Od prvního dne úplně vypnete, protože návrat je moc daleko. Šéfové Air Bank a Boltu popisují zkušenost s měsíčním volnem

Může si výkonný ředitel dovolit na několik týdnů opustit firmu? Statistiky ukazují, že delší dovolené v top managementu jsou v Česku zatím spíše výjimečné. V souvislosti s narůstající psychickou nepohodou a rizikem vyhoření zaměstnanců ale už první tuzemské podniky benefit měsíčního placeného volna zavádí. A některé ho dokonce dávají jako povinný. Příkladem se v tom přitom snaží jít sami nejvyšší šéfové. Dva z nich pro HN popisují svou zkušenost s dlouhým odpojením se od firem při výkonu vrcholové pozice.

Nepřetržité čtyřtýdenní placené volno v posledním roce zavedly všechny firmy vlastněné skupinou PPF v rámci programu zvaného Recharge. Nárok na něj má každý zaměstnanec po pěti odpracovaných letech ve skupině. Poté mu začne běžet dvouroční lhůta, během které si volno dokonce vybrat musí. A klidně si k němu může přidat i další dny placené dovolené, co mu na ten rok zbývají. 

„Je podmínkou, aby si zaměstnanci to volno vybrali v celku. Proč? Protože ačkoli máme skoro šest týdnů dovolené, což se zdá hodně, dnešní doba těm nejvíce exponovaným lidem nedopřeje skutečného oddechu, a oni tak nemají prostor na skutečnou regeneraci. Ale pracovní i životní tempo dneska je tak vysoké, že člověk postupně baterky vyčerpává a krátkodobými dovolenými se jen tak dobít nedají,“ popisuje generální ředitel Air Bank Michal Strcula.

Ten dlouhé volno sám absolvoval letos v létě. Po více než pět týdnů trávil čas jen s manželkou a dvěma dětmi. „Všichni dost sportujeme, a ačkoliv jsme zvyklí spolu trávit hodně času, hledáme jej čím dál obtížněji, a ne vždycky všichni čtyři pohromadě,“ popisuje. Zažil tak nejdelší dovolenou od začátku své dvacetileté kariéry v bankovním sektoru, v rámci které už přes 11 let vede Air Bank.

Většinu času strávil v horách a sportem. „A já osobně jsem měl ještě dostatek času projet si na silničním kole některé ikonické alpské kopce. Silniční cyklistika je hodně časově náročná a za běžného rodinného a pracovního provozu bych na to nikdy nenašel tolik prostoru,“ říká Strcula.

Faktury za mě nikdo neschválí

Právě to, jaká bude náplň několikatýdenního volna, bylo před odjezdem pro Strculu tou hlavní starostí. Co se týče předání firmy na dobu své nepřítomnosti, totiž obavy neměl. „Lidé u nás, a tudíž firma samotná rozhodně dokáže měsíc provozně fungovat zcela nezávisle na mně jako na CEO. Každý ví, jaká je jeho role a na čem je třeba pracovat. Konkrétní zástup jsem nemusel jmenovat, snad s výjimkou schvalování faktur v systému,“ říká s nadsázkou.

Nebylo pro něj tudíž ani příliš náročné ihned na začátku dovolené skutečně vypnout. Podle psychologů obecně platí, že jsou lidé přibližně první tři dny volna myšlenkami ještě v práci. A až pak se jim zpravidla daří odpojit, přičemž stres z návratu se poté opět objevuje až ke konci pobytu. A to se díky čtyřtýdenní délce volna podle Strculy nedostavilo. „Od prvního dne jsem začal odpočívat. Protože se prostě nezabýváte tím, kdy a za jakých okolností se zase budete vracet. Na to je to moc daleko,“ popisuje.

Na práci jako takovou přesto v průběhu dlouhého volna tak trochu myslel. Úplně se neodpojil od mailu, který pravidelně kontroloval. „Byly tam malé drobnosti, které by se ale beze mě i tak obešly. Spíš to bylo tím, že se na mě obrátil někdo, kdo nevěděl, že jsem pryč. Množství nových e-mailů se s každým týdnem mé nepřítomnosti zmenšovalo a zmenšovalo,“ popisuje s tím, že si alespoň dělal pravidelnou „čistku inboxu“, při níž si třídil došlé zprávy a ponechal si ve schránce jen ty, kterým se plánoval věnovat po návratu.

Přesto se mu ale bez každodenního ruchu a nutnosti pořád něco plánovat dařilo během volna vypnout a nahlížet na svou práci trochu jinak. „Snáz se přemýšlí o koncepčnějších věcech a vizích do budoucna,“ popisuje. A ačkoli podle svých slov nedošel k žádnému „osvícení“ z hlediska toho, jak dále vést firmu, vidí velký přínos v tom, že si skutečně odpočinul.

„Z osobního hlediska jsem se skvěle zregeneroval, jak fyzicky, tak mentálně. A z toho stále ještě čerpám. Obnovila se mi hodně energie a tím ještě větší chuť do práce. Vstávám teď daleko čerstvější, efektivita práce je lepší a obecně se mi daleko lépe funguje,“ dodává.

Notebook nechávám doma

Pravidelné delší volno si jednou do roka dopřává například i Josef Rückl, který je generálním manažerem dopravce Bolt pro Českou republiku. „Mám zkušenost, že mi trvá zhruba týden, než dokážu úplně vypnout a přestat myslet na práci,“ říká. Bolt nabízí svým zaměstnancům delší volno za podobných podmínek jako skupina PPF – čtyři placené týdny po pěti letech práce. Z tuzemska benefit zatím využilo devět lidí, asi 10 procent českého týmu této estonské firmy.

Letos v létě si Rückl vybral doposud nejdelší volno za svou kariéru, a to čtyři týdny, které z velké části strávil cestováním po Andalusii. A snažil se odpojit, co nejvíce to šlo. „Vždy na dovolené vypínám notifikace a notebook nechávám doma. Na telefonu jsem ale k dispozici, takže v případě urgentní situace se mi kolegové mohou dovolat,“ přibližuje.

Firma jako taková je podle něj dobře nastavená na to, aby pár týdnů bez generálního manažera dobře fungovala. „Benefit využívali i moji předchůdci. Dlouhodobě se snažíme držet firemní kulturu, kde mají jednotliví manažeři vysokou míru autonomie,“ říká s tím, že hlavní je si delší volno naplánovat s dostatečným předstihem řádově měsíců dopředu. „Aby s tím mohli ostatní počítat. Pro část kolegů to totiž znamená, že si v té době sami nemohou brát dovolenou,“ popisuje Rückl.

Po návratu jsou pak z jeho zkušenosti zásadní první dva až tři dny. „Samozřejmě chvíli trvá, než člověk naskočí zpět do pracovního procesu, ale není to nic dramatického,“ dodává.

Volno, co se nedá odmítnout

I po vlastní zkušenosti si šéfové stojí za tím, že je tato forma lepší než v některých firmách rozšířená neomezená dovolená, která zaměstnanci umožňuje vzít si teoreticky libovolný počet volných placených dní. Zkušenosti části z podniků ale ukázaly, že je to princip, který funguje jen na papíře a jen v určitém nastavení celé firmy. Nahrává totiž v některých případech prospěchářům, kteří si vybírají více dní na úkor poctivějších zaměstnanců.

„Myslím si, že ve firmě o stovkách zaměstnanců to dobře fungovat nemůže,“ říká Strcula s tím, že jím vyzkoušený benefit zavedený ve skupině PPF dává všem podmínky stejné. A nikdo se nemusí cítit vůči kolegům provinile. „Zkonstruovali jsme to tak, aby to bylo v podstatě něco, co se nedá odmítnout. A zatím jsme se nesetkali s tím, že by někdo volno nechtěl.“

A odezva zaměstnanců je pozitivní. „Lidé se vracejí s tím, že opravdu od prvního dne fungovali jinak. Vnímají to jako něco mimořádného i z hlediska přístupu nás jako zaměstnavatele k nim. Většině to umožnilo věnovat se něčemu, co dlouho odkládali nebo o čem i snili. Od cestování přes rekonstrukce domova po rozvoj nějakých dovedností,“ říká Strcula. „Vrací se s novou energií a často i novým pohledem na práci,“ souhlasí personální ředitelka Boltu pro Česko a Slovensko Kristína Caille.

Jako vhodnou prevenci vyhoření hodnotí delší úplné odpojení od své práce i odborníci. „Když jsem dříve pracoval s americkými klienty, mívali takové ty klasické sabatikly, kde po sedmi letech ve firmě vyjeli dělat i na rok třeba do hospicu v Thajsku. A bylo to skvělé,“ říká například psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rektor, který se dlouhodobě věnuje péči o duševní zdraví ve firmách. V tuzemsku vnímá celkový posun – zaměstnavatelé si z jeho zkušenosti stále častěji uvědomují, že pokud budou dbát o psychiku pracovníků, budou pracovat lépe a produktivněji.