Ani Putin, ani Trump. Osud Ukrajiny má do značné míry v rukách Evropská unie

Pokud se budou Ukrajinci bránit ruské agresi ještě v polovině června příštího roku, bude to znamenat dvě věci: ruská válka na Ukrajině se zapíše do dějin jako konflikt delší než první světová válka a Kyjev dostal masivní podporu z Evropy, ať už ve formě peněz či zbraní.

Předvídat vývoj války je krajně obtížná disciplína, zejména v situaci, kdy často silácká vyjádření evropských politiků nejsou doprovázena odpovídajícími činy. Hlavní problém Evropy v případě ruské agrese je, že nemá plán, jak válku ukončit, a co by mělo být realistickým výsledkem. Navrácení Ukrajiny do hranic z roku 1991 – ač by to bylo to nejlepší řešení z pohledu evropské bezpečnosti – takovým realistickým výsledkem není. I tato nejednoznačnost přispívá k tomu, že ruský prezident Vladimir Putin nemá potřebu jednat o ukončení války.

V době uzávěrky tohoto textu nebylo jasné, zda Evropská unie přesvědčí Belgii, aby podpořila půjčku Ukrajině pomocí zmrazených ruských aktiv na svém území. Uvolnění 140 miliard eur jako záruky pro válečnou půjčku bylo nejsilnější evropskou kartou na podporu Kyjeva.

Zároveň nebylo jasné, zda mají nějakou naději na úspěch americká mírová jednání, protože Kreml trval na svých maximalistických požadavcích. V polovině prosince připravovaly ukrajinská a evropská strana upravený návrh z listopadu, kterým Washington a Moskva Evropu zaskočily. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ustoupil v jednom zásadním bodě: že Ukrajina nebude usilovat o členství v NATO. Ale ani to nemusí Putinovi stačit.

Nástroje jsou, schází odvaha

Od návratu Trumpa do Bílého domu je ale jasné, že ruská agrese je hlavně evropský problém. Lze očekávat, že v průběhu příštího roku ztratí Trump i většina Američanů o dění na Ukrajině zájem. Jejich pozornost budou čím dál víc poutat volby do Kongresu a Senátu. V nich se ukáže, zda Trump dokáže vybrat zatáčku spojenou s ekonomickými potížemi, k nimž v Americe přispívají jeho cla.

Osud konfliktu tak v mnohem větší míře budou mít v rukou Evropané. Na nich bude záležet, zda v ukrajinském rozpočtu dojdou v dubnu peníze, jak to vypadalo na konci listopadu. Na Evropanech bude také záležet, zda na ruskou ekonomiku opravdu dopadnou sankce, či zda se bude nadále dařit takzvané stínové flotile vyvážet ropu přes Baltské moře, čímž Rusko získává zhruba třetinu svých nákladů na vedení války. Evropané mají nástroje k tomu, jak pohyb těchto lodí omezit, ale v jejich použití jim brání obava z ruské odplaty.

Kodaňská smlouva, která umožňuje lodím používat Dánskou úžinu, je z roku 1857. Je možné, že rok 2026 přinese nějaké nové řešení ohledně toho, jak vynucovat na lodích, které tudy proplouvají, aby měly odpovídající pojistky a byly v dobrém technickém stavu. Radikální nápad, aby všechny země kolem Baltského moře vyjma Ruska uzavřely smlouvu novou, která by ruským lodím sebrala možnosti úžinou proplout, se objevil, ale jen v akademické diskusi.

Naopak Moskva celou Evropu udržuje dlouhodobě v napětí pomocí různých diverzních akcí, jako byl pokus vykolejit polské vlaky v listopadu, nebo provokacemi typu „objevení“ se neznámých dronů nad evropskými letišti.

Týdeník Economist ve své předpovědi pro rok 2026 tvrdí, že Putin bude pokračovat v boji, protože je přesvědčen, že čas je na jeho straně a že se „něco“ stane – buď jeho generálové vymyslí něco, co válku rozhodne, nebo Ukrajině dojdou vojáci, nebo někdo svrhne Zelenského, který je pod tlakem obřího korupčního skandálu. Právě kvůli tomuto Putinovu přesvědčení je důležité, aby si Evropa dala jasný cíl, jak bude Ukrajině dlouhodobě pomáhat a k jakému realistickému výsledku válku může dovést.

Co Rusové ještě vydrží?

Oči západních analytiků tak budou upřené na stav ruské ekonomiky, která více než Trumpův osobní šarm nebo silná slova evropských lídrů může přimět Vladimira Putina změnit názor na průběh „speciální vojenské operace“. Během podzimu přicházely zprávy o tom, že Rusku docházejí vojáci, protože chybí peníze na výplaty, a tak bude možná nutné vyhlásit skutečnou mobilizaci. Odhaduje se, že Rusko od začátku invaze ztratilo přes 1,1 milionu vojáků, tedy mrtvých i zraněných.

Západní analytici zase tvrdili, že Moskva nenasazuje na ukrajinském bojišti všechno, co vyrobí, a připravuje se na potenciální útok na Severoatlantickou alianci v době po uzavření případné mírové dohody na Ukrajině. „Rusové se připravují na den po skončení války na Ukrajině. Od zpravodajských služeb víme, jaký je počet tanků, které ročně vyrábějí, počet balistických raket a řízených střel, které nepoužívají na Ukrajinu, ale dávají do zásob,“ tvrdí třeba Carlo Masala, profesor Univerzity bundeswehru v Mnichově. „Budoucí ruská armáda bude mít 1,5 milionu mužů a bude silnější, než měli Rusové, když vtrhli na Ukrajinu.“

Tato tvrzení jdou ale možná trochu do protikladu k odhadům expertů o skutečném stavu ruské ekonomiky, která – na rozdíl od evropské – přepnula na válečnou výrobu. Navenek tak vypadá, že je „válečně stabilizovaná, nikoli zdravá“. Ke konci letošního roku to vypadá na zpomalení růstu. Ve třetím čtvrtletí v meziročním srovnání vzrostla jen o 0,6 procenta, přičemž za celý rok by měla vykázat jednoprocentní růst.

Rusko kvůli sankcím, silnému rublu a nižším cenám ropy přišlo o značnou část příjmů. V listopadu se podle některých odhadů čekalo, že příjem z vývozu ropy a plynu bude o 35 procent nižší než v listopadu 2024. Lidí je na pracovním trhu málo a firmy jsou pod tlakem rostoucích mezd.

Podíl vojenských výdajů na HDP v roce 2025 se odhadoval na 7,2 procenta HDP. Výdaje na armádu a celkově na národní bezpečnost tvořily podle odhadů 32,5 až 40 procent ruského státního rozpočtu. Pro rok 2026 by vojenské výdaje měly zůstat podle odhadů různých západních think‑tanků podobné.

Ruskou ekonomiku čeká v roce 2026 růst kolem jednoho procenta s rizikem růstu sociálního napětí. Kupříkladu think‑tank NEST Centre prominentního ruského emigranta a miliardáře Michaila Chodorkovského předpokládá pokračování vysokých válečných výdajů, což povede k podfinancování a škrtům v sociálních službách, infrastruktuře a nevojenských sektorech. Rostoucí nerovnost a stagnace mezd ve veřejném sektoru zhoršují sociální napětí, domnívají se Chodorkovského analytici.

Na pozadí takových předpovědí už několik let diskutují západní komentátoři o tom, jak nízko je práh sociální a ekonomické bolesti, který jsou Rusové ochotni snášet, aniž by to vyvolalo jejich odpor vůči vládci. Rok 2026 tento práh zřejmě posune ještě níž.

Zelenskyj v kleštích

Podobně západní analytiky udivují svojí výdrží Ukrajinci, kteří bojují o přežití státu, národa a jeho kultury.

Ukrajinská armáda s čím dál většími těžkostmi bránila v posledních měsících ruskému postupu na Donbase nebo v Záporoží. Ojedinělý úspěch přinesl útok v Kupjansku. Dokud bude mít Kreml pocit, že silou získá víc než jednáními, bude kolem diplomatických pokusů tancovat a oddalovat je. Pro situaci na Ukrajině bude kromě stavu frontové linie důležitá i domácí politická situace, která se otřásla v základech odhaleními o korupci kolem státní energetické firmy Enerhoatom. Klíčovou postavou této aféry je bývalý byznysový partner prezidenta Volodymyra Zelenského Timur Mindič, který uprchl do zahraničí. Není vůbec vyloučeno, že protikorupční orgány, které podporují západní partneři Kyjeva, budou v dalších odhaleních pokračovat.

Ukrajina má tak před sebou nejtěžší zimu od začátku války. Její zvládnutí bude složité, protože Rusko cíleně poničilo energetickou infrastrukturu a častými útoky na civilní cíle se dále snaží podlomit morálku společnosti.

Nominálně letos ukrajinská ekonomika rostla o dvě až tři a půl procenta, ale státní rozpočet je závislý na pomoci ze zahraničí. Ukrajinské zdroje z ekonomického pohledu vidí rok 2026 poměrně optimisticky s růstem HDP nad dvě procenta, i když je samozřejmě závislý na vývoji války a pokračování masivní zahraniční pomoci. A ukrajinská finanční skupina Dragon Capital dokonce odhaduje, že pokud by se na začátku roku podařilo uzavřít příměří, tak očekávaná rekonstrukce země přinese růst až pět procent.

Ale tím se kruhem dostáváme k nejistotě zmíněné na začátku: klíčem k vývoji na Ukrajině a v Rusku v roce 2026 je pokračování nebo konec války, obojí s mnoha nejistými proměnnými.