Pomůže umělá inteligence tam, kde občas naráží zdravý selský rozum?

A povede se nám jednou lépe „domluvit“ s algoritmem než s bankéřem? Typický, a přitom překvapivý příklad z praxe: manželé mají více než dvacet let společný účet, vedený na manžela. Zpočátku na něj směřují mzdy obou. Později manžel začne podnikat a otevře si další účet, zatímco na původní účet nadále přichází mzda manželky – dlouhodobě ve výrazně nadprůměrné výši. Ve chvíli, kdy manželka žádá o úvěr, však naráží. Důvod? Banka požaduje výpisy z účtu, na který chodí její mzda. Protože účet není veden na její jméno, žádost zamítá. Nepomáhá ani žádost o výjimku s návrhem na doložení daňového přiznání, potvrzení zaměstnavatele, že mzda je na daný účet zasílána po celou dobu dvaceti let a že tedy její tzv. bonita je nadprůměrná. Odpověď banky zní černé na bílém: „Není zcela jasné, že se jedná o váš příjem.“ Po dvaceti letech stabilní historie... Pozoruhodné přitom je, že obdobně by postupovala i další oslovená banka... Naštěstí ale existují i instituce, které si vystačí s potvrzením zaměstnavatele – a díky nadprůměrné výši mzdy nabídnou nadstandardní podmínky. O to více pak působí rozpačitě přístup původní, dnes již bývalé, domovské banky. Rozdílnost přístupů ukazuje, že problém nespočívá nutně v nedostatku dat, ale spíše ve způsobu jejich interpretace. Právě zde se nabízí otázka, co může přinést širší využití umělé inteligence: větší konzistenci, rychlost i schopnost pracovat s kontextem. Jinými slovy: ne vždy jde o to mít více informací. Někdy stačí lépe porozumět těm, které už máme. A občas i tomu, co je zjevné.