Koupit si v Česku vlastní bydlení už dávno není jen otázkou pracovitosti, výše příjmů nebo finanční gramotnosti. Stále víc o tom rozhoduje faktor, který nikdo z nás nedokáže ovlivnit – rok narození. Věk se stal kritériem, které společnost štěpí na ty, kteří naskočili na nemovitostní vlak včas, a ty, kteří do stanice „vlastní byt“ možná nikdy nedojedou.
Samozřejmě, ani starší ročníky to neměly lehké. V první polovině 90. let ještě v Česku ani neexistovaly hypotéky a úrokové sazby úvěrů přesahovaly 15 procent. Jenže i když předchozí generace čelila drahým penězům, nemovitosti byly cenově relativně dostupné. V devadesátých letech stál průměrný byt zhruba tří‑ až pětinásobek průměrného ročního platu. Navíc stovky tisíc domácností dosáhly na vlastní bydlení díky masivní privatizaci obecního fondu za zlomkové ceny.
Oproti tomu dnešní ceny nemovitostí vyletěly na dvanácti‑ až patnáctinásobek roční mzdy. I při nižších úrokových sazbách je tak samotná jistina úvěru obrovská. Pravidla centrální banky navíc vyžadují mít v hotovosti alespoň deset až dvacet procent z ceny nemovitosti. Našetřit z běžného platu na akontaci je tak bez pomoci rodiny či dědictví pro velkou část lidí obtížně řešitelná rovnice. Datum narození prostě v Česku neurčuje pouze to, kolik vám je let, ale do značné míry předurčuje i sociální status a míru životní jistoty.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Petr Kain




