Aktuální číslo časopisu Ekonom
Ján ChovanecČeské zemědělství stojí na rozcestí. Vedle tradiční role producenta potravin se od něj stále více očekává, že bude aktivně pečovat o krajinu, zadržovat vodu a pomáhat zmírňovat dopady klimatické změny. Tuto proměnu reflektovala konference Proměny zemědělství, kterou v rámci projektu o společné zemědělské politice uspořádaly Hospodářské noviny. Na projektu se podílí vydavatelství Economie, server o evropské politice v českých souvislostech Update EU a magazín Zemědělec.
Krajina pod tlakem
Úvodní panel nazvaný Zemědělství jako klíč k udržitelné krajině ukázal, že shoda na základní diagnóze panuje, řešení už ale tak jednoznačná nejsou. Podle účastníků diskuse se česká krajina dlouhodobě potýká s problémy, jako je eroze půdy, nízká schopnost zadržovat vodu nebo ztráta biodiverzity. Tyto jevy přitom nejsou abstraktní – projevují se v praxi například vysycháním půdy, rychlým odtokem vody z krajiny nebo ubýváním drobných krajinných prvků.
Debata ukázala, že příčiny jsou komplexní. Vedle historicky dané struktury velkých zemědělských podniků hraje roli i samotné nastavení systému hospodaření a ekonomických pobídek. Právě dotační politika podle diskutujících významně ovlivňuje, jakým způsobem se na českých polích hospodaří – a tedy i to, zda jsou upřednostňovány krátkodobé výnosy, nebo dlouhodobá udržitelnost.
Zazněla i kritika současného systému podpor, který podle části panelistů nedostatečně motivuje k šetrnému hospodaření. Odměňuje především produkci, zatímco environmentální funkce zemědělství zůstávají částečně v pozadí. To může být problém i v kontextu připravovaných změn na evropské úrovni.
Evropa mění pravidla hry
Druhý panel konference se věnoval právě budoucnosti společné zemědělské politiky Evropské unie. Jak vyplynulo z debaty, návrhy Evropské komise směřující k období po roce 2027 vyvolávají v Česku značné obavy. Rozpočet pro zemědělství má reálně klesnout a dosavadní systém dvou pilířů by měl nahradit jednotný „megafond“, v němž budou zemědělské výdaje soupeřit s dalšími prioritami.
„Česká republika je jedním z nejvíce finančně krácených států,“ zaznělo během diskuse s tím, že dopady mohou být pro tuzemské farmy citelné. Kritika se soustředí také na návrh zastropování přímých plateb či riziko, že se z financování zemědělství stane soutěž národních rozpočtů, ve které budou mít bohatší státy výhodu.
Zpět na národní úroveň se debata vracela otázkou, jak by mělo české zemědělství vypadat v horizontu příštích deseti až patnácti let. Shoda panovala na tom, že klíčové bude lépe propojit produkční a environmentální funkce. Jinými slovy – produkovat dostatek kvalitních potravin, ale zároveň nezhoršovat stav půdy, vody ani krajiny.
Praktická rovina však ukazuje limity ambiciózních vizí. Z pohledu farmářů musí být změny ekonomicky udržitelné a postupné. Politická reprezentace zároveň naráží na limity vyjednávání na evropské úrovni i na domácí rozpočtová omezení.
Závěrečné shrnutí panelu tak nepřineslo jedno univerzální řešení, ale spíše soubor priorit: lepší cílení dotací, důraz na ochranu půdy a vody, podpora diverzifikace a větší důraz na přidanou hodnotu produkce. Právě tyto kroky mohou rozhodnout o tom, zda se českému zemědělství podaří zvládnout proměnu, která už dávno přesahuje hranice samotných polí.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
