Každý bude šéfem a umělá inteligence urychlí zaměstnancům kariéru. Šéf Microsoftu vysvětluje jak

Umělá inteligence mění pracovní trh rychleji, než jsme si ještě před pár lety dokázali představit. Někde se objevují obavy z úbytku pracovních míst, jinde naopak roste poptávka po specialistech, kteří si s novými technologiemi poradí. Šéf Microsoftu v Česku Michal Stachník je přesvědčen, že umělá inteligence lidem práci nevezme. Ale změní ji tak, že se budou muset naučit dělat věci jinak.  V rozhovoru jsme si povídali i o velkých plánech, které Microsoft v Česku má. Z Prahy chce vybudovat klíčové centrum pro vývoj AI ve střední Evropě, investuje do vzdělávání stovek tisíc lidí a zároveň řeší, jak posílit kybernetickou bezpečnost Evropy i ochranu dat před případnými zásahy americké administrativy.

Mluví se o tom, že absolventi IT mají dnes kvůli AI vyšší nezaměstnanost než umělci. Řada firem má stop stav na nabírání programátorů. Jak to vidíte do budoucnosti?

Tohle není jen problém IT. Umělá inteligence vytváří tlak na rekvalifikaci či přeškolení lidí napříč obory. Některé tradiční role, zejména na juniorní úrovni, procházejí změnami. To však neznamená úbytek příležitostí, ale spíše přesun těchto lidí k novým oblastem. Budou se muset naučit dělat něco jiného. Například v IT je nyní obří nedostatek odborníků na kybernetickou bezpečnost. Celosvětově v tomto oboru chybí 4,7 milionu lidí. Takže místo obav z nedostatku práce pro vývojáře je to spíš o posunu: od „dělnických“ pozic v IT k více specializovaným a sofistikovaným rolím. I programátoři budou muset být flexibilnější a orientovat se na nové oblasti.

Nepřevezme však umělá inteligence za pár let i práci v kybernetické bezpečnosti?

Naopak. AI stojí na cloudu, a proto je jejím základem důvěra. A ta se bez bezpečnosti a transparentnosti neobejde. V Microsoftu vnímáme AI jako nástroj, který umožňuje bezpečnostním týmům rychleji reagovat, efektivněji analyzovat hrozby a lépe chránit digitální prostředí. Pokud chybí důvěra v AI, lidé ani firmy ji nebudou používat. Proto význam kybernetické bezpečnosti poroste a spolu s tím i potřeba lidí, kteří tomuto tématu budou dostatečně rozumět. AI však bude lidi doplňovat, ne nahrazovat. Je to digitální pracovní síla. Každý z nás se stane jakýmsi minišéfem různých AI agentů, kteří budou samostatně plnit rutinní úkoly.

Bývalý ředitel obchodní divize Google X Mo Gawdat ovšem relativně nedávno řekl, že AI nenahradí jen rutinní pozice, ale i profese považované za nedotknutelné. Specialisty, novináře, vrcholové manažery.

Osobně takové černé scénáře nevidím. Technologie prochází cykly, které vždy skončí jistým kompromisem. Před dvaceti lety se říkalo, že vše bude jen v cloudu, ale nakonec se ukázalo, že nejlepší je hybridní model. Některé aplikace běží v cloudu, jiné zůstávají přímo ve firmách. U AI to bude podobné, inteligenci musí vždy někdo řídit. Od Skynetu (fiktivní IT systém z filmu Terminátor – pozn. red.), tedy umělé inteligence, která se vymkla kontrole a začala ovládat svět, jsme ještě hodně daleko.

Jak tedy konkrétně bude soužití člověka a umělé inteligence ve firmách vypadat?

I běžné středně velké firmy už dnes rychle adoptují AI. Vstupujeme do „éry agentů“. Každý pracovník si bez znalosti kódování postaví digitální kolegy, kteří za něj zvládnou rutinní práci, třeba přepis rozhovorů, hledání zdrojů nebo ověřování faktů. V další fázi mluví šéf Microsoftu Satya Nadella o „intelligence on tap“, tedy umělé inteligenci, která je vždy na dosah a v bezpečné formě. Podobně jako je nyní dostupná elektřina či internet. AI bude znát váš kontext i oprávnění a bude schopná jednat samostatně. Bude dostupná okamžitě, propojená s vaším životem, a ne jen jako další aplikace. Zásadně se změní způsob práce s aplikacemi. Místo klikání v menu budete mluvit, psát nebo ukazovat, co chcete, a AI to zařídí za vás. To vytvoří novou generaci softwaru, kde komunikace probíhá přirozeným jazykem a AI stojí v centru celého systému. Jinými slovy, AI už nebude jednou ze součástí softwaru. Stane se základem, na kterém je celý program postaven.

Před prázdninami jste oznámili, že chcete v Česku proškolit více než 350 tisíc lidí v oblasti AI a na tento projekt dát 10 milionů korun. Co od tohoto kroku očekáváte?

Jdeme do toho, protože největší brzdou rozvoje AI je nedostatek znalostí. Abychom jako země zůstali konkurenceschopní, musí lidé umět AI efektivně využívat. Měli by také znát základy kybernetické bezpečnosti. Velmi propaguji, aby se kyberbezpečnost zavedla do standardních vzdělávacích programů už od základních škol. Naším cílem je tedy doplnit kvalifikaci stávající pracovní síly, otevřít prostor pro adopci AI a cloudu a zároveň posílit bezpečnost. Chceme, aby lidé, kteří mají obavy, že o práci přijdou, viděli, že mají šanci se posunout. A že umělá inteligence jim dává mnohem víc prostoru a nabízí mnohem více vědomostí. Na jaře jsme u nás v Microsoftu spustili cyklus seminářů o AI, kde jsme po večerech učili zájemce z byznysu, a vždy jsme měli plný sál. To nás inspirovalo ke spolupráci s Úřadem práce ČR, abychom tyto kurzy zpřístupnili i široké veřejnosti.

Michal Stachník (52)

Od května 2024 vede jako country manager Microsoft v Česku a na Slovensku. Před nástupem do Microsoftu působil devět let jako generální ředitel tuzemské pobočky společnosti Cisco. Většinu své profesní kariéry strávil v amerických IT korporacích. Absolvoval Vysoké učení technické v Brně, kde se specializoval na informatiku.

Foto: Lukáš Bíba

Na koho konkrétně tedy vaše iniciativa cílí?

Má několik pilířů. První se týká zaměstnanců malých a středních firem a nezaměstnaných. Druhý je státní správa. Chceme, aby úředníci měli znalosti nejen v AI, ale i v kybernetické bezpečnosti. Třetí cílí na akademickou sféru, například ve spolupráci s Univerzitou Karlovou či ČVUT připravujeme programy pro školy. A čtvrtý je neziskový sektor, kde se zaměřujeme na znevýhodněné skupiny, jako jsou senioři nebo maminky na mateřské. Jde o celospolečenský dopad. Byznys se školit chce sám, ale my potřebujeme zasáhnout i státní správu a širší veřejnost.

Podle posledního celosvětového Work Trend Indexu od Microsoftu považuje 83 procent šéfů firem letošní rok za bod zlomu ve využívání AI. To je poměrně dost. Co za tím je?

Šéfové tvrdí, že potřebují urgentně zavést umělou inteligenci do dalších procesů ve firmě, protože se značně otevírají nůžky mezi tlakem na efektivitu a kapacitu zaměstnanců. Přibližně 80 procent pracovníků z celého světa uvádí, že jsou na hranici sil. Nemají dostatek času nebo energie na vykonávání své práce. A vedle toho 53 procent vedoucích pracovníků říká, že produktivita se musí zvýšit, chtějí, aby lidé více pracovali. To ale vytváří paradoxní situaci. Řešení je digitální: pokud firmy AI nezavedou, riskují konkurenční nevýhodu. Navíc by AI mohla umožnit zaměstnancům, aby převzali složitější a strategičtější úkoly už dříve ve své kariéře. V Česku, kde je nezaměstnanost pod třemi procenty, je tlak ještě větší. Sám jsem to zažil při zavádění Industry 4.0: technologie byly zpočátku drahé, ale firmy, které čelily nedostatku lidí, musely investovat a nakonec jim to přineslo výrazné benefity. Robot nebo software může pracovat nonstop a uvolní lidský potenciál pro strategičtější úkoly.

Do jaké míry je dnes při náboru do běžné firmy důležitá znalost AI?

Naše personální ředitelka Andrea Bělková říká, že u náboru dnes už nejde jen o to, aby uchazeč znal konkrétní nástroje. Důležitější je, aby se dokázal rychle učit nové dovednosti, uměl komunikovat a adaptovat se na nové digitální prostředí. Soft skills a schopnost rychle se učit pracovat s AI jsou klíčové. Přirovnal bych to k takovým „tektonickým posunům“, které jsme v našem odvětví už několikrát viděli – nástup internetu, mobilních plateb, sociálních sítí, mobilních platforem, cloudu. Ale AI má jedno specifikum. Její nástup je mnohem rychlejší než ty předchozí posuny. Dnes se revoluční změna, která dříve trvala roky, stlačí do několika měsíců, což klade obrovský tlak na flexibilitu a ochotu učit se.

Před rokem navštívil Prahu Brad Smith, jeden z nejvyšších představitelů Microsoftu. Zmínil, že chce z Česka udělat centrum pro umělou inteligenci ve střední Evropě. Co konkrétně pro to děláte?

Praha je pro Microsoft opravdu strategicky důležitá, je to naše největší vývojové centrum v kontinentální Evropě. To je důvod, proč sem během posledního roku přijelo několik vysokých představitelů. Chceme stavět na talentech, ne jen na infrastruktuře. Náš přístup by se dal shrnout do hesla „No bricks, rather brains“: mozky jsou hodnotnější než samotné cihly. Přesunout tisícovku vývojářů je prakticky nemožné, když se nám podaří přilákat a udržet kvalifikované lidi, přinesou obrovské know‑how, významné příjmy do státního rozpočtu a podpoří inovace. Věříme, že i zmiňovaná iniciativa AI National Skilling Plan může vygenerovat třeba naše budoucí zaměstnance. Celkově jde o dlouhodobou strategii, chceme, aby Praha byla atraktivní nejen pro současné zaměstnance Microsoftu, ale i pro nové vývojáře z celé Evropy.

V Praze máte nyní zhruba 1200 vývojářů. Na čem konkrétně pracují?

V Praze působí několik samostatných týmů. Vyvíjejí klíčové komponenty pro celosvětové produkty Microsoftu: od komunikační platformy Teams přes identity až po základní části cloudové platformy Azure. Teamsy dnes představují hlavní oblast vývoje a významná část týmu sídlí právě tady. Zároveň se tu ale rodí i technologie, které nejsou na první pohled vidět, přesto tvoří páteř naší cloudové infrastruktury a umožňují fungování služeb, které Microsoft poskytuje. Pražské vývojové centrum rozhodně není „IT montovna“. Pracuje se tu na věcech, které stojí na hluboké expertize a připomínají spíše primární výzkum než pásovou výrobu kódu.

Pracují na vývoji Teamsů lidé, kteří dříve stáli za Skypem, jehož provoz Microsoft letos v květnu ukončil?

Přesně tak. Historie pražského centra sahá asi patnáct let zpět, kdy Microsoft koupil Skype. Už tehdy se ukázalo, jak atraktivní Praha je – díky schopnostem místních talentovaných vývojářů i prostředí, které nabízíme. Postupně se k původnímu základu přidávaly další komponenty a plynule se přecházelo od Skypu k Teamsům. Nebylo to tak, že bychom jednoho dne zavřeli Skype a druhý den začali vyvíjet Teamsy. Velká část lidí zůstala a přenesla své know‑how do nového produktu.

Plánujete pražské vývojové centrum dál rozšiřovat?

Vývojářské huby mají velkou výhodu – umožňují dosahovat efektu z rozsahu a sdílení know‑how, díky čemuž se můžeme soustředit na klíčové priority našich zákazníků a produktů. Proto se osvědčuje lidi soustředit do větších center. A Praha je pro nové zaměstnance velmi atraktivní lokalitou. Často pomáháme s pracovními povoleními pro odborníky z celého světa a dnes tu máme přes 50 národností. Praha je vnímána jako krásné, bezpečné město s dobrým poměrem ceny a kvality života. To láká talenty a naším cílem je tu atraktivitu dál posilovat.

Zlepšila se v posledních letech situace se získáním povolení pro zahraniční odborníky?

V posledních letech došlo k několika pozitivním změnám, které zaměstnávání zahraničních odborníků v Česku usnadnily. Díky vládním programům a legislativním úpravám se zjednodušila administrativa, zrychlily se některé procesy a rozšířil se okruh zemí, jejichž občané mají volný přístup na trh práce. Stále však zůstává prostor pro zlepšení. Jde například o zkrácení lhůt pro pracovníky, kteří přicházejí ze zemí mimo EU. V technologickém byznysu si dnes s lokálními lidmi nevystačíte, kandidáty musíte hledat po celém světě. Pro špičkového odborníka je velký rozdíl, zda má v Česku čekat na povolení rok, nebo si vybere třeba Nizozemsko, kde má vše vyřízené za dva měsíce.

Přede dvěma lety jste ustoupili od stavby velkého datového centra v Česku a na jaře se mluvilo o redukci datových center i jinde v Evropě a USA. Přitom AI je hodně náročná na výpočetní kapacitu. Jak to vysvětlit?

V Česku bylo důvodů několik. Technologické, ekonomické a politické, což však nemyslím ve vztahu k české vládě. Technologicky se situace za posledních pět až šest let, tedy od doby, kdy se datacentrum začalo plánovat, výrazně změnila. S akcelerací AI se ukazuje, že se vyplatí spíše stavět velké klastry datových center než mnoho malých. Ekonomicky je hlavním omezením dostupnost levné energie – právě ta je dnes klíčová pro rozvoj datových center. Politicky se pak promítá závazek Microsoftu pokrýt veškerou spotřebu elektřiny obnovitelnými zdroji, což je i základní krok k dosažení uhlíkové negativity. Bez dostatečných obnovitelných zdrojů energie by investice nedávala smysl. Z pohledu byznysu a latence je Česká republika v rámci EU vhodnou lokalitou, ale cena energie by byla třikrát vyšší než v severských zemích, kde lze využívat například geotermální či větrnou energii. Z globálního pohledu často média interpretují naše kroky jako rušení datových center, ale my postupujeme spíše opačně. V dubnu jsme oznámili iniciativu pěti digitálních závazků pro Evropu, v rámci kterých mimo jiné plánujeme do dvou let navýšit kapacitu evropských datových center o 40 procent v 16 zemích, především tam, kde je dostatek zelené energie. Kapacitu tedy nerušíme, naopak ji výrazně zvyšujeme.

Když zmiňujete závazky vůči Evropě, o co konkrétně jde?

Naše závazky mají pět pilířů. Prvním je navýšení evropské kapacity, aby Evropa byla soběstačnější. Druhý zahrnuje právní ochranu, včetně smluv a případného odškodnění zákazníků, pokud by americká strana chtěla uvalit restrikce. Třetím pilířem je posilování kybernetické bezpečnosti. Investujeme do lidského kapitálu i technologií a spolupracujeme s evropskými institucemi, aby Evropa byla odolná. V krajním případě, pokud by Evropa byla nucena fungovat – já tomu říkám – v ostrovním režimu, máme klíče a zdrojové kódy uloženy ve Švýcarsku v trezoru. Klíčové cloudové služby by mohly fungovat nezávisle na americké jurisdikci. Chápeme, že zákazníci mají obavy z možných kroků současné americké administrativy, snažíme se je mírnit či zcela odstranit. Naše zákazníky budeme chránit právní cestou, dokážeme fungovat nezávisle na americké entitě. Technologická opatření nám umožní zároveň pomáhat Evropě bránit se v kybernetickém prostoru.

Bojíte se zásahů americké administrativy?

Nikdo neví, co americká administrativa udělá, ale v byznysu platí jedno pravidlo: stabilita je nejdůležitější. My se nebojíme, obavy mají spíše naši zákazníci. Naším cílem je zajistit, aby byly neopodstatněné. Vedle závazků je tu třeba suverénní cloud, který umožňuje, aby data a technologie byly provozovány v rámci konkrétní jurisdikce, například v rámci EU. Zákazník nebo stát přesně ví, kde se data fyzicky nacházejí. Například evropská instituce může mít své klíčové aplikace a data „pod střechou“ v Evropě, přitom stále využívat výhody cloudu, jako je škálovatelnost či integrace s globálními službami.

Zaznamenali jste, že někteří zákazníci odmítají řešení Microsoftu kvůli obavám z americké administrativy?

Ne, v poslední době jsme nic takového nezaznamenali. Na jaře, v prvotní fázi geopolitického napětí, se zákazníci ptali, jak situaci řešíme. Nikdo ale neřekl, že chce odejít, spíš se zajímali, zda máme situaci pod kontrolou. Reagovali jsme rychle a nyní zákazníci vidí, že data jsou uložena v Evropě, mají kontrolu nad jejich umístěním a naše řešení splňuje evropské a české regulace. Microsoft je navíc certifikovaný Národním úřadem pro kybernetickou bezpečnost až do úrovně tři, takže česká státní správa může používat cloud pro ty nejkritičtější aplikace, jejichž výpadek nebo narušení by měly zásadní dopad na fungování firem či státu.

Jak hodnotíte evropské regulační prostředí?

Dnes už nejde o konflikt „my versus oni“ jako dřív. Evropské regulace jsou prospěšné. Určují jasná pravidla a nastavují stejnou kvalitu služeb. Snažíme se být aktivním partnerem regulátorů, vysvětlujeme technologické limity a hledáme kompromisy. Chceme, aby pravidla byla jednotná napříč Evropou, protože podnikáme ve více zemích.

A kde vidíte hranici regulace v otázce chat control, tedy vznikající regulace, která má umožnit monitorování a kontrolovat soukromou elektronickou komunikaci?

Hranice je tam, kde regulace začne brzdit inovaci a krea­tivitu. Regulace je nutná, ale nesmí omezovat konkurenceschopnost ani brzdit technologický pokrok. Totální anarchie je špatná, stejně jako přílišná restrikce.