Tuzemský daňový systém vykazuje dlouhodobou strukturální nerovnováhu. Česko patří k zemím s nejvyšším zdaněním práce, a to především kvůli vysokým odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Naopak výnosy z kapitálu a majetku podléhají v porovnání s ekonomicky rozvinutým světem minimální zátěži.
Tato struktura bývá obhajována snahou přilákat investice a nebrzdit akumulaci kapitálu. Jenže pokud se daňový systém výrazně hlouběji zasekává do mezd a aktivního podnikání než do pasivních kapitálových zisků, znevýhodňuje právě to úsilí, na kterém hospodářský růst stojí.
Snaha o narovnání tohoto stavu není projevem socialistického rovnostářství. Naopak, podstata tržního hospodářství a pravicových hodnot stojí na zásluhovosti, pracovitosti a odměně za osobní přičinění. Náš daňový systém ale tyto hodnoty trestá vysokým zdaněním práce a zároveň zvýhodňuje pasivní držení majetku. Majetkové či kapitálové daně navíc nejsou žádným levicovým výmyslem; tvoří běžnou součást daňových mixů v tradičních tržních ekonomikách od Velké Británie po USA. Zkrátka a dobře, Česko nepotřebuje zvyšovat celkové daňové zatížení. Potřebuje moderní daňový mix, který přestane trestat poctivou práci a vytvoří férové prostředí pro aktivní lidi i investory.
Přeji pěkné čtení.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Kain





