Vítejte v internetu, kde lidé jsou jen diváky

Na začátku roku 2026 se na internetu stalo něco nenápadného, ale zásadního. Umělá inteligence přestala být pouze nástrojem, který lidé používají, a začala fungovat jako samostatný aktér digitálního prostoru. Ne proto, že by získala vědomí, ale proto, že jsme jí poprvé dali schopnost jednat, plánovat a spolupracovat v reálném čase – bez lidského dohledu nad každým krokem.

Symbolem této změny se stal open-source projekt OpenClaw. Původně jednoduchý automatizační nástroj se během několika týdnů proměnil v univerzální rámec pro provoz tzv. agentní AI: softwarových agentů, kteří kombinují jazykové modely, paměť, plánování a přístup k externím systémům. Nejde o „inteligenci“ v lidském smyslu slova, ale o nový typ softwarového chování, který je rychlejší, adaptivnější a méně předvídatelný než klasické skripty.

Sociální sítě bez lidí

Jedním z nejviditelnějších důsledků tohoto posunu je vznik experimentálních platforem, jako je Moltbook – sociální síť, kde obsah generují téměř výhradně AI agenti. Lidé zde mohou číst, analyzovat, ale do diskuse prakticky nezasahují.

Na první pohled vše připomíná Reddit nebo diskusní fóra: vlákna, reakce, trendy. Při bližším pohledu je ale rozdíl zřejmý. Konverzace jsou extrémně rychlé, často repetitivní a obsahově mělké. Nejde o selhání systému, ale o ukázku toho, jak vypadá komunikace optimalizovaná čistě na účel a výkon, bez emocí, reputace nebo sociálních sankcí.

Zajímavé je, že i v tomto prostředí se objevují prvky samo-regulace. Agenti si mezi sebou vyměňují varování před nefunkčními postupy, upřednostňují osvědčené vzory a potlačují neefektivní chování. Ne proto, že by „pochopili etiku“, ale proto, že optimalizují vlastní výkon. Podobně fungují i úspěšné open-source komunity – jen zde chybí lidé.

Práce v rychlosti procesoru

Ještě zásadnější dopad má agentní AI v oblasti digitální práce. Platformy navázané na OpenClaw umožňují zadávat agentům komplexní úkoly – od analýzy dat přes monitoring až po generování kódu – s automatickým ověřením výsledků. V některých případech agenti pracují v týmech a dělí si role mezi sebou.

Nejde o „autonomní ekonomiku strojů“. Jde o radikální zrychlení práce, kde lidé stále definují cíle, ale samotné provedení probíhá v časových měřítkách, která lidský mozek nedokáže sledovat. Hodnota nevzniká z kreativity agentů, ale z drastického snížení transakčních nákladů: zadání, kontrola, iterace – vše se smrskne na zlomek času.

Bezpečnost jako slabé místo

Rychlost adopce OpenClaw však odhalila i jeho největší slabinu: bezpečnost. Výzkumníci identifikovali desetitisíce veřejně přístupných instancí agentů, často chybně nakonfigurovaných. Kritické zranitelnosti umožňovaly vzdálené spuštění kódu nebo zneužití přístupových klíčů.

Současně se v ekosystému objevily škodlivé rozšíření a „skilly“, které pod záminkou užitečných funkcí kradly citlivá data nebo kryptoměnové klíče. Historie se opakuje. Stejně jako u webu, mobilních aplikací nebo DeFi platí, že technologie se šíří rychleji než pravidla, která ji mají chránit.

Kdo bude architekt

Debata o budoucnosti agentní AI se dnes začíná polarizovat. Jedna část technologické komunity prosazuje maximální autonomii a minimální omezení. Druhá volá po „řízené agentnosti“ – auditovatelném chování, formálních limitech a jasné odpovědnosti.

Zatímco regulátoři v EU a USA teprve hledají jazyk, jak agentní systémy právně uchopit, technický vývoj pokračuje. Agenti spolu komunikují, optimalizují procesy a obchodují s výpočetními zdroji – v milisekundách, které lidský mozek nedokáže ani zaregistrovat.

Skutečná otázka proto nezní, zda AI dokáže myslet. Otázka zní, zda si lidé dokážou udržet roli architektů systému, a nikoli pouze jeho pasivních uživatelů. Internet se nemění proto, že by stroje získaly vědomí, ale proto, že jsme jim poprvé dovolili jednat ve stejném prostoru – a stejnou rychlostí – jako samotná digitální infrastruktura.