Zákon musí uznat zvláštní postavení start-upů a pomoci Česku rozvinout byznysové talenty

Česká republika má vzdělanou populaci, silnou technickou tradici a výhodnou polohu v srdci Evropy. Data ale ukazují, že tam, kde máme předpoklady být na mezinárodním poli lídry, naopak zaostáváme – a výrazně. Analýza podpory startupového prostředí v Česku, kterou v září 2025 zveřejnilo ministerstvo práce a obchodu, ukazuje, že česká ekonomika generuje přibližně 167 start-upů na milion obyvatel. Průměr Evropské unie činí 201, Spojené státy dosahují 512 a Estonsko, země s pětinou naší populace, dokonce 843. Problém není v talentu. Je legislativní, institucionální a systémový.

Největšími brzdami rozvoje českého startupového ekosystému jsou nadměrné daňové zatížení a finanční náročnost podnikání, nepřiměřené administrativní náklady a regulatorní zátěž, což se negativně promítá do dostupnosti domácího i zahraničního kapitálu. Naše zkušenosti odpovídají dotazníkovému šetření provedenému pro účely analýzy MPO.

Daňové zatížení a finanční náročnost podnikání označilo za klíčový faktor brzdící start-upy 73 procent respondentů, administrativní zátěž a regulaci přes 65 procent a nedostatečný přístup ke kapitálu téměř 60 procent dotázaných. Funkční řešení vak nepřichází.

K pozitivní změně došlo alespoň tím, že od 1. ledna 2026 lze zaměstnancům za zvýhodněných daňových podmínek poskytovat kvalifikované zaměstnanecké opce ve smyslu § 6a zákona o daních z příjmů. Vedle daňového zvýhodnění v podobě odpuštění odvodů na sociální a zdravotní pojištění byl zakotven princip no tax before cash – ke zdanění dochází až v okamžiku, kdy zaměstnanec realizuje příjem, zásadně tedy až při exitu firmy.

Nový režim ovšem není dokonalý. Opce je nutné oceňovat a poskytovat za tržní hodnotu, jeden zaměstnanec může získat nejvýše pětiprocentní podíl na společnosti a především: režim se nevztahuje na kontraktory, přičemž právě tento model spolupráce v prostředí start-upů převažuje. Řada společností proto stále volí cestu takzvaných phantom shares, které podíly pouze ekonomicky suplují, zato ale poskytují velkou míru flexibility.

Tyto režimy však netvoří jeden zákonný celek. Další novelizace by je proto měla sjednotit do jednoho srozumitelného a flexibilního rámce, stanovit jasná a administrativně nenáročná pravidla oceňování a rozšířit okruh oprávněných osob o kontraktory.

Inspirace Španělskem

Přijetí startupového zákona aktivně prosazují Česká startupová asociace a zmocněnec pro start-upy Martin Jiránek. Ministerstvo představilo harmonogram, podle něhož by paragrafované znění mělo být k dispozici do léta 2026. Cíl je jasný: právně uchopit pojem start-up, na jeho základě zavést certifikaci a certifikovaným společnostem zpřístupnit cílený balík výhod v oblasti daní, pracovního práva a přístupu ke kapitálu.

Definice je klíčem. Má-li plnit současně roli vstupní brány i pojistky proti zneužití, musí splnit tři podmínky najednou: být věcně smysluplná, administrativně ověřitelná a těžko zneužitelná.

V právu se takové definice hledají těžko. Inspiraci ale není třeba hledat daleko – stačí se podívat do Španělska. Tamní zákon o podpoře rozvíjejících se inovativních podniků z roku 2022, v praxi označovaný jako Ley de Startups, staví na kombinaci objektivních parametrů (stáří společnosti, limit obratu a aktiv, nezávislost na mateřské společnosti, sídlo či skutečné centrum podnikání) a kvalitativního testu inovativnosti. Na jejich základě pak zavádí systém akreditace – status, který když společnost získá, musí průběžně potvrzovat, a který ztratí, jakmile přestane podmínky splňovat.

Už preambule španělského zákona otevřeně konstatuje, že start-upy se obtížně vejdou do tradičních rámců daňového, obchodního i pracovního práva, a že právě tento nesoulad má zákon řešit.

V naší právní kanceláři souhlasíme s Českou startupovou asociací, že potřebujeme funkční definici jako základ certifikace a certifikaci, která otevře dveře k uceleném​u balíku výhod. Nikoli dílčí sektorové nástroje, ale promyšlený přístup k jedné specifické formě podnikání, která funguje jinak než tradiční malý nebo střední byznys a vyžaduje jiné prostředí.

Čtyři nezbytné úkoly

Má-li zákon o start-upech opravdu fungovat, nemůže stát osamoceně. Musí být součástí širšího rámce. Ve veřejné debatě se přitom opakovaně objevují čtyři důležité oblasti.

1. Přístup ke kapitálu. Česko dosud postrádá daňové pobídky pro early-stage investory, srovnatelné například s britskými schématy EIS a SEIS. Druhé nabízí daňovou úlevu ve výši 50 procent investované částky, první úlevu 30procentní. Nejde o fiskální experiment. Jde o desetiletími prověřené nástroje, které anglosaský systém standardně používá a bez nichž by řada prvních investičních kol neproběhla. Zavedení obdobného mechanismu u nás je namístě a jeho načasování je právě teď vhodné.

2. Talenty a víza. CzechStartups a CzechInvest provozují programy vízové podpory pro start-upy s deklarovaně kratší dobou vyřízení. Jejich potenciál ale zůstává z velké části nevyužitý – ať už kvůli nízké informovanosti, nebo přetrvávající nepředvídatelnosti procesů. Zákon, který definuje start-up a přiznává mu certifikaci, by se měl stát i základem pro zjednodušené vízové řízení pro klíčový personál.

3. Spolupráce s OSVČ. Analýza MPO přiznává, že start-upy ve velké míře spolupracují s OSVČ – pro flexibilitu i nižší náklady – a narážejí na právní nejistotu spojenou s rizikem upadnutí do švarcsystému. Legislativní řešení přitom nemusí znamenat legalizaci obcházení pracovního práva. Znamená vytvořit jasný a předvídatelný právní rámec pro model, který je ve startupovém ekosystému přirozenou formou spolupráce.

4. Náročnost správy firem. Požadavky na formalizované notářské zápisy, úředně ověřené podpisy a apostily představují významnou překážku pro běžný chod společností, vstup investorů i příliv zahraničního kapitálu. Upisování akcií, převody podílů, změny společenských smluv a stanov či zvyšování základního kapitálu – to vše dnes vyžaduje formální úkony, které komplikují vztahy se zahraničními společníky a akcionáři a prodlužují transakce. Toto vše by mělo být v maximální možné míře liberalizováno upuštěním od formálních procesů, které nereflektují aktuální způsoby správy společností, využívání elektronických prostředků komunikace a kontraktace. Příležitost v tomto směru nabízí i aktuálně projednávaná iniciativa EU-INC a obecnější snahy o zjednodušení startupového prostředí na úrovni Evropské unie.

Startupový zákon má šanci stát se skutečně funkčním nástrojem – takovým, který právně uchopí start-up jako zvláštní kategorii podnikání, přizná mu zákonný status a otevře mu přístup ke konkrétním výhodám mimo jiné v oblasti daní a pracovního práva. Nástrojem, který českým start-upům reálně sníží náklady a ulehčí život.

Autor je Managing Partner v advokátní kanceláři attorney-at-law