Lipno za cenu Itálie, Špindl skoro jako Alpy. Jak podražila česká dovolená

Kdo zajde na oběd do některé z restaurací v jihočeském Vyšším Brodě, nečeká ho žádný cenový šok. Klasická česká hotovka v jednom z hotelů poblíž náměstí se spolehlivě vejde do dvou stovek. Městečko přitom v sezoně rozhodně nestojí stranou turistického ruchu: jde o jeden z nejfrekventovanějších nástupních bodů vodáků sjíždějících Vltavu. 

Stačí popojet z Vyššího Brodu pár kilometrů do Lipna nad Vltavou a turista se ocitne v jiném světě. První věc je, že předposlední prázdninový víkend při procházce centrem němčinu slyší skoro stejně často jako češtinu. Ale hlavně: za běžnou cenu hlavního jídla tu v některých podnicích pořídí sotva předkrm. Za poslední léta ve městě vyrostly stovky nových apartmánů, část v luxusním segmentu. Kdo Lipno navštívil třeba po deseti letech, okolí mola by nejspíš nepoznal.

Rozdíl mezi dvěma místy vzdálenými jen několik kilometrů ukazuje, jak obtížné je dnes mluvit o drahé „dovolené v Česku“. Ceny restaurací a ubytování vzrostly po celé zemi, ale nerovnoměrně. Zatímco v řadě míst zůstávají hluboko pod západoevropskou úrovní, v nejžádanějších destinacích vyrostl segment, který už cenou míří podstatně výš.

Zdražování se nevyhnulo nikomu

Podle Českého statistického úřadu se ceny stravovacích služeb od roku 2015 více než zdvojnásobily, ubytování podražilo zhruba o tři čtvrtiny.

Největší skok přišel po pandemii. Jen v roce 2022 restaurace zvýšily ceny meziročně o 21,6 procenta a ubytování o 16,7 procenta. O rok později přidaly dalších 14,2, respektive 14,7 procenta.

Za uplynulé desetiletí patřilo zdražování restaurací a hotelů v Česku k nejrychlejším v Evropě. „Konkurenční výhoda levné destinace mizí a považuji to za dobrou zprávu. Nebyla to nikdy udržitelná konkurenční výhoda. Nejnižší cena přitáhne nejlevnějšího hosta a ten nechá v destinaci nejméně peněz,“ říká Jan Adámek, zakladatel poradenské společnosti JAN Hospitality.

Za velkým cenovým skokem stojí hlavně náklady provozovatelů turistických a gastronomických zařízení. „Dramaticky vzrostly ceny energií, surovin do restaurací, ale také platy,“ popisuje Adámek. Pohostinství a cestovní ruch mají vysoký podíl lidské práce a po odchodu části zaměstnanců během pandemie tlačil mzdy vzhůru také nedostatek lidí.

I přes rychlé zdražování se Česko loni podle Eurostatu ale stále drželo zhruba na 70 procentech evropského cenového průměru restaurací a ubytování. Polsko bylo na 80,5 procenta, Rakousko na 116,8, Německo na 108,4 a Itálie na 110,8 procenta. Jinak řečeno: růst cen z Česka jako celku ještě „západoevropsky drahou“ destinaci neudělal.

Průměr však zakrývá obrovské rozdíly. Podle Adámka se český hotelový trh stále výrazněji rozděluje. Zhruba pětina hotelů podle jeho odhadu investuje do vybavení a služeb, zvyšuje kvalitu a s ní ceny a tržby. „Faktem je, že česká kvalita kulhá. Respektive trh se rozděluje,“ říká. Někde ceny zvedla především inflace, jinde vznikla nová nabídka pro bonitnější klientelu. Samostatnou kategorií jsou pak turistické pasti, kde zaplaceným penězům obvykle neodpovídá kvalita.

Saint Tropez a Aspen po česku

Lipno nad Vltavou patří mezi místa, kde je proměna cestovního ruchu vidět nejvýrazněji. Z někdejší rekreační obce se stal resort, kde vedle kempů a běžných penzionů vyrostla nabídka pro náročné a movité. Jen v letech 2019 až 2023 tu developeři dokončili přes tři stovky bytů a apartmánů, významná část této nové výstavby přitom slouží jako rekreační nemovitosti či druhé domovy.

Jedním z příkladů je luxusní Molo Lipno Rezidence přímo v srdci obce. Týden v rodinném prémiovém apartmánu během hlavní sezony tady vyjde na více než 40 tisíc korun. Ve stejnojmenné restauraci, která by se neztratila ani na gastromapě české metropole, stojí degustační menu až tři tisíce a s nejdražším vinným párováním přes 4,5 tisíce korun na osobu. Vedle toho ale dál existuje relativně „obyčejné“ Lipno – tedy apartmány za cenu kolem dvou až tří tisíc za noc a restaurace s hlavními jídly kolem tří stovek.

V další turisticky velmi oblíbené lokalitě v jižních Čechách přitom vypadá turistický ceník úplně jinak. V Třeboni strávili v roce 2024 turisté přes půl milionu nocí. Přesto se dá v okolí sehnat týdenní pobyt pro dva už kolem šesti tisíc korun. Lepší apartmány pak vyjdou zhruba na dvojnásobek a hlavní jídla v restauracích stále běžně stojí méně než tři stovky. Podobně vypadají ceny v řadě dalších českých turistických oblastí, ať už letních či zimních.

Ještě výraznější je prémiový segment ve Špindlerově Mlýně. Na rozdíl od Lipna nejde o nový fenomén. Špindl se dávno stal nejen lyžařským střediskem, ale také prestižní adresou pro druhé bydlení a byl na špici trendu s přechodem do celosezonního provozu v horách. Nemovitosti zde pořizovali významní podnikatelé nebo manažeři – namátkou třeba spoluzakladatel společnosti Penta Investments Marek Dospiva nebo šéf energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš.

Prémiové jsou i některé služby. Třeba pětichodové menu v restauraci Savoya stojí bezmála dva tisíce korun, s vinným párováním je to ještě o tisícovku více. K evropské konkurenci se přiblížila i cena lyžování: zatímco před deseti lety stál jednodenní skipas kolem 800 až 900 korun, dnes standardně dosahuje 1690 korun. Je tak jen těsně pod úrovní cen lyžování v alpských resortech, které nabízejí násobně více kilometrů sjezdovek.

Příkladem dalšího turistického střediska na vzestupu je Dolní Morava pod Králickým Sněžníkem. V někdejším ryze lyžařském centru vyrostl v průběhu poslední dekády a půl celoroční resort s mnoha atrakcemi jako je stezka v oblacích, visutý most, lanovka, vodní svět a wellness centrum. Tomu odpovídají i ceny: rodinný pokoj ve Wellness hotelu Vista může stát přes 11 tisíc korun za noc.

Prémiová nabídka ale proniká i do tradičně lidovějších destinací. V Hotelu Port u Máchova jezera stojí letní týden pro dva 27 tisíc korun. V ceně je ale kromě snídaní také soukromá pláž, bazény, wellness či sportovní vybavení. I tady tak vyšší cenu doprovází viditelně vyšší standard služeb. Vedle ní ale fungují tradiční kempy s chatkami k pronajmutí za pár tisíc korun týdně.

Za hranice za stejné peníze

Nabízí se proto otázka: nebylo by za stejné či podobné peníze lepší jet k moři nebo do Alp? Pokud vezmeme v úvahu ceny v prémiovém segmentu, není taková úvaha nereálná.

Nejde samozřejmě o dokonale srovnatelné produkty. Za více než 40 tisíc korun získá host na Lipně prémiový apartmán vysokého standardu. Stejný rozpočet mu ale v zahraničí otevírá také velmi zajímavé možnosti.

Třeba v italském Bibione lze v hlavní sezoně pronajmout na týden za zhruba 36 tisíc korun vilu pro šest lidí s velkou zahradou a bazénem. U největšího italského jezera Lago di Garda se kolem 30 až 35 tisíc pohybují ceny apartmánů přímo u vody s přístupem na pláž a bazénem. Prémiové Lipno tak už cenově nesoutěží pouze s českými středisky – při stejném rozpočtu může zákazník vybírat napříč Evropou.

Infografika

Zvětšit přes celé okno

Ještě názornější je lyžování. Jednodenní skipas ve Špindlerově Mlýně stojí standardně 1690 korun, v největších alpských areálech kolem 80 eur, tedy zhruba dva tisíce. Rozdíl několika stokorun však otevírá jiný lyžařský svět: Špindl nabízí přibližně 27 kilometrů sjezdovek, rakouský Sölden 144. Celá dovolená ve Špindlu zpravidla zůstává levnější než v nejdražších alpských resortech, i tady se ale rozdíly postupně zmenšují.

Speciální konkurencí pro Špindlerův Mlýn a další turistická střediska v okolí jsou polské Krkonoše. Restaurace v Karpaczi či Szklarské Porebě nejsou dramaticky levnější než na české straně, sehnat levnější ubytování tu ale možné je. Krom toho polská strana nabízí často také zajímavější doplňkové atrakce nebo kvality ubytovacích zařízení. „Poláci investovali do dopravní i rekreační infrastruktury a je to znát,“ říká Adámek, podle něhož zde za srovnatelné ceny stojí moderní a dobře vybavené hotely.

Čím blíže se české ceny dostávají k zahraniční konkurenci, tím důležitější je, co host za své peníze skutečně dostane. Podle expertky na cestovní ruch a bývalé ředitelky agentury CzechTourism Moniky Ploch Palatkové je právě v tom rozdíl mezi cenou a konkurenceschopností: „Riziko vzniká tehdy, když cena roste rychleji než hodnota vnímaná návštěvníkem.“

Když selhává konkurence

Vysoká cena nemusí být nutně jen výsledkem investic do lepšího hotelu, restaurace nebo turistické infrastruktury. Někde se platí hlavně za něco, co provozovatel vytvořit nemusel – za mimořádnou polohu a proud turistů, kteří mají omezený výběr. „Ikonické destinace mohou čerpat rentu bez investic do kvality,“ říká Palatková. Podstatná podle ní není jen samotná cena, ale její vztah k hodnotě, kterou návštěvník dostává. „Problém je prémiová cena za stagnující nebo nečitelný produkt.“

Téměř učebnicovým příkladem může být Labská bouda v Krkonoších. Poloha ve výšce 1340 metrů nedaleko pramene Labe zaručuje přísun turistů, kteří mají jen málo jiných možností. Hotovky tu stojí běžně přes 300 korun a ubytování ve čtyřlůžkovém pokoji s vlastním spacákem začíná na více než tisíci korunách za osobu. Při vysvětlení důvodů padá obvykle argument, že zásobování horské boudy je drahé.

Jen několik kilometrů za hranicí ale ukazují polské Krkonoše, že i vysoko v horách může být levněji, aniž by podnik zkrachoval. Polské Schronisko Szrenica leží ve výšce 1362 metrů, tedy ještě o kousek výše než Labská bouda. Většina jídel se tu přitom vejde do dvou set korun a dvoulůžkový pokoj stojí kolem 1150 korun. Za částku, kterou na Labské zaplatí za nejlevnější nocleh jeden člověk s vlastním spacákem, se tak na Szrenici vyspí v pokoji dva.

Podobné turistické pasti lze najít i u dalších kulturních a přírodních památek či v historických centrech měst. Právě ony mohou mít na vnímání cen větší vliv než stovky běžných podniků. Drahou, ale výbornou večeři si host spojí s luxusem. Drahý a špatný oběd si spíš zapamatuje jako důkaz, že „se čeští restauratéři zbláznili“.

Éra Česka jako levné turistické země tak skutečně pomalu končí. Neznamená to ale, že se celá země cenově proměnila v Rakousko nebo Německo. Na ploše stále relativně levného regionu vznikly turistické ostrůvky drahoty a prémiových služeb.