Kdo zaplatí účet

Tomáš Baťa uměl počítat. Nejen náklady na výrobu bot. Věděl, že dělník po směně nezmizí. Musí někde bydlet, chodit k lékaři, posílat děti do školy. Proto vedle továrny budoval i město. V dnešní nárokové ekonomice jsme to vymysleli chytřeji. Pracovníky dovezeme třeba z Filipín, zařídíme jim letenku a postel na ubytovně. Co se nevejde do firemního účetnictví, ať platí někdo jiný.

Třeba na takovém Tachovsku to funguje dokonale. Podniky mají obsazené směny, majitelé bytů slušný výdělek. Jen starostové si stěžují na náklady a místní rodiny zjišťují, že v soutěži o nájemní byt nemají proti ubytovně pro dělníky vytvořené z běžného bytu šanci.

Bez cizinců se česká ekonomika v současné podobě nejspíš neobejde. Ale proč by měl stát automaticky vyhovět každé firmě, která potřebuje dělníky? A proč by měl podporovat podnikatelský model, jehož konkurenceschopnost závisí na tom, že bude stále přibývat levnějších pracovních míst, místo aby rostla produktivita?

Související

Trh práce

Češi nejsou k mání, přivezte Filipínce. Jak příliv zahraničních pracovníků ovlivňuje mzdy Čechů, inovace nebo dostupnost bydlení

12 minut čtení

Každý pátý zaměstnanec pracující v Česku pochází ze zahraničí. Vedle přínosů pro firmy má pracovní migrace i skryté náklady.

Ať si firmy pracovníky ze zahraničí vozí. Ovšem za podmínek, které je donutí nést také náklady na jejich příchod. A skutečně dbát na sociální začlenění nově příchozích. Nestačí se chlácholit tím, že Filipínci jsou katolíci, a tudíž s našinci kompatibilní.

Přeji inspirativní čtení.