Kulinářská diplomacie představuje strategické využití jídla v mezinárodních vztazích s cílem podporovat kulturní výměnu, posilovat diplomatické vazby a prezentovat národní identitu prostřednictvím gastronomických tradic. Tato praxe má hluboké historické kořeny sahající až do starověku, kdy panovníci pořádali velkolepé hostiny pro zahraniční diplomaty.

V moderní době se kulinářská diplomacie vyvinula v sofistikovaný nástroj mezinárodních vztahů. Nejznámější příklady kulinářské diplomacie v současnosti zahrnují různé strategie a iniciativy, které země používají k propagaci své kultury a gastronomie na mezinárodní scéně. Program Global Thai, zahájený na počátku 21. století, měl za cíl otevřít co nejvíce thajských restaurací po celém světě. V roce 2011 jich bylo 10 000. Thajsko se tak stalo úspěšným propagátorem své kuchyně, což přispělo k nárůstu turistického ruchu. Jižní Korea investovala 77 milionů dolarů do kampaně propagující svou kulturu, včetně jídel jako kimčchi. Cílem bylo otevřít 40 000 restaurací. Tato iniciativa vedla k nárůstu turistů o 70 procent v letech 2009 až 2015. Banket během návštěvy Richarda Nixona v roce 1972 je považován za klíčový moment kulinární diplomacie. Tato událost přispěla k oteplení vztahů mezi USA a Čínou a vedla k širokému zájmu o čínskou kuchyni v Americe, což dokládá i publikace receptů v New York Times. V roce 2012 USA zahájily iniciativu nazvanou Culinary Diplomacy Partnership Initiative. Do této iniciativy bylo zapojeno více než 80 šéfkuchařů, včetně hlavní šéfkuchařky Bílého domu Cristety Comerfordové. Tito kuchaři byli jmenováni členy American Chef Corps a byli vysíláni na americké ambasády v zahraničí, kde měli vykonávat veřejnou diplomacii a učit o americké kuchyni. Peru zahájilo oficiální program kulinární diplomacie v roce 2011, kdy se ucházelo o uznání své kuchyně jako kulturního dědictví UNESCO. Kambodža v roce 2020 spustila kampaň Food Diplomacy 2021–2023, která zahrnovala školení kuchařů pro ambasády a publikaci kuchařek zaměřených na khmerskou kuchyni. Cílem bylo zvýšit povědomí o kambodžské gastronomii na mezinárodní scéně.

Podle TasteAtlas, globální kulinářské platformy mapující světovou gastronomii, je mnoho jídel natolik oblíbených napříč kontinenty, že se stávají přirozenými „velvyslanci“ svých zemí. Na poli gastronomické diplomacie však dochází i ke sporům o původu – hummus, baklava, boršč. Zajímavostí podle TasteAtlas je, že nejlépe hodnocené restaurace často nejsou v zemích původu pokrmů. Například některé z nejlépe hodnocených sushi restaurací se nachází v Peru, zatímco vysoce ceněné italské restaurace najdeme v Tokiu.

Gastronomická diplomacie zůstává jedním z nejpřirozenějších způsobů budování mezinárodního porozumění. Kulinářské hranice se stále více stírají a vzniká skutečně globální gastronomická kultura, která však paradoxně pomáhá zachovávat a oceňovat lokální tradice.

Měření úspěchu kulinářské diplomacie zahrnuje různé metriky, od sledování účasti na kulinářských akcích přes analýzu mediálního pokrytí až po ekonomické ukazatele, jako je vliv na turistiku a obchod. Přestože je obtížné kvantifikovat úspěch čistě pomocí čísel, kombinace kvalitativních a kvantitativních metrik pomáhá komplexně hodnotit dopad kulinářské diplomacie na mezinárodní vztahy a kulturní výměnu.

Související