Stát šlape na brzdu ve vzdělávání dospělých. Úřadům došly peníze, rekvalifikaci už neschválí každému

Hledá se sto tisíc dobrovolníků, co se chtějí učit, hradíme skoro vše! Kampaň Úřadu práce spojená s digitálním vzděláváním pro každého loni skončila spolu s penězi z Národního plánu obnovy. Od Nového roku stát „šlápl na brzdu“ – kurzy digitálních dovedností skončily a získat hrazenou rekvalifikaci je obtížné i pro ty, kteří potřebují sehnat novou práci. Ekonomové kritizují, že stát v podpoře vzdělávání dospělých až moc spoléhá na dotační peníze a sám nedělá nic.

Personalistka Alena Kastelic už delší dobu zvažovala, že si udělá kurz koučování, který by jí v její práci pomohl například při řešení konfliktních situací se zaměstnanci. Nedávno se dověděla, že od května přijde o místo, a tak se doplnění kvalifikace jevilo o to potřebnější. „Koncem března jsem zažádala na Úřadu práce o peníze na rekvalifikační  kurz, po měsíci čekání mi to zamítli. Jsem naštvaná, právě v takové situaci bych čekala od úřadu pomoc,“ říká Kastelic. A není sama. „Podle lidí z koučingového centra měli přes Úřad práce spoustu žádostí. A všechny byly zamítnuty,“ říká. Nakonec si kurz zhruba za 50 tisíc korun rozhodla uhradit sama z rezerv. 

Jen loni stát zaplatil celoživotní vzdělávání v rekordních téměř 133 tisících případech (někteří zájemci přitom prošli dvěma i více školeními). Velká část z toho (téměř 75 tisíc) byly kratší digitální kurzy, dalších 58 tisíc představovalo takzvanou rekvalifikaci v délce nejméně 40 hodin. Zde šlo jen v malém procentu případů o digitální dovednosti. „Kampaň kolem digivzdělávání v posledních letech zvedla zájem o celoživotní vzdělávání. Odbouralo to finanční bariéru, protože spousta lidí si to jinak nemohla dovolit,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu společnosti Alma Career. Využít podporu na vzdělávání od Úřadu práce může jak nezaměstnaný, tak takzvaný zájemce o práci, který aktuálně zaměstnání má, vyčerpat může až 50 tisíc korun za tři roky.   

Jenže letos nastal naprostý propad – ke konci dubna, tedy ve třetině roku, bylo schváleno jen 2728 rekvalifikací proti 58 tisícům za celý loňský rok. „Hlavní příčinou bylo rozpočtové provizorium,“ vysvětluje František Bikár z tiskového oddělení Úřadu práce ČR s tím, že úřad z omezených peněz musel v první řadě proplatit již absolvované kurzy a z opatrnosti proto schvaloval jen minimum nových.

Jenže provizorium v dubnu skončilo a šetřit se má dál. „I po zbytek roku lze očekávat nižší celkový počet schválených rekvalifikací. A to s ohledem na nastavené zpřísňování,“ říká Bikár. Podle něj se má víc zkoumat, jestli je daná profese na trhu práce potřeba a jestli má dotyčný šanci, že se v ní reálně uplatní. To přitom posuzovaly úřady vždy, dokonce se nad žádostmi podle informací HN pokaždé schází komise, nerozhoduje jediný úředník. Teď je ovšem schvalování ještě přísnější. 

Své zkušenosti s tím mají i vzdělávací instituce, kam se uchazeči o práci hlásí na kurzy. „Letos k nám z úřadu ještě nikdo nepřišel, máme tam tři zájemce, kteří čekají na schválení,“ říká Pavlína Šoborová ze Střední školy stavební a dřevozpracující Ostrava-Zábřeh, kde rekvalifikují zájemce na zedníky, tesaře, instalatéry, topenáře a další řemeslné činnosti.

Ročně škola vzdělává 60 až 70 dospělých a touhle dobou už polovinu z nich mívala domluvených. „Dosud to fungovalo tak, že kdo měl zájem, rekvalifikaci mu umožnili. Teď chtějí přísliby, že je nějaká firma po absolvování kurzu zaměstná, nebo prohlášení, že začnou podnikat, že prostě ukončí evidenci,“ říká Šoborová. Nyní se školí jen hrstka samoplátců, dvouapůlměsíční kurz stojí kolem padesáti tisíc korun. 

„Schválení rekvalifikace se podařilo získat jen u dvou zájemců z dvaceti. A oba byli z Ústeckého kraje. Možná se zaměřují jen na zóny s vysokou nezaměstnaností,“ říká Martin Dospěl z Karnobat Trade, kde lidem nabízejí stát se profesionálním elektrikářem. Firma nemá s čím porovnávat, školit začala teprve letos. 

Větší přísnost zavedl úřad od Nového roku, i co se týká administrativy kolem docházky. „Na speciálním papírovém formuláři musíme podepisovat každou odučenou hodinu, je potřeba zdůvodňovat pozdní příchody a každý měsíc vše do pěti dní odeslat. Když někde chybí jeden podpis, hned volají, jestli dotyčný skutečně na kurz chodí,“ dodává Ivana Nechvátalová z Akademie řemesel Praha – Střední školy technické. Škola v desetiměsíčních rekvalifikačních kurzech vyučí 260 lidí ročně, z toho dvě třetiny přes úřad, letos ale prý bude tyto zájemce od září brát kvůli komplikovanému prokazování účasti jen doplňkově. 

Stát má pro letošek vyčleněno na rekvalifikace, poradenství a diagnostiku 650 milionů korun – zhruba 80 procent z toho jsou evropské peníze, zbytek spolufinancování. Čistě z národních peněz plánuje letos dát do rekvalifikací jen 10 milionů. Podle Dombrovského je chyba, že stát spoléhá na dotace a nefinancuje celoživotní vzdělávání víc ze svého. „V hospodářské strategii vlády je jednou z hlavních kapitol celoživotní vzdělávání. To se vrací na výkonu ekonomiky a na vyšších odvodech státu. Jenže tady naopak šlapeme na brzdu,“ kritizuje.

Zatímco u individuálních rekvalifikací stát avizuje pokles, u firemních školení naopak chystá nové projekty. Jak již přednedávnem informovaly HN, Úřad práce má od poloviny roku spustit novou vlnu dotací se spoluúčastí na vzdělávání pro firmy. Má na to připraveno 1,6 miliardy korun. 

S přispěním Markéty Hronové