Obchody za groš

Obchody za groš

V současné době je potravinářský maloobchod v České republice atomizován. Obchodní řetězce zaujímají pouze okolo 12 % trhu. Průměrná prodejní plocha v západní Evropě činí 900--1000 m2 na 1000 obyvatel, zatímco u nás odhadem jen asi 400 m2. Tento nepoměr představuje velký potenciál pro rozvoj nenasyceného trhu. Přirozený vývoj povede v nejbližší době k růstu podílu především mezinárodních řetězců na trhu. Vzhledem ke kupní síle obyvatel poroste význam diskontu, odhaduji, že získá 16-18% podíl na trhu. Malí prodejci si budou muset najít své místo a nabídnout "lidskou dimenzi" obchodu - velmi specializovanou nabídku, prodlouženou prodejní dobu, osobní vztah k zákazníkovi či donáškovou službu.

ANTONÍN JÍZDNÝ,

prezident Svazu obchodu ČR

PEREX(ČERVENÁ): diskontní Prodejny Českou republikou se šíří řetězce potravinářských prodejen vydávaných více či méně oprávněně za diskontní: Diskont Plus, Sesam, Tip, Penny Market a další. Co znamená takový přívlastek a k čemu nám mohou být diskontní prodejny dobré?

Přízvisko si diskontní obchod vypůjčil ze světa financí; v maloobchodě diskont znamená slevu, kterou poskytuje prodávající kupujícím za to, že si obstarávají sami část běžné práce obchodu nebo se spokojí s menším nákupním pohodlím. Diskontní způsob prodeje vznikl samozřejmě v USA, kolébce moderního maloobchodu, a to již v období mezi světovými válkami. Byl reakcí na rostoucí obchodní rozpětí (marži) maloobchodu, zejména obchodních domů v centrech velkých měst.

Výběr podle kapsy

Maloobchodní řetězce, na Západě již dlouho rozhodující složka potravinářského maloobchodu, se postupně odlišily podle rozsahu poskytovaného nákupního pohodlí a výše cen. S nejnižší marží pracuje tzv. tvrdý diskont (hard discount) nabízející kolem osmi set položek trvanlivých, chlazených a mražených potravin včetně nápojů (ale bez čerstvého masa, lahůdek a rychle se kazícího ovoce a zeleniny), pokud možno přímo z přepravních obalů, s minimální manipulací se zbožím v prodejně. Doplňkovou nabídkou (do 10 procent položek) bývá nepotravinářské zboží časté potřeby. Nákupy zde zákazníkům nebalí, nákupní tašky prodávají.

Průkopníkem tvrdého diskontu v Evropě se stala německá firma Aldi (Albrecht Discounter). Od ní se učily i společnosti, které zavádějí diskontní prodej u nás. Firma Aldi již dosáhla ročního obratu 37 miliard DEM a její zásluhou je podíl diskontního prodeje potravin v Německu nejvyšší v Evropě.

Přechodem k plnosortimentním supermarketům - a to i výší marže - je tzv. měkký diskont (soft discount). Řetězce prodejen tohoto typu nabízejí podobný výběr potravin a nepotravinářského zboží časté potřeby, ale jejich nabídka jde více do šíře druhů - nikoliv do hloubky -, takže dosahuje až 2000 položek. Ke zvýšení přitažlivosti zařazují některé řetězce též obsluhovaný pult s masem a uzeninami provozovaný spolupracujícím masokombinátem. (Ve svých nových prodejnách to praktikuje nyní i Aldi v Německu.) V těchto prodejnách již většinu zboží vybalují z dopravních obalů a vystavují v regálech.

Oběma typům potravinářských diskontů je společné, že dávají příležitost k velkým nákupům základních potravin, při kterých nejvíce vynikne výhodnost jejich cen. K vybavení prodejen proto patří přilehlá parkoviště pro auta zákazníků; kvůli nim bývají spíše na okraji měst než v centru, ale vždy na dopravně frekventovaném místě. Nízké prodejní ceny zrychlují obrátku vybraných druhů zboží, což umožňuje také jejich nákup ve velkých množstvích za výhodných podmínek. Tato skutečnost a vysoký stupeň racionalizace oběhu zboží s využitím vlastních skladových základen jsou klíčem k lákavým cenám moderního diskontního maloobchodu.

Pomalý začátek

Polistopadový pokles reálných příjmů většiny obyvatelstva vytvořil u nás pro levný diskontní prodej příznivé podmínky. Přesto jsme museli na jeho opravdový nástup několik let čekat. Domácí společnosti neměly potřebný kapitál a zahraniční - nejdřív nizozemský Ahold (Euronova), později belgická Delhaize Le Lion (Delvita) a rakouský Julius Meinl a Billa - lákaly české zákazníky raději plnosortimentními supermarkety. Náš předchozí "socialistický" obchod potravinami se šíří nabídky a vybavením od západního diskontu totiž příliš nelišil.

První diskontní prodejnu potravin - sortimentní nabídkou a způsobem prodeje "tvrdého" typu - sice otevřela německá firma Norma již v roce 1992 v pražské holešovické tržnici, ale další síť ve větším měřítku nerozvinula, takže nemůže uplatnit výhodu obrovských nákupů zboží z výroby a ani její ceny neodpovídají vždy tvrdému diskontu. Zřejmě budou mít nyní problémy s konkurencí Penny Market.

Skutečnou síť diskontních prodejen začala u nás první budovat velká německá společnost Tengelmann. Šíří nabídky, uložením zboží převážně v regálech, obslužným pultem s čerstvým masem a uzeninami spolupracujícího českého masokombinátu (utajeného pod firmou Novák) a cenami patří její prodejny Discount Plus k měkkému typu. Ke konci minulého roku jich tato společnost, která nevyniká právě velkou sdílností o svém podnikání, měla 37 a vykázala roční obrat 3,7 miliardy korun. Do konce května t. r. přibyly další dvě jednotky.

V srpnu 1994 si otevřela v Olomouci první diskontní prodejnu potravin Sesam (rovněž měkký typ) Euronova a po získání příznivých zkušeností s odezvou zákazníků rozjela o rok později výstavbu jejich sítě. Ke konci června t. r. jich provozovala již 31. S diskontním prodejem posléze začala též společnost Julius Meinl (pět prodejen Impuls ke konci minulého roku) a česká společnost M-Holding, o které bude ještě řeč.

Promyšlený nástup

Možnosti moderního tvrdého diskontního prodeje potravin nám předvádí až letos německá společnost Rewe z Kolína nad Rýnem. Rewe je v Evropě jedničkou potravinářského maloobchodu, provozuje však i velkoobchod, nepotravinářské prodejny a cestovní kanceláře. Její obrat překročil v minulém roce (po koupi rakouské Billy) 50 miliard DEM a počet zaměstnanců se blíží 200 tisícům. V Německu má Rewe potravinářské řetězce různých typů, od tvrdého diskontu až po supermarkety pro náročné zákazníky, ale v zahraničí - v Itálii, Španělsku, Francii, Maďarsku a nyní též u nás - sází především na diskontní prodejny Penny Market.

V České republice se společnost Rewe zaregistrovala již v roce 1992, ale déle než dva roky její emisaři pouze sledovali hemžení v našem maloobchodě. Počátkem roku 1995 padlo rozhodnutí investovat: v dubnu 1996 začali stavět skladovou základnu v Jirnech u Prahy (v blízkosti dálnice na Hradec Králové) a současně rozjeli výstavbu typových prodejen na již dříve vyhlédnutých místech. Společnost Rewe, s. r. o., kapacity staví, sesterská Penny Market, s. r. o., si je pronajímá a provozuje.

Sklad - moderní logistické centrum - se zastavěnou plochou 24 tisíc m2 byl hotov za osm měsíců. Má čtyři základní sekce: suché potraviny, chlazené zboží, mražené zboží a likvidace odpadu a recyklace obalů svážených z prodejen. Byl projektován pro zásobování 200 prodejních jednotek, ale už prý se zdá, že nebude stačit pro takový počet, díky dosahovanému obratu.

Typové prodejny Penny Market jednoduchého půdorysu mají prodejní plochu 650 m2 (zastavěnou 800 m2), se dvěma tandemy kontrolních pokladen a jednou nouzovou u východu (po zkušenostech s nápory zákazníků mají být tandemy tři). Jsou budovány na místech zaručujících spád alespoň 10 tisíc obyvatel, s přilehlým parkovištěm pro 80 až 120 vozů zákazníků. První tři jednotky byly otevřeny počátkem letošního roku, koncem července jich bylo v provozu 18, koncem roku jich má být 35. Stejným tempem má pokračovat výstavba v příštím roce.

Proč jsou levní

Oběh zboží počínaje příjmem ve skladu až po výstup u kontrolních pokladen prodejen (opatřených čtecím zařízením na čárový kód) je sledován počítačem. Mezi skladem a prodejnami kmitají až dvakrát denně žlutočervené kamiony s logem Penny Market, schopné naložit 30 plných europalet.

Společnost nyní nabízí mezi osmi a devíti sty položek. Nejde do hloubky sortimentu, snaží se mít od každého druhu potravin jednu u nás známou značku a jeden výrobek neznačkový; nepotravinářské zboží se podílí na nabídce asi 10 % položek.

Prodejny nelákají labužníky (nevedou lahůdky), zaměřují se programově na ty, kdo se chtějí za co nejnižší cenu dobře najíst. Kupující mají v prodejnách Penny Market nalézt zboží, které znají i odjinud, ale za ceny až o 20 % nižší. A mají si v nich obstarávat nákupy na několik dní; k tomu jim slouží mj. velké 150litrové nákupní vozíky. Od malých nákupů je ostatně odradí současné fronty u pokladen.

Vyhlašovanou zásadou společnosti je nakupovat kvalitní zboží za co nejnižší cenu přímo od výrobce, jeho jméno už je potom druhotné. Z toho prý vychází, že nabízejí z 85 až 90 % zboží českého původu - i když je dnes už obtížné původ zboží s jistotou určit. Nabízený sortiment ještě stále tříbí podle poptávky zákazníků. Do budoucna počítají i s vlastními značkami zboží - zatím mají jedinou: lahvové pivo Staročech (za 3,90 Kč).

Bleskový nástup Penny Market - a zejména jejich ceny - vzbudil rozruch. Náš antimonopolní úřad už přezkoumával obvinění, že prodávají pod cenou, nic závadného však nezjistil. Jiří Wegmann, ředitel firmy Penny Market, se netají, že budou pro potravinářské řetězce, především diskontní, nebezpečným soupeřem. Příčinu však vidí v chybném postupu konkurence: prý se jen podívali na existující cenovou úroveň a šli trochu pod ní. Z jejich cen odvozuje, že buď čerpají vysokou marži, nebo mají neúměrně vysoké náklady.

Postup Penny Market prý je odlišný: zaměřují se na minimalizaci nákupních cen a provozních nákladů, takže jejich prodejní ceny mohou být velice atraktivní i při údajně dvouciferné marži. Skutečností je, že jejich prodejny mají u zákazníků mimořádnou odezvu a rozvoj sítě postupuje stanoveným tempem. Podle J. Wegmanna již společnost Rewe u nás proinvestovala stamiliony korun a její investice v příštích letech se mají pohybovat v miliardách. Jejich německá základna na to zřejmě má.

Přínos pro zákazníky

Náš potravinářský maloobchod dohání, co za desetiletí odlišného pojetí "socialistické" distribuce zameškal. Počáteční polistopadové období improvizací v podvyživené prodejní síti skončilo, nastala etapa promyšlené výstavby řetězců moderních typů maloobchodních jednotek. Diskontní prodejny potravin mají mezi nimi nesporně své místo. Jejich hlavním kladem je vysoká racionalizace oběhu úzkého výběru základních (z hlediska spotřeby) druhů zboží, umožňujících jim extrémně nízkou marži. Svými cenami pak drží v rozumných mezích supermarkety s bohatší nabídkou i malé obchody konkurující polohou a doplňkovými službami.

První zkušenosti napovídají, že se i u nás diskontní prodejny dobře uplatní. Patrně však nebudou takovou hrozbou ostatním typům potravinářského maloobchodu, jak by se zprvu mohlo zdát. Jsou to prodejny pro velké nákupy (nejlépe do auta) na delší dobu, nepůjdete si tam koupit něco na svačinu nebo k večeři. Jejich ceny jsou pro nás při současné platové úrovni mimořádně lákavé, ale my ještě nebýváme příliš ochotni vydávat za potraviny najednou velké částky. Také naše spíže, chladničky a mrazničky nemají potřebné rozměry a jezdit na nákupy s autem není u nás ještě tak běžné jako na Západě.

Nástup diskontních prodejen proto vyřadí pouze obchody, jejichž ceny jsou ve značném nepoměru k poskytovaným službám. Zejména v menších spádových městech poslouží regulací cen venkovskému obyvatelstvu odkázanému nyní na řídkou síť potravinářských prodejen s vysokou marží. Ve velkých městech však diskontním prodejnám přibudou brzy noví konkurenti-hypermarkety nabízející při podobných nebo ještě nižších cenách rozmanitější výběr zboží.

Řetězce diskontních prodejen, prodávajících za skutečně diskontní ceny, slibují investorům slušný zisk. Škoda že české společnosti znalé místních podmínek mají v tomto podnikání nevyžadujícím zvláštní techniku oproti zahraničním nerovné postavení v možnostech investovat. Ale pro nás kupující budou přínosem i prodejny vybu- dované za peníze zvenčí.

ARAM SIMONIAN