Komunisty zpackané slučování obcí straší starosty dodnes. Návrat „vesniček střediskových“ odmítají

Pro kritiky neblahé dědictví minulosti, které brzdí rozvoj regionů a stojí zbytečně moc peněz. A pro zastánce naopak nezbytná podmínka zachování živého venkova a vztahu lidí ke své obci. Názory na českou specialitu, extrémně vysoký počet malých, až miniaturních obcí, se pohybují ode zdi ke zdi.

Pravidelně se objevují návrhy, jak tento systém změnit, více než 6,2 tisíce obcí s vlastními radnicemi „sesekat“ a ušetřit na tom miliardy korun. Třeba po vzoru Dánska, Nizozemska či dalších západoevropských zemí, které v nedávné minulosti svou veřejnou správu radikálně reformovaly, aby fungovala profesionálně a levněji.

Se stejnou železnou pravidelností se ovšem proti slučování obcí zvedá tvrdý odpor především z regionů, takže dosud žádná vláda nenašla odvahu problém opravdu řešit. Místo toho se hledají alespoň cesty, jak přimět obce spolupracovat a sdílet část agend dobrovolně.

Nejvíc obcí v Evropě

Statisticky vzato je Česká republika v rámci Evropy unikátní. Celkový počet obcí, které obsluhují samostatné úřady se starostou, je aktuálně 6248. Pro srovnání – třeba v Dánsku, zemi s šestimilionovou populací, je po nedávné reformě veřejné správy samospráv jen 98. V průměru tak na jednu obec u nás připadá zhruba 1740 obyvatel, zatímco v případě dánské samosprávy je to více než 60 tisíc. V Evropě existují v podstatě jen dvě země s podobně rozdrobenou veřejnou správou – Slovensko a Francie.

Počet obcí v Česku je daný historicky a byl vysoký od prvopočátků vzniku veřejné správy, jak ji známe dnes, tedy od 19. století. Před druhou světovou válkou fungovalo v tuzemsku dokonce více než 11 tisíc obcí. Jejich počty se začaly snižovat až v období socialismu. I komunisté museli uznat, že systém není efektivní a hospodářsky únosný. Výsledkem bylo nucené sdružování obcí pod takzvané střediskové obce, díky kterým na konci 80. let klesl počet místních samospráv na 4,1 tisíce.

Komunistická reforma nicméně nejenže nepřinesla žádné velké ekonomické efekty; násilné slučování pod větší střediska často vedlo k zanedbávání oněch podřízených míst, podinvestování infrastruktury a pochopitelně také naštvanosti místních. V porevolučním nadšení a snaze napravit křivdy bývalého režimu stát dal obcím, které komunisté direktivně sloučili, možnost získat opět samostatnost. Už deset let po sametové revoluci tak počet radnic opět stoupl – na dnešních více než 6,2 tisíce.

V mnoha případech byla snaha o získání kontroly nad vlastní obcí pochopitelná. „V komunální politice jsem od roku 1990 a byl jsem jedním z aktérů odtržení naší vesnice od střediskové obce Nový Bor,“ říká bývalý starosta obce Okrouhlá Jiří Vosecký. Důvod odtržení? Kvůli zanedbání investic ještě v roce 1990 obec neměla vlastní zdroj pitné vody. „Když se přijedete podívat dnes, jsme po těch 35 letech infrastrukturně vybaveni lépe než Nový Bor, protože jsme se tomu opravdu věnovali,“ dodává Vosecký.

Ze stejného důvodu vyjádřili starostové silnou nevoli s návrhem na slučování obcí ze strany Národní ekonomické rady vlády (NERV). „My už přece tu zkušenost máme – ze 70. a 80. let v podobě střediskových obcí. Právě ony necentrální, odloučené části na to neuvěřitelně doplácely v infrastruktuře. V centrálním zastoupení za ně nikdo nebojoval,“ varuje místopředseda Svazu měst a obcí a zároveň starosta středočeského Velkého Oseka Pavel Drahovzal.

Malým obcím podle něj v návrzích na slučování chybějí garance, že se na ně při rozdělování společných peněz nezapomene. „Říkají: My bychom se sdružovaly, kdybychom měly zaručeno, že dostaneme určité procento, určitý podíl ze společných příjmů na rozvoj naší obce,“ dodává.

Hlavní je chtít se dohodnout

Přechod ze socialismu ke kapitalismu a demokracii s sebou přinesl nové nadšení a obnovení řady zaniklých, respektive sloučených obcí. Najdou se ale i opačné příklady – takové, kde malé obce sloučené pod „vesničku mou střediskovou“ zůstaly a jsou spokojené.

Jedním z nich je třeba obec Břasy na Rokycansku, kde starostuje Miroslav Kroc. Šéfem radnice je od roku 2014 a spokojenost místních s jeho prací ho vynesla v posledních volbách také do Senátu. „Břasy mají 2,3 tisíce obyvatel, ostatní bývalé obce, dnes části, jsou menší – od 26 do necelých 700 obyvatel. Dělí nás vzdálenost do dvou tří kilometrů,“ popisuje Kroc svůj „revír“.

Jak zajistit, aby i menší části měly jistotu, že se jejich zájmy na radnici budou brát v potaz? V Břasech je to založeno na gentlemanské dohodě. „Když sestavujeme kandidátky, vybíráme lidi tak, abychom na nich měli zastoupení z každé naší části. Mimo tu nejmenší, kde žijí starší lidé a do zastupitelstva nechtějí,“ vysvětluje starosta.

Břasy hospodaří s rozpočtem mezi 70 až 100 miliony ročně – záleží na tom, kolik dotací na různé investice se v daném roce podaří získat. Na české poměry je to velká obec, má na 25 zaměstnanců. „Z toho je sedm úředníků, ale máme také sociální službu, kde pracují čtyři lidé, tři lidi zaměstnává přívoz přes Berounku, další lidé udržují komunikace,“ počítá Miroslav Kroc. Další zaměstnanci mají na starosti správu fotbalového stadionu, házenkářského areálu a dalších sportovišť, čtyři lidé se starají o 350 hektarů obecních lesů. Je jasné, že bez spojení by menší obce neměly šanci vlastní zaměstnance uživit.

Když zastupitelstvo plánuje rozpočet, členové z jednotlivých částí přicházejí se svými návrhy, které starosta sepisuje do seznamu investičních akcí. „Vždycky v září necháváme na zastupitelstvu schvalovat akce na čtyři roky dopředu. Přitom se ptám zastupitelů z obecních částí, co je potřeba opravit nebo postavit u nich, a zohledníme to pak v prosinci při sestavování rozpočtu na další rok,“ vysvětluje.

Stejně tak radnice přispívá na akce místních zhruba 30 spolků – plesy, bály, koncerty. „Když některá část přijde s nápadem, co potřebují, většinou jej realizujeme,“ vysvětluje Kroc a dodává, že například i v nejmenší z obecních částí, Darová, obec spravila radnice místní komunikace za 15 milionů nebo rekonstruovala obecní kapličku.

Radnice jako žrout rozpočtu

Jsou tedy obce, a to především ty malé, s méně než 500 obyvateli, v nichž dnes žije na 830 tisíc obyvatel, finanční zátěží a brzdou rozvoje veřejné správy?

Čistě z ekonomického pohledu s sebou roztříštěnost veřejné správy nese velké náklady. Ředitel odboru financování územních rozpočtů na ministerstvu financí Miroslav Matej upozorňuje na podíl, který si u malých obcí „ukousne“ z obecních rozpočtů jen financování samotného provozu radnice. „Města s více než 100 tisíci obyvatel dají v průměru 17 procent rozpočtu na činnost zastupitelstev a personálního aparátu, který zajišťuje městský úřad. U obcí s dvěma až pěti tisíci obyvateli je to už 22 procent. A u obcí s méně než stovkou obyvatel už platí 42 procent. To znamená, že dají 42 procent rozpočtu jen na to, že existují,“ počítá Matej. Na investice a rozvoj obce pak mají jen zbývající část rozpočtu – tedy mnohem menší podíl než větší města.

Vedle toho zápasí malé obce s řadou dalších ekonomických problémů. Většinou souvisejí se zajištěním služeb, jako je svoz odpadu, dopravní spojení nebo nedostatkem kvalifikovaných úředníků. Jednoduše řečeno, vesnice se stovkou obyvatel či dvěma nemá vyjednávací sílu k tomu, aby se s ní dodavatel služeb byl ochotný vůbec bavit.

Související

Veřejná správa

Systém dotací pro obce neprodukuje blahobyt, je to jako byste vykopávali a zasypávali jámu. Vydělají hlavně právníci a poradci, říká ekonom Münich

10 minut čtení

Národní ekonomická rady vlády před časem přišla s výbušným návrhem: snížit vysoký počet obcí v Česku, který patří mezi nejvyšší v Evropě,...

Samostatnou kapitolou je personální nouze. Vygenerovat schopného manažera, který zvládne všechny povinnosti související s funkcí starosty, je v obci třeba se dvěma sty obyvatel obtížnější než ve velkém, statisícovém městě. Stále častěji se objevují případy, kde místní jsou do voleb schopní sestavit jen jednu kandidátku. A někdy ani tu ne.

V posledních komunálních volbách v roce 2022 šli lidé z bezmála 1,8 tisíce obcí k volbám, u nichž měli na výběr jedinou kandidátní listinu. Ve více než tisícovce obcí bylo navíc na kandidátce přesně tolik lidí, kolik je v zastupitelstvu míst. Jinými slovy, volič neměl žádný výběr. V jedenácti obcích se pak volby nekonaly vůbec, protože nebyl dostatek zájemců o židle ve vedení radnice.

Právě obce, kde mezi sebou místní nenajdou dostatek lidí ochotných je spravovat, mohou ovšem být už brzy v ohrožení. Ministerstvo vnitra pracuje na návrhu, podle nějž by vesnice, kde se dvakrát po sobě neuskuteční volby, o svou radnici přišla a musela se nuceně sloučit s jinou. Problém s návrhem nemá ani Svaz měst a obcí. „Jestliže obec ve volbách opakovaně nevygeneruje vlastní vedení, tak prostě rezignovala na princip, že se chce spravovat sama. Dokud ale obce mají vlastní schopné starosty, proč jim tu možnost nedat?“ ptá se Pavel Drahovzal.

Problémy brzy mohou mít i obce, které sice zvolí zastupitelstvo, ale narazí na problém při hledání úředníků. Demografie hraje v jejich neprospěch. „V nejmenších obcích je 34 procent zaměstnanců ve věku 55 a více. Za deset let tedy třetina zaměstnanců z radnic odejde. Zároveň se nevytváří dostatečné portfolio nových lidí, protože lidí do 30 let ve veřejné správě je zanedbatelné množství,“ varuje ředitel odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy na ministerstvu vnitra David Sláma.

Létající úředníci

Kvůli neprůchodnosti návrhů na nucené slučování obcí přišlo současné vedení ministerstva vnitra s nápadem, jak obce motivovat k dobrovolnému sdružování. Od loňského ledna funguje institut společenství obcí. „Jak může pomoci společenství obcí? Například v koordinaci investic v území, koordinaci územních plánů, posílit kapacitu obcí na zadávání veřejných zakázek, aby se investiční politika nastartovala,“ vysvětluje David Sláma. Vedle toho mohou sdružené obce sdílet třeba odpadové hospodářství, školy nebo sociální služby a také si mohou „půjčovat“ takzvaného létajícího úředníka, který pracuje pro všechny z nich a na jehož plat mohou požádat o dotaci od ministerstva vnitra. Do budoucna se počítá také třeba s možností provozovat společně obecní policii.

Průměrný počet obyvatel na obci v Evropě

 

Ke konci letošního května funguje v Česku 25 těchto nových společenství; nejvíce jich vzniklo ve Středočeském kraji, na Vysočině a v severní části Jihočeského kraje. „Zapojilo se do nich přes 500 obcí s více než půl milionem obyvatel,“ počítá Sláma. Do konce roku by přitom ministerstvo chtělo tento počet zdvojnásobit. Ještě větší zájem by mohl přijít po komunálních volbách v příštím roce, kdy řadu radnic obsadí noví starostové.

Jak funguje létající úředník v praxi? Jedním z nově vzniklých sdružení obcí je Pacovsko, kde zřídili celou kancelář se sdílenými úředníky. K dispozici je jich sedm a na jejich platy se skládají všechny obce ze společenství. „Když obec připravuje projekt a chce po nás, abychom ho zpracovali, jsme připraveni ho celý zrealizovat. Každý zaměstnanec vede výkaz práce po 15 minutách a v tomto režimu vykazujeme práce pro jednotlivé obce v dvouměsíčních cyklech, aby každá věděla, co pro ně úředníci za dva měsíce na konkrétních projektech vykonali. Následně rada schvaluje účelové příspěvky, z kterých se úředníci financují,“ vysvětluje starosta obce Těchobuze Pavel Hájek.

I společenství obcí ovšem mají své kritiky. Například politici z opozičního ANO tvrdí, že jde v podstatě o jakýsi návrat okresních úřadů v jiné podobě. Miroslav Matej z ministerstva financí zase upozorňuje, že nová legislativa vlastně nepřináší nic nového, převratného. „Svazkové školy, společné odpady, výkon účetnictví, projektový management, dotační management a cokoliv je možné vykonávat od roku 2001 v rámci institutu dobrovolného svazku obcí,“ upozorňuje.

Vzhledem k tomu, že ale na obzoru není žádná varianta opravdového slučování obcí a rušení radnic, je společenství obcí lepší než nic. „Pokud nebude docházet ke slučování obcí, tak to bude jediná cesta k tomu, aby se zajistily veřejné služby pro občany v požadované kvalitě a v požadovaném rozsahu,“ uzavírá Matej.