Innovation mindset – fráze, která mnohé slibuje a nic neříká

Kdysi se ve firmách říkalo, že „lidé jsou to nejcennější, co máme“. Dnes už „frčí“ jiná věc – mindset neboli nastavení mysli. A nejlépe innovation mindset. Jen málokterý pojem posledních let se stal tak silnou korporátní mantrou jako tenhle. Objevuje se ve firemních prezentacích, na školeních, na HR konferencích, v motivačních e‑mailech i na plakátech u kávovaru. Znamená prý myšlení podporující kreativitu, otevřenost, agilitu a odvahu k experimentování.

Zní to krásně. Tedy alespoň dokud se nepokusíte zjistit, co „nastavení mysli, jež nese inovace“ znamená ve skutečnosti. A sice že mindset se nenosí v hlavě, ale visí na nástěnce.

Mindset jako lifestyle doplněk

Stejně jako dřív měl každý „vizi a poslání“, dnes má „mindset statement“. A protože se kreativita nejlépe pěstuje shora, vedení obvykle vydá dokument, který přesně stanoví, jak má zaměstnanec otevřeně přemýšlet. Innovation mindset se tak často mění v podivný paradox. Je to nařízení být myšlenkově svobodný. V praxi to vypadá třeba takto: Musíš být kreativní – podle přiloženého návodu. Neboj se chyb – pokud to nebude mít dopad na KPI. Přemýšlej jinak – ale v souladu se schváleným rozpočtem. Je to, jako kdyby vám někdo nařídil, abyste byli spontánní, a to v pátek mezi 14:00 a 15:30, a nejlépe v PowerPointu.

Samotná idea innovation mindsetu nevznikla ve zlém. Vyšla z psychologického výzkumu o takzvaném growth mindsetu – přesvědčení, že schopnosti nejsou dané, ale dají se rozvíjet učením, úsilím a zpětnou vazbou. Myšlenka, že lidé i organizace se mohou měnit, pokud dostanou prostor pro učení se z chyb, byla svého času skutečně osvěžující. Když však přešla do korporátního ekosystému, stalo se, co se s dobrými idejemi často stává: ztratila hloubku a získala logo. Místo trpělivého rozvoje schopností se o nastavení mysli začalo mluvit jako o něčem, co lze rychle implementovat, nejlépe formou školení, plakátu a motivačního sloganu. Z víry v rozvoj se stal povinný optimismus a z jemné myšlenky o učení se z chyb vzniklo korporátní zaklínadlo, které se používá, když reálné inovace chybí.

Anglické slovní spojení je na to vhodné. Je dostatečně vágní, aby bylo těžké ho zpochybnit, a dostatečně motivační, aby se dalo prodávat. Jeho skrytá výhoda spočívá v tom, že každá firma dnes tvrdí, že inovuje. A když se inovace nedaří, je to přece tím, že zaměstnanci „ještě nemají ten správný mindset“. Jinými slovy – chyba není v systému, ale v lidech.

Inovace podle manuálu

Základní potíž je pochopitelně v tom, že inovace se nedá přikázat. Nachází se někde mezi kulturou, bezpečím a zvědavostí. Tedy přesně těmi věcmi, které se špatně měří a ještě hůř reportují do kvartálních výsledků. A tak se hledá zkratka – zavede se trénink innovation mindsetu.

Workshop trvá čtyři hodiny, obsahuje prezentaci s fotkami lidí u lepicích papírků a zakončuje se skupinovou fotkou s nápisem Think Different – Together! Po návratu k počítačům se všichni zase ponoří do tabulek, procesů a schvalovacích smyček. A vedení může spokojeně oznámit, že kultura inovací byla nastartována.

Jenže opravdový innovation mindset nevzniká ve školicí místnosti. Vzniká v prostředí, kde je dovoleno klást nepříjemné otázky. Kde se chyba nebere jako hrozba, ale jako zdroj poznání. Kde se šéf nebojí říct „nevím“. Jinými slovy – v prostředí, které se ve firemních prezentacích často vyskytuje jen jako ilustrace.

Korunou celé frazeologie pak je, když se innovation mindset přetaví do hodnoticích tabulek. Manažeři u zaměstnanců hodnotí úroveň inovačního myšlení. Ale jak se to pozná? Podle počtu nápadů? Podle míry souhlasu na brainstormingu? Nebo podle toho, jak nadšeně člověk přikyvuje při slově hackathon?

Zkušenější zaměstnanci rychle pochopí, že ideální innovation mindset znamená tvářit se inovativně, ale ne tolik, aby to ohrozilo existující strukturu. Skutečná inovace je totiž nepředvídatelná, riskantní a často i nekomfortní. To se ale do hodnoticí tabulky nevejde, protože by to bylo příliš inovativní.

Pokud by přesto oddělení HR na zavedení innovation mindsetu trvalo, mohlo by začít experimentem: zrušit všechna školení o inovacích a místo toho povolit lidem mluvit o tom, co se ve firmě opravdu děje. To by byla teprve revoluce. A možná i první skutečná inovace. Protože opravdová inovace nezačíná tam, kde visí plakát s heslem Be Innovative!, ale tam, kde někdo potichu řekne: „Takhle to možná nefunguje.“