je snadné říkat, zvedněte daně. Podívejte se ale do dnešní sněmovny. Ani jedna ze stran, která tam dnes sedí, nenavrhovala zvýšení daní. To znamená, že voliči poslali do sněmovny jen strany, které slíbily, že nebudou zvedat daně.

On ale říká, že bez zvýšení daní vláda nenajde dlouhodobý příjem ke snížení schodku.

Já dlouhodobě tvrdím, že problém není na příjmové straně rozpočtu, ale výdajové, takže je možné dát rozpočet do pořádku bez zvýšení příjmové daně či zvýšení DPH.

Myslíte, že na konci tohoto volebního období budou daně z příjmů lidí a firem na stejné úrovni jako dnes?

Jednoznačně.

Kde tedy škrtat?

Není pravda, že bychom museli vyházet polovinu lidí ve veřejném sektoru, což v debatách zaznívá. V první řadě musíme začít rušit zákony. Stát, respektive veřejná správa je dnes zbytečně velká. Nebavíme se jen o finanční správě, zaměstnancích ministerstev, školství, zdravotnictví, ale máte tu i krajské a obecní úřady. Na všechny tyto státní zaměstnance musí vydělat ostatní. V první řadě se chci ale zaměřit na národní dotační programy, kde lze ušetřit desítky miliard korun. Velmi často si jdou pro dotace i velké firmy. Proč tohle máme hradit z DPH, které platí i důchodci. Já velkým firmám nevyčítám, že do těch programů chodí, když jim je stát nabízí. Chyba je na straně státu, který je vypisuje. Vůle politiků napříč spektrem k tomuto kroku je ale mizivá. Jen tohle by přitom státu ušetřilo desítky miliard.

Ano, tak to je třeba 30 miliard. Stále tu ale je strukturální schodek 200 miliard. To přece jen neseškrtáte. Tak kde jinde chcete ušetřit každoročně těch dejme tomu zbylých 170 miliard?

Už jsem to říkal. Musíme zeštíhlit stát, ale to nejde rychle. Jde o střednědobý plán, který musí být doprovázen digitalizací státu a investicemi. Ano, naším cílem je mít dlouhodobě vyrovnaný rozpočet, ale po dvou letech covidu a v situaci, kdy nevíme, jak dlouho bude trvat válka, se ten cíl vzdaluje. To ale neznamená, že bychom na něj měli rezignovat. Za sebe říkám, že určitě splníme, co máme v programovém prohlášení vlády, že v posledním roce naší vlády bude schodek rozpočtu pro daný rok pod třemi procenty HDP. Neříkám, že to je nějaká hitparáda, ale rozhodně to nebude špatný výsledek.

Máte nějaké propočty, jak se promítne zrušení EET do výběru daní?

Podle modelových kalkulací počítáme s výpadkem ve výši asi jedné až jedné a půl miliardy korun. Na druhou stranu, pokud bychom s EET pokračovali, měl by s tím stát roční náklady ve výši asi půl miliardy korun, ale hlavně by s tím měla náklady podnikatelská sféra. Pokud ji nezrušíme, tak by náklady nesli zvláště začínající podnikatelé, kteří s ní zkušenost nikdy neměli. Navíc dnes dramaticky roste objem plateb kartou. V roce 2017 to bylo 25 procent všech plateb, dnes je to 60 procent a do tří let to má být až 80 procent. Takže i dříve zmiňovaný efekt, který se s EET spojoval, tedy možnost platit v obchodech kartou, se snižuje.

Abychom ušetřili, musíme začít rušit zákony a zmenšit státní správu. Ušetřit desítky miliard jde i na národních dotačních programech.

V řadě restaurací ale po zrušení EET přestali karty přijímat. Neřekli jste tím tak trochu: My zhasneme a vy podnikatelé plaťte daně, jak uznáte za vhodné?

To je přece na rozhodnutí majitelů provozů, jestli budou akceptovat karty. Rozhodně odmítám tezi, že bychom je nechali dělat, co chtějí. Já totiž zároveň říkám, že chci zpřísnit finanční tresty těm, kdo s daněmi podvádí. Dnes, pokud podvádí velká firma, tak jsou tresty směšně nízké, ale stejně vysoká pokuta pro střední či malou firmu může být leckdy likvidační. Jinými slovy, neříkejme všem lidem, že jsou nepoctiví, ale naopak zpřísněme postihy pro ty, kdo podvádí.

Vláda počítá i v dalších letech s vysokými schodky. S 295 miliardami korun v roce 2023, 297 miliardami o rok později a v roce 2025 s 298 miliardami. Kde je ta rozpočtová odpovědnost? Pokud se naplní tyto prognózy, tak budete mít větší kumulativní schodek než dvě vlády ANO s ČSSD.

Ano, to rozhodně není rozpočtová odpovědnost. Řeknu vám, jak to vzniklo. Od února se změnilo všechno. Čísla, která jste vyjmenoval, jsou čistě úřední materiál, do kterého žádný politik nemohl mluvit a zároveň jsme to podle zákona museli předložit. Kdybych nemusel, tak bych to nepředkládal. Rozhodně si ale myslím, že ve finále budou ta čísla nižší. Chci navrhnout změnu zákona, abychom tato květnová data nemuseli předkládat, protože je to matoucí. Stejně se při sestavování rozpočtu čeká vždy na srpnovou makroekonomickou prognózu. V květnu musí být nějaký návrh a v srpnu se to následně reviduje a mění kvůli novým odhadům základních makroekonomických ukazatelů.

Neříkejme lidem, že jsou a priori nepoctiví. Zároveň ale chci zpřísnění trestů pro ty, kdo s daněmi podvádí.

Jaké jsou tedy konkrétně vaše ambice pro tyto roky?

V roce 2023, aby byl schodek nižší než ten původně plánovaný pro letošní rok, tedy pod 280 miliard korun. V roce 2025 pak někde kolem 200 až 210 miliard korun, abychom splnili tři procenta schodku vůči HDP.

V programovém prohlášení máte důchodovou reformu. Máte i v dnešní situaci ambice se ji pokusit zavést?

Ano, chceme vyjednávat s opozicí a máme připravené obrysy její možné budoucí podoby. Cílem je, abychom ji neprosadili 108 hlasy a příští vláda nám ji zase nezrušila. U takovýchto velkých změn je třeba, aby fungovaly alespoň 10 až 15 let, abychom mohli vyhodnotit jejich efektivnost.