Sexuální obtěžování v práci je běžné. Obětem může pomoci taktika a důkazy

Napadených je dost, jen se nehlásí o svá práva. Důvodů je víc. Ten nejvýznamnější vyplývá z obvyklé konstelace sexuálních deliktů: útočník je nadřízený a oběť mlčí, v horším případě se výzvám a nátlaku podvolí. Nejen proto, že nechce přijít o práci. „Nejhorší je ta sekundární hanba,“ shrnuje své zkušenosti Lucie (její příběh ve sloupku vpravo). Dalším důvodem je obecné zlehčování problému: „V Česku kolem sexuálního násilí panuje nesmírná bagatelizace. Často se považuje za běžné, že si za to žena může sama. Nebo se to ututlá,“ říká Michaela Švejdová z Mobbing Free Institutu, organizace bojující za důstojné pracoviště bez šikany.

„Zaměstnavatel musí vytvářet uspokojivé pracovní podmínky. Pokud přehlíží existenci sexuálního obtěžování mezi zaměstnanci, nese následky,“ potvrzuje advokát Plicka. Šikanovaný se může domáhat omluvy, finanční kompenzace i toho, aby zaměstnavatel závadnému jednání  zabránil. Když to neudělá, může dostat pokutu až milion korun.

Plicka hovoří o rostoucím zájmu řešit tyto problémy, a to ze strany jednotlivců i zaměstnavatelů, avšak cesta k řešení je složitá. Sexuální šikana začíná často stupňováním komplimentů. Jak poznat, co je ještě normální a kdy zbystřit? Markéta Černá z Feel Good Company, která se věnuje tématu toxických lidí a firemního prostředí, radí řídit se instinktem. „Zbystřit bychom měli, když nám přijde něco divné a nepříjemné. A hned a jasně se ohradit,“ říká. Některé ženy redakci potvrdily, že jasným odmítnutím dosáhly svého a obtěžování přestalo.

Ve chvíli, kdy šéf či kolega odmítnutí nerespektuje nebo své chování stupňuje, je nutné informovat příslušné oddělení ve firmě – ombudsmana, odbory, HR oddělení nebo nadřízeného, pokud on sám není původcem takového jednání. Takový krok ale ještě nemusí pomoci. „Nikdy to nedělejte bez přípravy,“ varuje Švejdová. Agresoři jsou často manipulativní a oběti nemusí znát jejich vztahy s vedením a kolegy. Na stížnosti bývají dopředu připravení. „Je naprosto nezbytné mít shromážděné důkazy. Čím víc, tím líp. Je dobré si vést podrobný deník a zaznamenávat i případné svědky, nahrávat si situace,“ vysvětluje Švejdová. Informovat firmu doporučuje jedině písemně. „S oznámením je dobré důkazy ukázat, nikdy ale ne všechny, jinak mohou být použity proti oběti. Také je nutné si všechny důkazy archivovat. Pokud je má člověk v mailu, je třeba si je vytisknout. Nedávno jsem měla klientku, které hned po udání zabavili počítač,“ říká Švejdová.

Hodně záleží na způsobu řešení

Od 17. prosince začne pro pracoviště nad 25 zaměstnanců platit směrnice o ochraně oznamovatelů. „Proti sexuálním predátorům to jistě pomůže. Ale jak ve firmách, tak v odborných diskusích vidím, že chybí způsob, jak stížnosti prošetřovat,“ říká Švejdová. Případy, kdy proti sobě stojí dva zaměstnanci, a ještě v různém postavení, líčí jako spletité a nevylučuje, že ten, kdo věc oznámí jako poškozený, se naopak může dostat do pozice viníka. „U sexuální šikany se jedná o ještě citlivější záležitost než u jiných druhů a nejde k tomu přistoupit tak, že necháme obě strany, aby si to vyříkaly. Klasická konfrontace je pro oběť obrovskou psychickou zátěží,“ rozvádí problematiku Švejdová.

Třetinu obětí sexua­li­zovaného násilí napadl někdo v práci. Pokud tomu firma nezamezí, může ji to stát až milion korun.

Doporučuje k řešení využívat specialisty vyškolené na práci s oběťmi. V Česku je jich ovšem málo a koordinátorka Mobbing Free Institutu varuje před službami obecných koučů, neboť bez zkušeností mohou situaci vyhodnotit jinak. „Navíc nejde jen o oběť a agresora. Je to komplexní problém zasahující celou firmu. Často nevhodné chování prorůstá do firemní kultury,“ říká Švejdová. Za příklad uvádí poměr šéfa s asistentkou – když se o něm ví a považuje se za normální, legitimizuje to takový typ chování v celém podniku.