Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin PetříčekNa první pohled byste si jí možná ani nevšimli. Mezi zelenými kopci a pastvinami rakouského venkova se nachází továrna Steyr Arms. Tichá, šedá, moderní budova, která spíše než zbrojovku připomíná technologické centrum. Žádné komíny, žádný hluk, ani velké brány. Přesto právě tady se rodí jedny z nejpreciznějších loveckých a armádních zbraní světa. Historie značky sahá až do roku 1864, kdy ji založil rodák z hornorakouského Steyru Josef Werndl. Její zbraně využívaly generace civilistů i vojáků.
Od loňska vlastní Steyr Arms český investiční holding RSBC podnikatele Roberta Schönfelda a přichází s novou strategií. Klade důraz na expanzi v USA, obecně na obranný průmysl a maximální využití synergií se sesterskou slovinskou zbrojovkou Arex.
Tichá továrna se nachází v Kleinramingu, asi deset kilometrů jihovýchodně od Steyru, a zaměstnává přibližně 130 lidí. Většina pracuje přímo ve výrobě, nechybí ani vývojové oddělení. Rodí se tu nové modely zbraní, včetně plánované útočné pušky nebo nové pistole, na níž spolupracují i lidé z Arexu.
Ocel zraje i tři roky
Základem každé zbraně je kvalitní materiál a suroviny musí projít důkladnou přípravou. Platí to hlavně pro ocelové tyče, z nichž se vyrábějí hlavně. „Leží tu až tři roky. Necháváme je ‚vystařit‘, aby zažily střídání teplot během roku. Jen tak máme jistotu, že se hlavně v různých teplotách nezkroutí a že hotová zbraň bude střílet přesně i po letech,“ popisuje ve skladu materiálu provozní ředitel Steyr Arms Jan Nedvídek. Je to prý stejné jako při stavbě domu, který je také dobré nechat přes zimu vymrznout.
Právě výroba hlavní je jedním z nejnáročnějších procesů. Začíná se hlubokým vrtáním dovnitř ocelové tyče. „Udržet přesnost vrtání v délce metru není jednoduché. Máme ale technologii, která to zvládne i při velkém objemu výroby,“ říká Nedvídek. Následuje honování, což je broušení malou řeznou rychlostí k dokončování vnitřních ploch, kování i precizní povrchové úpravy. V jednosměnném provozu dokáže závod vyrobit přibližně tisíc hlavní za deset dní. Při plné výrobě by se tu mohli dostat až na sto tisíc kusů ročně.
Čistý výrobní čas u jedné pistole je tři hodiny, kdežto nejsložitější modely, jako odstřelovací puška DMR, zaberou až 11 hodin. Reálný dodací čas ještě závisí na logistice, dostupnosti komponent i specifikacích zákazníka. „Standardně zbraň vyrobíme do šesti týdnů. Speciální zakázky do dvanácti. Pokud ale máme třeba armádní zakázku na několik tisíc útočných pušek, dokážeme jednu smontovat, otestovat a zabalit za tři dny,“ říká Nedvídek a ukazuje na právě montované kusy pro rakouskou armádu. Ty mimo jiné dostávají speciální matně zelený lak, který snižuje viditelnost ve spektru nočního vidění.
Každá hotová zbraň prochází dvoufázovým testem. „Všechny testujeme s ostrou municí, která má o 30 procent víc střelného prachu než běžná. Tím ověříme odolnost. Následně testujeme přesnost na naší stometrové střelnici,“ vysvětluje provozní ředitel rakouské zbrojovky. Testování je bezpečné tím, že zbraň je uchycena v rámu, ovládá se na dálku a střelec se k ní vůbec nepřibližuje.
Výrobce nezapomíná ani na tradici a estetiku. Lovecké zbraně opatřuje dřevěnými pažbami a nabízí možnost gravírování. „Ale není o to takový zájem jako dřív, kdy si myslivci ukazovali pušky jako šperky. Dnes si ji vezmete, vystřelíte a dáte zpátky do trezoru. Málokdo si proto nechává zbraň zdobit. Spíš se řeší funkčnost, barvy, komponenty. Ale pokud někdo chce, vygravírujeme mu třeba monogram k 50. výročí svatby,“ říká Nedvídek.
Od Werndla k největší zbrojovce světa
Steyr Arms, dříve známá jako Steyr Mannlicher, patří mezi nejstarší zbrojovky světa. Její inovace zásadně ovlivnily vývoj střelných zbraní. Josef Werndl se narodil do rodiny kováře Leopolda Werndla, který se specializoval na výrobu kovových částí zbraní. Mladý Josef se stal také puškářem, pracoval mimo jiné i v Praze a také pro americké zbrojovky jako Remington a Colt. Po smrti svého otce se vrací do rodného Steyru, kde o pár let později zakládá s bratrem Franzem vlastní továrnu na zbraně.
První puškou z dílny této značky se stala jednoranná zadovka Werndl‑Holub, uvedená na trh v roce 1867. Hlavní inovace spočívala v otočném uzávěru nábojové komory a klíčovou postavou při jejím vývoji byl český puškař Karel Holub. Puška se ještě téhož roku stala standardní výzbrojí rakousko‑uherské armády. Werndl s pomocí bankovních úvěrů masivně investoval a podnik vzkvétal.
Klíčovým mužem se postupně stává inženýr Ferdinand Ritter von Mannlicher – konstruktér, inovátor, vizionář. Po smrti zakladatele Josefa Werndla převzal vedení firmy, později nesla i jeho jméno: Steyr Mannlicher. Jeho opakovací puška s přímotažným závěrem M. 85 se rovněž stala standardní výzbrojí rakousko‑uherské armády. Vynikala technickým řešením, nábojový rámeček se po vystřílení automaticky vysunul spodem z pušky. Krátce před první světovou válkou byl Steyr největší zbrojovkou světa. Na prahu první světové války zaměstnával přes 15 tisíc lidí a vyráběl čtyři tisíce pušek denně.
Po válce se společnost musela dramaticky přeorientovat. Výroba zbraní se zastavila kvůli saintgermainské smlouvě, která ji fakticky zakázala. Společnost se tak ocitla téměř před krachem a přeorientovala se, zejména na výrobu osobních automobilů. Ve 30. letech se sloučila s automobilkou Austro‑Daimler‑Puchwerke. Výroba zbraní byla krátce obnovena ve spolupráci se švýcarskou továrnou na náboje Solothurn.
Ve službách Říše i svobody
Po anšlusu Rakouska v roce 1938 byly firmy začleněny do Reichswerke Hermann Göring a od té doby vyráběly zbraně pro Wehrmacht a Waffen‑SS. K asi 30 tisícům kmenových zaměstnanců se při výrobě přidali i vězni z koncentračního tábora Steyr‑Münichholz, který byl pobočkou koncentračního tábora Mauthausen. Toto období zanechalo trvalou skvrnu na reputaci firmy, kterou se pozdější management snažil zmírnit důrazem na civilní produkci. Po druhé světové válce musela být zbrojní výroba opět zastavena.
Ve Steyru se pak vyráběly například kola, motocykly, zemědělské stroje a traktory. Obnova loveckých zbraní začala v roce 1950 pod dohledem amerických okupačních úřadů. Návrat k vojenským kontraktům přišel s vytvořením rakouské armády v roce 1955. Symbolem poválečné obnovy se stala kulovnice Mannlicher‑Schönauer s designem z roku 1903. Průlom pak ve druhé polovině 70. let přinesla útočná puška AUG.
Název je zkratkou pro „univerzální armádní zbraň“ a dokonale vystihuje její modulární koncepci: AUG má takzvanou bullpup konstrukci, v níž jsou závěr a zásobník umístěny za spouští, což jí dává kompaktní rozměry bez zkrácení hlavně. Díky modulárnímu designu, integrované optice a moderním materiálům se stala první sériově vyráběnou zbraní tohoto typu na světě. Zbraň si rychle získala oblibu u armád a speciálních jednotek ve více než 30 zemích. Její inovativní řešení ovlivnilo vývoj útočných pušek na desetiletí a díky neustálé modernizaci zůstává ve výrobě dodnes.
Nový vlastník a nová mise
S českým vlastníkem i vedením chce Steyr Arms vstoupit do nové éry. „Značka Steyr má obrovskou historii, hodnotu značky i technologické know‑how. Umožní nám to nabídnout produkty s přidanou hodnotou, a tedy i vyšší cenovkou. To byl jeden z hlavních důvodů, proč nás akvizice tak zajímala,“ říká generální ředitel Milan Šlapák.
Steyr Arms dnes stojí na dvou pilířích: civilním trhu, tedy loveckých a sportovních zbraních, a segmentu vojenských a bezpečnostních aplikací. Mezi loveckými puškami zaujímá značka silnou pozici ve střední a vyšší cenové kategorii. Například model Monoblock je unikátní konstrukcí z jednoho kusu materiálu. Cena? Deset tisíc eur a více – bez optiky. „To nejsou jen nástroje, to je společenský status. Mnoho myslivců si srovnává výzbroj a kastují se podle toho,“ říká Šlapák.
Předchozí majitelé – Gerhard Unterganschnigg a Ernst Reichmayr – byli bankéři a vášniví lovci. Své investice směřovali primárně do civilního segmentu. „My s přihlédnutím ke geopolitické situaci naopak vidíme obrovský potenciál v dodávkách pro armádu a další státní složky. V těchto segmentech letos investujeme tři miliony eur do vývoje,“ uvádí Šlapák.
V oblasti vojenských zbraní nabízí Steyr tři hlavní kategorie: útočné pušky AUG do 300 metrů, pušky DMR pro střední vzdálenosti, tedy 300 až 600 metrů, a vysoce přesné odstřelovací pušky. S nimi lze mířit i na terč vzdálený dva kilometry. Portfolio čerstvě doplnil i nový 40mm granátomet, se kterým firma uspěla u německého Bundeswehru. Tisíce pušek AUG ve speciální úpravě zase nyní dodal rakouské armádě.
Pistole, Amerika a produktivita
Ve spolupráci se slovinským Arexem, kde se zaměřují na krátké palné zbraně, hodlá rakouská značka vytvořit i silnou nabídku pistolí, kde v minulosti zaspala. Know‑how a výroba budou v Arexu, prodej ale poběží pod hlavičkou Steyr. Už letos se chystá uvedení dvou zcela nových modelových řad. V jedné se budou nabízet zbraně pro přesnou sportovní střelbu a ve druhé zase ty pro disciplíny taktické a dynamické střelby, považované za nejnáročnější sportovní činnost s palnými zbraněmi. „Arex má výborné produkty, ale nízkou známost mimo Evropu. Steyr má silný brand, ale zastaralou řadu pistolí. Spojením vzniká výkonná kombinace s enormním potenciálem,“ popisuje Šlapák.
Zásadní pro strategii je expanze v Severní Americe. V současnosti činí roční tržby Steyru v USA přibližně 10 milionů dolarů. Přitom civilní trh se zbraněmi tam dosahuje objemu pěti miliard dolarů, zbytek světa jen 2,7 miliardy. „Cílem je dostat se do dvou let na 30 milionů dolarů,“ říká Šlapák. Steyr přizpůsobuje produkty americkému trhu a buduje tam zcela nový obchodní tým. Hlavou firmy pro USA se proto stal Wayne Weber, bývalý šéf americké pobočky věhlasné německé zbrojovky Heckler & Koch.
Navzdory expanzi firma zaměstnance nepřijímá plošně. Naopak, loni v říjnu 2024 učinila výrazný řez v nákladech na pracovní sílu, což přineslo úsporu 2,5 milionu eur ročně. Investicemi do technologického vybavení zbrojovka ukazuje, že tradice nemusí být překážkou inovací, a naopak může být jejich motorem. Prošla náročnými historickými obdobími, včetně světových válek a průmyslových změn, a dnes se snaží být součástí nového věku. První zadovky ze Steyru plnily svou funkci takřka pět desetiletí a osvědčily se v řadě konfliktů, nejen rakousko‑uherské armádě. Skoro stejně dlouho už slouží ikonická AUG. Zhoršená bezpečnostní situace nyní otevírá zbrojovce cestu na další bojiště.
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
