Evropská auta mají být jako stavebnice, která se dá rozebrat a znovu použít

Evropská unie zavádí nová pravidla, která mají změnit samotnou podstatu toho, jak se auta navrhují, vyrábějí a likvidují. Výrobci budou muset více využívat recyklované materiály a předem počítat také s tím, že automobil bude jednou rozebrán. Zároveň má projít zásadní proměnou prodej starších vozů.

Nové evropské nařízení o požadavcích na oběhovost konstrukce vozidel a nakládání s vozidly s ukončenou životností vstoupilo v platnost již v srpnu letošního roku, většina jeho ustanovení se však začne uplatňovat až v příštích letech. Už teď je ale zřejmé, že pro autoprůmysl to bude znamenat velké změny.

Auta z recyklovaných plastů

Asi nejdiskutovanější novinkou je zavedení povinného podílu recyklovaných materiálů. Podle nařízení budou muset nové automobily do šesti let obsahovat alespoň 15 procent recyklovaných plastů, do deseti let pak dokonce 25 procent, přičemž nejméně pětina musí pocházet z již vyřazených aut. Že k tomuto cíli nebude snadná cesta, ukazuje jedno číslo – v současné době se do nových aut dostane maximálně 2,5 procenta plastů ze starých vozů.

Pro konstruktéry požadavek na vyšší užití recyklovaných plastů představuje velkou výzvu. Dnešní automobily využívají desítky různých druhů plastů, kompozitů a pryskyřic spojených lepidly, což mechanickou recyklaci komplikuje. Automobilky tak budou muset zjednodušit materiálové složení a navrhovat vozy tak, aby je bylo možné na konci životnosti snadno a levně demontovat.

Výrobci budou muset rovněž zajistit, aby bylo možné během celého životního cyklu vozidla snadno demontovat baterie, elektromotory i další významné komponenty. Cílem je usnadnit opravy, opětovné použití součástí i jejich následnou recyklaci.

Významně se navíc rozšiřuje informační povinnost automobilek. Servisy i autorizovaná zařízení budou muset mít standardizovaný přístup k technickým údajům potřebným pro bezpečnou demontáž vozidel, včetně pokynů pro manipulaci s bateriemi, elektromotory, nebezpečnými látkami nebo prvky vzácných zemin. Klíčovým nástrojem k předávání těchto informací se stane takzvaný digitální pas oběhovosti vozidla – elektronický nosič dat, který bude provázet vůz po celou dobu jeho existence. Jinak řečeno, automobilky už nově nebudou řešit pouze výrobu a prodej auta, ale ve větší míře také to, co se s ním stane o mnoho let později.

Jak tvrdí strategický poradce v sektoru automotive Petr Knap, zmíněná opatření by nicméně neměla vést k dramatickému nárůstu ceny vozů. „Pokud jde o plasty, nejsou zásadní nákladovou položkou aut a náběh požadavků je relativně postupný. Hlavní úzké místo bude dostupnost kvalitního recyklátu a další komplikací požadavek na jeho původ z autovraků. Bude to znamenat, že bude zapotřebí zajistit větší podíl ukončování životnosti vozidel v Evropě a jejich maximální vytěžení pro recyklaci,“ tvrdí.

Zásadnější jsou podle něj požadavky na konstrukční změny, které ovlivní způsob, jakým budou příští platformy konstruovány. „Mělo by to přimět i čínské výrobce změnit přístup. Často integrují baterie do podvozkových celků a celkově vyrábějí auta obtížně rozebíratelná a opravovatelná,“ říká Knap.

Co je a co není autovrak

Součástí nového nařízení je rovněž snaha vypořádat se s takzvanými chybějícími vozidly. V EU ročně zmizí z úředních evidencí přibližně 3,5 milionu aut, aniž by se vědělo, co se s nimi stalo. Často jde o autovraky, které majitelé nebo obchodníci prohlásí za obyčejná ojetá auta. Díky tomu je mohou snadněji vyvézt mimo EU nebo prodat neoficiálním vrakovištím, čímž se vyhnou přísným (a dražším) ekologickým zákonům pro likvidaci odpadu. Nové nařízení to mění a zavádí jasná pravidla a přísnější kontroly, aby se přesně určilo, co už je nepoužitelný autovrak a co ještě funkční ojeté auto.

Jak nařízení například uvádí: „Auto se stává neopravitelným vrakem v momentě, kdy naplní přesně stanovená technická kritéria. Jde především o situace, kdy má automobil strukturálně zničené nebo deformované nosné prvky karoserie či podvozku do té míry, že je nelze bezpečně opravit v souladu s normami výrobce.“

Za vrak se považuje také auto, kterému chybí zásadní konstrukční prvky, jako je motor, převodovka nebo nápravy. Vedle čistě technických parametrů vstupuje do hry rovněž rozměr ekonomický. Zjednodušeně řečeno, pokud je auto v takovém stavu, že by jeho oprava a zprovoznění vyšly na víc peněz, než je jeho tržní hodnota, jde o vrak. Cílem je dostat auta na oficiální vrakoviště, kde z nich lze bezpečně recyklovat plasty a další materiály.