Oprávněná kritika nebo útok na dobré jméno? Zatracující webová recenze se může autorovi vymstít

Vyjádření nespokojenosti s obdrženým zbožím či s přístupem prodejce, lékaře či advokáta na sociálních sítích může poskytnout úlevu zjitřeným emocím, v důsledku se ale může vymstít. Své o tom ví muž z Plzeňska, který ve snaze propagovat své služby v oblasti kontroly ojetých vozidel nevybíravým způsobem na TikToku zhodnotil vůz Škoda Octavia i autobazar, který ho nabízel. Zveřejněné informace se ukázaly být nepravdivé a autor videa byl obžalován v trestním řízení.

Hranice mezi subjektivně oprávněnou negativní recenzí a pomluvou bývá neostrá. Odpovědnost přitom nemusí nést jen autor hodnocení, ale i ten, kdo ho dále šíří. Případný postih pak může vyplývat z předpisů občanského, trestního či správního práva.

Nelhat a bezdůvodně neurážet

Nejprve je potřeba určit, zda příspěvek obsahuje pouze hodnotící soud, nebo uvádí nepravdivá tvrzení. „Negativní recenze není protiprávní jenom proto, že je ostrá, nespravedlivá nebo že hodnocenému škodí. Svoboda projevu chrání i kritiku nepříjemnou, expresivní nebo přehnanou. Hodnotící soud navíc nelze podrobovat důkazu pravdy stejným způsobem jako tvrzení o faktu,“ vysvětluje Ondřej Preuss, zakladatel online služby Dostupnýadvokát.cz. Dodává ale, že i toto subjektivní hodnocení musí mít rozumný základ a nesmí být samoúčelným zostouzením či bezdůvodnou hrubou urážkou.

Jiná věc jsou falešná nařčení. „Skutkové tvrzení je to, co lze dokazovat, například: nevrátil mi zálohu či nedostavil se na sjednanou schůzku. U takového tvrzení lze prokázat pravdivost. Pokud pravdivé není, obstát v podstatě nemůže,“ vysvětluje Ondřej Drachovský, advokát a odborník na občanské právo působící ve společnosti Zvolský advokáti. Podstatnou roli může hrát subjektivní přesvědčení recenzenta o pravdivosti tvrzení. 

V případě trestného činu pomluvy zákon vyžaduje, aby pachatel nepravdivý výrok zveřejnil úmyslně. V případě odpovědnosti podle občanského práva je situace jiná. „V civilní rovině je odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění. Kdo v dobré víře rozšíří nepravdivé skutkové tvrzení, není zbaven povinnosti zdržet se jeho dalšího šíření a odstranit jeho následky,“ přibližuje Drachovský. Ví přitom, že dobrá víra bude mít při soudním posuzování vliv i v občanském řízení a že osoba, která vychází z vlastní zkušenosti a informaci si ověřuje, bude v podstatně lepší pozici než ten, kdo šířil něco z doslechu.

Za poškození dobrého jména nemusí odpovídat pouze autor hanlivé recenze, ale i ten, kdo ji sdílí. „Rozhodující bude zejména obsah sdíleného tvrzení, kontext sdílení, způsob, jakým se sdílející k tvrzení staví, jeho vědomost o nepravdivosti a rozsah dalšího šíření,“ upřesňuje Preuss.

Trnitá soudní cesta

Oslovení odborníci se shodují, že v případě problematického hodnocení by neměla být prvním krokem poškozeného žaloba.  „Téměř vždy je lepší začít mimosoudně a u provozovatele. Je to rychlejší, levnější a především to nevyvolá situaci, kdy se o sporné recenzi v důsledku právního kroku dozví řádově více lidí než předtím,“ doporučuje Drachovský.

K soudnímu řešení problému by se mělo přistupovat v případech, kdy vzniká vážná újma, a v těch, kdy autor příspěvku či provozovatel stránky, kde byl zveřejněn, ho odmítají odstranit. Pro případný soudní spor je pak klíčová rychlost. „Důležité je okamžitě zajistit důkazy: URL, screenshot celé stránky včetně data, profil autora, počet reakcí, případná sdílení, komunikaci s platformou a pokud možno také údaje dokládající dosah,“ radí Preuss. Domáhat se bez těchto materiálů čehokoli po smazání příspěvku skoro nelze.

I v případě včasného zajištění důkazů může žaloba narazit na nemožnost identifikovat autora příspěvku. Zvláště v civilním řízení, kde mají soudy jen omezené nástroje, jak přimět provozovatele webových stránek ke zpřístupnění osobních údajů svých uživatelů.

I v případě, že žaloba uspěje, Drachovský radí mít střízlivá očekávání o výši odškodnění. „Skutečná škoda, typicky ušlý zisk, se prokazuje obtížně, respektive naše soudy mají na její prokázání velice vysoké nároky. Nestačí doložit, že recenze vyšla a obrat klesl – je třeba prokázat příčinnou souvislost mezi konkrétním příspěvkem a takovým poklesem,“ vysvětluje advokát. V praxi se podle něj pracuje se srovnáním obratu a počtu poptávek před zveřejněním recenze a po něm, zpravidla též se znaleckým posudkem. Čím více faktorů mohlo poptávku ovlivnit, tím slabší je důkazní pozice žalobce.