Kdy přijdou levnější energie a jak do nich může zasáhnout stát i emisní povolenky, vysvětluje šéf společnosti epet

Nechuť měnit dodavatele energie je v Česku stále výrazná. Ročně ke změně přistoupí jen asi 15 procent domácností a tento podíl se dlouhodobě prakticky nemění, i když rozdíly mezi nabídkami mohou dosahovat až deseti procent. „Koncový spotřebitel je konzervativní a dodavatelé sází na reklamu, cashbacky a různé retenční programy, aby si zákazníky udrželi,“ vysvětluje generální ředitel energetické společnosti epet Petr Švec. U firemních zákazníků je setrvačnost ještě výraznější.

Dalším faktorem jsou chystané emisní povolenky pro domácnosti ETS2, které mají od roku 2027 ovlivnit cenu plynu. V první fázi by mohlo podle Švece dojít k zdražení zhruba o pětinu. Přechod na jiné zdroje vytápění však nebude jednoduchý. Nastupující vláda chce navíc do cen energií sáhnout, například snížením regulované části ceny. Domácnosti by v takovém případě nic nenutilo k přechodu z fosilních paliv, mezi něž zemní plyn patří, na čistší zdroje vytápění.

Ceny energií sice oproti vrcholu energetické krize klesly, stále jsou ale výrazně vyšší než před pandemií. Dá se ještě čekat další pokles?

Velkoobchodní ceny plynu v posledních měsících klesly zhruba na 33 eur za megawatthodinu, po tom, co na začátku roku dosahovaly více než 50 eur. Poptávka a nabídka jsou nyní vyvážené, dopravní kapacity jsou dostatečné a dodávky potrubím z Norska i zkapalněného plynu LNG po moři fungují spolehlivě. Menší pokles cen je ještě možný, návrat k hodnotám kolem 20 eur z roku 2019 však není reálný. Ceny elektřiny se poslední dva roky drží na stabilní úrovni. Produkt s dodávkou na rok 2026 stojí kolem 95 eur za megawatthodinu, na rok 2027 zhruba 90 eur. Výraznější snížení cen elektřiny proto neočekáváme. Klíčový vliv mají emisní povolenky. Nyní stojí kolem 75 eur za tunu CO2, třikrát více než v roce 2019.

Zdá se, že pokles cen se plně nepromítl do cen pro zákazníky. Proč?

Ceny pro zákazníky průběžně klesají, ale jejich okamžitému snížení brání hlavně dvě věci. První jsou fixní smlouvy. Firmy i domácnosti často uzavíraly dvouleté kontrakty ve chvíli, kdy elektřina a plyn stály více než nyní. Cena se těmto zákazníkům sníží až při obnově smlouvy. Druhým faktorem jsou smlouvy na dobu neurčitou, které tvoří zhruba 20 procent zákaznického portfolia v ČR. Dodavatelé pro tyto zákazníky nakupují postupně, ale s velkým předstihem. Průměrná cena je proto u těchto smluv o něco vyšší než u fixovaných produktů.

Jak velký růst cen energií očekáváte v souvislosti se zavedením emisních povolenek pro domácnosti ETS2?

U plynu může mít zavedení povolenek skutečně znatelný dopad. Nový systém má začít platit od roku 2027, dodavatelé budou povinni nakupovat povolenky a promítat jejich cenu do koncových cen pro zákazníky. V první fázi to má být zhruba 49 eur za megawatthodinu. To by při dnešní ceně plynu kolem 1000 korun za megawatthodinu znamenalo zdražení přibližně o pětinu, tedy zhruba na 1200 až 1250 korun. Smyslem systému je motivovat domácnosti k přechodu z fosilních paliv na čistší zdroje vytápění – a také zrovnoprávnit plyn a další fosilní paliva s výrobou elektřiny, kde už se emisní povolenky využívají. Množství povolenek se proto postupně začne snižovat a jejich cena poroste. Pokud bude někdy v roce 2030 stát povolenka 70 až 80 eur, bude to znamenat nárůst ceny plynu až o 50 procent oproti dnešku.

Už dnes se ale povolenky v novém systému obchodují za více než 80 eur.

To je čistě spekulativní cena. Na trhu je minimální nabídka i poptávka, takže nejde o reálný signál, jaké budou ceny pro koncové zákazníky. Žádný obchodník ještě povolenky na rok 2027 nekupuje. Zatím neexistuje jasná legislativa, která by určovala, jak s povolenkami zacházet a jak je promítat do cen. Pokud bychom nakoupili za dnešní cenu a ta byla nakonec nižší, nesli bychom ztrátu, určitě bychom to nemohli přeúčtovat zákazníkům. Politicky je to velké téma: dlouho se řešilo, zda systém ETS2 vůbec vstoupí v platnost. Osobně si myslím, že ho zrušit nelze. Už kvůli spravedlnosti: elektřina má povolenky, plyn a další fosilní paliva zatím ne. Ideální by bylo, pokud by se tyto náklady řešily prostřednictvím speciální daně, u níž by bylo předem dané, jak se bude zvyšovat.

Pokud plyn kvůli povolenkám zdraží, může část domácností přejít na jiné způsoby vytápění. Počítáte s tím i ve své strategii?

Zatím ne, protože nikdo neví, jak se trh bude vyvíjet. Hodně bude záležet na tom, jak vláda nastaví podporu domácnostem. Pokud budou dotace kompenzovat náklady na povolenky, motivace přejít na jiný zdroj bude malá. Navíc nejde o jednoduchý přechod. Většina domácností vytápějících plynem jsou rodinné domy, často starší budovy mimo města. Tam se tepelné čerpadlo mnohdy technicky ani nehodí. Přechod by vyžadoval zateplení, podlahové topení nebo alternativní zdroje. Reálný pokles spotřeby plynu u domácností tak lze očekávat nejdříve kolem roku 2030, a to v případě, že systém povolenek skutečně začne platit v roce 2027 a cena výrazně poroste.

Může se ve větším vrátit topení starými kotli, kterých se lidé zbavovali při kotlíkových dotacích?

Část lidí stále topí dřevem. To je považováno za ekologické vytápění, na které se povolenky nevztahují. V těchto případech vidím prostor pro kombinace: dřevo s plynem nebo elektřinou. Vytápění uhlím ovšem zdraží ještě výrazněji než u plynu. Týká se to asi pěti procent domácností a u nich bude přechod na jiné topení nezbytný. Ale klíčové bude, kolik nakonec budou povolenky stát.

Pravděpodobný ministr budoucí vlády Karel Havlíček slibuje zlevnění elektřiny, a to hlavně zastropováním či snížením regulovaných poplatků, jejichž podíl na celkové ceně se postupně zvedá. Jde například o platby za distribuci či příspěvky na obnovitelné zdroje. Je žádoucí, aby takto stát zasahoval?

Pokud stát chce snížit průměrné ceny pro spotřebitele, je „dotování“ regulované části ceny jedinou realistickou cestou. Regulované poplatky jsou také hlavním důvodem, proč patří Česko v cenách elektřiny vztažených ke kupní síle k nejdražším v Evropě. Poplatek na obnovitelné zdroje činí asi 500 korun za megawatthodinu a k tomu i DPH či daň z elektřiny. Je otázka, zda by peníze nechyběly ve státním rozpočtu. Silová elektřina se odvíjí od burzy a stát by ji přímo ovlivňoval jen těžko. Její výše v Česku je srovnatelná s Evropou. Výjimkou jsou země s vysokým podílem obnovitelných zdrojů, jako je Norsko, kde je cena nižší.

Dávají nyní smysl spotové tarify, které kopírují ceny na burze?

Pro velké firmy jsou spotové produkty běžné. Buď takto nakupují vše, nebo kombinují nákup určité základní části energie předem za fixní cenu, třeba 60 procent celkového odběru, a zbývající potřebu energie průběžně dokupují z trhu. Tyto produkty tvoří většinu nabídky pro firmy. U domácností jsou spotové tarify omezené. Nyní je lze nabídnout jen těm s průběhovým měřením, například majitelům solárních panelů. U nich se to vyplatí.

Je i při současných, o něco nižších cenách návratné dát si na střechu soláry?

To záleží na konkrétní kalkulaci, ale obecně se dá říci, že s dotacemi se to vyplatí. Nemělo by ale například jít o domácnost s plynovým topením, protože v tu chvíli by bylo třeba všechno nákladně přebudovávat na elektřinu. Člověk by také měl mít jasno v tom, co od toho očekává. Někdo jde spíš po částečné soběstačnosti či šetrnosti k životnímu prostředí než po rychlé návratnosti. Ideálně je kombinovat soláry s baterií, protože bez ní se energie hned spotřebuje a těžko se uchovává. Návratnost závisí hodně na tom, jak dokážete energii využít. Nejlepší je mít chytrou domácnost, která dokáže regulovat spotřebu podle nabití baterie nebo ceny elektřiny.

Foto: Václav Vašků

Podle některých scénářů, včetně těch od evropských provozovatelů přenosových soustav, by nám za pár let mohla chybět elektřina. Hrozí, že byste nemohli dodat energii zákazníkům, nebo že by se mohl opakovat blackout jako v červenci?

Jako obchodník žádné riziko nevidím. Česká republika stále více elektřinu vyváží než dováží, takže nedostatek nehrozí. Pochopitelně bude záležet, jak rychle se nám podaří nahradit uhelné zdroje, jak rychle se postaví nové jaderné bloky. To, že jednou bude Česko muset elektřinu dovážet, nejspíš nastane, ale nečekám, že by nastal nedostatek. Červencovou událost nepovažuju za klasický blackout, ten by charakterizoval větší rozsah. Byl to spíše řetězec výjimečných událostí: spadlo vedení, vypadly zdroje a náhradní systémy nenastartovaly včas. Závěrečná zpráva ještě není, takže přesně nevíme proč. Ale hrozba, že se to zopakuje, podle mě není velká. Na druhou stranu přechod na decentralizovanou energetiku – malé lokální zdroje po regionech – zvyšuje nároky na řízení sítě. K opravdovému blackoutu by musela nastat kombinace tří věcí: technická závada, lidská chyba a extrémní živelní událost, třeba vyvrácené vedení po vichřici.

Podle počtu odběrných míst patří epet v obou komoditách mezi deset největších dodavatelů. Kam chcete dál růst?

Je potřeba přičíst i odběrná místa společnosti Dobrá energie, kterou plně vlastníme. Dohromady tak dnes obsluhujeme téměř 180 tisíc odběrných míst u elektřiny a plynu. Na konci roku 2026 chceme překročit hranici 200 tisíc. Pokud jde ale o objem dodávek, jsme mezi alternativními dodavateli největší. Ročně dodáváme tři terawatthodiny plynu a téměř čtyři terawatthodiny elektřiny, což odpovídá přibližně pěti až šesti procentům celkové tuzemské spotřeby. Společnost epet se totiž od začátku zaměřovala hlavně na velké firemní zákazníky. Toto know‑how jsme si zachovali. Na rozdíl od většiny alternativních dodavatelů, kteří se na velké firmy příliš nesoustřeďují.

Jak těžké je dnes získat nového zákazníka?

U velkých firem je to složité. Pokud je máte v portfoliu, bývají loajální, oceňují individuální přístup a dobrý servis. Ceny se u většiny nabídek příliš neliší, takže pokud není rozdíl výrazný, raději zůstanou u stávajícího dodavatele. Naším cílem je zákazníky udržet, nové akvizice jsou spíš doplněk. Když dnes chcete někoho prorazit na trhu, musí nabídnout opravdu výhodnou cenu – v podstatě na hraně nákladů – nebo speciální službu, která firmám dává smysl. Velcí zákazníci často slyší i na dlouhodobé kontrakty, ideálně kombinaci standardních a obnovitelných zdrojů. Typicky uzavírají smlouvy na čtyři až pět let, my nejčastěji pracujeme s dvouletými smlouvami, které průběžně prodlužujeme. Díky tomu máme zákazníky zajištěné zhruba na tři roky dopředu.

A co domácnosti?

Nabídka dodavatelů je poměrně široká a ceny mezi jednotlivými nabídkami se liší zhruba o pět až deset procent. Nedávno jsme představili produkt s fixací ceny na dva roky, který si drží jedny z nejnižších cen na trhu, ale zájem domácností měnit dodavatele stejně není o tolik větší. Koncový spotřebitel je konzervativní a dodavatelé sází na reklamu, cashbacky a různé retenční programy, aby si zákazníky udrželi. Ke změně dodavatele se ročně odhodlá jen kolem 15 procent domácností. A tento podíl se dlouhodobě moc nemění.

Bylo to dřív jiné?

Když byly ceny vysoko, lidé měli k novým dodavatelům a k přechodu ještě větší nedůvěru. Hlavně po krachu Bohemia Energy na podzim 2021, spousta zákazníků zůstala u velkých společností typu ČEZ nebo innogy. Báli se změn, nerozuměli procesu a měli obavy z podvodů nebo pokut. Přestože edukace v médiích i od obchodníků je poměrně velká, stále nám chybí něco jako „energetická gramotnost“. Lidé by měli vědět, že změna dodavatele je dnes jednoduchá a často ji lze vyřídit online. Přesto strach často převáží i nad výhodnější cenou. Věřím ale, že se to brzo změní. Náš segment prochází obdobím inovací, jejichž cílem je zákazníkům pomoci všemu lépe porozumět. I u nás na tom pracujeme. Klienti si mohou například sjednat smlouvu přímo na webu, stačí jim nahrát stávající vyúčtování a po pár kliknutí podepsat smlouvu.

Na trhu je kolem stovky obchodníků, konkurence je mezi nimi velká. Má šanci udržet se každý, nebo hrozí vlna krachů či konsolidace?

Částečně už konsolidace proběhla během energetické krize v letech 2021 a 2022. Tehdy řada menších obchodníků neměla přístup k nákupu energií, protože dodavatelé byli opatrní a chtěli mít jistotu, že dostanou zaplaceno. Během posledních tří let, kdy byli obchodníci zatíženi válečnou daní, by větší konsolidace byla nevýhodná. Nákup menšího dodavatele by nepřinesl téměř žádný zisk. Do budoucna ale očekávám, že se trh částečně vyčistí, počet obchodníků by se mohl snížit třeba o pětinu. Začátkem října operátor trhu s elektřinou a plynem OTE ohlásil konec dodavatele AZ Energies s přibližně 2800 odběrnými místy. Největší problémy budou mít opravdu malí obchodníci bez financování, jakýkoliv výkyv nebo prodleva v platbách je pro ně velký problém. Nemyslím, že by mělo dojít ke krachu velkého dodavatele.

Kupovali byste menší obchodníky, abyste si rozšířili portfolio zákazníků?

Za posledních sedm let jsme koupili tři malé obchodníky. Naposledy Gazela Energy asi s osmi tisíci odběrnými místy, kterou jsme letos sloučili s Dobrou energií. Vždy jsme se dívali na návratnost. Nikdy jsme nerostli jen kvůli počtu odběrných míst, ale i s ohledem na zisk a hodnotu firmy. Nakupovali jsme stabilní společnosti, které byly na prodej. Do budoucna budeme i nadále zvažovat akviziční příležitosti, pokud budou výhodné.

Na trhu se vždy říkalo, že je výhodnější a levnější kupovat celé společnosti, protože jednou transakcí získáte tisíce zákazníků, než akvírovat zákazníky jednotlivě. Souhlasíte?

Záleží na velikosti firmy. Malá společnost s pár tisíci odběrných míst se často nevyplatí. Je potřeba konsolidovat systémy a zákaznická data, práce převýší zisk. U větších firem s desítkami tisíc odběrných míst a stabilním portfoliem je akvizice určitě výhodnější, pokud víte, jak ji efektivně řídit. Až skončí windfall tax, tak by to opět mohlo být pro některé hráče výhodné.

Když byly ceny energií na začátku krize extrémně vysoké, výrazně klesla spotřeba energií. Šetří lidé teď, když ceny klesly, a co očekáváte do budoucna?

Trend snižování spotřeby byl hlavně u plynu a sledovali jsme ho už od roku 2020. Částečně to bylo způsobeno i mírnějšími zimami. Když ceny výrazně rostly, lidé se snažili na energiích ušetřit. Investovali do zateplení, výměny oken, LED osvětlení nebo chytrých domácností. Takové úspory ale nejsou nekonečné. Když domácnost už využila všechny tyto možnosti, je těžké dál srazit spotřebu. Proto se teď trend úspor zastavil. Pokud zůstanou teploty v průměru stejné, další výrazné snižování spotřeby domácností neočekáváme. Celkově ale spotřeba plynu v Česku pravděpodobně opět poroste. Velké zdroje jako teplárny a elektrárny přecházejí na plyn. A očekává se, že s postupující elektrifikací poroste dlouhodobě i spotřeba elektřiny.