Na první pohled je to zcela nesmyslná otázka. Kdo jiný mohl souboj o cla vyhrát než Donald Trump? Nebýt faktu, že od konce ledna úřaduje v Bílém domě, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že Washington si na EU, nejbližším spojenci, jehož ekonomika do velké míry doplňuje tu americkou, může vynutit souhlas s „univerzálním“ patnáctiprocentním clem. Tak co tu řešit?
Že si obě obchodní supervelmoci čas od času dělaly „naschvály“, přičemž se tvářily, že bojují za životní zájmy části voličů, to ano. Ocel, hliník, letadla a samozřejmě skoro cokoli související se zemědělstvím se mohlo stát a stávalo předmětem sporu, po kterém však brzy – takřka generaci trvající tahanice o dotace pro letecký průmysl byla výjimkou – následovalo urovnání a business as usual. Díky dohodám GATT a WTO a především dobré vůli obou stran věřících ve volný obchod se překážky pro tok zboží přes Atlantik systematicky snižovaly. Vyšponovat celní zatížení velké většiny obchodovaného zboží na úroveň, kde byla naposledy mezi světovými válkami, a hrozit tarify ještě mnohem vyššími bylo nepředstavitelné za kohokoli, Eisenhowerem počínaje a Obamou konče.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Luděk Vainert
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



