Nejdřív Ukrajina, teď Grónsko. Z Evropy se stává obležená pevnost, politici mají pádný důvod přestat se bát tvrdší akce

Místo aby evropští politici na prvním místě řešili, jak čelit potenciálnímu ruskému nebezpečí, posílají vojáky na mimořádné cvičení do Grónska. Je to jedno z opatření, která mají zvýšit cenu ostrova v očích amerického prezidenta Donalda Trumpa, který chce toto území svého dánského spojence připojit k Americe – třeba i silou.

Jak už to v posledních letech bývá, Evropané zase jen reagují na podnět zvenčí, ze světa, který se čím dál víc stává nepřátelským a nevraživým vůči hodnotám liberální demokracie, které ztělesňuje Evropská unie. Její lídři – a tím nemyslíme jen Evropskou komisi, ale vládní politiky všech členských zemí – se bojí nebo nejsou ochotni či schopni přijmout fakt, že ve světě nové geopolitiky se víc než hodnoty a snaha o kompromis nyní cení přetlačování silou.

Ta může mít různou podobu, od rétorické (Trump vyhrožující) přes vojenskou (ruská invaze na Ukrajinu) po ekonomickou (čínská dominance v elektromobilech či solárech). To nejdůležitější ale je politická vůle tuto sílu opravdu použít v praxi.

Případ Grónska je jen dokladem závěru, k němuž podle nového globálního průzkumu think-tanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy (ECFR) došla – na rozdíl od politiků – evropská veřejnost: Evropa se už nemůže spoléhat na Spojené státy jako na spojence.

Jenže Evropané v tomto novém světě hledají, ke komu či k čemu by se upnuli, protože nevidí Evropskou unii jako mocnost. Nemají důvěru v to, že unie by mohla nahradit onu sílu, kterou pro obranu a bezpečnost Evropy dosud poskytovaly Spojené státy.

Je jasné, že evropští politici nemohou takovému pesimismu veřejně podlehnout, to by v ně jejich voliči ztratili důvěru. Potřebují ale být aktivnější, ne pořád jen reagovat na události v okolí. Svazuje je obava z nástupu populistů a radikálních nacionalistů, které často podporuje jak (otevřeně) Trumpova administrativa, tak (v pozadí) ruská propaganda.

I když je situace v každé evropské zemi trochu jiná, průzkum ECFR naznačuje, že politici mohou být odvážnější. Evropané jsou sice v pohledu na geopolitické výzvy dnešní doby podle globálně sesbíraných dat nejpesimističtější, ale právě ztráta iluzí je vede k tomu, že podporují vyšší výdaje na zbrojení nebo zavádění nějaké formy vojenské služby. Při troše zjednodušení by se dalo říct, že veřejnost chce, aby EU byla silnější geopolitický aktér, ale politici se toho bojí, protože je překřičí agresivnější menšina.

Unie se potřebuje naučit dávat najevo svoji sílu a být odvážnější v rozhodnutích a činech, kterými by měla doprovázet často halasná, ale nenaplněná prohlášení svých politiků. Mohla by to zkusit například na Ukrajině, kde stejně už dávno platí na její obranu víc než Spojené státy a Kyjev vidí v Evropě pevnějšího spojence než v Americe. Jedním z výsledků je (opět podle průzkumu ECFR), že Rusové vnímají Evropu hlavně jako nepřítele, zatímco Ameriku už tolik ne.

Při pohledu na mapu to vypadá, že na východě válka na Ukrajině, na západě spor o Grónsko a na jihu nestabilní Afrika dlouhodobě přispějí k tomu, že z Evropy se možná stane obležená pevnost, která buď podlehne a ostatní okolo si ji rozkouskují, nebo se naopak semkne a začne se bránit. V tom druhém by se mohla inspirovat Ukrajinou, kde nejprve ruský útok na Donbas a Krym v roce 2014 a potom invaze v roce 2022 zásadně přispěly ke sjednocení a dotváření ukrajinské identity a pocitu sounáležitosti.

Trumpova Amerika a Putinovo Rusko mezitím budou dělat všechno pro to, aby tuhle vznikající evropskou jednotu rozdrolily, zatímco Čína bude jako dosud trpělivě čekat v pozadí, aby se přiživila na tom, co z toho bude. Ne nadarmo analytici z ECFR došli na základě dat z globálního průzkumu k závěru, že Trump se během svého prvního roku druhého mandátu ze všeho nejvíc přičinil o to, aby se v duchu svého hesla MAGA velkou opět stala nikoli Amerika, ale právě Čína.