Česká mzda je jedna z nejnižších v unii. Ženy jsou na tom stále výrazně hůř než muži

Mzdy v prvním čtvrtletí rychle rostly, po očištění o inflaci to bylo o víc než šest procent v meziročním srovnání. Podle analytiků jde ovšem o poslední čtvrtletí takto vysokého růstu mezd. Za prvé proto, že inflace kvůli válce na Blízkém východě roste daleko rychleji než v prvním čtvrtletí. Za druhé růst mezd narazil na možnosti tuzemské ekonomiky. Zkrátka neodpovídá produktivitě práce a možnostem zaměstnavatelů.

Což je ovšem při pohledu na vývoj mezd v ostatních zemích Evropské unie hodně špatný obrázek ekonomického středoevropského tygra, což je pojmenování, kterým se kdysi Česko, coby průmyslová velmoc s významným zahraničním obchodem, chtělo chlubit. Pohled na vývoj mezd od finanční krize v roce 2008 ukazuje, že na rozdíl od minulosti teď vydělávají víc i Poláci, Estonci či Litevci. Hůř dopadli jen Řekové, ovšem v jejich případě mluvíme o zemi, která by bez mezinárodních záchranných balíků v důsledku finanční krize zkrachovala. Česko se tak za poslední roky dostalo na „krásné“ jednadvacáté místo, pokud jde o příjmy.

A to mluvíme o průměru, který nepobírají dvě třetiny zaměstnanců. Přesněji, nemá jej 73 procent žen. Počet mužů, kteří jsou na tom takto mizerně, je zhruba o čtvrtinu nižší – v zemi, kde se zástupci zaměstnavatelů snaží permanentně dokazovat, že ženy a muži mají stejné pracovní postavení a kde panuje rovné odměňování. Pohled na mzdy v jednotlivých sektorech ekonomiky ovšem ukazuje, že neexistuje ani jeden sektor, kde by na tom byly ženy lépe. Ani jeden.

Co z toho vyplývá? Za prvé je tuzemská koupěschopnost stále nižší ve srovnání s tím, co si může dovolit stále větší počet obyvatel EU. Skoro se zdá, že utkvělé setrvávání u české koruny a odmítání eura je jen záminkou k tomu, aby tento propastný rozdíl v možnostech toho, co si člověk pořídí za českou mzdu, nebyl na první pohled vidět. Vůči zahraničí Češi zkrátka chudnou.

Rychlé tempo mezd v posledních třech letech už dokázalo vymazat totální propad životní úrovně, ke kterému došlo v důsledku vysoké inflace v letech 2022–2023. Nicméně ne ve všech oblastech. Je samozřejmě skvělé, že když si jde člověk koupit potraviny, je na tom lépe než v letech pandemie. Tento fakt ovšem kalí skutečnost, že ceny bytů mezitím zdražovaly minimálně dvakrát rychleji. Dostupnost bydlení se tak ani přes růst mezd nezlepšuje.

A konečně by bylo dobré si přiznat, že ženy, které tvoří zhruba polovinu populace, jsou na tom dlouhodobě podstatně hůř než muži. Což se promítá nejen v jejich osobním ekonomickém postavení, ale i v tom, co si mohou dovolit jejich děti. Počet samoživitelek je stále výrazně vyšší než samoživitelů a ochota expartnerů se finančně podílet na výchově, aby si žena s dětmi mohla udržet stejný životní standard, není vysoká. Platí to i v případě stále častější střídavé péče.

Vysoká zaměstnanost a vysoké tempo růstu mezd jsou považované za známku zdravé ekonomiky, která zvyšuje životní standard všem. Pohled do hlubin statistik ale žádný pěkný obrázek neposkytuje. Reálně v Česku vyhrává na pracovním trhu muž ve věku 30–45 let. A to ještě nesmí vyjet za hranice a potkat kolegu z Polska či Pobaltí, aby si nepřipadal jako naprostý lúzr.

Nerovnosti na pracovním trhu přes veškerá vzletná slova o rovném odměňování zůstávají vysoké. Tuzemská populace stárne, zaměstnavatelé se neumí vyrovnat s tím, že by nabírali starší zaměstnance, případně že dají stejnou šanci ženám jako jejich mužským kolegům. Možná i to je jedna z příčin, proč domácí produktivita práce v posledních letech zpomaluje a zůstává hluboce pod průměrem zemí unie.